Akutní a chronická schizofrenie a jiné psychózy, zejména s těmito příznaky: halucinace, bludy, poruchy myšlení doprovázené agitovaností, neklidem, hostilitou a agresivitou.

Manická fáze bipolární afektivní poruchy.

Agitovanost a jiné poruchy chování u mentálně retardovaných pacientů.

Dávkování

Dospělí

Dávkování má být individuálně upraveno dle stavu pacienta. Zpravidla se zpočátku užívají nízké dávky, které se podle terapeutické odpovědi co nejrychleji zvyšují, dokud není dosaženo optimální účinné dávky. Udržovací dávka se obvykle užívá jedenkrát denně před spaním.

Akutní schizofrenie a jiné akutní psychózy, závažné stavy akutní agitovanosti, mánie

Obvyklá dávka je 10-50 mg denně. Při léčbě středně těžkého až těžkého onemocnění je úvodní dávka 20 mg denně, podle potřeby se zvyšuje po 10-20 mg denně každé 2-3 dny až do dosažení 75 mg denně či více. Nejvyšší jednotlivá dávka je 40 mg, nejvyšší úhrnná denní dávka je 150 mg.

Chronická schizofrenie a jiné chronické psychózy

Obvyklá udržovací dávka je 20-40 mg denně.

Agitovanost u mentálně retardovaných pacientů

Obvyklá dávka je do 20 mg denně. V případě potřeby je možno dávku zvýšit na 25-40 mg denně.

Staršípacienti

Starší pacienti mají užívat dávky na spodní hranici dávkovacího rozmezí.

Děti a dospívající

Cisordinol se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím vzhledem k nedostatku klinických

zkušeností.

Porucha funkce ledvin

Cisordinol je možno podávat pacientům s poruchou funkce ledvin v obvyklých dávkách.

Porucha funkce jater

Doporučuje se pečlivé dávkování a pokud je to možné, sledování hladiny v séru.

Způsob podání

Tablety se polykají a zapíjejí dostatečným množstvím vody.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v době 6.1. Oběhový kolaps, útlum vědomí jakéhokoli původu (např. intoxikace alkoholem, barbituráty nebo

opioidy), kóma.

Při podávání neuroleptik existuje riziko vzniku neuroleptického maligního syndromu (hypertermie, svalová ztuhlost, výpadky vědomí, nestabilita vegetativního nervového systému). Riziko je pravděpodobně vyšší při podávání účinnějších neuroleptik. U pacientů s již existujícím onemocněním nebo poškozením mozku, mentální retardací, nadměrným užíváním opioidů nebo alkoholu je vyšší výskyt fatálního zakončení.

Opatření: ukončit podávání neuroleptika. Symptomatická léčba a zavedení obecných podpůrných opatření. Může být výhodné podat dantrolen a bromokriptin.

Symptomy mohou někdy přetrvávat déle než týden po přerušení perorální neuroleptické léčby, v případě depotní léčby i delší dobu.

Extrapyramidové reakce se mohou vyskytnout zejména v počátečních stadiích léčby. Ve většině případů lze tyto nežádoucí účinky uspokojivě kontrolovat snížením dávky a/nebo podáním antiparkinsonik. Rutinní profylaktické používání antiparkinsonik se nedoporučuje. Antiparkinsonika nezmírňují příznaky tardivní dyskineze, naopak je mohou zhoršit. Doporučuje se snížení dávky, případně, pokud je to možné, ukončení léčby zuklopethixolem. Při perzistující akatizii může být vhodné podání benzodiazepinu či propranololu.

Dysfagie se může objevit sekundárně k extrapyramidovým příznakům, a také v důsledku hypersalivace, sedace a neuroleptického maligního syndromu, a může vést k život ohrožujícím komplikacím, jako je aspirační pneumonie a dušení.

Podobně jako jiná neuroleptika je třeba zuklopenthixol podávat s opatrností u pacientů s onemocněním nebo poškozením mozku, křečemi a při pokročilém stupni onemocnění jater.

Podobně jako jiné psychotropní látky může též zuklopenthixol ovlivnit vztah glukosy a inzulinu natolik, že je zapotřebí upravit dávkování antidiabetik u diabetiků.

Pacienti dlouhodobě léčení zejména vyššími dávkami mají být pečlivě sledováni a pravidelně má být

vyhodnocováno, zda je možno snížit udržovací dávku.

Zuklopenthixol stejně jako jiné léčivé látky patřící do skupiny antipsychotik může vyvolat prodloužení QT intervalu. Přetrvávající prodloužení QT intervalu může zvýšit riziko výskytu maligních arytmií.

Zuklopenthixol tedy má být užíván s opatrností u rizikových pacientů (s hypokalemií, hypomagnesemií či genetickou predispozicí) a u pacientů s výskytem kardiovaskulárních chorob v anamnéze (např. prodloužení QT intervalu, výrazná bradykardie (<50 tepů za minutu), nedávno prodělaný akutní infarkt myokardu, nekompenzované srdeční selhání nebo srdeční arytmie). Je zapotřebí vyhnout se současnému podávání s ostatními antipsychotiky (viz bod 4.5).

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby zuclopenthixolem tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Starší pacienti Cerebrovaskulární účinky

V randomizovaných studiích kontrolovaných placebem se u dementních pacientů léčených některými atypickými antipsychotiky vyskytl přibližně 3násobný nárůst rizika výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. Mechanismus tohoto nárůstu rizika není znám. Navýšení rizika není vyloučeno při užívání jiných antipsychotik nebo u jiných populací pacientů. Zuklopenthixol se má používat

s opatrností u pacientů s rizikem výskytu cévní mozkové příhody.

Zvýšená úmrtnost u starších pacientů s demencí

Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika, a i jeho příčina zůstává neznámá.

Zuklopenthixol není určen k léčbě poruch chování způsobených demencí.

Pomocné látky

Tablety obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

Tento přípravek obsahuje hydrogenovaný ricinový olej, který může způsobit podráždění žaludku a průjem.

Kombinace vyžadující zvýšenou opatrnost

Zuklopenthixol může prohloubit sedativní účinek alkoholu, barbiturátů nebo dalších látek působících tlumivě na CNS.

Zuklopenthixol může potencovat účinek antikoagulancií.

Neuroleptika mohou zesilovat či zeslabovat účinek antihypertenziv; antihypertenzivní působení guanethidinu a podobně působících látek je sníženo.

Současné užití neuroleptik a lithia zvyšuje riziko neurotoxicity.

Tricyklická antidepresiva a neuroleptika si vzájemně inhibují metabolismus.

Zuklopenthixol může snížit účinek levodopy a adrenergně působících léčivých látek.

Současné užití s metoklopramidem a piperazinem zvyšuje riziko výskytu extrapyramidových symptomů.

Zuklopenthixol je částečně metabolizován systémem CYP2D6. Současné užití s látkami, které inhibují tento enzymatický systém, může vést k poklesu clearance zuklopenthixolu.

Riziko prodloužení QT intervalu během podávání antipsychotik může být zvýšeno současným užitím s léčivými přípravky, které též prodlužují QT interval. Současné užití s takovými přípravky se nedoporučuje. Jedná se o tyto skupiny léčivých přípravků:

• antiarytmika třídy Ia a III (např. chinidin, amiodaron, sotalol, dofetilid)

• některá antipsychotika (např. thioridazin)

• některá makrolidová antibiotika (např. erythromycin)

• některá antihistaminika (např. terfenadin, astemizol)

• některá chinolonová chemoterapeutika (např. gatifloxacin, moxifloxacin)

Tento výčet není úplný. Je třeba se vyhnout současnému užívání s jinými přípravky významně prodlužujícími QT interval (např. cisaprid, lithium).

Přípravky způsobující elektrolytovou nerovnováhu jako thiazidová diuretika (hypokalemie) a přípravky zvyšující koncentraci zuklopenthixolu v plazmě mají být užívány pouze s opatrností, protože mohou zvýšit riziko prodloužení QT intervalu a vznik maligních arytmií (viz bod 4.4).

Těhotenství

Zuklopenthixol nemá být podáván během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřeváží možné riziko

vzhledem k plodu.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně zuklopethixolu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto mají být novorozenci pečlivě monitorováni.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz. bod 5.3). Kojení

Zuklopenthixol se vylučuje do mateřského mléka v nízkých koncentracích. Při užití terapeutických

dávek je ovlivnění kojence nepravděpodobné. Dávka požitá kojencem je nižší než 1 % dávky podané matce, vztaženo k její hmotnosti (mg/kg). Matka může během kojení pokračovat v léčbě zuklopenthixolem, pokud je to z klinického hlediska nutné. Doporučuje se však pečlivě sledovat kojence, zvláště během prvních 4 týdnů po narození.

Fertilita

U člověka byly hlášeny nežádoucí účinky jako hyperprolaktinemie, galaktorea, amenorea, erektilní dysfunkce a selhání ejakulace (viz bod 4.8). Tyto účinky mohou mít negativní vliv na ženskou a/nebo mužskou sexuální funkci a fertilitu.

Pokud se vyskytne klinicky signifikantní hyperprolaktinemie, galaktorea, amenorea nebo sexuální dysfunkce, mělo by být zváženo snížení dávky (pokud je to možné) nebo ukončení terapie. Účinky jsou po ukončení reverzibilní.

Cisordinol působí sedativně. Pacienti, kteří užívají psychotropní látky, mohou mít do určité míry zhoršenou schopnost soustředit se a udržet pozornost a mají být upozorněni na možné ovlivnění schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje.

Výskyt nežádoucích účinků většinou závisí na podané dávce. Frekvence výskytu a závažnost jsou nejvýraznější na počátku léčby a v jejím dalším průběhu ustupují.

Frekvence výskytu pocházejí z literatury a spontánních hlášení.

Frekvence jsou definovány takto:

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

*Dysfagie se může objevit sekundárně k extrapyramidovým příznakům, a také v důsledku hypersalivace, sedace a neuroleptického maligního syndromu, a může vést k život ohrožujícím komplikacím, jako je aspirační pneumonie a dušení.

Při podávání zuklopenthixolu se stejně jako při užití jiných přípravků ze skupiny antipsychotik vyskytly sporadické případy prodloužení QT intervalu, komorových arytmií - fibrilace komor, komorové tachykardie, torsade de pointes a případy náhlého neobjasněného úmrtí (viz bod 4.4).

Náhlé přerušení podávání zuklopethixolu může být spojeno s výskytem příznaků z vysazení.

Nejčastější příznaky jsou: nauzea, zvracení, anorexie, diarea, rinorea, pocení, myalgie, parestezie,

insomnie, neklid, anxieta a agitovanost. U pacientů se může vyskytnout též vertigo, porucha vnímání tepla a chladu a třes. Příznaky se obvykle objeví 1 až 4 dny po vysazení a ustupují během 7 až 14 dní.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Příznaky

Somnolence, kóma, poruchy hybnosti, křeče, šok, hypertermie/hypotermie.

Byly zaznamenány změny EKG, prodloužení QT intervalu, torsade de pointes, zástava srdce a komorové arytmie v případě současného užití nadměrné dávky zuklopenthixolu a léků ovlivňujících činnost srdce.

Nejvyšší perorálně užitá dávka zuklopenthixolu během klinického hodnocení byla 450 mg denně. Léčba

Léčba je symptomatická a podpůrná. Je nutno zajistit podporu dýchání a kardiovaskulárního systému. Nedoporučuje se podání epinefrinu (adrenalin), protože může způsobit další snížení krevního tlaku.

Křeče je možno zvládnout diazepamem a poruchy hybnosti biperidenem.