PARAPYREX 500MG Tableta

Mírná až středně silná bolest a horečka

Dávkování:

Dospělí a dospívající od 15 let

1–2 tablety až 4x denně s časovým odstupem alespoň 4 hodiny.

1 tableta je vhodná u osob s tělesnou hmotností 34–60 kg, 2 tablety jsou vhodné u osob s tělesnou hmotností nad 60 kg.

Nejvyšší jednotlivá dávka je 1 g (2 tablety), maximální denní dávka je 4 g (8 tablet).

Při dlouhodobé terapii (déle než 10 dnů) dávka nemá překročit 2,5 g (5 tablet) denně.

Pediatrická populace

Děti a dospívající do 15 let

12–15 let: 1 tableta 4–6x za 24 hodin. Maximální denní dávka je 3 g (6 tablet).

6–12 let: 250–500 mg paracetamolu (½ tablety až 1 tableta). Jednotlivá dávka ½ tablety je určena pro děti s tělesnou hmotností 21–32 kg, 1 tableta pro děti s tělesnou hmotností od 33 kg. Jednotlivé dávky podávejte v časovém odstupu nejméně 4–6 hodin. Maximální denní dávka při tělesné hmotnosti 21– 24 kg je 1,25 g (2 ½ tablety); maximální denní dávka při tělesné hmotnosti 25–32 kg je 1,5 g

(3 tablety); maximální denní dávka při tělesné hmotnosti 33–40 kg je 2 g (4 tablety).

Tento přípravek se nedoporučuje podávat dětem mladším 6 let.

Frekvence podávání:

Pravidelné podávání minimalizuje kolísání bolesti a horečky. Interval mezi jednotlivými dávkami má být nejméně 4 hodiny. Maximální denní dávka se nesmí překračovat vzhledem k riziku závažného

poškození jater (viz body 4.4 a 4.9). Nižší frekvence podávání je určena pro děti na dolní hranici

příslušné věkové skupiny.

Jestliže bolest přetrvává po 5 dnech léčby nebo horečka přetrvává po 3 dnech léčby, zhorší-li se či se

objeví jiné příznaky, musí být léčba ukončena a pacient se má poradit s lékařem.

Renální insuficience:

V případě renální insuficience má být dávka snížena:

Hepatální insuficience:

Při snížené funkci jater nebo Gilbertově syndromu musí být dávka snížena nebo prodloužen interval mezi jednotlivými dávkami. Účinná denní dávka nesmí překročit 60 mg/kg/den (do maximální dávky 2 g/den) u následujících stavů:

• dospělí s hmotností nižší než 50 kg

• mírná až středně těžká jaterní insuficience, Gilbertův syndrom (familiární nehemolytická žloutenka)

• dehydratace

• chronická malnutrice

Způsob podání:

Tableta se spolkne a zapije velkým množstvím vody nebo se v případě potřeby rozpustí ve velkém množství vody a před pitím se dobře promíchá. Konzumace jídla a pití neovlivní účinnost léčivého přípravku.

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Závažná porucha funkce jater.

• Akutní hepatitida.

• Závažná hemolytická anemie.

Dlouhodobé nebo časté užívání se nedoporučuje.

Opatrnost se doporučuje v případě insuficience ledvin nebo jater.

Pacienti mají být poučeni, aby současně neužívali jiné přípravky obsahující paracetamol.

Paracetamol může být již v dávkách nad 6 g denně hepatotoxický. Porucha funkce jater se však může

vyvinout i při mnohem nižších dávkách, pokud je současně podáván alkohol, induktory jaterních

enzymů nebo jiné hepatotoxické léky. Jednorázové požití několikanásobku maximální denní dávky může způsobit velmi vážné poškození jater. I když nedojde ke ztrátě vědomí, má být vyhledána

okamžitá lékařská pomoc. Lékařská pomoc má být vyhledána i v případě, že se pacient cítí dobře, protože hrozí riziko ireverzibilního poškození jater (viz bod 4.9). Dlouhodobé užívání, není-li pod

lékařským dohledem, může vést k poškození. Při dlouhodobé léčbě nelze vyloučit možnost poškození

ledvin.

Opatrnosti je třeba při podávání paracetamolu pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin, mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater (včetně Gilbertova syndromu), závažným

poškozením jater (Child-Pugh>9), akutní hepatitidou, při současném podávání s přípravky

ovlivňujícími funkci jater, pacientům s nedostatkem glukóza-6-fosfátdehydrogenázy, s hemolytickou anemií, pacientům s abúzem alkoholu, dehydratovaným a chronicky podvyživeným pacientům.

Při podávání paracetamolu pacientům s poruchou funkce jater a pacientům, kteří užívají dlouhodobě vyšší dávky paracetamolu, se doporučuje pravidelná kontrola jaterních testů. S rostoucí dávkou a

délkou trvání léčby se výrazně zvyšuje riziko závažných hepatotoxických účinků. Základní onemocnění jater zvyšuje riziko poškození jater v souvislosti s paracetamolem.

Riziko předávkování je vyšší u pacientů s necirhotickým onemocněním jater. Dlouhodobá konzumace alkoholu významně zvyšuje riziko hepatotoxicity paracetamolu. Denní dávka nesmí v těchto případech překročit 2 g. Během léčby paracetamolem se nesmí požívat alkohol.

V případě vysoké horečky, příznaků sekundární infekce či přetrvávání příznaků onemocnění je třeba, léčbu přehodnotit.

Při dlouhodobém užívání analgetik (>3 měsíce) podávaných ob den nebo častěji se mohou objevit nebo zhoršit bolesti hlavy. Bolest hlavy způsobená nadměrným užíváním analgetik se nemá léčit zvýšením dávky. V těchto případech je třeba léčbu analgetiky přerušit a pacient se má poradit

s lékařem.

Opatrnosti je třeba u astmatiků sensitivních na kyselinu acetylsalicylovou, protože byl hlášen mírný bronchospazmus (zkřížená reakce) v souvislosti s léčbou paracetamolem.

Při léčbě perorálními antikoagulancii a současném podávání vyšších dávek paracetamolu je nutná kontrola protrombinového času.

Případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou (high anion gap metabolic acidosis, HAGMA) v důsledku pyroglutamové acidózy byly hlášeny u pacientů se závažným onemocněním, například těžkou poruchou funkce ledvin a sepsí, nebo u pacientů s malnutricí nebo jinými příčinami nedostatku glutathionu (např. chronický alkoholismus), kteří byli dlouhodobě léčeni paracetamolem v terapeutické dávce nebo kombinací paracetamolu a flukloxacilinu. Při podezření na HAGMA

v důsledku pyroglutamové acidózy se doporučuje okamžité vysazení paracetamolu a pečlivé monitorování. U pacientů s vícečetnými rizikovými faktory může být měření 5-oxoprolinu v moči užitečné k identifikaci pyroglutamové acidózy jako základní příčiny HAGMA.

Pediatrická populace

U dospívajících léčených paracetamolem v dávce 60 mg/kg/den není kombinace s jiným antipyretikem

odůvodněná s výjimkou případu neúčinnosti.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednotce dávky, to znamená, že je

v podstatě „bez sodíku“.

Chronický alkoholismus a užívání látek, které indukují jaterní enzymy, jako barbituráty a tricyklická

antidepresiva anebo jiné hepatotoxické látky, může zvýšit riziko předávkování paracetamolem

v důsledku zvýšené a rychlejší tvorby toxických metabolitů.

Opatrnosti je třeba při současném užívání látek indukujících enzymy, jako karbamazepin, fenytoin, primidon, rifampicin a třezalka tečkovaná (viz bod 4.9).

Probenecid snižuje na polovinu clearance paracetamolu inhibicí vazby paracetamolu na kyselinu

glukuronovou. Při současné léčbě probenecidem má být dávka paracetamolu snížena. Paracetamol může významně prodloužit poločas chloramfenikolu.

Rychlost absorpce paracetamolu může být zvýšena metoklopramidem nebo domperidonem a snížena

kolestyraminem.

Antikoagulační účinek warfarinu a jiných kumarinů může být zvýšen společně se zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém denním užívání paracetamolu. Příležitostné užívání nemá významný

účinek.

Neutropenie se vyskytuje častěji při současném, chronickém užívání paracetamolu a zidovudinu, pravděpodobně vlivem sníženého metabolismu zidovudinu v důsledku kompetitivní inhibice konjugace. Proto mají paracetamol a zidovudin být současně podávány pouze pod lékařským dohledem.

Salicylamid (například kyselina acetylsalicylová) může prodloužit eliminační poločas paracetamolu. Současné dlouhodobé podávání paracetamolu a kyseliny acetylsalicylové nebo jiných nesteroidních protizánětlivých léků může vést k poškození ledvin.

Isoniazid snižuje clearence paracetamolu možným potencováním jeho účinků a/nebo toxicity inhibicí

jeho metabolismu v játrech.

Paracetamol může snížit biologickou dostupnost lamotriginu s případným snížením jeho účinků

v důsledku možné indukce jeho metabolismu v játrech.

Při souběžném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože

současné používání bylo zejména u pacientů s rizikovými faktory spojeno s metabolickou acidózou

s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy (viz bod 4.4).

Ovlivnění laboratorních testů

Paracetamol může ovlivnit testy na kyselinu močovou při použití kyseliny fosfowolframové a testy na hladinu cukrů v krvi prováděné pomocí glukózo-oxidázo-peroxidázy.

Těhotenství

Rozsáhlá data získaná ze studií prováděných u těhotných žen nenaznačují ani malformační účinky ani fetální/neonatální toxicitu paracetamolu. Paracetamol může být, pokud je klinicky indikován, užíván během těhotenství, avšak má být užívána nejnižší účinná dávka po nejkratší možnou dobu a v nejnižší možné frekvenci.

Kojení

Paracetamol je vylučován do mateřského mléka. Dosud nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky

u kojených dětí. Ženy, které kojí, mohou užívat paracetamol v terapeutických dávkách.

Paracetamol nemá žádný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Při podávání terapeutických dávek se vyskytuje jen málo nežádoucích účinků. Frekvence výskytu

nežádoucích účinků je definována následně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo

(z dostupných údajů nelze určit).

Popis vybraných nežádoucích účinků

Metabolická acidóza s vysokou aniontovou mezerou

U pacientů s rizikovými faktory, kteří užívali paracetamol, byly pozorovány případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy (viz bod 4.4).

Pyroglutamová acidóza se může u těchto pacientů vyskytnout v důsledku nízkých hladin glutathionu.

Podáním 6 g paracetamolu může již dojít k poškození jater (u dětí: více než 140 mg/kg), vyšší dávky způsobují ireverzibilní jaterní nekrózu. Bylo hlášeno poškození jater po chronickém užívání paracetamolu 3–4 g denně.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Paracetamol může způsobit intoxikaci, obzvláště u starších osob, malých dětí, pacientů

s onemocněním jater, u chronických alkoholiků, pacientů s chronickou malnutricí, pacientů s deplecí glutathionu např. při sepsi a pacientů užívajících látky indukující jaterní enzymy. Předávkování může být v těchto případech fatální. Viz také bod 5.2.

Příznaky

Příznaky předávkování paracetamolem, které se obvykle objevují v prvních 24 hodinách po jeho

požití, jsou nauzea, zvracení, nechutenství, bledost, bolest břicha, letargie a nadměrné pocení. Při předávkování paracetamolem v dávce od 140 mg/kg tělesné hmotnosti může dojít k poškození jater

v důsledku jaterní cytolýzy. Při dávce 200 mg/kg tělesné hmotnosti může dojít k závažnému poškození jater, které vede k hepatocelulární insuficienci, renální tubulární nekróze a encefalopatii, což může

vyústit v kóma a úmrtí. Komplikace selhání jater představuje acidóza, edém mozku, krvácivé projevy,

hypoglykemie, hypotenze, infekce a renální selhání. Současně byly pozorovány zvýšené hladiny

jaterních aminotransferáz (AST, ALT), laktátdehydrogenázy a bilirubinu spolu s poklesem hladiny protrombinu, které se mohou objevit 12 až 48 hodin po podání. Klinické projevy poškození jater jsou obvykle poprvé viditelné až po dvou dnech a dosahují maxima po 4 až 6 dnech.

K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez přítomnosti závažného poškození jater. Jinými známkami intoxikace jsou poškození myokardu a pankreatitida.

Léčba

• Okamžitá hospitalizace, i pokud se neobjeví signifikantní časné příznaky předávkování.

• Po předávkování je nutné před zahájením léčby co nejdříve odebrat vzorek krve za účelem stanovení hladiny paracetamolu.

• V případě velkého předávkování, které může vést k těžké intoxikaci, lze použít terapii redukující absorpci paracetamolu: rychlá eliminace požitého přípravku výplachem žaludku, pokud možno do 1 hodiny od požití a následné podání methioninu (2,5 g p.o.) anebo aktivního uhlí (adsorbent).

• Léčba zahrnuje podávání antidota N-acetylcysteinu (NAC) intravenózně nebo perorálně

  (v tomto případě se aktivní uhlí nepodává), když je to možné do 8–15 hodin po požití. NAC však může zlepšit prognózu dokonce až do 36 hodin po podání v případě, že koncentrace paracetamolu je ještě prokazatelná. Další léčba je symptomatická.

• Na začátku léčby musí být provedeny jaterní testy a je třeba je opakovat každých 24 hodin. Ve většině případů se hodnota jaterních aminotransferáz vrátí k normálu během jednoho až dvou týdnů s úplnou obnovou funkcí jater. Ve velmi vzácných případech však může být nutná transplantace jater. Je také doporučena pravidelná kontrola protrombinového času.