MINTORLAN 6MG/0,4MG Tableta s řízeným uvolňováním

Léčba středně těžkých až těžkých jímacích symptomů (urgence, zvýšená frekvence močení)

a mikčních symptomů spojených s benigní hyperplazií prostaty (BPH) u mužů, kteří adekvátně nereagují na léčbu monoterapií.

Dávkování

Dospělí muži, včetně starších lidí

Jedna tableta přípravku Mintorlan (6 mg/0,4 mg) jednou denně, podávaná perorálně spolu s jídlem nebo

nezávisle na jídle. Maximální denní dávka je jedna tableta přípravku Mintorlan (6 mg/0,4 mg).

Speciální populace

Porucha funkce ledvin

Vliv poruchy funkce ledvin na farmakokinetiku přípravku Mintorlan nebyl studován. Avšak vliv na farmakokinetiku jednotlivých léčivých látek je dobře znám (viz bod 5.2). Přípravek Mintorlan lze používat u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu > 30

ml/min). Pacienty s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) je třeba léčit s

opatrností a maximální denní dávka u těchto pacientů je jedna tableta Mintorlan (6 mg/0,4 mg) (viz bod 4.4).

Porucha funkce jater

Vliv poruchy funkce jater na farmakokinetiku přípravku Mintorlan nebyl studován. Avšak vliv na farmakokinetiku jednotlivých léčivých látek je dobře znám (viz bod 5.2). Přípravek Mintorlan lze

používat u pacientů s lehkou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha ≤ 7). Pacienty se středně

těžkou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha 7 – 9) je třeba léčit s opatrností a maximální denní dávka u těchto pacientů je jedna tableta Mintorlan (6 mg/0,4 mg). U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha > 9) je použití přípravku Mintorlan kontraindikováno (viz bod 4.3).

Středně a vysoce účinné inhibitory cytochromu P450 3A4

Maximální denní dávka přípravku Mintorlan má být omezena na jednu tabletu (6 mg/0,4 mg).

Přípravek Mintorlan má být používán s opatrností u pacientů současně léčených středně nebo vysoce účinnými inhibitory CYP3A4, jako jsou např. verapamil, ketokonazol, ritonavir, nelfinavir, itrakonazol (viz bod 4.5).

Pediatrická populace

Neexistuje žádná relevantní indikace k použití přípravku Mintorlan u dětí a dospívajících.

Způsob podání

Tableta se musí polykat celá, neporušená bez kousání nebo žvýkání. Tabletu nedrťte.

• pacienti s hypersenzitivitou na léčivou látku(y) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou

  v bodě 6.1

• pacienti podstupující hemodialýzu (viz bod 5.2)

• pacienti s těžkou poruchou jater (viz bod 5.2)

• pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin, kteří jsou současně léčeni vysoce účinným inhibitorem

  cytochromu P450 (CYP) 3A4, např. ketokonazolem (viz bod 4.5)

• pacienti se středně těžkým poškozením jater, kteří jsou současně léčeni vysoce účinným inhibitorem CYP3A4, např. ketokonazolem (viz bod 4.5)

• pacienti se závažnými gastrointestinálními poruchami (včetně toxického megakolonu), myasthenia gravis nebo glaukomem s úzkým úhlem a pacienti s rizikem těchto onemocnění

• pacienti s anamnézou ortostatické hypotenze.

Solifenacin sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid má být používán s opatrností u pacientů s:

• těžkou poruchou funkce ledvin

• rizikem retence moči

• gastrointestinálními obstrukčními poruchami

• rizikem snížení gastrointestinální motility

• hiátovou hernií/gastroezofageálním refluxem a/nebo u pacientů, kteří současně užívají léčivé přípravky (jako jsou bisfosfonáty), které mohou vyvolat nebo zhoršit ezofagitidu

• autonomní neuropatií.

  Pacient má být pečlivě vyšetřen s cílem vyloučit ostatní onemocnění, jejichž příznaky mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty.

  Před zahájením léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem mají být posouzeny jiné možné příčiny častého močení (srdeční selhání nebo onemocnění ledvin). Je-li přítomna infekce močových cest, má být zahájena odpovídající antibakteriální léčba.

  U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou předcházející výskyt syndromu dlouhého QT intervalu a hypokalemie, kteří jsou léčeni solifenacin-sukcinátem, bylo pozorováno prodloužení QT intervalu a výskyt Torsade de pointes.

  U některých pacientů, kteří užívají solifenacin-sukcinát a tamsulosin, byl hlášen výskyt angioedému s obstrukcí dýchacích cest. Pokud dojde k výskytu angioedému, podávání solifenacin-sukcinátu/ tamsulosin-hydrochloridu má být okamžitě ukončeno a nemá být znovu zahajováno. Má být zavedena

  příslušná léčba a/nebo jiná opatření.

  U některých pacientů užívajících solifenacin sukcinát byla hlášena anafylaktická reakce. U pacientů, u kterých dojde k anafylaktické reakci, musí být podávání solifenacin-sukcinátu/tamsulosin- hydrochloridu okamžitě ukončeno a má být zavedena příslušná léčba a/nebo jiná opatření.

  Stejně jako u jiných antagonistů α1-adrenoreceptorů může při léčbě tamsulosinem dojít v jednotlivých případech k poklesu krevního tlaku a v důsledku toho může ve vzácných případech dojít ke mdlobě.

  Pacienti, kteří zahajují léčbu solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, mají být upozorněni, aby si při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) sedli nebo lehli, dokud tyto příznaky neodezní.

  Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty a glaukomu u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin-hydrochloridem. IFIS může zvýšit riziko očních

  komplikací během operace a po operaci. Zahajování léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin- hydrochloridem u pacientů plánovaných k operaci katarakty nebo glaukomu se proto nedoporučuje.

  Přerušení léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem 1-2 týdny před operací katarakty nebo glaukomu je považováno za užitečné, nicméně skutečný přínos tohoto přerušení nebyl stanoven.

  Během předoperační rozvahy mají oční specialisté vzít v úvahu, zda pacient indikovaný k operaci

  katarakty nebo glaukomu je nebo byl léčen solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, aby byla zajištěna příslušná opatření k případnému zvládnutí IFIS během operace.

  Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid má být používán s opatrností v kombinaci se středně a vysoce účinnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5) a neměl by být používán v kombinaci s vysoce

  účinnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem, u pacientů se slabým metabolickým fenotypem CYP2D6 nebo těch, kteří užívají vysoce účinné inhibitory CYP2D6, např. paroxetin.

  Pomocné látky

  Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je

  v podstatě „bez sodíku“.

Současné podávání s jinými léčivými přípravky s anticholinergními vlastnostmi může mít za následek výraznější léčebný účinek i nežádoucí účinky. Mezi ukončením léčby solifenacin-

sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem a zahájením jiné anticholinergní terapie je nutná přestávka přibližně 1 týden. Léčebný účinek solifenacinu může být snížen současným podáváním agonistů

cholinergních receptorů.

Interakce s inhibitory CYP3A4 a CYP2D6

Současné podávání solifenacinu s ketokonazolem (silný inhibitor CYP3A4) (200 mg/den) vedlo k

1,4násobnému vzestupu Cmax a dvojnásobnému vzestupu plochy pod křivkou (AUC) solifenacinu,

zatímco ketokonazol v dávce 400 mg/den vedl k 1,5násobnému vzestupu Cmax a 2,8násobnému vzestupu

AUC solifenacinu.

Souběžné podávání tamsulosinu s ketokonazolem v dávce 400 mg/den vedlo k 2,2násobnému

vzestupu Cmax a 2,8násobnému vzestupu AUC tamsulosinu.

Vzhledem k tomu, že souběžné podávání s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4, jako jsou ketokonazol, ritonavir, nelfinavir a itrakonazol, může vést k zvýšené expozici solifenacinu i tamsulosinu, má být solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid v kombinaci s vysoce

účinnými inhibitory CYP3A4 používán s opatrností.

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid nemá být podáván společně s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4 u pacientů, kteří jsou také slabým metabolickým fenotypem CYP2D6 nebo kteří již užívají vysoce účinné inhibitory CYP2D6.

Souběžné podávání solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu s verapamilem (středně účinný inhibitor CYP3A4) vedlo k přibližně 2,2násobnému vzestupu Cmax a AUC tamsulosinu a přibližně k 1,6násobnému vzestupu Cmax a AUC solifenacinu. Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid má být v kombinaci se středně účinnými inhibitory CYP3A4 používán s opatrností.

Souběžné podávání tamsulosinu se slabým inhibitorem CYP3A4 cimetidinem (400 mg každých 6 hodin) vedlo k 1,44násobnému vzestupu AUC tamsulosinu, zatímco hodnota Cmax se významně nezměnila. Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid se v kombinaci se slabými inhibitory CYP3A4 může používat.

Souběžné podávání tamsulosinu s vysoce účinným inhibitorem CYP2D6 paroxetinem (20 mg/den) vedlo k 1,3 násobnému vzestupu Cmax tamsulosinu a 1,6 násobnému vzestupu AUC. Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid se může používat s inhibitory CYP2D6.

Vliv enzymové indukce na farmakokinetiku solifenacinu a tamsulosinu nebyl studován. Vzhledem k tomu, že solifenacin a tamsulosin jsou metabolizovány cytochromem CYP3A4, jsou možné farmakokinetické interakce s induktory CYP3A4 (např. rifampicin), neboť ty mohou snižovat

plazmatické koncentrace solifenacinu a tamsulosinu. Další interakce

Následná tvrzení vycházejí z informací dostupných pro jednotlivé léčivé látky.

Solifenacin

• Solifenacin může snižovat účinek léčivých přípravků, které stimulují motilitu gastrointestinálního

  traktu, jako jsou metoklopramid a cisaprid.

• Studie in vitro se solifenacinem prokázaly, že solifenacin v terapeutických koncentracích neinhibuje CYP1A1/2, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 ani 3A4. Proto se neočekávají žádné interakce mezi solifenacinem a léky metabolizovanými těmito enzymy CYP.

• Užívání solifenacinu neovlivnilo farmakokinetiku R-warfarinu nebo S-warfarinu ani jejich účinek na protrombinový čas.

• Užívání solifenacinu neprokázalo žádný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

  Tamsulosin

• Současné podávání s jiným antagonistou α1-adrenoreceptorů může snižovat krevní tlak.

• Při studii in vitro se volná frakce tamsulosinu v lidské plazmě nezměnila vlivem diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu, chlormadinonu, amitriptylinu, diklofenaku, glibenklamidu, simvastatinu nebo warfarinu. Tamsulosin nemění volnou frakci diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu nebo chlormadinonu. Diklofenak a warfarin však mohou zvýšit rychlost eliminace tamsulosinu.

• Současné podávání s furosemidem způsobuje pokles plazmatických hladin tamsulosinu, ale

  pokud hladiny zůstanou v normálním rozmezí, je souběžné použití přípustné.

• Studie in vitro s tamsulosinem prokázaly, že tamsulosin v terapeutických koncentracích neinhibuje CYP1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 ani 3A4. Proto se neočekávají žádné interakce mezi tamsulosinem a léky metabolizovanými těmito enzymy CYP.

• Při současném podávání tamsulosinu s atenololem, enalaprilem nebo theofylinem nebyly

pozorovány žádné interakce.

Fertilita

Vliv solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu na fertilitu nebyl stanoven. Studie na zvířatech se solifenacinem nebo tamsulosinem nenaznačují škodlivé účinky na fertilitu a časný embryonální vývoj (viz bod 5.3).

Na základě krátkodobých i dlouhodobých studií s tamsulosinem byly pozorovány poruchy ejakulace. Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny příhody jako porucha ejakulace, retrográdní ejakulace a selhání ejakulace.

Těhotenství a kojení

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid není určen k použití u žen.

Nebyly provedeny žádné studie, které by stanovily účinky solifenacin-sukcinátu/tamsulosin- hydrochloridu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají však být informováni o možném výskytu závratě, rozmazaného vidění, únavy a méně často ospalosti, což může mít negativní vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje (viz bod 4.8).

Shrnutí bezpečnostního profilu

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid může způsobit anticholinergní nežádoucí účinky obecně mírné až střední závažnosti. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích provedených při vývoji solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu bylo sucho v ústech (9,5 %), následuje zácpa (3,2 %) a dyspepsie (včetně bolesti břicha, 2,4 %). Další časté nežádoucí účinky jsou závratě (včetně vertiga, 1,4 %), rozmazané vidění (1,2 %), únava (1,2 %) a poruchy ejakulace (včetně retrográdní

ejakulace, 1,5 %). Nejzávažnější nežádoucí účinek, který byl pozorován v klinických studiích při léčbě

solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, je akutní retence moči (0,3 %, méně časté).

Souhrnná tabulka nežádoucích účinků

V níže uvedené tabulce uvádí sloupec „četnost solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid“

nežádoucí účinky, které byly pozorovány během dvojitě zaslepených klinických studií provedených při vývoji solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu (na základě hlášení nežádoucích účinků souvisejících s léčbou, které byly hlášeny nejméně dvěma pacienty a jejichž četnost výskytu byla vyšší než u placeba ve dvojitě zaslepených studiích).

Sloupce „četnost solifenacin“ a „četnost tamsulosin“ odráží nežádoucí účinky (NÚ) dříve hlášené u jedné z jednotlivých složek (jak je uvedeno v souhrnu údajů o přípravku (SPC) solifenacinu 5 a 10 mg a tamsulosinu 0,4 mg), které mohou nastat při užívání solifenacin-sukcinátu/tamsulosin- hydrochloridu (některé z nich nebyly během programu klinického vývoje solifenacin-

sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu pozorovány).

Četnost výskytu nežádoucích účinků je definována takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10);

méně časté (≥1/1,000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

#: Nežádoucí účinky (NÚ) solifenacinu a tamsulosinu uvedené v této tabulce jsou NÚ uvedené v souhrnu údajů o přípravku obou přípravků.

*: zaznamenáno po uvedení přípravku na trh. Protože tyto spontánně hlášené účinky jsou z

celosvětových post-marketingových zkušeností, četnost těchto účinků a úlohu solifenacinu nebo tamsulosinu a jejich příčinných souvislostí nelze spolehlivě určit.

**: zaznamenáno po uvedení přípravku na trh, pozorované během operace katarakty a glaukomu

***: viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Dlouhodobá bezpečnost solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu

Profil nežádoucích účinků pozorovaných při léčbě až do 1 roku byl podobný jako u 12týdenních

studií. Přípravek je dobře snášen a s dlouhodobým užíváním nebyly spojeny žádné zvláštní nežádoucí účinky.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Pro retenci moči viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Starší populace

Terapeutická indikace solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu, středně těžké a těžké příznaky

zadržování moči (urgence, zvýšená frekvence močení) a příznaky obtížného močení spojeného s BPH, je onemocnění postihující starší muže. Klinický vývoj solifenacin-sukcinátu /tamsulosin-hydrochloridu byl proveden u pacientů ve věku 45 až 91 let, přičemž věkový průměr činil 65 let. Nežádoucí účinky u starší populace byly podobné jako u mladší populace.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Příznaky

Předávkování kombinace solifenacinu a tamsulosinu může potenciálně vést k těžkému

anticholinergnímu účinku a akutní hypotenzi. Nejvyšší dávka náhodně užitá v průběhu klinické studie odpovídala 126 mg solifenacin-sukcinátu a 5,6 mg tamsulosin-hydrochloridu. Tato dávka byla dobře snášena s mírným suchem v ústech po dobu 16 dnů, jakožto jediným hlášeným nežádoucím účinkem.

Léčba

V případě předávkování solifenacinem a tamsulosinem má být pacient léčen aktivním živočišným uhlím. Výplach žaludku je užitečný, pokud je proveden do 1 hodiny po požití, ale zvracení se nemá vyvolávat.

Příznaky předávkování mohou být, stejně jako u jiných anticholinergik, vzhledem k solifenacinové složce léčeny následovně:

• Těžké centrální anticholinergní účinky jako halucinace nebo výrazná excitace: léčit

  fysostigminem nebo karbacholem.

• Křeče nebo výrazná excitace: léčit benzodiazepiny.

• Respirační insuficience: léčit umělou ventilací.

• Tachykardie: léčit symptomaticky v případě potřeby. Beta-blokátory mají být používány s opatrností, protože současné předávkování tamsulosinem by mohlo potenciálně vyvolat těžkou hypotenzi.

• Retence moči: léčit katetrizací.

Stejně jako u ostatních antimuskarinik je třeba při předávkování věnovat zvláštní pozornost pacientům se známým rizikem prodloužení QT intervalu (tj. s hypokalemií, bradykardií nebo současným podáváním léků, které prodlužují QT interval) a relevantních již existujících

srdečních chorob (tj. ischémie myokardu, arytmie, městnavého srdečního selhání).

Akutní hypotenzi, která se může objevit po předávkování kvůli složce tamsulosin, je třeba léčit symptomaticky. Je nepravděpodobné, že by mohla pomoci hemodialýza, protože tamsulosin se ve vysoké míře váže na bílkoviny krevní plazmy.