TAMOXIFEN ORIFARM 20MG Tableta

Paliativní a adjuvantní léčba karcinomu prsu s pozitivními estrogenovými receptory.

20–40 mg jednou denně, i u starších osob. V případě potřeby lze dávku rozdělit na dvě dávky. V některých případech může být nutné dávku zvýšit. V časné fázi onemocnění se v současnosti doporučuje doba léčby alespoň 5 let. Optimální délka léčby stále není zcela jasná.

Pediatrická populace

Použití tamoxifenu u dětí se nedoporučuje, protože bezpečnost a účinnost nebyly stanoveny (viz body

5.1 a 5.2).

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Tamoxifen by neměl být podáván během kojení, viz bod 4.6.

U některých premenopauzálních žen může dojít k inhibici menstruace.

Při léčbě tamoxifenem byl hlášen zvýšený výskyt endometriálního karcinomu a sarkomu dělohy

(zejména maligních smíšených Müllerových nádorů). Příčina tohoto účinku není známa, ale mohou

být způsobeny estrogenními vlastnostmi přípravku. Pacientky léčené nebo dříve léčené tamoxifenem,

které hlásí abnormální gynekologické příznaky, zejména vaginální krvácení, mají být neprodleně vyšetřeny.

Z klinických studií, ve kterých byly pacientky s karcinomem prsu léčeny tamoxifenem, byla hlášena řada nádorů vyskytujících se v jiných místech než v endometriu nebo v kontralaterálním prsu.

Kauzální souvislost nebyla prokázána a klinický význam těchto nálezů není jasný.

Při pozdní mikrochirurgické rekonstrukci prsu může tamoxifen zvýšit riziko mikrovaskulárních komplikací v lalůčcích.

Nekontrolovaná klinická studie provedená u 28 dívek ve věku 2–10 let s McCune-Albrightovým syndromem (MAS), kterým bylo podáváno 20 mg tamoxifenu jednou denně po dobu až 12 měsíců, ukázala, že průměrný objem dělohy se po 6 měsících léčby zvýšil a na konci roční studie se

zdvojnásobil. Ačkoli je toto zjištění v souladu s farmakodynamickými vlastnostmi tamoxifenu, kauzální souvislost nebyla prokázána (viz bod 5.1).

Tamoxifen Orifarm obsahuje laktózu. Pacienti s některým z následujících vzácných dědičných

onemocnění nemají tento léčivý přípravek užívat: intolerance galaktózy, celkový deficit laktázy nebo glukózo-galaktózová malabsorpce.

V literatuře bylo prokázáno, že pomalí metabolizátoři CYP2D6 mají nižší plazmatické koncentrace

endoxifenu, jednoho z hlavních aktivních metabolitů tamoxifenu (viz bod 5.2). Současné podávání léků, které inhibují CYP2D6, může vést ke snížení koncentrací aktivního metabolitu endoxifenu. Proto je třeba se během léčby tamoxifenem, pokud možno, vyhnout silným inhibitorům CYP2D6 (např. paroxetin, fluoxetin, chinidin, cinakalcet nebo bupropion) (viz body 4.5 a 5.2).

V souvislosti s léčbou přípravkem Tamoxifen Orifarm byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN),

které mohou být život ohrožující nebo fatální. Při předepisování přípravku musí být pacient informován o příznacích a symptomech a má být pečlivě sledován z hlediska kožních reakcí. Pokud se objeví příznaky naznačující tyto reakce, musí být léčba přípravkem Tamoxifen Orifarm okamžitě

ukončena a má být (podle potřeby) zvážena alternativní terapie. Pokud se u pacienta během užívání přípravku Tamoxifen Orifarm rozvinula závažná reakce, jako je SJS nebo TEN, nesmí být léčba přípravkem Tamoxifen Orifarm u pacienta nikdy znovu zahájena.

U pacientů s hereditárním angioedémem může tamoxifen vyvolat nebo zhoršit příznaky angioedému.

Kombinace s warfarinem může vyžadovat úpravu dávky.

Tamoxifen v kombinaci s cytostatiky zvyšuje riziko tromboembolických komplikací.

Použití tamoxifenu v kombinaci s inhibitorem aromatázy jako adjuvantní terapie neprokázalo zlepšení účinnosti ve srovnání s tamoxifenem samotným.

Kazuistika naznačuje, že tamoxifen může inhibovat metabolismus fenytoinu. Při současném užívání tamoxifenu se doporučuje sledování plazmatických koncentrací fenytoinu.

Hlavní metabolickou cestou tamoxifenu u lidí je demetylace katalyzovaná izoenzymem CYP3A4 a očekává se, že současná léčba induktory nebo inhibitory CYP3A4 sníží nebo zvýší plazmatické

koncentrace tamoxifenu. Současná léčba rifampicinem (induktor CYP3A4) po dobu 5 dnů snížila Cmax a AUC tamoxifenu o 55 % a 86 %. Při delší léčbě rifampicinem se očekává další pokles Cmax a AUC tamoxifenu. Klinický význam není znám.

V literatuře byla hlášena farmakokinetická interakce s inhibitory CYP2D6, která vedla k poklesu

plazmatické koncentrace o 65–75 % jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, endoxifenu. V některých studiích byla hlášena snížená účinnost tamoxifenu při současném užívání některých SSRI (např. paroxetinu). Vzhledem k tomu, že nelze sníženou účinnost tamoxifenu vyloučit, je třeba se co nejvíce

vyhnout současnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (např. paroxetin, fluoxetin, chinidin,

cinakalcet nebo bupropion) (viz body 4.4 a 5.2).

Těhotenství

Tamoxifen se nesmí podávat během těhotenství. Po léčbě matky tamoxifenem byly hlášeny některé případy spontánních potratů, úmrtí plodu a vrozených vad u novorozenců. Kauzální vztah však nebyl prokázán.

Ve studiích na zvířatech byly prokázány změny (zejména vaginální adenóza) podobné těm, které byly hlášeny např. u diethylstilbestrolu a klomifenu.

Otěhotnění je třeba se vyhnout během 2 měsíců od ukončení léčby tamoxifenem. Doporučuje se nehormonální antikoncepce. Premenopauzální ženy musí být před zahájením léčby pečlivě vyšetřeny, aby se vyloučilo těhotenství.

Kojení

Omezené údaje naznačují, že Tamoxifen Orifarm a jeho aktivní metabolity se vylučují a časem se hromadí v mateřském mléce, a proto se užívání léku během kojení nedoporučuje. Rozhodnutí o tom, zda přerušit kojení nebo ukončit léčbu Tamoxifenem Orifarm, má zohlednit význam léku pro matku.

Je nepravděpodobné, že by tamoxifen ovlivňoval schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

V souvislosti s užíváním tamoxifenu však byla hlášena únava a pokud únava přetrvává, je třeba při řízení nebo obsluze strojů dbát zvýšené opatrnosti.

Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou návaly horka (10–20 %), vaginální krvácení a výtok, nevolnost, zadržování tekutin a vyrážka.

V této části jsou nežádoucí účinky definovány následovně: Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až ≤ 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až ≤ 1/1 000); velmi vzácné (≤ 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Následující nežádoucí účinky byly hlášeny ve vzácných případech u jiných přípravků s obsahem

tamoxifenu: ztráta chuti k jídlu, únava, zácpa, úzkost, deprese, zmatenost.

Pokud jsou nežádoucí účinky závažné, je někdy možné je zmírnit snížením dávky v rámci

doporučeného dávkovacího rozmezí bez ztráty kontroly nad onemocněním. V případě Stevensova-Johnsonova syndromu a dalších potenciálně fatálních kožních reakcí je, pokud možno, třeba všechny léky vysadit.

U premenopauzálních žen léčených 80 mg tamoxifenu denně byl pozorován reverzibilní cystický otok vaječníků.

U malého počtu pacientů s kostními metastázami se při zahájení léčby objevila hyperkalcemie.

U pacientů léčených tamoxifenem byly hlášeny případy optické neuropatie a optické neuritidy a v několika případech došlo k oslepnutí.

U pacientů užívajících tamoxifen byla velmi vzácně pozorována radiační dermatitida. Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Teoreticky lze předpokládat, že předávkování zvyšuje farmakologické nežádoucí účinky.

V literatuře byly popsány zprávy, že tamoxifen podávaný v dávkách několikanásobně vyšších, než je standardní dávka, může být spojen s prodloužením intervalu QT na EKG.

Neexistuje žádné specifické antidotum při předávkování a léčba musí být symptomatická.