VELISAN 6MG/0,4MG Tableta s řízeným uvolňováním

Léčba středně těžkých až těžkých jímacích symptomů (urgence, zvýšená frekvence mikce) a mikčních symptomů spojených s benigní hyperplazií prostaty (BPH) u mužů, kteří adekvátně nereagují na léčbu monoterapií.

Dávkování

Dospělí muži, včetně starších osob

Jedna tableta přípravku Velisan (6 mg/0,4 mg) jednou denně užívaná perorálně s jídlem nebo nezávisle na jídle. Maximální denní dávka je jedna tableta přípravku Velisan (6 mg/0,4 mg).

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Vliv poruchy funkce ledvin na farmakokinetiku přípravku Velisan nebyl studován. Vliv na

farmakokinetiku jednotlivých účinných látek je však dobře znám (viz bod 5.2). Velisan lze používat u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu > 30 ml/min).

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) je třeba postupovat opatrně a maximální denní dávka u těchto pacientů je jedna tableta přípravku Velisan (6 mg/0,4 mg) (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce jater

Vliv poruchy funkce jater na farmakokinetiku přípravku Velisan nebyl studován. Vliv na

farmakokinetiku jednotlivých účinných látek je však dobře znám (viz bod 5.2). Velisan lze používat u pacientů s mírnou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha ≤ 7). U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha 7 – 9) je třeba postupovat opatrně a maximální denní dávka u těchto pacientů je jedna tableta Velisan (6 mg/0,4 mg). U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (skóre dle Childa a Pugha > 9) je použití přípravku Velisan kontraindikováno (viz bod 4.3).

Středně a vysoce účinné inhibitory cytochromu P450 3A4

Maximální denní dávka přípravku Velisan má být omezena na jednu tabletu (6 mg/0,4 mg). Velisan je třeba používat s opatrností u pacientů současně léčených středně silnými nebo silnými inhibitory CYP3A4, jako jsou např. verapamil, ketokonazol, ritonavir, nelfinavir, itrakonazol (viz bod 4.5).

Pediatrická populace

Pro použití přípravku Velisan u dětí a dospívajících neexistuje žádná relevantní indikace.

Způsob podání

Tableta se musí spolknout celá, neporušená, bez kousání nebo žvýkání. Tabletu nedrťte.

• pacienti s hypersenzitivitou na léčivou látku(y) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v

  bodě 6.1,

• pacienti podstupující hemodialýzu (viz bod 5.2),

• pacienti s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 5.2),

• pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin, kteří jsou zároveň léčeni vysoce účinným inhibitorem

  cytochromu P450 (CYP) 3A4, např. ketokonazolem (viz bod 4.5)

• pacienti se středně těžkým poškozením jater, kteří jsou zároveň léčeni silným inhibitorem

  CYP3A4, např. ketokonazolem (viz bod 4.5),

• pacienti se závažnými gastrointestinálními poruchami (včetně toxického megakolonu), myasthenia gravis nebo glaukomem s úzkým úhlem a pacienti s rizikem těchto onemocnění,

• pacienti s ortostatickou hypotenzí v anamnéze.

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid je třeba používat s opatrností u pacientů:

• s těžkou poruchou funkce ledvin

• s rizikem retence moči

• s gastrointestinálními obstrukčními poruchami

• s rizikem snížení gastrointestinální motility

• s hiátovou hernií/gastroezofageálním refluxem a/nebo pacienti, kteří současně užívají léčivé přípravky (jako jsou bisfosfonáty), které mohou způsobit nebo zhoršit ezofagitidu

• s autonomní neuropatií

  Pacient má být vyšetřen s cílem vyloučit jiná onemocnění, jejichž příznaky mohou být shodné s příznaky benigní hyperplazie prostaty.

  Před zahájením léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem je třeba posoudit jiné příčiny častého močení (srdeční selhání nebo onemocnění ledvin). Je-li přítomna infekce močových cest, má

  být zahájena vhodná antibakteriální léčba.

  U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou předcházející výskyt syndromu dlouhého QT intervalu a hypokalemie, kteří jsou léčeni solifenacin-sukcinátem, bylo pozorováno prodloužení QT intervalu a výskyt Torsade de pointes.

  U některých pacientů užívajících solifenacin-sukcinát a tamsulosin byl hlášen výskyt angioedému s

  obstrukcí dýchacích cest. Pokud dojde k výskytu angioedému, podávání solifenacin-

  sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu má být okamžitě ukončeno a nemá být znovu zahajováno. Má být zavedena příslušná léčba a/nebo jiná opatření.

  U některých pacientů léčených solifenacin-sukcinátem byla hlášena anafylaktická reakce. U pacientů, u kterých se anafylaktické reakce objeví, je třeba léčbu solifenacin-sukcinátem/tamsulosin- hydrochloridem ukončit a přijmout odpovídající léčbu a/nebo opatření.

  Stejně jako u jiných antagonistů α1-adrenoceptorů může v jednotlivých případech dojít při léčbě

  tamsulosinem k poklesu krevního tlaku, v jehož důsledku se vzácně může objevit synkopa. Pacienty,

  kteří zahajují léčbu solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, je třeba upozornit, aby si při prvních příznacích ortostatické hypotenze (závrať, slabost) sedli nebo lehli, dokud příznaky nevymizí.

  Peroperační syndrom plovoucí duhovky (IFIS – Intraoperative Floppy Iris Syndrome, varianta syndromu malé zornice) byl pozorován během operací katarakty a glaukomu u některých pacientů současně či v minulosti léčených tamsulosin-hydrochloridem. IFIS může zvýšit riziko očních

  komplikací během operace a po operaci. Zahajování léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin- hydrochloridem u pacientů plánovaných k operaci katarakty nebo glaukomu se nedoporučuje.

  Přerušení léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem 1-2 týdny před operací katarakty

  nebo glaukomu je považováno za užitečné, nicméně skutečný přínos tohoto přerušení nebyl stanoven.

  Během předoperační rozvahy mají oční specialisté vzít v úvahu, zda pacient indikovaný k operaci

  katarakty nebo glaukomu je nebo byl léčen solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, aby

  byla zajištěna příslušná opatření k případnému zvládnutí IFIS během operace.

  Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid by měl být používán s opatrností v kombinaci se středně

  a vysoce účinnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5) a neměl by být používán v kombinaci s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4, např. ketokonazolem, u pacientů se slabým metabolickým fenotypem CYP2D6 nebo u těch, kteří užívají vysoce účinné inhibitory CYP2D6, např. paroxetin.

  Pomocné látky

  Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné tabletě, je tedy v podstatě "bez sodíku".

Současné podávání s jinými léčivými přípravky s anticholinergními účinky může mít za následek výraznější léčebný účinek a nežádoucí účinky. Po ukončení léčby solifenacin-sukcinátem/tamsulosin- hydrochloridem a zahájením jiné anticholinergní terapie je nutná přestávka přibližně 1 týden. Léčebný účinek solifenacinu může být snížen současným podáváním agonistů cholinergních receptorů.

Interakce s inhibitory CYP3A4 a CYP2D6

Souběžné podávání solifenacinu s ketokonazolem (vysoce účinný inhibitor CYP3A4) (200 mg/den) vedlo k 1,4násobnému vzestupu Cmax a dvojnásobnému vzestupu plochy pod křivkou (AUC)

solifenacinu, zatímco ketokonazol v dávce 400 mg/den vedl k 1,5násobnému vzestupu Cmax a

2,8násobnému vzestupu AUC solifenacinu.

Souběžné podávání tamsulosinu s ketokonazolem v dávce 400 mg/den vedlo k 2,2násobnému

vzestupu Cmax a 2,8násobnému vzestupu AUC tamsulosinu.

Vzhledem k tomu, že souběžné podávání s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4, jako jsou

ketokonazol, ritonavir, nelfinavir a itrakonazol, může vést ke zvýšené expozici solifenacinu i tamsulosinu, je třeba solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid v kombinaci s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4 používat s opatrností.

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid nemá být podáván společně s vysoce účinnými

inhibitory CYP3A4 u pacientů, kteří jsou také slabým metabolickým fenotypem CYP2D6 nebo kteří již užívají vysoce účinné inhibitory CYP2D6.

Souběžné podávání solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu s verapamilem (středně silný inhibitor CYP3A4) vedlo k přibližně 2,2násobnému zvýšení Cmax a AUC tamsulosinu a přibližně k

1,6násobnému vzestupu Cmax a AUC solifenacinu. Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid má být v kombinaci se středně účinnými inhibitory CYP3A4 používán s opatrností.

Souběžné podávání tamsulosinu se slabým inhibitorem CYP3A4 cimetidinem (400 mg každých 6 hodin) vedlo k 1,44násobnému vzestupu AUC tamsulosinu, zatímco hodnota Cmax se významně

nezměnila. Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid se v kombinaci se slabými inhibitory CYP3A4 může používat.

Současné podávání tamsulosinu s vysoce účinným inhibitorem CYP2D6 paroxetinem (20 mg/den) vedlo ke 1,3násobnému vzestupu Cmax tamsulosinu a 1,6násobnému vzestupu AUC. Solifenacin-

sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid lze používat s inhibitory CYP2D6.

Vliv enzymové indukce na farmakokinetiku solifenacinu a tamsulosinu nebyl studován. Vzhledem k tomu, že solifenacin a tamsulosin jsou metabolizovány cytochromem CYP3A4, jsou možné farmakokinetické interakce s induktory CYP3A4 (např. rifampicin), neboť ty mohou snižovat

plazmatické koncentrace solifenacinu a tamsulosinu.

Další interakce

Následná tvrzení vycházejí z informací dostupných pro jednotlivé léčivé látky.

Solifenacin

• Solifenacin může snížit účinek léčivých přípravků, které stimulují motilitu gastrointestinálního

  traktu, jako je metoklopramid a cisaprid.

• Studie in vitro se solifenacinem prokázaly, že v terapeutických koncentracích solifenacin

  neinhibuje CYP1A1/2, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 nebo 3A4. Proto se neočekávají žádné interakce mezi solifenacinem a léky metabolizovanými těmito enzymy CYP.

• Užívání solifenacinu nezměnilo farmakokinetiku R-warfarinu nebo S-warfarinu ani jejich

  účinek na protrombinový čas.

• Užívání solifenacinu neprokázalo žádný účinek na farmakokinetiku digoxinu.

  Tamsulosin

• Současné podávání s jiným antagonistou α1-adrenoreceptorů může snížit krevní tlak.

• Při studii in vitro se volná frakce tamsulosinu v lidské plazmě nezměnila působením diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu, chlormadinonu, amitriptylinu, diklofenaku, glibenklamidu, simvastatinu nebo warfarinu. Tamsulosin nemění volnou frakci diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu nebo chlormadinonu. Diklofenak a warfarin však mohou zvýšit rychlost eliminace tamsulosinu.

• Současné podávání s furosemidem způsobuje pokles plazmatických hladin tamsulosinu, ale

  pokud hladiny zůstanou v normálním rozmezí, je souběžné použití přípustné.

• Studie in vitro s tamsulosinem prokázaly, že tamsulosin v terapeutických koncentracích

  neinhibuje CYP1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 ani 3A4. Proto se neočekávají žádné interakce mezi tamsulosinem a léky metabolizovanými těmito enzymy CYP.

• Při souběžném podávání tamsulosinu s atenololem, enalaprilem nebo teofylinem nebyly pozorovány žádné interakce.

Fertilita

Vliv solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu na fertilitu nebyl stanoven. Studie na zvířatech se solifenacinem nebo tamsulosinem nenaznačují škodlivé účinky na fertilitu a časný embryonální vývoj (viz bod 5.3).

Na základě krátkodobých i dlouhodobých klinických studií s tamsulosinem byly pozorovány poruchy

ejakulace. Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny příhody jako porucha ejakulace, retrográdní ejakulace a selhání ejakulace.

Těhotenství a kojení

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid není indikován k použití u žen.

Nebyly provedeny žádné studie, které by stanovily účinky solifenacin-sukcinátu/tamsulosin- hydrochloridu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají však být informováni o

možném výskytu závratě, rozmazaného vidění, únavy a méně často ospalosti, což může mít negativní vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje (viz bod 4.8).

Souhrn bezpečnostního profilu

Solifenacin-sukcinát/tamsulosin-hydrochlorid může způsobit anticholinergní nežádoucí účinky obecně mírné až střední závažnosti. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích

provedených při vývoji kombinace solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu bylo sucho v

ústech (9,5 %), následuje zácpa (3,2 %) a dyspepsie (včetně bolesti břicha, 2,4 %). Další časté

nežádoucí účinky jsou závratě (včetně vertiga, 1,4 %), rozmazané vidění (1,2 %), únava (1,2 %) a poruchy ejakulace (včetně retrográdní ejakulace, 1,5 %). Nejzávažnější nežádoucí účinek, který byl pozorován v klinických studiích při léčbě solifenacin-sukcinátem/tamsulosin-hydrochloridem, je

akutní retence moči (0,3 %, méně časté).

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

V níže uvedené tabulce uvádí sloupec „četnost solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu“

nežádoucí účinky, které byly pozorovány během dvojitě zaslepených klinických studií provedených při vývoji solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu (na základě hlášení nežádoucích účinků

souvisejících s léčbou, které byly hlášeny nejméně dvěma pacienty a jejichž četnost výskytu byla vyšší než u placeba ve dvojitě zaslepených studiích).

Sloupce „četnost solifenacin“ a „četnost tamsulosin“ odráží nežádoucí účinky (NÚ) dříve hlášené u jedné z jednotlivých složek (jak je uvedeno v souhrnu údajů o přípravku (SmPC) solifenacinu 5 a 10 mg a tamsulosinu 0,4 mg), které mohou nastat při užívání solifenacin-sukcinátu/tamsulosin- hydrochloridu (některé z nich nebyly během programu klinického vývoje solifenacin-

sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu pozorovány).

Četnost výskytu nežádoucích účinků je definována takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

# Nežádoucí účinky (NÚ) solifenacinu a tamsulosinu uvedené v této tabulce jsou NÚ uvedené v souhrnu údajů obou přípravků.

* zaznamenáno po uvedení na trh. Protože tyto spontánně hlášené účinky jsou z celosvětových

postmarketingových zkušeností, četnost těchto účinků a úlohu solifenacinu nebo tamsulosinu a jejich příčinných souvislostí nelze spolehlivě určit.

** zaznamenáno po uvedení přípravku na trh, pozorované během operace katarakty a glaukomu

*** viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Dlouhodobá bezpečnost solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu

Profil nežádoucích účinků pozorovaných při léčbě až do 1 roku byl podobný jako u 12týdenních

studií. Přípravek je dobře snášen a s dlouhodobým užíváním nebyly spojeny žádné zvláštní nežádoucí účinky.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Pro retenci moči viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Starší populace

Terapeutická indikace solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-hydrochloridu, středně těžké a těžké příznaky zadržování moči (urgence, zvýšená frekvence močení) a příznaky obtížného močení spojeného s BPH, je onemocnění postihující starší muže. Klinický vývoj kombinace solifenacin-sukcinátu/tamsulosin-

hydrochloridu byl proveden u pacientů ve věku 45 až 91 let, přičemž věkový průměr činil 65 let.

Nežádoucí účinky u starší populace byly podobné jako u mladší populace.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Příznaky

Předávkování kombinace solifenacinu a tamsulosinu může potenciálně vést k těžkému

anticholinergnímu účinku a akutní hypotenzi. Nejvyšší dávka náhodně užitá v průběhu klinické studie odpovídala 126 mg solifenacin-sukcinátu a 5,6 mg tamsulosin-hydrochloridu. Tato dávka byla dobře snášena po dobu 16 dnů, s mírným suchem v ústech, jakožto jediným hlášeným nežádoucím účinkem.

Léčba

V případě předávkování solifenacinem a tamsulosinem má být pacient léčen aktivním živočišným uhlím. Výplach žaludku je užitečný, pokud je proveden do 1 hodiny po požití, ale zvracení se nemá vyvolávat.

Příznaky předávkování mohou být, stejně jako u jiných anticholinergik, vzhledem k solifenacinové složce léčeny následovně:

• Těžké centrální anticholinergní účinky jako halucinace nebo výrazná excitace: léčit

  fysostigminem nebo karbacholem.

• Křeče nebo výrazná excitace: léčit benzodiazepiny.

• Respirační insuficience: léčit umělou ventilací.

• Tachykardie: léčit symptomaticky v případě potřeby. Beta-blokátory mají být používány s

  opatrností, protože souběžné předávkování tamsulosinem by mohlo potenciálně vyvolat těžkou

  hypotenzi.

• Retence moči: léčit katetrizací.

Stejně jako u ostatních antimuskarinik je třeba při předávkování věnovat zvláštní pozornost pacientům se známým rizikem prodloužení QT intervalu (tj. s hypokalemií, bradykardií nebo současným

podáváním léků, které prodlužují QT interval) a relevantními již existujícími srdečními chorobami (tj.

ischémie myokardu, arytmie, městnavým srdečním selháním).

Akutní hypotenzi, která se může objevit po předávkování kvůli tamsulosinové složce, je třeba léčit symptomaticky. Je nepravděpodobné, že by mohla pomoci hemodialýza, protože tamsulosin se ve vysoké míře váže na bílkoviny krevní plazmy.