CEFAZOLIN APTAPHARMA 2G Prášek pro injekční/infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - CEFAZOLIN APTAPHARMA 2G
Cefazolin je antibakteriální látka indikovaná k léčbě následujících infekcí způsobených
mikroorganismy citlivými na cefazolin u pacientů ve věku 1 měsíc a starších:
-
infekce kůže a měkkých tkání,
-
infekce kostí a kloubů.
Cefazolin je rovněž indikován k perioperační profylaxi u pacientů ve věku 1 měsíc a starších. Při chirurgických operacích se zvýšeným rizikem infekcí anaerobními patogeny, např. při kolorektální operaci, se doporučuje kombinace s vhodným léčivem působícím proti anaerobům.
Použití cefazolinu má být omezeno na případy, kdy je nutná parenterální léčba.
Citlivost původce organismu na léčbu má být testována (pokud je to možné), i když léčba může být zahájena dříve, než jsou k dispozici výsledky.
Je třeba vzít v úvahu oficiální pokyny pro správné používání antibakteriálních přípravků.
Dávkování závisí na citlivosti patogenu (viz bod 5.1) a závažnosti infekce a na klinickém a
bakteriologickém vývoji. Lokální terapeutické pokyny mají být vzaty v úvahu. Dávkování
Dospělí a dospívající (nad 12 let a s tělesnou hmotností ≥ 40 kg) s normální funkcí ledvin
-
Infekce způsobené citlivými mikroorganismy: 1–2 g cefazolinu denně rozdělené na 2–3 dílčí
dávky (jedna dávka každých 8 nebo 12 hodin).
-
Infekce způsobené středně citlivými mikroorganismy: 3–4 g cefazolinu denně rozdělené na 3–4 dílčí dávky (jedna dávka každých 6 nebo 8 hodin).
U závažných infekcí lze podávat až do 6 g denně ve třech nebo čtyřech dílčích dávkách (jedna dávka
každých 6 nebo 8 hodin).
Zvláštní doporučení pro dávkování
Perioperační profylaxe
K prevenci pooperační infekce při kontaminované nebo potenciálně kontaminované operaci se
doporučují následující dávky:
-
1 g cefazolinu 30–60 minut před operací.
-
V případě dlouhých chirurgických výkonů (2 hodiny nebo déle) je během operace přidáno dalších 0,5–1 g cefazolinu.
-
Prodloužené pokračování podávání mimo chirurgický výkon má být podpořeno oficiálními národními doporučeními.
Je důležité, aby (1) předoperační dávka byla podána právě (30 min. až 1 hodinu) před zahájením chirurgického výkonu, takže jsou v séru a tkáních přítomny odpovídající hladiny antibiotik v době počátečního chirurgického řezu; a (2) cefazolin se podává v případě potřeby v odpovídajících
intervalech během chirurgického výkonu, aby se zajistily dostatečné hladiny antibiotika
v očekávaných okamžicích největší expozice infekčním organismům.
Dospělí pacienti s poruchou funkce ledvin
Dospělí s poruchou funkce ledvin mohou potřebovat nižší dávku, aby se zabránilo akumulaci.
Tato nižší dávka může být vedena stanovením hladin v krvi. Není-li to možné, lze dávku stanovit na základě clearance kreatininu.
Udržovací léčba cefazolinem u pacientů s poruchou funkce ledvin
| Clearance kreatininu(ml/min) | Kreatinin v séru (mg/100 ml) | Dávkování | Dávkovací interval |
| ≥ 55 | ≤ 1.5 | Obvyklá dávka* | Obvyklý dávkovací interval |
| 35–54 | 1,6–3,0 | Obvyklá dávka* | Každých 8 hodin |
| 11–34 | 3,1–4,5 | Polovina obvyklé dávky | Každých 12 hodin |
| ≤ 10 | ≥ 4,6 | Polovina obvyklé dávky | Každých 18–24 hodin |
* denní dávka u dospělých pacientů s normální funkcí ledvin
U hemodialyzovaných pacientů závisí léčebný režim na dialyzačních podmínkách.
Pediatrická populace
Infekce způsobené citlivými mikroorganismy
Doporučená dávka je 25–50 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělená na dvě až čtyři dílčí dávky denně (jedna dávka každých 6, 8 nebo 12 hodin).
Infekce způsobené středně citlivými mikroorganismy
Je doporučena dávka až do 100 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělená na tři nebo čtyři dílčí dávky (jedna
dávka každých 6 nebo 8 hodin).
Nedonošené děti a děti mladší než 1 měsíc
Vzhledem k tomu, že bezpečnost použití u nedonošených dětí a dětí mladších, než jeden měsíc nebyla stanovena, použití cefazolinu se u těchto pacientů nedoporučuje. Viz také bod 4.4.
Pokyny pro pediatrické dávkování
Intravenózní injekce
Obsah 1 injekční lahvičky (2 g cefazolinu) se rozpouští v 10 ml kompatibilního rozpouštědla (tj. koncentrace přibližně 180 mg/ml).
Příslušný objem tohoto roztoku, který se má použít, je uveden v tabulce 1 vedle dávky v mg.
Tabulka 1: Odpovídající objemy pro intravenózní injekci pro pediatrické pacienty
| Tělesná hmotnost | 5 kg | 10 kg | 15 kg | 20 kg | 25 kg |
| Dílčí dávka každých 12hodin při 25 mg/kg tělesné hmotnosti/ den | 63 mg | 125 mg | 188 mg | 250 mg | 313 mg |
| 0,35 ml | 0,69 ml | 1,04 ml | 1,39 ml | 1,74 ml | |
| Dílčí dávka každých 8hodin při 25 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 42 mg | 85 mg | 125 mg | 167 mg | 208 mg |
| 0,23 ml | 0,47 ml | 0,69 ml | 0,93 ml | 1,15 ml | |
| Dílčí dávka každých 6hodin při 25 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 31 mg | 62 mg | 94 mg | 125 mg | 156 mg |
| 0,17 ml | 0,34 ml | 0,52 ml | 0,69 ml | 0,87 ml | |
| Dílčí dávka každých 12hodin při 50 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 125 mg | 250 mg | 375 mg | 500 mg | 625 mg |
| 0,69 ml | 1,39 ml | 2,08 ml | 2,78 ml | 3,47 ml | |
| Dílčí dávka každých 8hodin při 50 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 83 mg | 166 mg | 250 mg | 333 mg | 417 mg |
| 0,46 ml | 0,92 ml | 1,39 ml | 1,85 ml | 2,32 ml | |
| Dílčí dávka každých 6hodin při 50 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 63 mg | 125 mg | 188 mg | 250 mg | 313 mg |
| 0,35 ml | 0,69 ml | 1,04 ml | 1,39 ml | 1,74 ml | |
| Dílčí dávka každých 8hodin při 100 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 167 mg | 333 mg | 500 mg | 667 mg | 833 mg |
| 0,93 ml | 1,85 ml | 2,78 ml | 3,7 ml | 4,63 ml | |
| Dílčí dávka každých 6hodin při 100 mg/kgtělesné hmotnosti /den | 125 mg | 250 mg | 375 mg | 500 mg | 625 mg |
| 0,69 ml | 1,39 ml | 2,08 ml | 2,78 ml | 3,47 ml |
U objemů nižších než 1 ml použijte 0,5ml injekční stříkačku pro lepší přesnost dávkování.
Pokyny k rekonstituci a naředění léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.
Pediatričtí pacienti s poruchou funkce ledvin
Děti s poruchou funkce ledvin (jako dospělí) mohou potřebovat nižší dávku, aby nedocházelo k
akumulaci.
Tato nižší dávka má být určena stanovením hladin v krvi. Není-li to možné, lze dávku stanovit na základě clearance kreatininu podle následujících pokynů.
U dětí se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 40–20 ml/min) je postačující 25 % normální denní dávky rozdělené na dílčí dávky každých 12 hodin.
U dětí s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 20–5 ml/min) má být použito 10 % běžné denní dávky a podáváno každých 24 hodin.
Všechny tyto pokyny platí po podání počáteční dávky. Viz také bod 4.4.
Starší pacienti
U starších pacientů s normální funkcí ledvin není nutná úprava dávkování.
Způsob podání
Přípravek Cefazolin AptaPharma 2 g může být podáván pomalou intravenózní injekcí nebo po
naředění jako intravenózní infuze.
Objem rozpouštědla, které se má použít k rekonstituci, závisí na způsobu podání.
Pokyny k rekonstituci léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.
Doba trvání léčby
Doba trvání léčby závisí na závažnosti infekce stejně jako na klinickém a bakteriologickém postupu.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku.
-
Pacienti se známou hypersenzitivitou na cefalosporinová antibiotika.
-
Závažná hypersenzitivita v anamnéze (např. anafylaktické reakce) na jakýkoli jiný typ beta-laktamového antibakteriálního přípravku (peniciliny, monobaktamy a karbapenemy).
Hypersenzitivita
V případě jakékoli známé hypersenzitivity na peniciliny nebo na jiná beta-laktamová antibiotika je
třeba věnovat pozornost možné zkřížené citlivosti (viz bod 4.3).
Stejně jako u všech beta-laktamových antibakteriálních látek byly hlášeny závažné a občas i fatální hypersenzitivní reakce. V případě závažných hypersenzitivních reakcí musí být léčba cefazolinem okamžitě přerušena a musejí být zahájena odpovídající urgentní opatření.
Před zahájením léčby má být stanoveno, zda má pacient závažné hypersenzitivní reakce na cefazolin,
na ostatní cefalosporiny nebo na jakýkoli jiný typ beta-laktamových přípravků. Při podávání cefazolinu pacientům s anamnézou nezávažné hypersenzitivity na jiné beta-laktamové přípravky je nutná opatrnost.
Cefazolin má být podáván pacientům s alergickou reaktivitou (např. alergická rýma nebo bronchiální astma) pouze se zvláštní opatrností, protože se zvyšuje riziko závažné hypersenzitivní reakce.
Kounisův syndrom
U pacientů léčených cefazolinem byly hlášeny případy Kounisova syndromu. Kounisův syndrom byl definován jako kardiovaskulární příznaky vznikající sekundárně v důsledku alergické nebo
hypersenzitivní reakce spojené s konstrikcí koronárních arterií, což může vést až k infarktu myokardu.
Pseudomembranózní kolitida spojená s antibiotiky
Pseudomembranózní kolitida spojená s antibakteriálními látkami byla hlášena při použití cefazolinu a může se pohybovat v rozmezí od mírné až po život ohrožující. Tuto diagnózu je třeba vzít v úvahu u pacientů s průjmem během nebo po podání cefazolinu (viz bod 4.8). Je třeba zvážit přerušení léčby cefazolinem a podávání specifické léčby proti bakterii Clostridioodesm difficile. Léčivé přípravky, které inhibují peristaltiku, nesmí být podávány.
Porucha funkce ledvin
V případě poruchy funkce ledvin s rychlostí glomerulární filtrace nižší než 55 ml/min se musí brát v úvahu akumulace cefazolinu. Proto musí být dávka odpovídajícím způsobem snížena nebo interval mezi dávkami musí být prodloužen (viz bod 4.2).
U pacientů s poruchou funkce ledvin může být používání cefazolinu spojeno se záchvaty křečí.
Poruchy koagulace
Prodloužený protrombinový čas může nastat u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebo ve špatném nutričním stavu, stejně tak jako u pacientů, kteří jsou léčeni dlouhodobě antimikrobiální léčbou, a u pacientů, kteří byli předtím stabilizováni antikoagulační léčbou. U těchto pacientů je třeba při léčbě cefazolinem sledovat prodloužení protrombinového času, protože může velmi zřídka
způsobit koagulační poruchy krve (viz body 4.5 a 4.8). INT (mezinárodní normalizovaný poměr) proto musí být pravidelně měřen u pacientů s onemocněním, která mohou způsobit krvácení (např.
gastrointestinální vředy), stejně jako u pacientů s koagulačními poruchami (kongenitální: např.
hemofilie; získané: např. parenterálním příjmem potravy, podvýživou, poruchou funkce jater, ledvin nebo trombocytopenií; způsobené léky: např. heparinem nebo jinými perorálními antikoagulancii). Pokud je to nutné, lze podávat vitamin K (10 mg týdně).
Bakteriální rezistence a superinfekce
Dlouhodobé a opakované podávání může vést k nadměrnému růstu rezistentních organismů. Pokud během terapie nastane superinfekce, je třeba přijmout odpovídající opatření.
Vliv na laboratorní texty
Ve vzácných případech mohou neenzymatický test ke stanovení cukru v moči a Coombsův test vykazovat falešně pozitivní výsledky.
Pediatrická populace
Protože dosud nebyly získány dostatečné zkušenosti, přípravek Cefazolin AptaPharma nemá být
aplikován novorozencům a dětem v prvním měsíci života.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje 101,2 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 5,06 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Antikoagulancia
Cefalosporiny mohou velmi zřídka vést k poruchám srážlivosti krve (viz bod 4.4). Při současném užívání perorálních antikoagulancií ve vysokých dávkách je třeba sledovat koagulační parametry.
Vitamin K1
Některé z cefalosporinů, jako cefamandol, cefazolin a cefotetan, mohou inhibovat metabolismus
vitaminu K1, zejména v případě nedostatku vitaminu K1. Může být nutné zvýšení dávky vitaminu K1.
Probenecid
V důsledku inhibičnímu účinku na renální diurézu vyvolává aplikace probenecidu v krvi vyšší koncentraci a delší retenční čas cefazolinu.
Nefrotoxické látky
Nemůže být vyloučen zvýšený nefrotoxický účinek antibiotik (např. aminoglykosidů, kolistinu, polymyxinu B), jodových kontrastních látek, organických sloučenin platiny, vysokých dávek methotrexátu, některých antivirotik (např. acikloviru, foskarnetu), pentamidinu, cyklosporinu, takrolimu a diuretik (např. furosemidu).
Při souběžném podávání s cefazolinem musí být pečlivě sledována funkce ledvin.
Těhotenství
Cefazolin prochází k embryu/plodu placentou. Studie na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky s ohledem na reprodukční toxicitu. Neexistují dostatečné zkušenosti s používáním cefazolinu u lidí. Z preventivních důvodů se použití přípravku Cefazolin AptaPharma během těhotenství nedoporučuje, pokud to není nezbytně nutné.
Kojení
Cefazolin přechází do mateřského mléka ve velmi nízkých koncentracích, a proto nelze v terapeutických dávkách očekávat jakékoli účinky na novorozence. Pokud se u kojence vyskytnou průjem nebo kandidóza během kojení, má matka přestat kojit nebo přestat dostávat cefazolin.
Fertilita
Studie na zvířatech neprokázaly žádný vliv na fertilitu.
Cefazolin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Pro klasifikaci výskytu nežádoucích účinků byla použita následující terminologie:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až <1/100) Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000) Velmi vzácné (<1/10 000)
Není známo (frekvenci z dostupných údajů nelze určit)
| Třídyorgánovýchsystémů dle MedDRA | Časté | Méně časté | Vzácné | Velmi vzácné | Neníznámo |
| Infekce ainfestace | Orálníkandidóza (při dlouhodobé mpoužívání) | Genitálníkandidóza (moniliáza), vaginitida | |||
| Poruchy krve a | Zvýšení nebo | Poruchy krevní | |||
| lymfatického | snížení | srážlivosti a v | |||
| systému | koncentrace | důsledku toho | |||
| glukózy v krvi | krvácení. Riziko | ||||
| (hyperglykemie | výskytu těchto | ||||
| nebo | nežádoucích | ||||
| hypoglykemie). | účinků hrozí | ||||
| V krevním obraze | pacientům s | ||||
| byly pozorovány | deficitem | ||||
| leukopenie, | vitaminu | ||||
| granulocytopenie, | K nebo jiných | ||||
| neutropenie, | faktorů | ||||
| trombocytopenie, | ovlivňujících | ||||
| leukocytóza, | srážlivost, nebo | ||||
| granulocytóza, | u pacientů na | ||||
| monocytóza, | umělé | ||||
| lymfocytopenie, | výživě, | ||||
| bazofilie a | nedostatečné | ||||
| eozinofilie. Tyto | výživě, | ||||
| účinky jsou | s poškozením | ||||
| vzácné a jsou | funkce jater a | ||||
| reverzibilní | ledvin, trombocytopenií | ||||
| či u pacientů | |||||
| s poruchami či | |||||
| nemocemi | |||||
| způsobujícími | |||||
| krvácení (např. | |||||
| hemofilie, vředy | |||||
| žaludku a | |||||
| dvanáctníku). | |||||
| Viz také body | |||||
| 4.4 a 4.5. | |||||
| Snížená | |||||
| koncentrace | |||||
| hemoglobinu | |||||
| a/nebo | |||||
| hematokritu, | |||||
| anémie, | |||||
| agranulocytóza, |
| aplastickáanémie, pancytopenie ahemolytická anémie | |||||
| Poruchy | Erytém, | Toxická | Anafylaktický | ||
| imunitního | erythema | epidermální | šok, edém | ||
| systému | multiforme, exantém, | nekrolýza(Lyellův | hrtanu sezúžením | ||
| kopřivka, | syndrom), | dýchacích cest, | |||
| reverzibilní | Stevensův- | zvýšení srdeční | |||
| lokální | Johnsonův | frekvence, | |||
| permeabilita krevních cév, | syndrom | dušnost, pokleskrevního tlaku, | |||
| kloubů nebo | edém jazyka, | ||||
| sliznic | anální pruritus, | ||||
| (angioedém), | genitální | ||||
| léky | pruritus | ||||
| indukovanáhorečka, | edém obličeje | ||||
| intersticiální | |||||
| pneumonie | |||||
| nebo | |||||
| pneumonitid | |||||
| a | |||||
| Poruchy | Křeče (u | Závratě, | |||
| nervového | pacientů s | malátnost, únava. | |||
| systému | poruchou | Noční můry, | |||
| funkce | vertigo, | ||||
| ledvin, | hyperaktivita, | ||||
| kteří byli | nervozita nebo | ||||
| léčeni | úzkost, insomnie, | ||||
| neadekvátně | ospalost, slabost, | ||||
| vysokými | návaly horka, | ||||
| dávkami) | narušené barevné | ||||
| vidění, zmatenost | |||||
| a epileptogenní | |||||
| aktivita. | |||||
| Srdeční poruchy | Kounisůvsyndrom | ||||
| Respirační, | Pleurální | ||||
| hrudní a | výpotek, | ||||
| mediastinální | bolest na hrudi, | ||||
| poruchy | dyspnoe nebo | ||||
| respirační tíseň, | |||||
| kašel, rinitida | |||||
| Gastrointestinální | Ztráta chuti | Pseudomembran | |||
| poruchy | k jídlu,průjem, | ózní kolitida (viz bod 4.4) | |||
| nauzea a | |||||
| zvracení. | |||||
| Tyto symptomy | |||||
| jsou obvykle | |||||
| mírné a | |||||
| často během | |||||
| nebo po | |||||
| léčbě vymizí |
| Poruchy jater ažlučových cest | Dočasné zvýšenísérových koncentrací AST, ALT, gama-GT, bilirubinu a/nebo LDH a alkalické fosfatázy, tranzitorní hepatitida, tranzitorní cholestatickýikterus. | ||||
| Poruchy ledvin amočových cest | Nefrotoxicita, intersticiální nefritida, nedefinovaná nefropatie, proteinurie,dočasné zvýšení dusíku močoviny v krvi (BUN),většinou upacientů, kteří jsou léčenisoučasně dalšímipotenciálněnefrotoxickými léky | ||||
| Celkové poruchya reakce v místěaplikace | Uintravenózní-ho podání se můžeobjevit tromboflebitida |
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48
100 00 Praha 10
e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz
Farmakologické vlastnosti - CEFAZOLIN APTAPHARMA 2G
Farmakoterapeutická skupina: jiná beta-laktamová antibiotika, cefalosporiny I. generace, ATC kód: J01DB04
Cefazolin je baktericidní cefalosporinové antibiotikum první generace k parenterálnímu podání.
Cefalosporiny inhibují syntézu buněčné stěny (v růstovém stadiu) blokováním penicilin vázajících proteinů (PBP), jako jsou transpeptidázy. Výsledkem je baktericidní účinek.
Vztah PK/PD
U cefalosporinů bylo prokázáno, že nejdůležitější farmakokineticko-farmakodynamický index korelující s účinností in vivo představuje procento dávkovacího intervalu tak, že nevázaná koncentrace zůstává nad minimální inhibiční koncentrací (MIC) cefazolinu pro jednotlivé cílové druhy (tj. % T> MIC).
Mechanismus rezistence
Rezistence na cefazolin může být důsledkem následujících mechanismů:
-
Inaktivace beta-laktamázami: cefazolin vykazuje širokou stabilitu vůči penicilinázám
grampozitivních bakterií, ale jen malou odolnost vůči plazmidy kódovaným beta-laktamázám, např. beta-laktamázy s rozšířeným spektrem nebo chromozomálně kódované beta-laktamázy typu AmpC.
-
Snížená afinita PBP k cefazolinu: získaná rezistence pneumokoků a ostatních streptokoků vůči cefazolinu je důsledkem změny stávajících PBP jako výsledek mutace. Meticilin (oxacilin) - rezistentní stafylokoky jsou rezistentní kvůli tvorbě dodatečné PBP se sníženou afinitou
k oxacilinu.
-
Nedostatečná penetrace cefazolinu přes vnější buněčné stěny gramnegativní bakterie může mít za následek nedostatečnou inhibici PBP.
-
Cefazolin může být aktivně vyloučen z buňky efluxní pumpou.
Existuje částečná nebo úplná zkřížená rezistence mezi cefazolinem a ostatními cefalosporiny a
peniciliny.
Hraniční hodnoty testování citlivosti
European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST) stanovil pro testování citlivosti tato kritéria interpretace minimální inhibiční koncentrace (MIC) cefazolinu: https://www.ema.europa.eu/documents/other/minimum-inhibitory-concentration-mic-breakpoints_en.xlsx
Mikrobiologická citlivost
Následující tabulka uvádí klinicky relevantní patogeny klasifikované jako citlivé nebo odolné na základě údajů in vitro a in vivo. Cefazolin je účinný proti některým druhům in vitro, ale ne klinicky, proto jsou tyto druhy klasifikovány jako rezistentní.
Prevalence rezistence se pro vybrané mikroorganismy může lišit geograficky a v čase, místní informace o rezistenci je cenná zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby se má vyhledat odborné poradenství, a to zejména když je lokální prevalence rezistence taková, že použití léčiva je přinejmenším u některých typů infekce sporné. Zvláště v případě závažných infekcí nebo selhání terapie má být provedena mikrobiologická diagnóza včetně identifikace mikroorganismu a jeho citlivosti na cefazolin.
Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní
Staphylococcus aureus (citlivý na meticilin)
Druhy, u nichž může být problémem získaná rezistence
Aerobní grampozitivní
Beta-hemolytické streptokoky skupiny A, B, C a G Staphylococcus epidermidis (citlivý na meticilin) Streptococcus pneumoniae
Aerobní gramnegativní
Haemophilus influenzae
Přirozeně rezistentní druhy
Aerobní grampozitivní
Staphylococcus aureus (rezistentní na meticilin)
Aerobní gramnegativní
Citrobacter spp. Enterobacter spp. Klebsiella pneumoniae Morganella morganii Proteus mirabilis Proteus stuartii Proteus vulgaris
Pseudomonas aeruginosa Serratia spp.
Absorpce
Cefazolin se podává parenterálně. Po intramuskulárním podání 500 mg cefazolinu je maximální sérová hladina 20‒40 μg/ml dosažena přibližně po jedné hodině. Po podání 1 g byly získány maximální hladiny 37‒63 μg/ml. Ve studii u zdravých dospělých s kontinuální intravenózní infuzí cefazolinu v dávce 3,5 mg/kg/1 hodina (přibližně 250 mg) následované 1,5 mg/kg/2 hodiny (přibližně 100 mg) byla po třetí hodině podávání prokázána stabilní sérová koncentrace 28 μg/ml. Následující tabulka ukazuje průměrné sérové koncentrace cefazolinu po intravenózní injekci jedné dávky 1 g.
Koncentrace v séru (μg/ml) po intravenózním podání 1 g cefazolinu
| 5 minut | 15 minut | 30 minut | 1 hodina | 2 hodiny | 4 hodiny |
| 188,4 | 135,8 | 106,8 | 73,7 | 45,6 | 16,5 |
Distribuce
Celkem 70‒86 % cefazolinu se váže na plazmatické bílkoviny. Distribuční objem je přibližně 11 litrů/1,73 m². Pokud je cefazolin podáván pacientům bez obstrukce žlučovodu, hladiny cefazolinu ve žluči 90‒120 minut po podání jsou obecně vyšší než hladiny v séru. Naopak v případě obstrukce žlučovodu je koncentrace antibiotika ve žluči mnohem nižší než v séru. U pacientů s mozkovými plenami bez zánětu je po podání terapeutických dávek koncentrace cefazolinu v mozkomíšním moku 0‒0,4 μg/ml.
Cefazolin snadno prochází zanícenou synoviální membránou a dosahované koncentrace antibiotika v kloubu jsou podobné koncentracím v séru.
Biotransformace
Cefazolin není metabolizován.
Eliminace
Plazmatický poločas je přibližně 1 hodina 35 minut. Cefazolin se vylučuje v biologicky aktivní formě močí. Z intramuskulární dávky 500 mg se 56‒89 % vylučuje během prvních šesti hodin a 80 % až téměř 100 % se vyloučí během 24 hodin. Po intramuskulárním podání 500 mg a 1 g se v moči dosahuje hladiny
500‒4 000 mikrogramů/ml. Cefazolin se ze séra odstraňuje především glomerulární filtrací, renální
clearance je 65 ml/min/1,73 m².
Farmaceutické údaje - CEFAZOLIN APTAPHARMA 2G
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny
v bodě 6.6.
Neotevřené: 3 roky.
Po rekonstituci a naředění:
Rekonstituovaný přípravek je určen k okamžitému použití nebo k okamžitému naředění.
Chemická a fyzikální stabilita přípravku naředěného v 9% roztoku chloridu sodného při koncentracích
20 mg/ml a 40 mg/ml a v 5% roztoku glukózy při koncentraci 40 mg/ml byla prokázána na dobu 4 hodin při teplotě 25 °C ± 2 °C a na dobu 3 dnů při teplotě 5 °C ± 3 °C.
Z mikrobiologického hlediska, má být přípravek (rekonstituovaný/naředěný roztok) použit okamžitě. Není-lipoužit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípavku po rekonstituci a před použitím jsou v odpovědností uživatele a normálně nemá být doba delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud rekonstituce/naředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte injekční lahvičky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci a naředění jsou uvedeny v bodě
6.3.
20ml injekční lahvičky z bezbarvého skla třídy I s brombutylovou pryžovou zátkou a
hliníkovým/plastovým odtrhovacím víčkem, v krabičce.
Balení 10 injekčních lahviček.
Příprava roztoku
Pro jednotlivé cesty podání sledujte tabulky s uvedenými objemy a koncentracemi roztoků, které mohou
být užitečné, pokud jsou vyžadovány frakční dávky.
Intravenózní injekce
Rekonstituujte přípravek Cefazolin AptaPharma 2 g jedním z následujících kompatibilních rozpouštědel
podle tabulky ředění:
-
voda pro injekci,
-
0,9% roztok chloridu sodného (9 mg/ml) nebo
-
5% roztok glukózy (50 mg/ml),
-
10% roztok glukózy (100 mg/ml).
Rekonstituční tabulka pro intravenózní injekci
| Obsah v injekční lahvičce | Minimální množství přidanéhorozpouštědla | Přibližná koncentrace |
| 2 g | 5 ml | 330 mg/ml* |
| 10 ml | 180/ml* |
* s ohledem na relativní objemový posun
Cefazolin AptaPharma 2 g se má podávat pomalu po dobu tří až pěti minut. V žádném případě nemá být roztok podán po dobu kratší než 3 minuty. Roztok se aplikuje přímo do žíly nebo do kanyly, kterou je aplikován intravenózní roztok.
Jednorázové dávky přesahující 1 g mají být podány jako intravenózní infuze po dobu 30–60 minut.
Pokyny pro pediatrické dávkování v případě intravenózní injekce:
Obsah 1 injekční lahvičky (2 g cefazolinu) se rekonstituuje v 10 ml kompatibilního rozpouštědla (tj. koncentrace přibližně 180 mg/ml).
Příslušný objem roztoku, který se má použít, je uveden v tabulce 1 v bodě 4.2 vedle dávky v mg.
U objemů menších než 1 ml použijte 0,5ml injekční stříkačku pro lepší přesnost dávkování.
Intravenózní infuze
Cefazolin AptaPharma 2 g má být nejdříve rekonstituován jedním z rozpouštědel, která jsou
kompatibilní pro intravenózní injekci.
Další ředění má probíhat s jedním z následujících kompatibilních rozpouštědel podle následující tabulky ředění:
-
0,9% roztok chloridu sodného (9 mg/ml)
-
5% roztok glukózy (50 mg/ml),
-
voda pro injekci.
Tabulka ředění pro intravenózní infuzi
| Obsah v injekčnílahvičce | Rekonstituce | Ředění | Přibližná koncentrace |
| Minimální množstvípřidaného rozpouštědla | Množství přidanéhorozpouštědla | ||
| 2 g | 5 ml | 50 ml – 100 ml | 40 mg/ml – 20 mg/ml |
Stejně jako u všech parenterálních léčivých přípravků před podáním vizuálně zkontrolujte rekonstituovaný roztok, zda neobsahuje částice nebo u něj nenastala změna barvy. Roztok má být použit pouze tehdy, je-li čirý a prakticky prostý částic.
Rekonstituovaný přípravek je určen pouze k jednorázovému použití.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.