OJEMDA 100MG Potahovaná tableta

Přípravek Ojemda je indikován jako monoterapie k léčbě pacientů ve věku 6 měsíců a starších

s pediatrickým gliomem nízkého stupně (LGG) s fúzí nebo přestavbou genu BRAF nebo mutací BRAF V600, u kterých došlo k progresi po jedné nebo více předchozích systémových léčbách (výběr pacientů na základě biomarkerů viz bod 4.2).

Léčba tovorafenibem má být zahájena a sledována kvalifikovaným lékařem se zkušenostmi s používáním protinádorových léčivých přípravků.

Výběr pacientů

Před zahájením léčby tovorafenibem musí být u pacientů potvrzena fúze nebo přestavba genu BRAF nebo mutace BRAF V600 vyhodnocená pomocí zdravotnického prostředku pro in vitro diagnostiku (IVD) s označením CE v souladu s jeho určeným účelem. Pokud není IVD s označením CE k dispozici, je třeba provést potvrzení fúze nebo přestavby genu BRAF nebo mutace BRAF V600 alternativním validovaným testem.

Dávkování

Doporučená dávka tovorafenibu na základě plochy povrchu těla (BSA) je 380 mg/m² jednou týdně. Maximální doporučená dávka je 600 mg jednou týdně (viz tabulka 1).

Přípravek Ojemda může být podáván ve formě potahovaných tablet (viz tabulka 1) nebo perorální suspenze (viz souhrn údajů o přípravku pro tovorafenib o koncentraci 25 mg/ml ve formě prášku pro perorální suspenzi).

Doporučená dávka pro pacienty s BSA menší než 0,3 m² nebyla stanovena.

Doba trvání léčby

Léčba tovorafenibem má pokračovat jednou týdně až do progrese onemocnění, ztráty klinického přínosu nebo nepřijatelné toxicity.

Vynechané nebo opožděné dávky

Pokud dojde k vynechání dávky po 3 dny nebo méně, je třeba vynechanou dávku užít co nejdříve a další dávka se má užít v plánovaný den.

Pokud dojde k vynechání dávky po více než 3 dny, je třeba danou dávku vynechat a další dávka se má užít v plánovaný den.

Mezi jednotlivými dávkami mají uběhnout minimálně 4 dny.

Zvracení

Pokud dojde ke zvracení ihned po užití dávky, má se dávka opakovat.

Úpravy dávky

Zvládnutí nežádoucích účinků může vyžadovat snížení dávky, přerušení léčby nebo ukončení léčby. Doporučená snížení dávky kvůli nežádoucím účinkům u tablet tovorafenibu uvádí tabulka 2.

Doporučené úpravy dávky kvůli nežádoucím účinkům u tovorafenibu uvádí tabulka 3.

• Netolerovatelné, stupeň 2

• Stupeň 3

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženou dávkou.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte trvalé ukončení léčby.

• První výskyt jakéhokoli stupně 4

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženou dávkou.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte trvalé ukončení léčby.

• Opakující se stupeň 4

• Netolerovatelné, stupeň 2

• Stupeň 3 nebo 4

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženou dávkou.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte trvalé ukončení léčby.

• Bilirubin stupně 3

• Pokud abnormality v laboratorních výsledcích vymizí během 8 dnů, pokračujte se stejnou dávkou.

• Pokud abnormality v laboratorních výsledcích nevymizí během 8 dnů, pokračujte se sníženým dávkováním.

• První výskyt jakéhokoli stupně 4

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženým dávkováním.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte trvalé ukončení léčby.

• Opakující se stupeň 4

• Netolerovatelné, stupeň 2

• Stupeň 3

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženou dávkou.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte trvalé ukončení léčby.

• Stupeň 4

• Pokud dojde ke zlepšení na stupeň 0–1, pokračujte se sníženou dávkou.

• Pokud nedojde ke zlepšení, zvažte ukončení léčby.

a Obecná terminologická kritéria National Cancer Institute definující nežádoucí účinky (National Cancer Institute Common Terminology Criteria for Adverse Events - NCI CTCAE), verze 5.0.

b Doporučená snížení dávky viz tabulka 2.

Zvláštní populace

Porucha funkce jater

U pacientů s mírně abnormálními jaterními funkčními testy (definováno jako hladina bilirubinu

≤ horní hranice normálu [ULN] a hladina aspartátaminotransferázy [AST] > ULN nebo bilirubinu > 1× až 1,5× ULN a jakákoli hladina AST) se úprava dávky nedoporučuje. Tovorafenib nebyl hodnocen u pacientů se středně abnormálními jaterními funkčními testy (definováno jako hladina bilirubinu

> 1,5× až 3× ULN a jakákoli hladina AST) nebo těžce abnormálními jaterními funkčními testy (definováno jako hladina bilirubinu > 3× ULN a jakákoli hladina AST) (viz bod 5.2). Pacienti se středně nebo těžce abnormálními jaterními funkčními testy mají být během léčby tovorafenibem pečlivě sledováni.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (eGFR ≥ 30 ml/min/1,73 m² vypočtená podle Schwartzovy rovnice nebo MDRD rovnice) se úprava dávky nedoporučuje. Tovorafenib nebyl hodnocen u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (eGFR <30 ml/min/1,73 m²) (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Klinické zkušenosti s podáváním tovorafenibu pediatrickým pacientům jsou omezené, zejména ve specifickém věkovém rozmezí 6 měsíců až 2 roky. Bezpečnost a účinnost tovorafenibu u dětí ve věku do 6 měsíců nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Přípravek Ojemda je určen k perorálnímu podání.

Tablety se mají polykat celé a zapíjejí se vodou a nesmí se žvýkat, krájet ani drtit.

Přípravek Ojemda se může užívat s jídlem nebo bez jídla (viz bod 5.2) a má se užívat pravidelně v plánovanou dobu jednou týdně.

Přípravek Ojemda má být pediatrickým pacientům podáván pod dohledem dospělých.

Potahované tablety a prášek pro perorální suspenzi mohou být použity zaměnitelně (viz souhrn údajů o přípravku pro tovorafenib ve formě prášku pro perorální suspenzi). Pacientům, kteří nejsou schopni polykat nebo mají BSA menší než 0,9 m², má být podávána perorální suspenze (viz souhrn údajů o přípravku pro tovorafenib ve formě prášku pro perorální suspenzi).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Nádorové krvácení

U pacientů léčených tovorafenibem byly velmi často hlášeny případy nádorového krvácení (zahrnuje termíny nádorové krvácení a intrakraniální nádorové krvácení) (viz bod 4.8). Pacienti a ošetřovatelé mají být informováni o riziku nádorového krvácení během léčby tovorafenibem. Riziko nádorového krvácení může být zvýšené při současném používání antikoagulancií a antiagregační léčby. Je třeba pravidelně provádět sledování známek a příznaků krvácení a jejich hodnocení, jak je klinicky indikováno. Výskyt krvácivých příhod je třeba řešit přerušením nebo ukončením léčby (viz bod 4.2).

Jiné krvácivé příhody

U pacientů užívajících tovorafenib byly velmi často hlášeny krvácivé příhody. Pokud dojde ke krvácení, pacienti mají být léčeni podle klinické indikace (viz bod 4.8). Pacienti a ošetřovatelé mají být informováni o riziku krvácení během léčby tovorafenibem. Riziko krvácení může být zvýšené při současném používání antikoagulancií a antiagregační léčby. Je třeba pravidelně provádět sledování

známek a příznaků krvácení a jejich hodnocení dle klinických indikací. Výskyt krvácivých příhod je třeba řešit přerušením léčby, snížením dávky nebo ukončením léčby (viz bod 4.2).

Účinky na růst

U pacientů léčených tovorafenibem bylo velmi často hlášeno zpomalení růstu (viz bod 4.8). Pacienti a ošetřovatelé mají být informováni o riziku účinku na růst během léčby tovorafenibem. Před zahájením, pravidelně v průběhu a po ukončení léčby tovorafenibem je třeba provádět monitorování růstu a vývoje.

Příhody týkající se jater

U pacientů léčených tovorafenibem byly velmi často hlášeny příhody týkající se jater, konkrétně zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) a bilirubinu (viz bod 4.8).

Před zahájením léčby tovorafenibem, 1 měsíc po jejím zahájení a pravidelně v jejím průběhu je třeba provádět monitorování jaterních funkčních testů včetně hladin AST, ALT a bilirubinu. Podle závažnosti má být léčba přerušena a po zlepšení se má pokračovat v užívání stejné nebo snížené dávky, nebo má být léčba trvale ukončena (viz bod 4.2).

Kožní toxicita včetně fotosenzitivity

U pacientů léčených tovorafenibem byly velmi často hlášeny případy vyrážky včetně fotosenzitivity (viz bod 4.8). Pacienty je třeba sledovat s ohledem na výskyt nových nebo zhoršení stávajících kožních reakcí. Je-li to klinicky indikováno, je třeba zvážit konzultaci s dermatologem a zahájení podpůrné péče. Pacienti a ošetřovatelé mají být informováni o riziku vzniku vyrážky a fotosenzitivity během léčby tovorafenibem. V průběhu léčby tovorafenibem se doporučuje použít preventivní opatření proti expozici ultrafialovému záření, jako je použití opalovacího krému (SPF ≥ 50), slunečních brýlí a/nebo ochranného oděvu. Podle závažnosti nežádoucí reakce má být léčba přerušena a po zlepšení se má pokračovat v užívání stejné nebo snížené dávky, nebo má být léčba tovorafenibem trvale ukončena (viz body 4.2 a 4.8).

Ženy ve fertilním věku/antikoncepce u žen a mužů

Před zahájením léčby u žen ve fertilním věku je třeba poskytnout vhodné poradenství o účinných metodách antikoncepce. Ženy ve fertilním věku musí v průběhu léčby a 28 dní po poslední dávce tovorafenibu používat účinnou nehormonální antikoncepci, jako je například bariérová metoda (viz body 4.5 a 4.6). Pacienti mužského pohlaví s partnerkami v reprodukčním věku musí během léčby tovorafenibem a po dobu 2 týdnů po poslední dávce používat kondomy a jinou formu účinné antikoncepce (viz bod 4.6).

Nádory spojené s neurofibromatózou typu 1 (NF1)

Na základě neklinických údajů na modelech NF1 bez alterací genu BRAF může tovorafenib

u pacientů s nádory spojenými s NF1 podporovat růst nádoru (viz bod 5.3). Před zahájením léčby tovorafenibem je třeba potvrdit důkazy alterace genu BRAF.

Obsah sodíku

Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné 100mg potahované tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Účinky jiných léčivých přípravků na tovorafenib

Tovorafenib je substrátem metabolizujícího enzymu CYP2C8.

Silné nebo středně silné inhibitory enzymu CYP2C8

Na základě mechanistického chápání eliminace tovorafenibu se předpokládá, že silné nebo středně silné inhibitory CYP2C8 zvyšují expozici tovorafenibu, což může zvyšovat riziko jeho nežádoucích účinků (viz bod 5.2). Je třeba se vyhnout souběžnému podávání tovorafenibu se silným nebo středně silným inhibitorem enzymu CYP2C8 (např. gemfibrozilem).

Silné nebo středně silné induktory enzymu CYP2C8

Na základě mechanistického chápání eliminace tovorafenibu se předpokládá, že silné nebo středně silné induktory CYP2C8 snižují expozici tovorafenibu, což může snižovat jeho účinek (viz bod 5.2). Je třeba se vyhnout souběžnému podávání tovorafenibu se silným nebo středně silným induktorem enzymu CYP2C8 (např. karbamazepinem).

Účinky tovorafenibu na jiné léčivé přípravky

Substráty enzymu CYP3A

Tovorafenib je induktor enzymu CYP3A. Očekává se, že současné podávání tovorafenibu snižuje expozici některých substrátů enzymu CYP3A, což může snížit účinek těchto substrátů (viz bod 5.2). Je třeba se vyhnout souběžnému podávání tovorafenibu s určitými substráty enzymu CYP3A (např. takrolimem), kde by minimální změny koncentrace mohly vést k závažným terapeutickým selháním. Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, je třeba sledovat u pacientů možnou ztrátu účinnosti, pokud není v souhrnu údajů o přípravku pro substráty enzymu CYP3A doporučeno jinak.

Současné podávání tovorafenibu s hormonální antikoncepcí (substráty enzymu CYP3A) může způsobit neúčinnost hormonální antikoncepce (viz body 4.4, 4.6 a 5.2). Je třeba se vyhnout souběžnému podávání hormonální antikoncepce s tovorafenibem. Pokud se souběžnému podávání nelze vyhnout, musí být během souběžného podávání a po dobu 28 dnů po ukončení léčby tovorafenibem používána další účinná nehormonální metoda antikoncepce.

Substráty CYP1A2, CYP2B6, CYP2C8 a CYP2C9

Údaje získané in vitro naznačují, že tovorafenib může mít potenciál indukovat CYP1A2 a CYP2B6 a inhibovat CYP2C8, CYP2C9. Klinický význam těchto zjištění není znám. Pokud je tovorafenib podáván současně s léčivými přípravky metabolizovanými těmito enzymy, doporučuje se odpovídající sledování.

Substráty transportérů

Údaje získané in vitro data naznačují, že tovorafenib může mít potenciál inhibovat BCRP, OATP1B1, OATP1B3 a MATE1, klinický význam těchto zjištění není znám. Pokud je tovorafenib podáván současně s léčivými přípravky, které jsou substráty těchto transportérů, doporučuje se odpovídající sledování.

Ženy ve fertilním věku/antikoncepce u žen a mužů

U žen ve fertilním věku má být před zahájením léčby tovorafenibem proveden těhotenský test. Ženy ve fertilním věku musí během léčby a ještě 28 dní po ukončení léčby tovorafenibem používat účinnou metodu antikoncepce. Tovorafenib může snižovat účinnost hormonální antikoncepce a je třeba používat účinnou nehormonální metodu antikoncepce, jako je například bariérová metoda (viz bod 4.5). Pacienti mužského pohlaví s partnerkami v reprodukčním věku musí během léčby

tovorafenibem a po dobu 2 týdnů po poslední dávce používat kondomy a účinné metody antikoncepce.

Těhotenství

Údaje o podávání tovorafenibu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Tovorafenib nemá být podáván těhotným ženám, pokud potenciální přínos pro matku nepřeváží možné riziko pro plod. Těhotné ženy mají být informovány o potenciálním riziku pro plod. Pokud pacientka otěhotní v průběhu užívání tovorafenibu, má být informována

o možném nebezpečí pro plod. Kojení

Není známo, zda se tovorafenib vylučuje do mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě nelze vyloučit, proto má být kojení v průběhu léčby tovorafenibem a po dobu 2 týdnů po poslední dávce přerušeno.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje o účincích tovorafenibu na fertilitu u lidí. Na základě zjištění u zvířat může tovorafenib u samců a samic v reprodukčním věku ovlivnit fertilitu a tato změna nemusí být reverzibilní (viz bod 5.3).

Tovorafenib má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Při posuzování schopnosti pacienta vykonávat úkoly vyžadující úsudek, motorické nebo kognitivní funkce je třeba vzít v úvahu klinický stav pacienta a profil nežádoucích účinků tovorafenibu. Pacienti mají být informováni

o potenciálu tovorafenibu způsobovat únavu, která může tyto aktivity ovlivnit.

Souhrn bezpečnostního profilu

Bezpečnostní profil tovorafenibu je založen na souhrnných údajích u 137 pacientů ve věku 6 měsíců a starších s relabujícím nebo refrakterním pediatrickým LGG s alterací genu BRAF v jedné klinické studii (FIREFLY-1, rameno 1 a 2). Medián trvání léčby byl 22,5 měsíce (rozmezí 0,7 až 32,1 měsíce). Charakteristika populace s ohledem na bezpečnost zahrnovala pacienty s mediánem věku 9 let (rozmezí 1 až 24 let); 3 (2 %) pacienti byli ve věku 6 měsíců až < 2 roky, 93 (68 %) pacientů bylo ve věku 2 roky až < 12 let a 41 (30 %) pacientů bylo ve věku > 12 let.

Nejčastějšími nežádoucími účinky léku podle jednotlivých preferovaných termínů MedDRA byly změny barvy vlasů (77,4 %), zvýšená hladina kreatinfosfokinázy v krvi (62,0 %), únava (60,6 %), anémie (60,6 %), zvracení (56,2 %), hypofosfatemie (52,6 %), bolest hlavy (52,6 %), makulopapulózní vyrážka (50,4 %), pyrexie (46,7 %), růstová retardace (43,1 %), suchá kůže

(40,9 %), zvýšená hladina aspartátaminotransferázy (38,0 %), zvýšená hladina laktátdehydrogenázy

v krvi (38,0%), nauzea (37,2 %), zácpa (36,5%), infekce horních cest dýchacích (35,8 %), akneiformní dermatitida (34,3 %), epistaxe (32,1 %), snížená chuť k jídlu (29,9 %) a paronychium (29,9 %).

Nejčastějšími závažnými nežádoucími účinky léku byla růstová retardace (6,6 %), zvracení (6,6 %) a nádorové krvácení (5,1 %).

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky vedoucími ke snížení dávky tovorafenibu u > 5 % pacientů byla makulopapulózní vyrážka (5,1 %). Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky vedoucími

k přerušení léčby tovorafenibem u > 5 % pacientů byly pyrexie (13,9 %), makulopapulózní vyrážka (10,2 %), zvracení (10,2 %), únava (5,8 %), nauzea (5,1 %), bolest hlavy (5,1 %) a zvýšená hladina alaninaminotransferázy (5,1 %).

Nežádoucí účinky, které vedly k trvalému ukončení léčby tovorafenibem u více než jednoho pacienta, byly růstová retardace (2,9 %) a nádorové krvácení (2,9 %).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených tovorafenibem v monoterapii v rámci studie FIREFLY-1 (n = 137) uvádí tabulka 4. Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů MedDRA a podle frekvence s použitím následujících kategorií: velmi časté (≥ 1/10) a časté (≥ 1/100 až < 1/10). V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Nádorové krvácení (ITH)

Ve studii FIREFLY-1 bylo nádorové krvácení (zahrnuje termíny nádorové krvácení a intrakraniální nádorové krvácení) pozorováno u 13,9 % pacientů; 3,6 % pacientů hlásilo příhody stupně ≥ 3; 0,7 % pacientů hlásilo příhodu stupně 5. Tovorafenib byl trvale vysazen v důsledku příhod ITH u 2,9 % pacientů. Průměrná doba do nástupu příznaků od zahájení léčby tovorafenibem byla 239,2 dne (medián: 206 dnů; rozmezí: 23–671 dnů) a průměrná doba trvání počátečního výskytu ITH byla 30,8 dne (medián: 19,5 dne; rozmezí: 1 den až 88 dnů).

Jiné krvácivé příhody

Ve studii FIREFLY-1 byly jiné krvácivé příhody pozorovány u 40,1 % pediatrických pacientů, přičemž příhody stupně ≥3 se vyskytly u 2,2 %. Nejčastější krvácivá příhoda (epistaxe) byla hlášena u 32,1 % pacientů a většina těchto případů byla stupně 1; u jednoho pacienta se vyskytla epistaxe stupně 3. Průměrná doba do nástupu příznaků od zahájení léčby tovorafenibem byla 124,5 dne

(medián: 77 dnů; rozmezí: 4–617 dnů) a průměrná doba trvání počátečního výskytu krvácení byla 78,1 dne (medián: 9 dnů; rozmezí: 1 den – 428 dnů).

Zpomalení růstu

Pacienti léčení tovorafenibem po dobu až 24 měsíců vykazovali snížení Z-skóre pro výšku oproti výchozím hodnotám ve srovnání s normativními údaji odpovídajícími věku a pohlaví, přestože u dětí s pediatrickým LGG lze očekávat, že u nich dojde ke změně rychlosti růstu ve srovnání s dětmi bez maligního nádoru. Ve studii FIREFLY-1 bylo zpomalení růstu hlášeno u 44,5 % pacientů ve věku 18 let nebo mladších. Zpomalení růstu vedlo k přerušení léčby u 5,1 % pacientů a ke snížení dávky

u 2,2 % pacientů. U pacientů, u nichž došlo ke zpomalení růstu a kterým byly pořízeny rentgenové snímky rukou za účelem posouzení kostního věku, nebyly zjištěny žádné známky předčasného uzavření epifyzárních růstových plotének ani urychlení kostního věku. Zpomalení růstu vedlo

k trvalému ukončení léčby u 2,9 % pacientů. Pacienti sledovaní po přerušení léčby tovorafenibem vykazovali obnovení rychlosti růstu a zvýšení Z-skóre.

Příhody týkající se jater

Ve studii FIREFLY-1 bylo u 24,8 % pacientů užívajících tovorafenib hlášeno zvýšení hladiny ALT. U 38 % pacientů užívajících tovorafenib došlo ke zvýšení hladiny AST. Zvýšení hladin ALT a AST stupně ≥ 3 bylo pozorováno u 5,8 %, resp. 2,9 % pacientů. Navíc bylo u 14,6 % pacientů hlášeno zvýšení hladiny bilirubinu. Průměrná doba do nástupu zvýšené hladiny ALT byla 215,3 dne (rozmezí: 1-672 dnů), do nástupu zvýšené hladiny AST byla 123,4 dne (rozmezí: 12-813 dnů) a do nástupu zvýšené hladiny bilirubinu byla 79,6 dne (rozmezí: 13-645 dnů). Zvýšení hladiny ALT vedoucí

k přerušení léčby se vyskytlo u 5,1 % pacientů a ke snížení dávky došlo u 1,5 % pacientů. Zvýšení hladiny AST vedoucí k přerušení léčby se vyskytlo u 2,9 % pacientů a ke snížení dávky došlo u 0,7 % pacientů. Zvýšení hladiny bilirubinu vedoucí k přerušení léčby se vyskytlo u 0,7 % pacientů, přičemž u žádného pacienta nebylo nutné dávku snižovat.

Zvýšená hladina kreatinfosfokinázy v krvi

Ve studii FIREFLY-1 hlásilo 62 % pacientů zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy (creatine phosphokinase - CPK) v krvi. Celkem 12,4 % pacientů hlásilo příhody stupně ≥ 3. Všechny příhody byly nezávažné. Z těch, kteří hlásili zvýšení hladiny CPK, většina (61,2 %) hlásila zvýšení během prvních 4 týdnů od zahájení léčby tovorafenibem. U některých pacientů došlo k více epizodám.

Zvýšení hladiny CPK vedlo u 3,6 % pacientů k přerušení léčby. Průměrná doba do nástupu příznaků od zahájení léčby tovorafenibem byla 98,5 dne (medián: 29 dnů; rozmezí: 4 až 701 dnů). Průměrná doba trvání počátečního výskytu příhody byla 238,4 dne (medián: 122 dnů; rozmezí: 8 dnů – 926 dnů).

Anémie

Ve studii FIREFLY-1 byla u 61,3 % pacientů hlášena anémie. Celkem 13,1 % pacientů hlásilo příhody anémie stupně ≥ 3. Většina těchto pacientů (54,8 %) hlásila příhodu anémie do 60 dnů od zahájení léčby tovorafenibem. U jednoho pacienta došlo k závažné příhodě. U žádného pacienta nebyla kvůli anémii léčba ukončena; 2,2 % pacientů hlásilo anémii, která vyžadovala přerušení léčby nebo úpravu dávky. Průměrná doba do nástupu příznaků od zahájení léčby tovorafenibem byla 107,4 dne (medián: 57 dnů; rozmezí: 8 dnů – 737 dnů). Průměrná doba trvání počátečního výskytu anémie byla 207,1 dne (medián 89,5 dne; rozmezí: 1 den – 826 dnů).

Kožní toxicita včetně fotosenzitivity

Ve studii FIREFLY-1 se vyrážka vyskytla u 83,2 % pacientů. Většina příhod byla mírná, přičemž příhody stupně ≥ 3 byly hlášeny u 12,4 % pacientů. Vyrážka měla za následek přerušení léčby

u 16,1 % pacientů a snížení dávky u 8,8 % pacientů a 1 (0,7 %) pacient kvůli svědící vyrážce ukončil léčbu. Průměrná doba do nástupu vyrážky od zahájení léčby tovorafenibem byla 87,6 dne (medián: 14,5 dne; rozmezí: 1 den – 617 dnů) a průměrná doba trvání počátečního výskytu vyrážky byla 103 dnů (medián: 43 dnů; rozmezí: 1 den – 777 dnů). Fotosenzitivita se vyskytla u 14,6 % pacientů, včetně jedné příhody stupně 3 u jednoho pacienta (0,7 %), a vedla u jednoho pacienta (0,7 %) k přerušení léčby.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Údaje o předávkování tovorafenibu nejsou k dispozici. Pokud dojde k předávkování, je třeba tovorafenib vysadit a pacientovi má být poskytnuta podpůrná léčba s odpovídajícím sledováním podle potřeby. Vzhledem k tomu, že se tovorafenib vysoce váže na plazmatické proteiny, je pravděpodobné, že hemodialýza bude při léčbě předávkování tovorafenibem neúčinná.