Terapie štítné žlázy radioaktivním jodem je u dospělých a dětí indikována pro:

• hypertyreózu: léčbu Gravesovy choroby, toxické multinodulární strumy nebo autonomních adenomů,

• léčbu papilárního a folikulárního karcinomu štítné žlázy, včetně metastazujícího onemocnění:

  • ablace zbytkové tkáně štítné žlázy po operaci karcinomu štítné žlázy,

  • léčby recidiv a metastáz.

    Terapie jodidem-(¹³¹I) sodným je často kombinována s chirurgickým zákrokem a antityreoidální medikací.

Tento léčivý přípravek smí být podán pouze oprávněnými zdravotnickými pracovníky v určených zdravotnických zařízeních (viz bod 6.6).

Dávkování

Množství podávané aktivity je určováno na základě zhodnocení klinického stavu pacienta. Terapeutického účinku je dosaženo až za několik týdnů. Před použitím má být stanovena aktivita tobolky.

Dospělí

Léčba hypertyreózy

V případech, kdy dosavadní léčba selhává nebo v ní nelze pokračovat, lze k léčbě hypertyreózy podat radioaktivní jod.

Před léčbou hypertyreózy radioaktivním jodem je třeba u pacientů docílit eutyreózy medikamentózní léčbou, pokud je to možné.

Aktivita, která má být podána, závisí na diagnóze, velikosti žlázy, vychytávání ve štítné žláze a clearanci jodu. Pacientům s průměrnou tělesnou hmotností (70 kg) je obvykle podávána aktivita v rozmezí hodnot 200–800 MBq, může však být nutná opakovaná léčba až do kumulativní dávky 5 000 MBq. Při přetrvávající hypertyreóze je indikována opakovaná léčba po 6–12 měsících.

Podávaná aktivita může být definována pomocí pevně daných dávkovacích protokolů nebo určena na základě následující rovnice:

cílová dávka (Gy) × cílový objem (ml)

A (MBq) = ‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒‒ × K

max. vychytávání jodu-(¹³¹I) (%) × efektivní T ½ (dny) za splnění následujících podmínek:

cílová dávka je cílová dávka absorbovaná celou štítnou žlázou nebo adenomem cílový objem je objem celé štítné žlázy (u Gravesovy choroby, vícečetných nebo

diseminovaných ložisek)

max. vychytávání jodu-(¹³¹I) je maximální vychytávání jodu-(¹³¹I) ve štítné žláze nebo v uzlech v % podané aktivity zjištěné po podání testovací dávky

efektivní T ½ je efektivní poločas jodu-(¹³¹I) ve štítné žláze vyjádřený ve dnech K je 24,67

Lze použít následující dávky pro cílový orgán:

U Gravesovy choroby a při vícečetných nebo diseminovaných ložiscích se výše uvedené dávky do cílového orgánu vztahují k celkovému objemu štítné žlázy, v případě autonomního ložiska se však dávka do cílového orgánu vztahuje pouze k objemu adenomu. Doporučené dávky do cílových orgánů viz bod 11.

Ke stanovení vhodné dávky do cílového orgánu (Gy) lze použít i další dozimetrické postupy, včetně testu vychytávání technecistanu-(^99mTc) sodného ve štítné žláze.

Ablace štítné žlázy a léčba metastáz

Po celkovém nebo částečném odstranění štítné žlázy jsou pro odstranění zbytků tkáně podávány aktivity v rozmezí hodnot 1 850–3 700 MBq. Tyto aktivity závisí na velikosti zbytků tkáně a vychytávání radioaktivního jodu. Pro léčbu metastáz je podávána aktivita v rozmezí hodnot 3 700– 11 100 MBq.

Zvláštní populace

Porucha funkce ledvin

Je třeba pečlivě zvážit podávanou aktivitu, protože u pacientů s poruchou funkce ledvin je možná zvýšená radiační zátěž. Zvláštní pozornost vyžaduje terapeutické použití jodidu-(¹³¹I) sodného u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Použití jodidu-(¹³¹I) sodného u dětí a dospívajících je třeba pečlivě zvážit na základě klinických potřeb a posouzení poměru přínosů a rizik u této skupiny pacientů.

V určitých případech má být aktivita podávaná dětem a dospívajícím stanovena na základě individuální dozimetrie (viz bod 4.4).

U dětí a dospívajících je v odůvodněných případech možná léčba benigních onemocnění štítné žlázy radioaktivním jodem, zejména při relapsu po použití antityreoidálních léčivých přípravků nebo při závažné nežádoucí reakci na antityreoidální léčivé přípravky (viz bod 4.4).

Způsob podání

Sodium Iodide (¹³¹I) IZOTOP je určen k perorálnímu podání. Tobolky mají být užívány nalačno. Pro zajištění dobrého průchodu tobolky do žaludku a horní části tenkého střeva má být spolknuta vcelku, s dostatečným množstvím tekutiny. Při podání dětem, zejména malým, je nutno zajistit, aby tobolku spolkly celou, bez rozkousání. Doporučuje se ji podat spolu s kašovitou potravou.

Návod pro přípravu pacienta je uveden v bodě 4.4.

Způsob vyšetření

Monitorování lze provádět zobrazením pomocí gama skeneru 1–48 hodin po podání. K přípravě scintigramu štítné žlázy je obvykle používán pohled zepředu, ale vhodné může být také pravé a levé přední šikmé zobrazení (RAO, LAO).

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• těhotenství a kojení (viz bod 4.6),

• pacienti s dysfagií, strikturou jícnu, stenózou jícnu, divertiklem jícnu, aktivní gastritidou, žaludečními erozemi a žaludečním vředem,

• pacienti s podezřením na sníženou gastrointestinální motilitu.

Možnost hypersenzitivity nebo anafylaktických reakcí

Pokud jsou pozorovány příznaky hypersenzitivity nebo anafylaktických reakcí, podání léčivého přípravku musí být okamžitě přerušeno a je-li to nezbytné, musí být zahájena intravenózní léčba. Aby bylo možné v naléhavých případech okamžitě jednat, musí být okamžitě k dispozici potřebné léčivé přípravky a vybavení, jako je endotracheální trubice a ventilátor.

Odůvodnění individuálního přínosu/rizika

Vystavení každého jednotlivého pacienta ionizujícímu záření musí být opodstatněno na základě jeho pravděpodobného přínosu. Podávaná aktivita má být vždy tak nízká, jak je jen možné, aby byl zároveň získán požadovaný terapeutický účinek.

Neexistuje mnoho důkazů o zvýšeném výskytu rakoviny, leukémie nebo mutací u pacientů léčených radioaktivním jodem při benigních onemocněních štítné žlázy, a to i přes jeho rozsáhlé používání. Ve studii s pacienty, kteří při léčbě maligního onemocnění štítné žlázy jodidem-(¹³¹I) sodným obdrželi dávky vyšší než 3 700 MBq, byl hlášen vyšší výskyt rakoviny močového měchýře. Při jiné studii byl hlášen mírný vzestup leukemie u pacientů, kteří obdrželi velmi vysoké dávky. Souhrnná kumulativní aktivita vyšší než 26 000 MBq proto není doporučená.

Porucha funkce pohlavních žláz u mužů

Pro muže s rozsáhlým onemocněním, které vyžaduje vysoké terapeutické dávky radioaktivního jodu, má být s ohledem na kompenzaci možného reverzibilního poškození funkce varlat zváženo uchování spermatu ve spermobance.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Je třeba pečlivě zvážit poměr přínosů a rizik, protože u pacientů s poruchou funkce ledvin je možná zvýšená radiační zátěž. U těchto pacientů může být vyžadována úprava dávkování.

Pediatrická populace

Je nutné pečlivé zvážení indikace, protože efektivní dávka na MBq je vyšší než u dospělých (viz bod 11). Při léčbě dětí a mladých dospělých je třeba brát v úvahu větší senzitivitu tkáně dítěte a vyšší předpokládanou délku života těchto pacientů. Rizika je třeba zvážit i s ohledem na rizika jiných možností léčby (viz body 4.2 a 11).

Léčba benigních onemocnění štítné žlázy radioaktivním jodem je u dětí a dospívajících možná pouze v odůvodněných případech, zejména při relapsu po použití antityreoidálních léčivých přípravků nebo při závažných nežádoucích reakcích na antityreoidální léčivé přípravky. Neexistují důkazy o zvýšeném výskytu rakoviny, leukémie nebo mutací u pacientů léčených radioaktivním jodem při benigních onemocněních štítné žlázy, a to i přes jeho rozsáhlé používání.

Osoby, které jako děti nebo dospívající podstoupily radioterapii štítné žlázy, mají být jednou ročně opakovaně vyšetřeny.

Příprava pacienta

Zejména po podání vysokých aktivit, např. při léčbě karcinomu štítné žlázy, mají být pacienti vyzváni ke zvýšení příjmu tekutin, aby často vyprazdňovali močový měchýř, a tak snižovali jeho radiaci. Pacienti s problémy s vyprazdňováním močového měchýře mají být po podání vysoké aktivity radioaktivního jodu katetrizováni.

Ke snížení radiační zátěže tlustého střeva mohou být u pacientů s méně než jednou stolicí denně nutná mírná laxativa (nikoli však přípravky změkčující stolici, které střeva nestimulují).

S cílem zabránit vzniku sialoadenitidy, k níž může po podání vysoké dávky radioaktivního jodu dojít, je třeba pacienta vyzvat, aby před zahájením léčby za účelem stimulace produkce slin konzumoval cukrovinky nebo nápoje s obsahem kyseliny citronové (citrónová šťáva, vitamín C). Navíc lze použít i další ochranná farmakologická opatření. Před podáním jodidu má být zjištěn případný nadměrný obsah jodidu v organismu pocházející z potravy nebo léčebného ošetření (viz bod 4.5). Za účelem zvýšeného vychytávání ve funkční tkáni štítné žlázy je před zahájením terapie (3–10 dnů) doporučena dieta s nízkým obsahem jodu.

Pro zajištění dostatečného vychytávání má být před podáním radioaktivního jodu v souvislosti s karcinomem štítné žlázy ukončena substituční léčba štítné žlázy. Pro ukončení terapie trijodthyroninem je doporučováno období 14 dnů, pro terapii thyroxinem 4 týdnů. Mohou být znovu nasazeny 2 dny po terapii.

Užívání karbimazolu a propylthiouracilu má být přerušeno 1 týden před léčbou hypertyreózy a znovu zahájeno několik dnů po léčbě.

Léčba Gravesovy choroby radioaktivním jodem má být prováděna při souběžném podávání kortikosteroidů, zejména v případě endokrinní oftalmopatie.

U pacientů s podezřením na gastrointestinální poruchu má být při podávání tobolek jodidu-(¹³¹I) ^{sodného postupováno velmi opatrně. Je doporučeno současné podávání antagonistů H}2 ^receptorů nebo inhibitorů protonové pumpy.

Po proceduře

Po dobu alespoň 1 týdne má být omezen úzký kontakt s malými dětmi a těhotnými ženami. V případě zvracení je třeba brát v úvahu riziko kontaminace.

Pacienti podstupující terapii štítné žlázy mají ve vhodných intervalech podstupovat následné kontroly.

Zvláštní upozornění

U pacientů s hypersenzitivitou na želatinu nebo její katabolické produkty má být pro terapii s využitím radioaktivního jodu upřednostněn roztok jodidu-(¹³¹I) sodného.

Tento léčivý přípravek obsahuje 115 mg sodíku v jedné samostatné tobolce, což odpovídá 5,75 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku. To je třeba vzít v úvahu u pacientů s dietou s nízkým obsahem sodíku.

Hyponatrémie

Po terapii s využitím jodidu-(¹³¹I) sodného byly u starších pacientů, kteří podstoupili totální thyreoidektomii, hlášeny závažné projevy hyponatrémie. Mezi rizikové faktory patří starší věk, ženské pohlaví, užívání thiazidových diuretik a hyponatrémie přítomná na počátku terapie jodidem- (¹³¹I) sodným. U těchto pacientů je třeba zvážit pravidelné měření elektrolytů v séru.

Opatření vztahující se k ohrožení životního prostředí jsou uvedena v bodě 6.6.

Mnoho farmakologicky účinných látek vykazuje interakci s radioaktivním jodem. Různými interakčními mechanismy dochází k ovlivnění vazby na bílkoviny, farmakokinetiky nebo samotného dynamického účinku značeného jodidu. Je třeba vzít v úvahu, že následkem těchto interakcí může být snížena schopnost vychytávání přípravku štítnou žlázou. Má proto být známa předešlá kompletní medikace, včetně níže uvedených léčiv, jejichž užívání má být před podáním jodidu-(¹³¹I) sodného vysazeno.

Clearance radioaktivního jodu ze štítné žlázy může být zpomalena podáním uhličitanu lithného nebo kolchicinu.

Má být například vysazena léčba následujícími látkami:

* vzhledem k dlouhému biologickému poločasu amiodaronu může být vychytávání jodu ve štítné žláze sníženo po dobu několika měsíců.

Ženy ve fertilním věku

Pokud má být radioaktivní léčivý přípravek podán ženě ve fertilním věku, je vždy nutné vyloučit nebo potvrdit těhotenství. Každá žena, které vynechala menstruace, má být považována za těhotnou, dokud se neprokáže opak. V případě pochybnosti (když ženě vynechala menstruace, je-li menstruace velmi nepravidelná atd.) mají být pacientce nabídnuty, pokud existují, alternativní metody bez ionizujícího záření. Ženám, kterým je podáván jodid-(¹³¹I) sodný, je třeba doporučit, aby v průběhu 6–12 měsíců po léčbě neotěhotněly.

Antikoncepce u mužů a žen

Pro obě pohlaví je po terapeutickém podání jodidu-(¹³¹I) sodného doporučováno po dobu 6 měsíců (u pacientů s benigním onemocněním štítné žlázy) nebo 12 měsíců (u pacientů s karcinomem štítné žlázy) použití antikoncepce.

Muži by po ukončení terapie radioaktivním jodem neměli po dobu 6 měsíců zplodit dítě, aby byla umožněna substituce ozářených spermií spermiemi neozářenými. U mužů s rozsáhlým onemocněním, které vyžaduje vysoké terapeutické dávky jodidu-(¹³¹I) sodného, má být zváženo uchování spermatu ve spermobance.

Těhotenství

Jodid-(¹³¹I) sodný je kontraindikován během prokázaného těhotenství, při podezření na těhotenství nebo pokud těhotenství nebylo vyloučeno. Důvodem je možnost transplacentárního přestupu jodidu-

(¹³¹I) sodného, což může u novorozenců způsobit závažnou a v některých případech i nevratnou hypotyreózu (radiační dávka tohoto přípravku absorbovaná dělohou je pravděpodobně v rozmezí hodnot 11–511 mGy, a štítná žláza plodu v průběhu druhého a třetího trimestru velmi ochotně koncentruje jod (viz bod 4.3).

V případě diferencovaného karcinomu štítné žlázy diagnostikovaného v těhotenství má být léčba jodidem-(¹³¹I) sodným odložena na dobu po skončení těhotenství.

Kojení

Před podáním radiofarmak kojící matce je třeba uvážit možnost odložení podání radionuklidu do chvíle, než matka kojení ukončí a také nejvhodnější volbu radiofarmak s ohledem na vylučování aktivity do mléka. Pokud je podání považováno za nutné, kojení musí být přerušeno nejméně 8 týdnů před podáním jodidu-(¹³¹I) sodného a již nemá být obnoveno (viz bod 4.3).

Z důvodu ochrany před radioaktivním zářením je doporučeno po dobu alespoň jednoho týdne po podání terapeutických dávek omezit blízký kontakt matky a kojeného dítěte.

Fertilita

Po léčbě karcinomu štítné žlázy radioaktivním jodem může v závislosti na podané dávce dojít u mužů i žen ke snížení plodnosti. Po podání dávek vyšších než 1 850 MBq může v závislosti na dávce záření dojít k reverzibilnímu narušení spermatogeneze. Po podání dávek vyšších než 3 700 MBq byly popsány klinicky relevantní účinky, včetně oligospermie a azoospermie a zvýšené hladiny FSH v séru.

Jodid-(¹³¹I) sodný nemá žádný nebo má jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Souhrn bezpečnostního profilu

Četnost uváděných nežádoucích účinků je odvozena z údajů v odborné literatuře. Bezpečnostní profil jodidu-(¹³¹I) sodného se výrazně liší v závislosti na podaných aktivitách, přičemž dávky, které mají být podány, závisí na typu léčby (tj. zda se jedná o terapii benigního nebo maligního onemocnění). Bezpečnostní profil navíc závisí na součtu podaných dávek a intervalu mezi nimi. Proto byly hlášené nežádoucí účinky uspořádány podle jejich výskytu při léčbě benigního nebo maligního onemocnění.

Častými nežádoucími účinky jsou: hypotyreóza, přechodná hypertyreóza, poruchy slinných a slzných žláz a místní účinky záření. S léčbou nádorů často souvisí výskyt nežádoucích účinků spojených s gastrointestinálním traktem a útlum kostní dřeně.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

V následujících tabulkách jsou uvedeny hlášené nežádoucí účinky seřazené podle tříd orgánových systémů. Symptomy, které jsou vůči skupinovému syndromu spíše sekundárního charakteru (např. sicca syndrom), jsou uvedeny v závorkách za příslušným syndromem.

Četnosti nežádoucích účinků jsou v této části definovány takto:

Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

* zejména při stávající tracheální stenóze Popis vybraných nežádoucích účinků

Obecné doporučení

Vystavení ionizujícímu záření je spojeno se vznikem rakoviny a možným vývojem dědičných vad. Dávka ozáření vyplývající z terapeutického působení může vést k vyššímu výskytu rakoviny a mutací. Ve všech případech je nutné zabezpečit, aby rizika spojená s ozářením byla nižší než rizika samotného onemocnění. Efektivní dávka v případě terapeutických dávek jodidu-(¹³¹I) sodného je 3 108 mSv, přičemž maximální doporučená podávaná aktivita je 11 100 MBq (při 0% vychytávání ve štítné žláze). Efektivní dávka tohoto léčivého přípravku je 2 072 mSv, přičemž nejvyšší možná podávaná aktivita je 7 400 MBq (při 0% vychytávání ve štítné žláze).

Poruchy štítné žlázy a příštítných tělísek

Jako opožděný účinek léčby hypertyreózy radioaktivním jodem může ve stupni odpovídajícím podané dávce dojít ke vzniku hypotyreózy.

Hypotyreóza je často uváděna jako nežádoucí účinek v souvislosti s léčbou maligního onemocnění; léčba maligních onemocnění radioaktivním jodem však obvykle následuje po tyreoidektomii.

Destrukce folikulů štítné žlázy po radiační expozici jodidu-(¹³¹I) sodnému může po 2–10 dnech vést k exacerbaci již existující hypertyreózy nebo způsobit tyreotoxickou krizi. Příležitostně se po iniciální normalizaci (období latence 2–10 měsíců) může vyskytnout imunitně zprostředkovaná hypertyreóza. Zejména při již existující tracheální stenóze může pacient po 1–3 dnech po podání vysoké dávky radioaktivního jodu pociťovat projevy přechodné tyreoiditidy a tracheitidy, s možností závažné tracheální konstrikce.

Ve vzácných případech lze i po terapii funkčního karcinomu štítné žlázy pozorovat přechodnou hypertyreózu.

Po podání radioaktivního jodu byly pozorovány případy přechodné hypoparatyreózy, která má být příslušně monitorována a zajištěna substituční terapií.

Opožděné účinky

Jako opožděný účinek léčby hypertyreózy radioaktivním jodem může ve stupni odpovídajícím podané dávce dojít ke vzniku hypotyreózy. Tato hypotyreóza se může projevit s odstupem týdnů nebo i let po ukončení léčby a vyžaduje monitorování funkce štítné žlázy a zajištění vhodnou hormonální substituční terapií. Projevy hypotyreózy obvykle nejsou pozorovány v období do 6–12 týdnů po podání radioaktivního jodu.

Poruchy oka

Po léčbě hypertyreózy nebo Gravesovy choroby radioaktivním jodem může dojít k progresi nebo novému výskytu endokrinní oftalmopatie. Léčba Gravesovy choroby radioaktivním jodem má být provázena podáváním kortikosteroidů.

Místní účinky záření

Po podání jodidu-(¹³¹I) sodného byla hlášena dysfunkce a paralýza hlasivek, v některých případech však nelze určit, zda byla dysfunkce hlasivek způsobena radiací nebo operačním zákrokem.

Vysoká akumulace radioaktivního jodu v tkáni může být spojena s místní bolestivostí, diskomfortem a lokálním edémem, např. při použití radioaktivního jodu k léčbě zbytkové tkáně štítné žlázy se v oblasti hlavy a krku může objevit difúzní a silná bolest měkkých tkání.

U pacientů s difúzními plicními metastázami z diferencovaného karcinomu štítné žlázy byla v důsledku destrukce tkáně metastáz pozorována radiací indukovaná pneumonie a plicní fibróza. Dochází k nim především po terapii vysokými dávkami radioaktivního jodu.

Při terapii metastazujících karcinomů štítné žlázy do centrálního nervového systému (CNS) má být vzata v úvahu také možnost vzniku lokálního mozkového edému a/nebo zhoršení již existujícího edému mozku.

Gastrointestinální poruchy

Vysoké dávky radioaktivity mohou vést také k poruchám v oblasti gastrointestinálního traktu s obvyklým projevem v průběhu prvních hodin nebo dnů po podání. Prevence gastrointestinálních poruch viz bod 4.4.

Poruchy slinných a slzných žláz

Může dojít ke vzniku sialoadenitidy doprovázené edémem a bolestí slinných žláz, částečnou ztrátou chuti a suchem v ústech. Sialoadenitida je obvykle reverzibilní, ať již spontánně nebo s využitím protizánětlivé léčby, byly však občas popisovány případy přetrvávající, na dávce závislé, ageuzie a sucha v ústech. Nedostatek slin může vést k infekcím, např. zubním kazům, což může mít za následek vypadávání zubů. Prevence poruch slinných žláz viz bod 4.4.

Porucha funkce slinných a/nebo slzných žláz vedoucí ke vzniku sicca syndromu se může vyskytnout i s odstupem několika měsíců až dvou let po terapii radioaktivním jodem. Ačkoli je sicca syndrom ve většině případů přechodným jevem, u některých pacientů mohou jeho příznaky přetrvávat po dobu několika let.

Útlum kostní dřeně

Jako opožděný účinek může dojít ke vzniku reverzibilního útlumu kostní dřeně, který se projevuje izolovanou trombocytopenií nebo erytrocytopenií, které mohou být i fatální. K útlumu kostní dřeně dochází pravděpodobněji po jednorázovém podání aktivity vyšší než 5 000 MBq nebo po opakovaném podání v intervalech kratších než 6 měsíců.

Sekundární malignity

Po podání vyšších aktivit, typicky používaných k terapii maligních nádorů štítné žlázy, byl pozorován zvýšený výskyt leukémie. Existují důkazy o zvýšeném výskytu solidních nádorů vyvolaných podáním vysokých aktivit (nad 7,4 GBq).

Pediatrická populace

Očekávané nežádoucí účinky jsou u dětí stejné jako u dospělých. Jejich četnost a závažnost se však s ohledem na vyšší senzitivitu dětských tkání na ozáření (viz bod 11) a vyšší předpokládanou délku života může lišit.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Tento přípravek musí být podáván pouze oprávněnými osobami v určených zdravotnických zařízeních. Riziko předávkování je tedy pouze teoretické.

Po podání nadměrné dávky radiace má být tam, kde je to možné, dávka podaná pacientovi snížena zvýšením eliminace radionuklidu z organismu častým močením, nucenou diurézou a častým vyprazdňováním močového měchýře. Dále má být doporučena blokáda štítné žlázy (např. chloristanem draselným) za účelem snížení radiační zátěže štítné žlázy. Ke snížení vychytávání jodidu-(¹³¹I) sodného lze podávat emetika.