CAMCEVI 42MG Injekční suspenze s prodlouženým uvolňováním

Přípravek CAMCEVI je indikován k léčbě pokročilého hormonálně dependentního karcinomu prostaty a k léčbě vysoce rizikového lokalizovaného a lokálně pokročilého hormonálně dependentního karcinomu prostaty v kombinaci s radioterapií.

Dávkování

Dospělí pacienti s karcinomem prostaty

Přípravek CAMCEVI má být podáván pod dohledem lékaře s odbornými znalostmi potřebnými pro sledování odpovědi na léčbu.

Přípravek CAMCEVI 42 mg se podává jako jednorázová subkutánní injekce každých 6 měsíců. Injikovaná suspenze vytvoří solidní depo pro dodávání léčivého přípravku do těla a po dobu 6 měsíců průběžně uvolňuje leuprorelin.

Léčba pokročilého karcinomu prostaty leuprorelinem je v zásadě dlouhodobá a nemá se přerušovat, pokud dojde k remisi nebo zlepšení.

Leuprorelin lze použít jako neoadjuvantní nebo adjuvantní léčbu v kombinaci s radioterapií u vysoce rizikového lokalizovaného a lokálně pokročilého karcinomu prostaty.

Odpověď na leuprorelin se musí sledovat pomocí klinických parametrů a měřením hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) v séru. Klinické studie ukázaly, že se hladina testosteronu u většiny pacientů bez provedené orchiektomie během prvních 3 dnů zvýšila a poté se během 3–4 týdnů snížila pod kastrační hladinu. Po dosažení této hladiny se kastrační hladina udržovala po celou dobu trvání léčby (< 1,0 % výkyvů hladiny testosteronu). Pokud není odpověď pacienta zcela optimální, je vhodné ověřit, zda hladina testosteronu v séru dosáhla kastrační hladiny nebo na ní setrvává.

U pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty léčených agonisty hormonu uvolňujícího gonadotropin (GnRH), jako je leuprorelin, u kterých nebyla provedena chirurgická kastrace a jsou způsobilí k léčbě inhibitory biosyntézy androgenů nebo inhibitory androgenních receptorů, lze pokračovat v léčbě agonisty GnRH.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin/jater

Nebyly provedeny žádné klinické studie u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost leuprorelinu u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena (viz též bod 4.3). Nejsou k dispozici žádné údaje.

Způsob podání

Přípravek CAMCEVI musí být podáván subkutánně pouze zdravotnickými pracovníky, kteří jsou seznámeni s těmito postupy. Pokyny pro podávání léčivého přípravku viz bod 6.6.

Je naprosto nezbytné, aby se injekce nepodávala intraarteriálně nebo intravenózně.

Stejně jako u jiných léčivých přípravků podávaných subkutánní injekcí má být místo vpichu pravidelně obměňováno.

Přípravek CAMCEVI je kontraindikován u žen a pediatrických pacientů.

Hypersenzitivita na léčivou látku, jiné agonisty GnRH nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

U pacientů po orchiektomii (stejně jako ostatní agonisté GnRH nemá leuprorelin v případě chirurgické kastrace za následek další snížení testosteronu v séru).

Podávání přípravku v monoterapii u pacientů s karcinomem prostaty a současně s kompresí míchy nebo prokázanými míšními metastázami (viz též bod 4.4).

Androgen deprivační léčba může prodlužovat interval QT

Před zahájením léčby leuprorelinem má lékař zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika torsade de pointes, u pacientů s prodloužením QT intervalu v anamnéze či rizikovými faktory pro prodloužení intervalu QT a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat interval QT (viz bod 4.5). Má se zvážit pravidelné monitorování EKG a koncentrace elektrolytů.

Kardiovaskulární onemocnění

V souvislosti s používáním agonistů GnRH u mužů bylo hlášeno zvýšené riziko vzniku infarktu myokardu, náhlé srdeční smrti a cévní mozkové příhody. Na základě hlášených poměrů šancí se riziko zdá nízké a má být při určování léčby pacientů s karcinomem prostaty pečlivě vyhodnoceno společně s kardiovaskulárními rizikovými faktory. Pacienti, kteří jsou léčeni agonisty GnRH, mají být monitorováni s ohledem na příznaky a známky naznačující rozvoj kardiovaskulárního onemocnění a léčeni podle současné klinické praxe.

Přechodné zvýšení hladiny testosteronu

Leuprorelin, stejně jako ostatní agonisté GnRH, způsobuje během prvního týdne léčby přechodné zvýšení koncentrace testosteronu, dihydrotestosteronu a kyselé fosfatázy v séru. Pacienti mohou pozorovat zhoršení příznaků nebo výskyt nových příznaků, včetně bolesti kostí, neuropatie, hematurie nebo obstrukce močovodů nebo ústí močového měchýře (viz bod 4.8). Tyto příznaky obvykle ustupují s pokračující léčbou.

Je třeba zvážit doplňkové podávání vhodného antiandrogenu, a to s počátkem podávání 3 dny před zahájením léčby leuprorelinem a pokračováním v průběhu prvních dvou až tří týdnů léčby. Bylo hlášeno, že toto opatření chrání před následky počátečního zvýšení sérové hladiny testosteronu.

Podávání leuprorelinu po chirurgické kastraci již u mužů nevede k dalšímu snížení hladiny testosteronu v séru.

Denzita kostí

U mužů po orchiektomii nebo u mužů, kteří byli léčeni agonisty GnRH, bylo v lékařské literatuře popsáno snížení denzity kostí (viz bod 4.8).

Léčba antiandrogeny významně zvyšuje riziko fraktur z důvodu osteoporózy. K dispozici jsou pouze omezené údaje týkající se tohoto problému. Fraktury z důvodu osteoporózy byly pozorovány u 5 % pacientů po 22 měsících farmakologické androgen deprivační léčby a u 4 % pacientů po 5 až 10 letech této léčby. Riziko fraktur z důvodu osteoporózy je obecně vyšší než riziko patologických fraktur.

Na rozvoji osteoporózy se kromě dlouhodobého nedostatku testosteronu může podílet také vyšší věk, kouření a konzumace alkoholických nápojů, obezita a nedostatek pohybu.

Hypofyzární apoplexie

Během sledování po uvedení na trh byly po podání agonistů GnRH zaznamenány vzácné případy hypofyzární apoplexie (klinický syndrom související s infarktem hypofýzy). Většina případů se objevila během 2 týdnů po podání první dávky, některé během první hodiny. V těchto případech se hypofyzární apoplexie projevila náhlou bolestí hlavy, zvracením, změnami vidění, oftalmoplegií, změnami psychického stavu a někdy kardiovaskulárním kolapsem. Stav vyžaduje okamžitý lékařský zásah.

Metabolické změny

U mužů, kterým jsou podávány agonisté GnRH, byla hlášena hyperglykemie a zvýšené riziko vzniku diabetu. Hyperglykemie může znamenat rozvoj diabetu mellitu nebo zhoršení kontroly glykemie u pacientů s diabetem. U pacientů, kterým jsou podávány agonisté GnRH, má být pravidelně měřena hladina glukózy a/nebo glykovaného hemoglobinu (HbA1c) v krvi a má se postupovat podle současné praxe při léčbě hyperglykemie nebo diabetu. Metabolické změny související s agonisty GnRH mohou také zahrnovat steatózu jater.

Epileptické záchvaty

U pacientů léčených leuprolerinem, u nichž se v minulosti vyskytovaly i nevyskytovaly predispoziční faktory, byl z hlášení po uvedení na trh pozorován výskyt konvulzí (viz bod 4.8). Při výskytu konvulzí je třeba postupovat v souladu se současnou klinickou praxí.

Idiopatická intrakraniální hypertenze

U pacientů, kterým byl podáván leuprorelin, byla hlášena idiopatická intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri). Pacienty je třeba upozornit na známky a příznaky idiopatické intrakraniální hypertenze, mimo jiné silnou nebo recidivující bolest hlavy, poruchy vidění a tinitus. Dojde-li k výskytu idiopatické intrakraniální hypertenze, je třeba zvážit vysazení leuprorelinu.

Závažné kožní nežádoucí účinky

V souvislosti s léčbou leuprorelinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (severe cutaneous adverse reaction, SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN), které mohou být život ohrožující nebo fatální. Při předepisování tohoto přípravku musí být pacienti upozorněni na možné známky a příznaky závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Objeví-li se známky a příznaky poukazující na tyto reakce, je třeba leuprorelin okamžitě vysadit a (dle potřeby) zvážit jinou možnou léčbu.

Jiné příhody

Při podávání agonistů GnRH byly hlášeny případy obstrukce močovodů a komprese míchy, které se mohou podílet na paralýze s fatálními komplikacemi nebo bez nich. Pokud dojde ke vzniku komprese míchy nebo poruchy funkce ledvin, je nutno zahájit standardní léčbu těchto komplikací.

Pacienti s vertebrálními a/nebo mozkovými metastázami a pacienti s obstrukcí močových cest mají být během prvních několika týdnů léčby pečlivě sledováni.

Nebyly provedeny žádné farmakokinetické studie lékových interakcí. Nejsou k dispozici žádná hlášení týkající se jakýchkoli interakcí leuprorelinu s jinými léčivými přípravky.

Vzhledem k tomu, že androgen deprivační léčba může prodlužovat QT interval, má být pečlivě zvážena souběžná léčba leuprorelinem s léčivými přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat torsade de pointes, jako antiarytmika třídy IA (např. chinidin, disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), methadon, moxifloxacin, antipsychotika a další (viz bod 4.4).

Přípravek CAMCEVI je kontraindikován u žen.

Na základě poznatků ze studií na zvířatech a mechanismu účinku může leuprorelin narušit plodnost u samců s reprodukčním potenciálem (viz bod 5.3).

Léčivé přípravky obsahující leuprorelin mají mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Podávání tohoto léčivého přípravku může způsobit únavu, závrať a poruchy vidění (viz bod 4.8). Pokud se tyto nežádoucí účinky objeví, je třeba pacienty pouučit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje.

Souhrn bezpečnostního profilu

Nežádoucí účinky pozorované u léčivých přípravků obsahujících leuprorelin jsou většinou způsobeny specifickým farmakologickým působením leuprorelinu, zejména zvyšováním a snižováním hladiny

určitých hormonů. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou návaly horka, nauzea, malátnost a únava a přechodné místní podráždění v místě vpichu. Mírné nebo středně silné návaly horka se vyskytují u přibližně 58 % pacientů.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Během klinických studií s léčivými přípravky obsahujícími leuprorelin k injekčnímu podání byly u pacientů s pokročilým karcinomem prostaty hlášeny následující nežádoucí účinky. Nežádoucí účinky jsou klasifikovány podle četnosti výskytu jako velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100, < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000, < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000, < 1/1 000) a velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1: Nežádoucí účinky hlášené v souvislosti s léčivými přípravky obsahujícími leuprorelin k injekčnímu podání

Popis vybraných nežádoucích účinků

K dalším nežádoucím účinkům všeobecně hlášeným při léčbě leuprorelinem patří periferní otok, plicní embolie, palpitace, myalgie, změny citlivosti kůže, svalová slabost, zimnice, vyrážka, amnézie a poruchy vidění. U dlouhodobého používání přípravků této skupiny byla pozorována svalová atrofie.

Po podání krátkodobě i dlouhodobě působících agonistů GnRH byl vzácně zaznamenán infarkt v preexistujícího hypofyzárního adenomu. Vzácně byly hlášeny případy trombocytopenie a leukopenie. Byly popsány změny glukózové tolerance.

Po podání analogů agonistů GnRH byly hlášeny epileptické záchvaty (viz bod 4.4).

Lokální nežádoucí účinky po podání injekce léčivých přípravků obsahujících leuprorelin jsou podobné lokálním nežádoucím účinkům vyskytujícím se u podobných subkutánně podávaných léčivých přípravků. Obecně lze říci, že tyto lokální nežádoucí účinky vyskytující se po subkutánní injekci jsou mírné a mají krátké trvání.

Anafylaktické/anafylaktoidní reakce byly hlášeny vzácně po podání analog agonistů GnRH.

Změny denzity kostí

V lékařské literatuře se uvádějí případy snížené denzity kostí u mužů, kteří prodělali orchiektomii nebo se léčili některým z agonist GnRH. Lze předpokládat, že dlouhodobá léčba leuprorelinem může vykazovat nárůst známek osteoporózy. Podrobnější informace týkající se zvýšeného rizika fraktur z důvodu osteoporózy jsou uvedeny v bodě 4.4.

Zhoršení známek a příznaků onemocnění

Léčba leuprorelinem může během prvních několika týdnů způsobit zhoršení známek a příznaků onemocnění. Pokud dojde ke zhoršení stavu, jako např. vertebrálních metastáz a/nebo obstrukce močových cest nebo hematurie, mohou nastat neurologické obtíže, jako je slabost a/nebo parestezie dolních končetin nebo zhoršení příznaků týkajících se močových cest.

Klinické zkušenosti týkající se místní kožní snášenlivostí přípravku CAMCEVI

V hlavní studii FP01C-13-001 byla hodnocena místní kožní snášenlivost přípravku CAMCEVI

z hlediska čtyř aspektů: svědění, erytém, pálení a štípání. Ze 137 subjektů, kterým byly podávány subkutánní injekce přípravku CAMCEVI, nevykazovala většina po podání injekce žádné nebo jen mírné podráždění kůže. Hlášené lokalizované příhody byly většinou mírné až středně závažné a odezněly.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Leuprorelin nemá potenciál ke zneužívání a úmyslné předávkování je nepravděpodobné. V klinické praxi nebyly zaznamenány žádné případy zneužívání nebo předávkování leuprorelinem. Pokud

však dojde k nadměrné expozici, doporučuje se pacienta sledovat a zahájit podpůrnou symptomatickou léčbu.