MIGLUSTAT DIPHARMA 100MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - MIGLUSTAT DIPHARMA 100MG
Přípravek Miglustat Dipharma je indikován k perorální léčbě dospělých pacientů s mírnou až středně těžkou formou Gaucherovy choroby typu 1. Přípravek Miglustat Dipharma může být použit pouze k terapii pacientů, pro které není vhodná enzymatická substituční terapie (viz body 4.4 a 5.1).
Přípravek Miglustat Dipharma je indikován k léčbě progredujících neurologických projevů u dospělých a
pediatrických pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C (viz body 4.4 a 5.1).
Terapie musí být vedena lékařem, který má zkušenosti s léčbou Gaucherovy choroby, respektive
Niemannovy-Pickovy choroby typu C.
Dávkování
Dávkování u Gaucherovy choroby typu 1
Dospělí
Doporučená úvodní dávka pro terapii dospělých pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 je 100 mg třikrát denně.
Kvůli průjmům může být u některých pacientů nutné dočasné snížení dávky na 100 mg jednou nebo dvakrát
denně.
Pediatrická populace
Účinnost miglustatu u dětí a dospívajících ve věku 0-17 let s Gaucherovou chorobou typu 1 nebyla stanovena.
Nejsou k dispozici žádné údaje.
Dávkování u Niemannovy-Pickovy choroby typu C
Dospělí
Doporučená dávka pro léčbu dospělých pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C je 200 mg třikrát
denně.
Pediatrická populace
Doporučená dávka pro léčbu dospívajících pacientů (ve věku 12 let a starší) s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C je 200 mg třikrát denně.
Dávkování u pacientů mladších 12 let je třeba upravit vzhledem k ploše tělesného povrchu následujícím
způsobem:
| Plocha tělesného povrchu (m2) | Doporučená dávka |
| >1,25 | 200 mg třikrát denně |
| >0,88 – 1,25 | 200 mg dvakrát denně |
| >0,73 – 0,88 | 100 mg třikrát denně |
| >0,47 – 0,73 | 100 mg dvakrát denně |
| ≤0,47 | 100 mg jednou denně |
U některých pacientů je nutné dočasné snížení dávky kvůli průjmu.
Prospěch léčby miglustatem pro pacienta je třeba pravidelně vyhodnocovat (viz bod 4.4).
S použitím miglustatu u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C mladších 4 let jsou pouze omezené zkušenosti.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Neexistuje žádná zkušenost s použitím miglustatu u pacientů starších než 70 let.
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetické údaje naznačují zvýšenou systémovou expozici miglustatu u pacientů s poruchou funkce ledvin. U pacientů s upravenou clearance kreatininu 50–70 ml/min/1,73 m2 musí být podávání zahájeno dávkou 100 mg dvakrát denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a dávkou 200 mg dvakrát denně (upravenou vzhledem k tělesnému povrchu v případě pacientů mladších 12 let) u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
U pacientů s upravenou clearance kreatininu 30–50 ml/min/1,73 m2 musí být podávání zahájeno dávkou
100 mg jednou denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a dávkou 100 mg dvakrát denně (upravenou vzhledem k tělesnému povrchu v případě pacientů mladších 12 let) u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
Užití u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min/1,73 m2) se nedoporučuje (viz bod 4.4 a 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater nebyl miglustat hodnocen. Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Miglustat Dipharma se může užívat s jídlem i bez jídla.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Třes
Přibližně 37 % pacientů v klinických studiích s Gaucherovou chorobou typu 1 a 58 % pacientů
v klinické studii s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C udávalo třes během léčby. Tyto třesy byly popsány jako přehnaný fyziologický třes rukou. Třes obvykle začal během prvního měsíce léčby a v mnoha případech ustoupil po 1 až 3 měsících pokračování léčby.
Snížení dávky může třes zlepšit obvykle během několika dní, ale někdy může být nezbytné přerušení léčby. Poruchy gastrointestinálního traktu
Gastrointestinální příhody, zejména průjem, byly pozorovány u více než 80 % pacientů, ať už na začátku léčby nebo občas v průběhu léčby (viz bod 4.8). Mechanismem je nejpravděpodobněji inhibice střevních disacharidáz, jako je sacharáza-isomaltáza, v gastrointestinálním traktu, což vede ke snížené absorpci disacharidů z potravy. V klinické praxi bylo pozorováno, že miglustatem navozené gastrointestinální příhody reagují na individualizovanou úpravu diety (například na snížení příjmu sacharózy, laktózy a jiných sacharidů), na užívání miglustatu mezi jídly a/nebo na protiprůjmové léky jako je loperamid. U některých pacientů může být nutné dočasné snížení dávky. Pacienti s chronickým průjmem nebo jinými přetrvávajícími gastrointestinálními příhodami, které nereagují na tato opatření, mají být vyšetřeni podle klinické praxe.
Miglustat nebyl hodnocen u pacientů s anamnézou významného gastrointestinálního onemocnění včetně zánětlivého onemocnění střev.
U pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C léčených miglustatem byly po uvedení na trh hlášeny případy Crohnovy choroby. Gastrointestinální poruchy jsou častými nežádoucími přípravku miglustatu. Proto je zvážit možnost Crohnovy choroby u pacientů s chronickým průjmem a/nebo bolestí břicha, kteří nereagují na zásahy, nebo v případě klinického zhoršení.
Vliv na spermatogenezi
Pacienti mužského pohlaví musí během terapie přípravkem Miglustat Dipharma a ještě po dobu 3 měsíců po jeho vysazení používat spolehlivé antikoncepční metody. Přípravek Miglustat Dipharma je třeba vysadit a po dobu následujících 3 měsíců před pokusem o početí používat spolehlivou antikoncepci (viz body 4.6 a 5.3). Studie u potkanů ukázaly, že miglustat nepříznivě ovlivňuje spermatogenezi a parametry spermatu a snižuje fertilitu (viz body 4.6 a 5.3).
Zvláštní populace
Kvůli omezeným zkušenostem musí být miglustat používán s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater. Je úzký vztah mezi renální funkcí a clearance miglustatu, přičemž expozice miglustatu je nápadně zvýšena u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2). V současné době neexistují u těchto pacientů dostatečné klinické zkušenosti, aby mohla být stanovena doporučení k jeho dávkování. Užití přípravku Miglustat Dipharma u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <
30 ml/min/1,73 m2) se nedoporučuje.
Gaucherova choroba typu 1
Ačkoliv u dosud neléčených pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 nebylo provedeno žádné přímé srovnání s enzymatickou substituční terapií (Enzyme Replacement Therapy - ERT), neexistuje důkaz o tom, že je miglustat v účinnosti a bezpečnosti prospěšnější než ERT. ERT je standardem péče pro pacienty, kteří vyžadují terapii Gaucherovy choroby typu 1 (viz bod 5.1). Účinnost a bezpečnost miglustatu nebyla specificky hodnocena u pacientů se závažnou Gaucherovou chorobou.
Vzhledem k vysoké prevalenci nedostatku vitaminu B12 u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 se doporučují pravidelné kontroly hladiny vitaminu B12.
U pacientů léčených miglustatem byly hlášeny případy periferní neuropatie s nebo bez souběžných stavů, jako
jsou nedostatek vitaminu B12 a monoklonální gamapatie. Periferní neuropatie se zdá být častější u pacientů s
Gaucherovou chorobou typu 1 ve srovnání s celkovou populací. Všichni pacienti musí podstoupit neurologické vyšetření před zahájením léčby a dále opakovaně v průběhu léčby.
U pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 se doporučuje sledování počtu krevních destiček.
U pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, kteří přešli z ERT na miglustat, bylo pozorováno mírné snížení počtu krevních destiček bez spojitosti s krvácením.
Niemannova-Pickova choroba typu C
Přínos léčby miglustatem u neurologických projevů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C se má pravidelně vyhodnocovat, například každých 6 měsíců; pokračování léčby se má přehodnotit po uplynutí alespoň jednoho roku léčby miglustatem.
U některých pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C léčených miglustatem byla pozorována mírná snížení počtu krevních destiček bez spojitosti s krvácením. Z pacientů zahrnutých do klinické studie mělo 40 až 50 % počty krevních destiček pod spodní mezí normálu výchozích hodnot. U těchto pacientů se doporučuje sledování počtu krevních destiček.
Zpomalený růst u pediatrické populace
U některých pediatrických pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C byl v časné fázi léčby miglustatem hlášen zpomalený růst, kde počáteční snížený přírůstek tělesné hmotnosti může být doprovázen nebo následován sníženým přírůstkem tělesné výšky. V průběhu léčby miglustatem se má u pediatrických pacientů a dospívajících monitorovat růst; rovnováha mezi prospěchem a rizikem se má přehodnotit individuálně u jednotlivých pacientů a má se zvážit další pokračování léčby.
Omezené údaje naznačují, že současné podávání miglustatu a enzymatické substituce imiglucerázou
u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 může mít za následek sníženou expozici miglustatu (v malé studii paralelních skupin bylo pozorováno snížení Cmax přibližně o 22 % a AUC o 14 %). Tato studie také naznačuje, že miglustat nemá žádný nebo má pouze omezený vliv na farmakokinetiku imiglucerázy.
Těhotenství
Dostatečné údaje o podávání miglustatu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly maternální a embryofetální toxicitu včetně sníženého embryofetálního přežití (viz bod 5.3). Možné riziko pro člověka není známé. Miglustat prostupuje placentou a nesmí být užíván v těhotenství.
Kojení
Není známo, zda je miglustat vylučován do mateřského mléka. Přípravek Miglustat Dipharma nesmí být užíván v období kojení.
Fertilita
Studie na potkanech prokázaly, že miglustat nepříznivě ovlivňuje parametry spermatu (motilita a morfologie), čímž snižuje fertilitu (viz body 4.4 a 5.3).
Antikoncepce u mužů a žen
Ženy v reprodukčním věku musí používat účinnou antikoncepci. Pacienti mužského pohlaví musí během léčby přípravkem Miglustat Dipharma a ještě po dobu 3 měsíců po jejím ukončení používat spolehlivé metody antikoncepce (viz body 4.4 a 5.3).
Miglustat Dipharma má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Jako častý nežádoucí účinek byla hlášena závrať, a pacienti trpící závratí nesmí řídit vozidla nebo obsluhovat stroje.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky, které byly hlášeny v klinických studiích s miglustatem, byly průjem, flatulence, bolest břicha, úbytek tělesné hmotnosti a třes (viz bod 4.4). Nejčastějším závažným nežádoucím účinkem hlášeným při léčbě miglustatem v klinických studiích byla periferní neuropatie (viz bod 4.4).
V 11 klinických studiích bylo miglustatem léčeno 247 pacientů pro různé indikace v dávkách 50–200 mg třikrát denně, v průměru po dobu 2,1 roku. Z těchto pacientů mělo 132 pacientů Gaucherovu chorobu typu 1 a 40 pacientů Niemannovu-Pickovu chorobu typu C. Nežádoucí účinky byly obecně mírné až středně závažné a vyskytovaly se s podobnou frekvencí u všech indikací a testovaných dávek.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky z klinických studií a ze spontánních hlášení vyskytující se u >1 % pacientů jsou uvedeny v tabulce podle třídy orgánových systémů a četnosti (velmi časté: ≥ 1/10, časté: ≥ 1/100 až < 1/10, méně časté:
≥1/1 000 až <1/100, vzácné: ≥1/10 000 až < 1/1 000, velmi vzácné: <1/10 000). V každé skupině četnosti jsou
nežádoucí účinky seřazeny dle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému
Časté trombocytopenie
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté
úbytek tělesné hmotnosti, snížená chuť k jídlu
Psychiatrické poruchy Časté
deprese, insomnie, pokles libida
Poruchy nervového systému Velmi časté
Časté
třes
periferní neuropatie, ataxie, amnézie, parestezie, hypoestezie, bolest hlavy, závrať
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté Časté
průjem, flatulence, bolest břicha
nauzea, zvracení, břišní distenze/diskomfort, zácpa, dyspepsie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté svalové křeče, svalová slabost
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté únava, astenie, zimnice a malátnost
Vyšetření Časté
abnormální výsledky vyšetření vedení nervem
Popis vybraných nežádoucích účinků
Úbytek tělesné hmotnosti byl hlášen u 55 % pacientů. Nejvyšší prevalence byla pozorována mezi 6. a 12. měsícem.
Miglustat byl studován v indikacích, u kterých některé příhody hlášené jako nežádoucí účinky, jako jsou neurologické a neuropsychologické symptomy/známky, kognitivní dysfunkce a trombocytopenie, mohly být též následkem základních stavů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Příznaky
Akutní příznaky předávkování nebyly zjištěny. Miglustat byl v klinických studiích u HIV pozitivních pacientů podáván v dávkách do 3 000 mg/den po dobu až šesti měsíců. Pozorované nežádoucí účinky zahrnovaly granulocytopenii, závratě a parestezie. U podobné skupiny pacientů, kteří dostávali 800 mg/den nebo vyšší dávku, byly pozorovány rovněž leukopenie a neutropenie.
Opatření
V případě předávkování se doporučuje obecná lékařská péče.
Farmakologické vlastnosti - MIGLUSTAT DIPHARMA 100MG
Farmakoterapeutická skupina: Trávicí trakt a metabolismus, různá léčiva, ATC kód: A16AX06
Gaucherova choroba typu 1
Gaucherova choroba je vrozená metabolická porucha způsobená selháním degradace glukosylceramidu, mající za následek lysozomální střádání glukosylceramidu a z toho plynoucí širokou patologii. Miglustat je inhibitorem glukosylceramidsyntázy, enzymu odpovědného za první krok v syntéze většiny glykolipidů.
Glukosylceramidsyntáza je in vitro inhibována miglustatem s IC50 20-37 µM. Navíc bylo inhibiční působení nelysozomální glykosylceramidázy prokázáno experimentálně in vitro. Toto inhibiční působení na glukosylceramidsyntázu je základním principem léčby Gaucherovy choroby zaměřené na redukci substrátu.
Pivotní studie s miglustatem byla provedena u pacientů, kteří nemohli nebo nechtěli přijmout léčbu ERT. Důvody pro nepřijetí ERT zahrnovaly zátěž intravenózních infuzí a problémy s žilním přístupem. Do této 12měsíční nesrovnávací studie bylo zařazeno 28 pacientů s mírnou až středně těžkou Gaucherovou chorobou typu 1, z nichž 22 pacientů studii dokončilo. Ve 12. měsíci činilo průměrné zmenšení objemu jater 12,1 % a průměrné zmenšení objemu sleziny 19,0 %. Bylo zaznamenáno zvýšení koncentrace hemoglobinu v průměru o 0,26 g/dl a zvýšení počtu krevních destiček v průměru o 8,29 × 109/l. Osmnáct pacientů potom pokračovalo v léčbě miglustatem podle dobrovolného, rozšířeného protokolu. Klinický přínos byl hodnocen u 13 pacientů ve
24. a 36. měsíci. Po třech letech kontinuální léčby miglustatem bylo průměrné zmenšení objemu jater 17,5 % a sleziny 29,6 %. Průměrné zvýšení počtu krevních destiček dosáhlo 22,2 × 109/l a průměrné zvýšení koncentrace hemoglobinu dosáhlo 0,95 g/dl.
Ve druhé otevřené kontrolované studii bylo 36 pacientů, kteří byli minimálně 2 roky léčeni ERT,
randomizováno do tří terapeutických skupin: pokračování s imiglucerázou, imigluceráza v kombinaci s miglustatem, nebo převedení na miglustat. Tato studie byla prováděna po dobu 6měsíčního randomizovaného porovnávání s následným 18měsíčním prodloužením, při kterém všichni pacienti dostávali miglustat jako monoterapii. Během prvních 6 měsíců byly objemy jater a sleziny a hladiny hemoglobinu u pacientů, kteří byli převedeni na miglustat, nezměněny. U některých pacientů nicméně došlo ke snížení počtu krevních destiček a zvýšení aktivity chitotriosidázy, což naznačuje, že monoterapie miglustatem nemusí udržet stejnou kontrolu nad aktivitou onemocnění u všech pacientů. V prodloužené terapii nadále pokračovalo 29 pacientů. Ve srovnání s hodnotami naměřenými po 6 měsících zůstalo potlačení choroby po 18 a 24 měsících monoterapie miglustatem beze změny (u 20, resp. 6 pacientů). Po přechodu na monoterapii miglustatem nedošlo u žádného pacienta k náhlému zhoršení Gaucherovy choroby typu 1.
Ve dvou výše zmíněných studiích byla použita celková denní dávka 300 mg miglustatu podaná ve třech rozdělených dávkách. Další studie s monoterapií byla provedena u 18 pacientů s celkovou denní dávkou 150 mg, a výsledky naznačují sníženou účinnost ve srovnání s celkovou denní dávkou 300 mg.
Otevřená, nekomparativní dvouletá studie zahrnula 42 pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, kteří byli léčeni nejméně 3 roky ERT a kteří splňovali kritéria stabilní nemoci po dobu nejméně 2 let.
Pacienti byli převedeni na monoterapii miglustatem v dávce 100 mg třikrát denně. Výchozí hodnoty objemu jater (primární proměnná účinnosti) se do konce léčby nezměnily. Šest pacientů léčbu miglustatem předčasně ukončilo kvůli potenciálnímu zhoršení choroby, jak bylo ve studii definováno. Třináct pacientů ukončilo léčbu kvůli nežádoucí příhodě. Mezi začátkem a koncem studie byl pozorován malý průměrný pokles hemoglobinu [–0,95 g/dl (95% interval spolehlivosti: –1,38; –0,53)] a počtu krevních destiček [-44,1 × 109/L (95% interval spolehlivosti: –57,6; –30,7)]. Dvacet čtyři měsíců léčby miglustatem dokončilo 21 pacientů. Z nich se 18 pacientů na začátku nacházelo ve stanovených terapeutických cílech pro objem jater a sleziny, hladiny hemoglobinu a počet krevních destiček, a 16 pacientů zůstalo v mezích všech těchto terapeutických cílů za 24 měsíců.
Kostní projevy Gaucherovy choroby typu 1 byly hodnoceny ve 3 otevřených klinických studiích u pacientů léčených miglustatem 100 mg třikrát denně až po dobu 2 let (n = 72). Ve společné analýze nekontrolovaných dat se hodnoty Z-skóre kostní denzity v lumbální páteři a v krčku femuru zvýšily o více než
0,1 jednotky oproti výchozí hodnotě u 27 (57 %), respektive 28 (65 %) pacientů, u kterých byla provedena longitudinální měření kostní denzity. Během léčebného období se nevyskytly žádné případy bolesti kostí (kostní krize), avaskulární nekrózy nebo zlomeniny.
Niemannova-Pickova choroba typu C
Niemannova-Pickova choroba typu C je velice vzácnou, invariabilně progredující a případně fatální
neurodegenerativní poruchou charakterizovanou poruchou pohybu lipidů uvnitř buňky.
Neurologické projevy se uvažují jako sekundární po abnormální akumulaci glykosfingolipidů v neuronových a gliových buňkách.
Údaje potvrzující bezpečnost a účinnost miglustatu při Niemannově-Pickově chorobě typu C pocházejí z prospektivní otevřené klinické studie a retrospektivního rozboru. Tato klinická studie zahrnovala 29 dospělých a juvenilních pacientů v rámci 12měsíčního kontrolovaného období s následnou prodlouženou léčbou na průměrnou celkovou dobu 3,9 let až 5,6 let. Navíc bylo zařazeno 12 pediatrických pacientů do nekontrolované podstudie trvající v průměru celkem 3,1 let a až 4,4 let.
Z těchto celkem 41 pacientů zařazených do studie bylo 14 pacientů léčeno miglustatem po dobu delší než 3 roky. Analýza zahrnovala případy 66 pacientů léčených miglustatem mimo tuto klinickou studii po průměrnou dobu trvání 1,5 roku. Oba soubory dat zahrnovaly pediatrické, dospívající a dospělé pacienty v rozmezí věku od 1 roku do 43 let. Obvyklá dávka miglustatu u dospělých pacientů byla 200 mg třikrát denně a u pediatrických pacientů byla upravována podle tělesného povrchu.
Celkově tyto údaje ukazují, že léčba miglustatem může snižovat progresi klinicky relevantních neurologických symptomů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
Přínos léčby miglustatem týkající se neurologických projevů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou
typu C se má pravidelně hodnotit, například každých 6 měsíců; pokračování terapie se má přehodnotit po
uplynutí alespoň 1 roku léčby miglustatem (viz bod 4.4).
Farmakokinetické parametry miglustatu byly hodnoceny u zdravých osob, na malém počtu pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, Fabryho chorobou, u pacientů infikovaných virem HIV, a u dospělých, dospívajících a dětí s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C nebo s Gaucherovou chorobou typu 3.
Zdá se, že kinetika miglustatu je lineárně závislá na dávce a nezávislá na čase. Miglustat je u zdravých osob rychle absorbován. Maximálních plazmatických koncentrací je dosaženo přibližně za 2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost nebyla stanovena. Souběžné podání potravy snižuje rychlost absorpce (Cmax bylo sníženo o 36 % a tmax byl prodloužen o 2 hodiny), ale nemá statisticky významný účinek na rozsah absorpce miglustatu (AUC sníženo o 14 %).
Zdánlivý distribuční objem miglustatu činí 83 l. Miglustat se neváže na plazmatické bílkoviny. Miglustat je eliminován hlavně renální exkrecí a množství nezměněného léku vyloučeného močí je 70-80 % podané dávky. Zdánlivá clearance po perorálním podání (CL/F) činí 230 ± 39 ml/min. Průměrný biologický poločas je 6–7 hodin.
Po podání jednotlivé dávky 100 mg miglustatu značeného radionuklidem 14C zdravým dobrovolníkům bylo 83
% radioaktivity nalezeno v moči a 12 % ve stolici. V moči a stolici bylo zjištěno několik metabolitů. Nejčastějším metabolitem v moči byl glukuronid miglustatu, který představoval 5 % podané dávky. Terminální poločas radioaktivity v krevní plazmě byl 150 h, což ukazovalo na přítomnost jednoho či více metabolitů s velmi dlouhým biologickým poločasem. Metabolit, který k tomu přispíval, nebyl identifikován, avšak může se hromadit a dosahovat koncentrací převyšujících koncentrace miglustatu v ustáleném stavu.
Farmakokinetika miglustatu u dospělých pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a pacientů s Niemannovou- Pickovou chorobou typu C je podobná jako u zdravých osob.
Pediatrická populace
Farmakokinetické údaje byly získány u pediatrických pacientů s Gaucherovou chorobou typu 3 ve věku 3 až 15 let a u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C ve věku 5 až 16 let. Dávkování u dětí 200 mg třikrát denně upravené vzhledem k tělesnému povrchu vedlo k hodnotám Cmax a AUCτ, které byly zhruba dvojnásobkem hodnot dosažených po dávkování 100 mg třikrát denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, konzistentně s dávkově lineární farmakokinetikou miglustatu. U 6 pacientů s Gaucherovou chorobou typu 3 byla koncentrace miglustatu v mozkomíšním moku v ustáleném stavu 31,4-67,2 % koncentrace zjištěné v krevní plazmě.
Omezené údaje u pacientů s Fabryho chorobou a poruchou funkce ledvin ukázaly, že Cl/F se snižuje se sníženou funkcí ledvin. Ačkoliv počty jedinců s lehkou a středně těžkou poruchou funkce ledvin byly velmi malé, údaje svědčí pro snížení Cl/F přibližně o 40 % u lehké a o 60 % u středně těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2). Údaje pro těžkou poruchu funkce ledvin jsou omezeny na dva pacienty s clearance kreatininu v rozmezí 18 –
29 ml/min a nemohou být extrapolovány na nižší hodnoty. Tyto údaje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin svědčí pro snížení Cl/F nejméně o 70 %.
Mimo rozmezí údajů, které jsou k dispozici, nebyly zaznamenány žádné významné vztahy nebo trendy mezi farmakokinetickými parametry miglustatu a demografickými proměnnými (věk, index tělesné hmotnosti (BMI), pohlaví nebo rasa).
K dispozici nejsou žádné farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater nebo u starších pacientů (> 70 let).
Farmaceutické údaje - MIGLUSTAT DIPHARMA 100MG
Obsah tobolky
magnesium-stearát Tobolka
želatina
oxid titaničitý (E 171). Potiskový inkoust
černý oxid železitý (E 172) hydroxid draselný
šelak
propylenglykol (E 1520)
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
PCTFE/PVC blistr a Al blistr obsahující 12 tobolek (perforovaný jednodávkový blistr) nebo 21 tobolek
(neperforovaný blistr).
Velikost balení 84 tvrdých tobolek v neperforovaném blistru v krabičce.
Velikost balení 84x1 tvrdých tobolek v perforovaném jednodávkovém blistru v krabičce.
Velikost balení 84 tvrdých tobolek v neperforovaném blistru v papírovém pouzdru (sekundární obal). Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.