Akutní léčba stavů dušnosti vyvolaných bronchokonstrikcí při průduškovém astmatu a chronickém obstrukčním onemocnění dýchacích cest.

Alternativní léčba novorozenecké idiopatické apnoe v případě nedostupnosti kofeinu.

Dávkování přípravku Syntophyllin by mělo být přizpůsobeno jeho účinnosti a toleranci u daného pacienta. Dávkování přípravku má být stanoveno na základě měření plazmatické koncentrace theofylinu (terapeutické rozmezí: 8 – 20 µg/ml). Monitorování sérových hladin theofylinu je vyžadováno zvláště při výskytu nežádoucích účinků nebo nepřiměřené odpovědi.
Při stanovení úvodní dávky je třeba vzít v úvahu jakoukoli předchozí léčbu přípravky obsahujícími theofylin nebo složky theofylinu s ohledem na potřebu snížení dávky. Dávka má být vypočtena na základě ideální tělesné hmotnosti, protože theofylin nepřechází do tukové tkáně.
U pacientů se srdečním selháváním, renálním selháváním, s těžkou hypoxemií, poruchami funkce jater, pneumonií, virovými infekcemi (zvláště chřipka), ve vyšším věku nebo při současné léčbě jinými léky je vylučování theofylinu často zpomaleno. U těchto pacientů je vyžadováno nižší dávkování a měla by být věnována zvýšená opatrnost při zvyšování těchto dávek. Existují rovněž zprávy o snížené clearance theofylinu po preventivním očkování proti tuberkulóze a chřipce a v těchto případech může být nutné snížení dávky.

Úvodní dávka je 6 mg/ kg tělesné hmotnosti přípravku Syntophyllin, pomalou intravenózní injekcí, nepřesahující dávku 25 mg za minutu.

Udržovací dávka přípravku Syntophyllin, intravenózní infúzí, dle stavu pacienta v následujících 12 hodinách se stanovuje podle následující tabulky:

Úvodní dávka je 6 mg/ kg tělesné hmotnosti přípravku Syntophyllin, pomalou intravenózní injekcí, nepřesahující dávku 25 mg za minutu.

Udržovací dávka přípravku Syntophyllin, intravenózní infúzí, dle stavu pacienta v následujících 12 hodinách se stanovuje podle následující tabulky:

Úvodní dávka je 6 mg/kg tělesné hmotnosti přípravku Syntophyllin, pomalou intravenózní injekcí, podaná v průběhu 20 minut.
Udržovací dávka přípravku Syntophyllin podaná intravenózní infuzí je 1 až 1,5 mg/kg/h.
Udržovací dávka u dětí ve věku 6 až 52 týdnů se vypočte podle vzorce: dávka (mg/kg/h) = (0,008 x věk v týdnech) + 0,21

U těchto pacientů má být stanovena sérová hladina theofylinu. Při stanovení úvodní dávky se vychází z předpokladu, že 0,6 mg aminofylinu/kg tělesné hmotnosti zvýší sérovou koncentraci theofylinu o 1 µg/ml. Pokud není možné vzhledem ke klinickému stavu pacienta stanovit sérovou hladinu theofylinu, podá se úvodní dávka 3,0 mg aminofylinu/kg tělesné hmotnosti.

Pomalou nitrožilní injekcí, nebo nitrožilní infuzí.

Aminofylin musí být podáván intravenózně velmi pomalu, tak aby se předešlo nežádoucím účinkům na centrální nervový systém a kardiovaskulární systém v důsledku stimulačního efektu theofylinu.

Hypersenzitivita na léčivou látku. Akutní infarkt myokardu.

Akutní tachyarytmie.

Intoxikace přípravky obsahujícími theofylin. Tyreotoxikóza.

Těžká insuficience jater. Epilepsie.

Aminofylin by měl být užíván se zvýšenou opatrností a pouze pokud je to nutné u následujících stavů:

• pacienti s nestabilní anginou pectoris

• pacienti se srdečním selháním

• pacienti se sklonem k tachyarytmii

• pacienti se závažnou hypertenzí

• pacienti s poruchou jater nebo ledvin

• poruchy štítné žlázy

• pacienti s epilepsií v anamnéze

• peptický a duodenální vřed

• porfyrie

Theofylin (a proto i aminofylin) má úzký terapeutický index, proto by měly být pravidelně monitorovány sérové hladiny, a to zejména na začátku léčby.

Intravenózně podávaný aminofylin by měl být podáván s opatrností u pacientů nad 60 let věku.

Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání aminofylinu u dětí, v důsledku zvýšené citlivosti na theofylin. Byly popsány případy křečových stavů u dětí i při normálních sérových koncentracích theofylinu. U dětských pacientů s anamnézou křečových stavů je třeba zvážit alternativní způsob léčby. Pokud je použit injekční theofylin, je třeba pečlivě monitorovat možné příznaky stimulace centrálního nervového systému.

Opatrnosti je třeba u pacientů v průběhu vakcinace proti tuberkulóze nebo chřipce a u pacientů s aktivním chřipkovým nebo horečnatým onemocněním.

Clearance theofylinu (a proto i aminofylinu) může být zvýšena u kuřáků a u osob trvale exponovaných cigaretovému kouři. U pacientů, kteří přestávají kouřit, může dojít ke snížení clearance aminofylinu a zvýšení rizika závažné toxicity.

Při současném podávání beta 2-agonistů, kortikosteroidů nebo diuretik a při hypoxii by měla být monitorována plazmatická hladina draslíku.

Aminofylin by neměl být podáván současně s dalšími xantinovými deriváty. Pokud dojde k perorálnímu podání přípravku s obsahem theofylinu, je nutno dávku snížit o množství, které už bylo podáno jinou aplikační cestou (úzký terapeutický index). Pokud už pacient užíval xanthinové deriváty, musí být dávka stanovena podle zjištěných koncentrací theofylinu v plazmě. Individuální dávkování je nutné pro možnost ovlivnění farmakokinetiky theofylinu různými faktory (věk, tělesná hmotnost, dieta, kouření, funkce jater, lékové interakce). Při výpočtu dávky se používá přepočet na ideální tělesnou hmotnost (lean body mass). Při přechodu na perorální lékové formy je možno po skončení infuze podat přípravek s prodlouženým účinkem s řízeným uvolňováním. U rychle účinkujících přípravků je potřebný 4 až 6hodinový interval mezi skončením infuze a podáním přípravku.

Syntophyllin se nepodává intramuskulárně.

Prokain, hypotenziva a vasodilatancia

současné podání s aminofylinem potencuje pokles krevního tlaku.

Betamimetika, inhalační anestetika a glukokortikoidy

současné podání s aminofylinem může zvyšovat výskyt nežádoucích účinků.

Barbituráty, fenylbutazon, karbamazepin, fenytoin, primidon, nifedipin, rifampicin snižují koncentraci volného theofylinu v plazmě.

Cimetidin, ranitidin, erythromycin, troleandomycin, klindamycin, linkomycin, chinolony, perorální kontraceptiva, anabolické steroidy, disulfiram, kofein, azatioprim, cyklofosfamid, diltiazem, verapamil, isoniazid, mexiletin, metyldopa, metotrexat a beta-blokátory

zvyšují koncentraci volného theofylinu v plazmě.

Acyklovir

zvyšuje hladinu teofylinu v plazmě po zahájení léčby acyklovirem.

Aminofylin podaný spolu s flumanezilem prodlužuje eliminační poločas midazolamu. Lanzoprazol

Opakované podávání snižovalo hladiny theofylinu v plasmě indukcí mikrozomálních enzymů.

Fluoxetin

inhibuje metabolizmus theofylinu inhibící CYP1A2.

Klinafloxacin

současné podávání s teofylinem zvyšuje koncentraci theofylinu v plazmě.

Těhotenství

Při použití přípravku Syntophyllinu v těhotenství a v laktaci se musí zvážit potenciální užitek pro matku a možné riziko pro plod. Theofylin prochází placentární bariérou a u plodu se dosahují terapeutické hladiny. U novorozenců matek, jež užívaly theofylin, se pozorovala přechodná tachykardie, dráždivost

a zvracení. Tyto účinky se objeví s větší pravděpodobností, když plazmatické hladiny matky dosahují horní terapeutickou hranici.

V těhotenství se mění farmakokinetika theofylinu. Ve třetím trimestru bylo pozorováno snížení clearance theofylinu, v některých případech o 20 až 53 %. Pozorovaly se případy projevů toxicity vyžadující si snížení dávek. Pro mírné tokolytické účinky může theofylin oddalovat porod.

Kojení

Theofylin přechází do mateřského mléka záhy po i.v. podání. Eliminace u malých dětí je pomalá, zejména u nedonošenců a novorozenců, u nichž může po opakovaném podávání dojít až k dosažení terapeutické koncentrace v krevním séru. Zejména při podávání vyšších dávek se může u kojených dětí objevit zvýšená dráždivost a poruchy spánku. Z tohoto důvodu je třeba, aby kojící pacientka užívala dávky co nejnižší a po i.v. aplikaci nekojila 2 hodiny. Je-li nutné opakované podávání vysokých dávek, je vhodné kojení přerušit.

Fertilita

Účinky na fertilitu nejsou známy.

Některé nežádoucí účinky vyskytující se při léčbě xanthinovými přípravky mohou snižovat schopnost řízení motorových vozidel nebo obsluhy strojů.

V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až

<1/100); vzácné (≥1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Frekvence výskytu nežádoucích účinků úzce souvisí se správnou indikací léčby, respektováním kontraindikací, se správným dávkováním a správnou rychlostí aplikace. Pro úzký terapeutický index theofylinu se mohou u části pacientů vyskytnout projevy předávkování už při terapeutických plazmatických koncentracích (viz 4.9 Předávkování).

Nežádoucí účinky se obvykle manifestují iritací gastrointestinálního traktu, stimulací centrálního nervového systému a působením na kardiovaskulární systém. Hypotenze, arytmie a křeče se mohou objevit po intravenózním podání aminofylinu, obzvláště je-li intravenózní podání příliš rychlé. Těžká toxicita se může rozvinout bez prodromálních příznaků.

* Mohou být projevem předávkování theofylinem

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Aminofylin má úzký terapeutický index. Příznaky předávkování se obyčejně pozorují při plazmatických koncentracích teofylinu nad 20 mg/l, ale mohou se objevit už při terapeutických plazmatických hladinách 10 až 15 mg/l. Letální koncentrace je nad 50 mg/l. Při chronické intoxikaci se klinické příznaky otravy objevují při nižších plazmatických hladinách než při akutní otravě. Osoby nad 60 let věku a děti v prvních letech života jsou na intoxikaci citlivější.

Klinicky se otrava projevuje gastrointestinálními příznaky (nauzea, zvracení a průjem), kardiovaskulárními příznaky (tachykardie, supraventrikulární a ventrikulární arytmie, hypotenze) a příznaky z předráždění centrálního nervového systému (zvracení, hyperventilace, agitovanost, tremor, svalové křeče). Přítomny mohou být metabolické poruchy: hypokalémie, hyperglykémie, hypofosfatémie, hypokalcémie, metabolická acidóza nebo respirační alkalóza. V ojedinělých případech může být intoxikace komplikována psychózou, demencí, akutní pankreatitidou, rhabdomyolýzou nebo akutním renálním selháním (viz 4.8 Nežádoucí účinky).

Léčba

Při vysoké plazmatické koncentraci theofylinu nebo při vzniku křečí, hypotenze nebo srdečních arytmií, je nutno použít některou eliminační metodu. Nejúčinnější eliminace se dosahuje při hemoperfuzi přes aktivní uhlí nebo pryskyřici. Účinná je také hemodialýza, peritoneální dialýza je neúčinná. Ostatní léčba je symptomatická: upravuje se hypokalémie, při křečích se podává diazepam nebo fenobarbital, při hypotenzi je nutno doplnit objem cirkulující tekutiny, při supraventrikulární tachykardii je možno použít verapamil, při komorové tachykardii je možno podat selektivní betablokátor nebo prokainamid.