AMLODIPIN ZENTIVA 10MG Tableta

• Hypertenze.

• Chronická stabilní angina pectoris.

• Vazospastická (Prinzmetalova) angina.

Dávkování

Dospělí

V léčbě jak hypertenze, tak anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg přípravku Amlodipin Zentiva jedenkrát denně, kterou je možno zvýšit až na maximální dávku 10 mg v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U hypertenzních pacientů se přípravek Amlodipin Zentiva užívá v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfa-blokátory, beta-blokátory, nebo inhibitory ACE. U pacientů s aginou pectoris může být přípravek Amlodipin Zentiva užíván v monoterapii, nebo v kombinaci s jinými přípravky k léčbě

anginy pectoris, a to u pacinetů s refrakterní anginou pectoris na nitráty a/nebo na adekvátní dávku

beta-blokátorů.

V případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a inhibitory ACE není nutné dávku přípravku Amlodipin Zentiva jakkoliv upravovat.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti

Užívání amlodipinu ve stejných dávkách tolerují jak mladší, tak i starší pacienti stejně dobře. U starších pacientů je doporučeno normální dávkování, ale zvyšování dávkování má být prováděno opatrně (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo doporučené dávkování stanoveno; proto má být dávka stanovena s opatrností a má začínat na nižším konci dávkovacího rozmezí (viz body 4.4 a 5.2). U pacientů se závažnou poruchou funkce jater nebyla farmakokinetika amlodipinu studována. U pacientů se závažnou poruchou funkce jater má počáteční dávka amlodipinu začínat na nejnižší dávce a má být pomalu tritrována.

Porucha funkce ledvin

Změny v plazmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto

je doporučeno normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí od 6 do 17 let věku

Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je počáteční dávka 2,5 mg jednou denně, pokud není během 4 týdnů touto dávkou dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku, je možné dávku zvýšit na 5 mg jednou denně. Dávky přesahující 5 mg denně, nebyly u pediatrických pacientů studovány (viz body 5.1 a 5.2).

Děti do 6 let věku

Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Tablety k perorálnímu podání.

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:

• hypersenzitivitou na deriváty dihydropyridinu, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou látku

  uvedenou v bodě 6.1;

• těžkou hypotenzí;

• šokem (včetně pacientů s kardiogenním šokem);

• obstrukcí výtokové části levé části srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně);

• hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Srdeční selhání

Pacienti se srdečním selháním mají být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované

studii u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byla hlášena vyšší incidence

plicního edému u skupiny léčené amlodipinem, než u skupiny léčené placebem (viz. bod 5.1).

Blokátory vápníkového kanálu, včetně amlodipinu, mají být užívány s opatrností u pacientů

s kongestivním srdečním selháním, protože mohou zvýšit riziko budoucích kardiovaskulárních příhod a úmrtnost.

Porucha funkce jater

Poločas eliminace amlodipinu a hodnoty AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší; doporučené dávkování nebylo stanoveno. Amlodipin se proto má u těchto pacientů podávat s opatrností, a to jak na počátku léčby, tak při zvyšování dávky, dávkování má být zahájeno na spodní hranici dávkovacího rozmezí. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutná pomalá titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti

U starších pacientů se má dávkování zvyšovat s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Amlodipin může být u těchto pacientů užíván v normálních dávkách. Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Upozornění na pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v

podstatě „bez sodíku“.

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4

Současné užívání amlodipinu a silných nebo středně silných inhibitorů CYP3A4 (inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako je erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) může významně zvyšovat expozici amlodipinu, což může mít za následek zvýšené riziko hypotenze.

Klinický význam těchto farmakokinetických změn může být výraznější u starších pacientů. Může být proto nutné klinické sledování a úprava dávky.

Induktory CYP3A4

Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky. Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo s grapefruitovou štávou není doporučeno, protože u některých pacientů může být zvýšena biologická dostupnost, což může vést k zesílení účinku amlodipinu na snižování krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)

U zvířat byla pozorována letální ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps ve spojitosti

s hyperkalemii po podání společně s verapamilem a intravenózně podávaným dantrolenem. Vzhledem k riziku hyperkalemie je doporučeno vyvarovat se podávání blokátorů kalciových kanálů, jako je amlodipin, u pacientů citlivých ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní hypertermie.

Vliv amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu na snižování krevního tlaku se sčítá s účinkem jiných antihypertenziv.

Takrolimus

Při současném podávání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšení hladiny takrolimu v krvi. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání

amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování

takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic Target of Rapamycin)

Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici inhibitorům mTOR.

Cyklosporin

U zdravých dobrovolníků a dalších skupin pacientů nebyly provedeny žádné studie interakcí cyklosporinu a amlodipinu. Výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován variabilní nárůst (průměr 0 % - 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po transplantaci ledvin, kteří užívají amlodipin, má být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin cyklosporinu a v případě potřeby má být dávka cyklosporinu snížena.

Simvastatin

Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu spolu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s užíváním simvastatinu samotného. Limitující dávka simvastatinu u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu nebo warfarinu.

Těhotenství

Bezpečnost podávání amlodipinu během těhotenství nebyla dosud u člověka stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla reprodukční toxicita pozorována u vysokých dávek (viz bod 5.3). Užívání v těhotenství je doporučeno pouze tehdy, pokud není jiná bezpečnější alternativa a pokud samotné onemocnění je větším rizikem pro matku a plod.

Kojení

Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení/končit kojení, či pokračovat v léčbě/ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reversibilní biochemické změny v hlavičce spermie. Klinická data jsou nedostatečná vzhledem ke stanovení potenciálního vlivu amlodipinu na fertilitu. V jedné studii na potkanech byl pozorován nežádoucí účinek na fertilitu samců (viz bod 5.3).

Amlodipin může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacienti užívající amlodipin trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou, může být jejich schopnost reagovat narušena. Opatrnost je doporučena zejména na začátku léčby.

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v průběhu léčby jsou somnolence, závrať, bolesti hlavy, palpitace, zrudnutí, bolesti břicha, nauzea, otoky kotníků, edém a únava.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Během léčby amlodipinem byly pozorovány a hlášeny následující nežádoucí účinky s těmito

frekvencemi výskytu: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až

< 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V rámci skupin frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny v sestupném pořadí podle

závažnosti.

*většinou ve spojitosti s cholestázou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka jsou omezené.

Symptomy

Podle dostupných informací by mohlo významné předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a možné reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně i prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba

Klinicky významná hypotenze způsobená předávkováním amlodipinem si vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, a to včetně monitorování srdečních a respiračních funkcí; dolní končetiny je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno věnovat objemu oběhových tekutin a objemu vylučované moči.

Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku je užitečné podat vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich podání není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu je užitečné k potlačení účinku blokády kalciového kanálu.

V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že podání aktivního uhlí do 2 hodin od užití 10 mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.

Vzhledem k tomu, že se amlodipin silně váže na plazmatické proteiny, dialýza nemá při předávkování větší význam.