HELEX RETARD 0,5MG Tableta s prodlouženým uvolňováním

Přípravek Helex Retard je indikován ke krátkodobé symptomatické léčbě úzkosti u dospělých.

Přípravek Helex Retard je indikován pouze v případech, kdy je porucha závažná, omezující nebo způsobuje pacientovi extrémní strádání.

Dávkování

Délka léčby

Alprazolam se užívá v nejnižší možné účinné dávce po nejkratší možnou dobu léčby, maximálně 2–4 týdny. Potřeba pokračující léčby musí být často znovu přehodnocována. Dlouhodobá léčba se nedoporučuje. Riziko závislosti se může zvyšovat s dávkou a délkou léčby (viz bod 4.4).

Léčba úzkosti musí být vždy doplňkovou léčbou.

Léčbu má zahajovat, sledovat a ukončovat stejný lékař. Obecná doporučení pro dávkování

Optimální dávku je nutno přizpůsobit závažnosti příznaků a individuální odpovědi pacienta na terapii.

Mají být užity nejnižší ještě účinné dávky. Terapie se zahajuje iniciální dávkou, medikace se zvyšuje postupně, aby se zabránilo nadměrné sedaci. V těch vzácných případech, kdy je zapotřebí dosáhnout vyšších dávek, je nutné dávkování zvyšovat velice opatrně, aby se zabránilo nežádoucím účinkům.

Pokud je nutné předepsat vyšší dávkování, zvyšuje se zpočátku jen večerní dávka a teprve později i dávky užívané během dne. Obvykle se předepisuje pacientům, kteří psychotropní léčiva dosud nikdy neužívali, trochu nižší medikace než těm, kteří již absolvovali terapii trankvilizéry, antidepresivy, či hypnotiky, nebo těm nemocným, kteří mají v anamnéze chronický abusus alkoholu.

Dospělí:

Obvyklá dávkování

Iniciální dávka: 1 mg denně, rozdělen do 1–2 dávek; obvyklý rozsah dávkování: 0,5–4,0 mg/den, podáváme v jedné nebo rozdělené do dvou dílčích dávek.

Starší a oslabení pacienti, pacienti s poruchou jaterních funkcí

Iniciální dávka: 0,5–1 mg denně, rozdělen do 1–2 dávek.

Doporučená dávka: 0,5–1 mg denně, dávku je možné zvýšit v závislosti na toleranci pacienta. Objeví-li se nežádoucí účinky, je nutné zahajovací dávku snížit.

Pediatrická populace

Účinnost a bezpečnost alprazolamu nebyla u dětí a dospívajících stanovena, proto se jim alprazolam nepodává.

Ukončení léčby

Dávku je nutno snižovat pozvolna, aby nedošlo k abstinenčním příznakům.

Způsob podání

U přípravku Helex Retard je uvolňování alprazolamu opožděné. Tablety se nemají žvýkat ani drtit, mají se polykat v celku. Při dávkování 1x denně se doporučuje užívat tabletu ráno.

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;

• Hypersenzitivita na jiné benzodiazepiny;

• Myasthenia gravis;

• Těžká dechová nedostatečnost;

• Syndrom spánkové apnoe;

• Těžká porucha funkce jater.

Délka léčby

Léčba má být co nejkratší a nemá překročit 2–4 týdny (viz bod 4.2). Případnému prodloužení léčby musí předcházet vyhodnocení současného stavu pacienta.

Pacienta je vhodné již na začátku léčby informovat o její omezené délce, a přesně vysvětlit, jak bude dávka postupně snižována. Existují důkazy, které naznačují, že v případě užívání benzodiazepinů s krátkodobým účinkem, zejména ve vysokých dávkách, se mohou abstinenční příznaky projevit v rámci dávkového intervalu. Při použití benzodiazepinů s dlouhodobým účinkem je nutné vyvarovat se výměny za benzodiazepiny s krátkodobým účinkem, protože se mohou vyskytnout příznaky z vysazení.

Tolerance

Po opakovaném užívání benzodiazepinů po dobu několika týdnů může dojít k částečné ztrátě hypnotického účinku.

Závislost

Používání benzodiazepinů může vést k vývoji psychické i fyzické závislosti na tento přípravek. Riziko vzniku závislosti se zvyšuje s dávkou a délkou léčby; může být vyšší u pacientů s předchozí drogovou

(lékovou) závislostí a alkoholismem. Závislost na alprazolamu a jiných benzodiazepinech se může vyskytnout i při doporučených dávkách a/nebo u pacientů bez rizikových faktorů. Zvýšené riziko závislosti na lécích se projevuje i při kombinované léčbě více benzodiazepiny bez ohledu na indikaci. Byly také hlášeny případy abúzu a úmrtí z předávkování, pokud je alprazolam zneužit s jinými depresory centrálního nervového systému včetně opioidů, jiných benzodiazepinů a alkoholu.

Příznaky z vysazení

Při rozvoji závislosti by náhlé vysazení léku mohlo vyvolat abstinenční příznaky. Ty mohou zahrnovat bolest hlavy, svalů, extrémní úzkost, napětí, neklid, zmatenost a podrážděnost. V závažných případech se mohou vyskytnout i: derealizace, depersonalizace, hyperakuzie, znecitlivění a brnění končetin, přecitlivělost na světlo, hluk a fyzický kontakt, halucinace, nebo epileptický záchvat.

Rebound fenomén úzkosti

Rebound fenomén je přechodný syndrom, kdy se symptomy, které vedou k léčbě benzodiazepiny, znovuobjeví v zesílené formě; může se vyskytnout při vysazení léčby. Může být doprovázen dalšími příznaky včetně změn nálad, úzkosti nebo poruch spánku a neklidu. Vzhledem k tomu, že je riziko abstinenčního fenoménu/rebound fenoménu větší při náhlém vysazení léčby, doporučuje se postupné snižování dávky.

Amnézie

Benzodiazepiny mohou vést k anterográdní amnézii. Tento stav může vzniknout nejčastěji několik hodin po užití přípravku.

Psychiatrické a paradoxní reakce

Během léčby benzodiazepiny se mohou objevit reakce jako neklid, agitovanost, podrážděnost, agresivita, bludy, vztek, noční můry, halucinace, psychóza, nevhodné chování a jiné nežádoucí poruchy chování. Jestliže se takové příznaky objeví, léčba tímto přípravkem má být přerušena. Tyto příznaky se mohou objevit s vyšší pravděpodobností u dětí a starších pacientů.

Zvláštní skupiny pacientů

Bezpečnost a účinnost alprazolamu nebyla stanovena u dětí a dospívajících do 18 let, proto se použití alprazolamu nedoporučuje.

U pacientů s poruchou funkce ledvin nebo lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater je třeba opatrnosti.

Starší pacienti

Doporučuje se dodržovat obecný princip použití nejnižší účinné dávky u starších osob a/nebo oslabených pacientů, aby se předešlo rozvoji ataxie a nadměrné sedace.

Benzodiazepiny a podobné přípravky se mají u starších osob užívat s opatrností z důvodu zvýšeného rizika sedace a/nebo muskuloskeletární slabosti, která se může projevit pády, což má pro tuto populaci často závažné důsledky.

Benzodiazepiny se mají užívat s velkou opatrností u pacientů s alkoholovou nebo drogovou závislostí v anamnéze (viz bod 4.5).

Benzodiazepiny a benzodiazepinům příbuzné látky nemají být užívány samostatně k léčbě deprese, protože mohou uspíšit nebo zvýšit riziko sebevraždy. Proto má být alprazolam u pacientů s příznaky nebo symptomy depresivní poruchy nebo s tendencí k sebevraždě užíván s opatrností a předepisované množství léku má být omezené.

Riziko plynoucí ze souběžného užívání s opioidy

Souběžné užívání přípravku Helex Retard a opioidů může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je souběžné předepisování sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky jako přípravek Helex Retard, spolu s opioidy vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby. V případě rozhodnutí předepsat přípravek Helex Retard souběžně s

opioidy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby (viz také obecné doporučení dávkování v bodě 4.2).

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.

V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech věděli (viz bod 4.5).

Helex Retard obsahuje monohydrát laktosy.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

Alkohol

Souběžné podání alkoholu není doporučeno.

Kombinace s látkami, které tlumí CNS

Alprazolam má být užíván s opatrností při kombinaci s jinými látkami, které tlumí CNS. Zvýšení tlumivého účinku se může vyskytnout v případě souběžného podání s neuroleptiky, hypnotiky, anxiolytiky/sedativy, některými antidepresivy, opioidními analgetiky, antiepileptiky, anestetiky a sedativními H1-antihistaminiky.

Opioidy

Souběžné užívání sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky jako přípravek Helex Retard, spolu s opioidy zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich souběžného užívání (viz bod 4.4).

Farmakokinetické interakce mohou vzniknout, pokud je alprazolam podáván souběžně s léky, které ovlivňují jeho metabolismus.

Inhibitory CYP3A

Léky, které inhibují určité jaterní enzymy (zejm. cytochrom P450 IIIA4), mohou zvyšovat koncentraci alprazolamu a zesilovat tak jeho účinek. Výsledky několika klinických studií s alprazolamem, in vitro studií s alprazolamem, a klinických studií látek metabolizovaných podobně jako alprazolam poskytují důkaz o různých stupních interakcí a možných interakcích alprazolamu a dalších látek. Na základě klinických zkušeností se doporučuje:

• společné podávání alprazolamu a ketokonazolu, itrakonazolu nebo jiných azolových typů antimykotik není doporučeno.

• souběžné podání nefazodonu nebo fluvoxaminu zvyšuje AUC alprazolamu přibližně 2×. Pokud je alprazolam podáván spolu s nefazodonem, fluvoxaminem a cimetidinem, je doporučena opatrnost a případné snížení dávky.

• opatrnost je nutná při podávání alprazolamu souběžně s fluoxetinem, propoxyfenem, perorálními kontraceptivy, diltiazemem nebo makrolidovými antibiotiky, jako je např. erythromycin, klarithromycin, troleandomycin a telithromycin.

• Při podávání alprazolamu souběžně s digoxinem byly hlášeny zvýšené koncentrace digoxinu, zvláště u starších pacientů (nad 65 let). Pacienti užívající alprazolam a digoxin musí být proto sledováni kvůli možným příznakům toxicity digoxinu.

Induktory CYP3A

Vzhledem k tomu, že je alprazolam metabolizován přes CYP3A4, induktory tohoto enzymu mohou zvýšit metabolizmus alprazolamu.

Interakce mezi inhibitory HIV proteázy (např. ritonavir) a alprazolamem jsou složité a závislé na trvání interakce. Krátkodobé nízké dávky ritonaviru způsobily významné snížení clearance alprazolamu, prodloužený poločas a zvýšený klinický účinek. Po delší expozici ritonaviru je ale tato inhibice rušena indukcí CYP3A. Tato interakce vyžaduje úpravu dávky nebo ukončení léčby alprazolamem.

Těhotenství

Údaje o teratogenitě a účincích na postnatální vývoj a chování po užití benzodiazepinů nejsou konzistentní (viz bod 5.3). Rozsáhlé údaje z kohortových studií ukazují, že expozice benzodiazepinu v prvním trimestru těhotenství nemá za následek zvýšené riziko významných malformací. Nicméně z některých epidemiologických studií vyplývá zvýšené riziko orálních rozštěpů. Údaje naznačují, že riziko narození dítěte s rozštěpem rtu poté, co matka užívala benzodiazepiny je menší než 2/1 000 v porovnání s očekávaným poměrem takových defektů přibližně 1/1 000 u běžné populace.

Léčba benzodiazepiny ve vysokých dávkách během druhého a/nebo třetího trimestru těhotenství, odhalila snížení aktivních pohybů plodu a kolísání srdečního rytmu plodu.

Pokud je z klinických důvodů nutná léčba během posledního trimestru těhotenství, i při nízkých dávkách, může se vyskytnout „floppy infant syndrom“, jako je axiální hypotonie nebo potíže se sáním, vedoucí k nízké tělesné hmotnosti. Tyto příznaky jsou reverzibilní, ale mohou trvat 1–3 týdny, podle biologického poločasu přípravku. Ve vysokých dávkách se může u novorozenců vyskytnout respirační deprese nebo apnoe a hypotermie. Navíc může být několik dnů po porodu pozorován novorozenecký syndrom z vysazení s hyperexcitabilitou, agitovaností a třesem, i když se neobjeví „floppy infant syndrom“. Objevení se syndromů z vysazení po porodu závisí na biologickém poločasu látky.

Alprazolam nesmí být během těhotenství užíván, není-li to vzhledem ke stavu pacientky nezbytné. Je- li alprazolam užíván během těhotenství, nebo pacientka v průběhu léčby otěhotní, musí být poučena o rizicích pro plod.

Jestliže je léčba alprazolamem během posledního trimestru těhotenství nezbytná, je třeba se vyhnout vysokým dávkám a u novorozenců je nutné monitorovat případný „floppy infant syndrom“ či abstinenční syndrom.

Kojení

Alprazolam je v malém množství vylučován do mateřského mléka. Kojení nicméně není v průběhu léčby alprazolamem doporučeno.

Alprazolam může vzhledem k sedaci, amnézii, poruše koncentrace a poruše svalových funkcí nepříznivě ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje. V případě nedostatku spánku může být pravděpodobnost zhoršení pozornosti zvýšená (viz bod 4.5).

Podle četnosti výskytu jsou nežádoucí účinky klasifikovány jako velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka nežádoucích účinků

* Nežádoucí účinky pozorované po uvedení přípravku na trh.

Užívání této léčivé látky (dokonce i v terapeutických dávkách) může vést k rozvoji fyzické závislosti. Také přerušení léčby může vést ke vzniku abstinenčních příznaků nebo rebound fenoménu (viz bod 4.4). Může se vyskytnout i psychická závislost. Bylo rovněž hlášeno zneužívání benzodiazepinů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Stejně jako u jiných benzodiazepinů nepředstavuje předávkování ohrožení života, pokud není kombinováno s jinými látkami tlumícími CNS (včetně alkoholu).

Při léčbě předávkování jakýmkoli léčivým přípravkem je třeba vzít v úvahu, že mohly být užity i další léky.

Příznaky

Předávkování benzodiazepiny je obvykle provázeno několika stupni deprese CNS v rozsahu od ospalosti ke kómatu. V lehčích případech zahrnují symptomy ospalost, mentální zmatenost a letargii, v závažnějších případech zahrnují symptomy ataxii, hypotonii, hypotenzi, respirační depresi, vzácněji kóma a velmi vzácně úmrtí.

Léčba

Po předávkování perorálními benzodiazepiny se má vyvolat zvracení (do jedné hodiny), pokud je pacient při vědomí nebo výpach žaludku se zajištěním dýchacích cest, pokud je pacient v bezvědomí. Pokud není výplach žaludku vhodný, má se podat živočišné uhlí pro snížení absorpce. Zvláštní pozornost je třeba věnovat respiračním a kardiovaskulárním funkcím na jednotce intenzivní péče.

Jako antidotum je možné použít flumazenil.