RELVAR ELLIPTA 184MCG/22MCG Dávkovaný prášek k inhalaci
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - RELVAR ELLIPTA 184MCG/22MCG
Astma
Přípravek Relvar Ellipta je indikován k pravidelné léčbě astmatu u dospělých a dospívajících od 12 let, kde je vhodné použití kombinovaného léčivého přípravku (agonista beta2 receptorů s dlouhodobým účinkem a inhalační kortikosteroid):
-
Pacienti, kteří nejsou dostatečně kontrolováni inhalačními kortikosteroidy, a kteří jako „léčbu v případě potřeby“ inhalují krátkodobě působící agonisty beta2-receptorů.
-
Pacienti adekvátně kontrolovaní kombinací inhalačního kortikosteroidu a agonisty beta2-receptorů s dlouhodobým účinkem.
Dávkování
Astma
Pacientům s astmatem má být podána síla přípravku Relvar Ellipta obsahující dávku flutikason-furoátu (FF) odpovídající závažnosti jejich onemocnění. Předepisující lékař by si měl být vědom, že
u pacientů s astmatem má 100 mikrogramů flutikason-furoátu (FF) podávaných jednou denně podobný účinek jako flutikason-propionát (FP) v dávce 250 mikrogramů podávaný dvakrát denně. Zatímco FF v dávce 200 mikrogramů podávaný jednou denně pak má podobný účinek jako FP v dávce
500 mikrogramů podávaný dvakrát denně.
Dospělí a dospívající ve věku 12 let a starší
Úvodní dávku jednu inhalaci přípravku Relvar Ellipta 92/22 mikrogramů jednou denně je třeba zvážit u dospělých a dospívajících ve věku 12 let a starších, kteří potřebují nízkou až středně vysokou dávku inhalačního kortikosteroidu v kombinaci s dlouhodobě působícím agonistou beta2-receptorů. Pokud
není onemocnění při podávání přípravku Relvar Ellipta 92/22 mikrogramů dostatečně kontrolováno, lze dávku zvýšit na 184/22 mikrogramů, což může vést ke zlepšení kontroly příznaků astmatu.
Pacienti by měli být pravidelně kontrolováni lékařem, aby síla flutikason-furoátu/vilanterolu, kterou používají, zůstávala optimální a byla měněna pouze na základě lékařského doporučení. Dávku je třeba titrovat na nejnižší možnou dávku, která bude účinná při udržování kontroly příznaků onemocnění.
Přípravek Relvar Ellipta 184/22 mikrogramů je třeba zvážit u dospělých a dospívajících ve věku 12 let a starších, kteří vyžadují vyšší dávky inhalačního kortikosteroidu v kombinaci s dlouhodobě působícím agonistou beta2-receptorů.
Pacienti obvykle zaznamenají zlepšení plicních funkcí v průběhu 15 minut po inhalaci přípravku Relvar Ellipta. Pacient by však měl být informován, že pravidelné denní užívání je nezbytné k udržení kontroly příznaků astmatu, a léčba by měla pokračovat i v případě, že nemá žádné příznaky.
Pokud se příznaky objeví v období mezi dávkami, je třeba k okamžité úlevě použít inhalačního agonistu beta2-receptorů s krátkodobým účinkem.
Maximální doporučená dávka přípravku Relvar Ellipta 184/22 mikrogramů je jedna inhalace jednou denně.
Děti mladší 12 let
Bezpečnost a účinnost přípravku Relvar Ellipta u dětí mladších 12 let nebyla v indikaci astmatu stanovena.
Přípravek Relvar Ellipta nemá být používán dětmi mladšími 12 let. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2.
Zvláštní populace
Starší pacienti
U pacientů ve věku 65 let a starších není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
Studie u jedinců s lehkou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater prokázaly zvýšení systémové expozice flutikason-furoátu (Cmax i AUC) (viz bod 5.2).
Opatrnost je třeba při léčbě pacientů s poruchou funkce jater, u kterých může být vyšší riziko systémových nežádoucích účinků souvisejících s podáváním kortikosteroidů.
U pacientů se středně závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater je maximální dávka 92/22 mikrogramů (viz bod 4.4).
Způsob podání
Přípravek Relvar Ellipta je určen pouze k inhalačnímu podání. Přípravek je třeba podávat každý den ve stejnou dobu.
Konečné rozhodnutí o tom, zda se přípravek bude podávat ráno nebo večer, je třeba ponechat na
uvážení lékaře.
Po inhalaci by si pacient měl vypláchnout ústa vodou, aniž by vodu polykal.
Pokud dojde k vynechání dávky, následující dávku je třeba použít následující den v obvyklý čas.
Pokud je přípravek uchováván v chladničce, je třeba inhalátor nechat před použitím zahřát na pokojovou teplotu alespoň jednu hodinu před podáním.
Při prvním použití inhalátoru není nutné kontrolovat, zda účinkuje správně, a připravovat ho zvláštním způsobem k použití. Má být postupováno podle podrobného návodu.
Inhalátor Ellipta je uložený v ochranné vaničce obsahující sáček s vysoušedlem, který snižuje vlhkost. Sáček s vysoušedlem je třeba vyhodit, sáček s vysoušedlem se neotevírá, neinhaluje ani nejí.
Pacient má být poučen, aby vaničku neotevíral dříve, než bude připraven k inhalaci dávky.
Inhalátor je po vyjmutí z vaničky v „uzavřené“ pozici. Označení “Spotřebujte do“ vyjadřuje datum, které by mělo být zapsáno do štítku inhalátoru. Datum „Spotřebujte do“ je 6 týdnů od data otevření vaničky. Po tomto datu se již nemá inhalátor dále používat. Vanička může být znehodnocena po prvním otevření.
Podrobný návod k použití pro 30dávkový inhalátor Ellipta (zásoba na 30 dní) uvedený níže lze rovněž použít pro 14dávkový inhalátor Ellipta (zásoba na 14 dní).
Návod k použití
-
Před použitím si přečtěte následující instrukce
Pokud se kryt inhalátoru otevře a zavře bez toho, že by došlo k inhalaci léku, dojde ke ztrátě dávky. Ztracená dávka zůstane bezpečně uzavřená v inhalátoru, ale nebude již dostupná k inhalaci.
Počítadlo dávek
Počítadlo ukazuje, kolik dávek léku v inhalátoru ještě zbývá.
Před prvním použitím inhalátoru ukazuje počítadlo přesně 30 dávek.
Při každém otevření krytu inhalátoru se
1 dávka odečte.
Pokud v inhalátoru zbývá méně než 10 dávek, polovina počítadla ukazuje červeně.
Po použití poslední dávky ukazuje
polovina počítadla červeně a zobrazuje
0. Inhalátor je nyní prázdný.
Pokud poté otevřete kryt inhalátoru, počítadlo změní barvu z původní z poloviny červené na zcela červenou.
Kryt
Po každém otevření krytu je k použití připravena jedna dávka léku.
Při jedné inhalaci není možné náhodně použít dávku navíc ani dvojitou dávku.
-
Připravte dávku
Pokud jste připraven(a) k inhalaci dávky, otevřete kryt inhalátoru. S inhalátorem se nesmí třást. Stahujte kryt dolů, dokud neuslyšíte „cvaknutí“. Lék je nyní připraven k inhalaci.
Počítadlo dávek pro potvrzení odečetlo 1 dávku. Pokud počítadlo neodečte dávku v okamžiku, kdy uslyšíte „cvaknutí,“ inhalátor neumožní inhalaci léku a vezměte jej proto zpět k lékárníkovi, aby Vám poradil.
-
Jak se lék inhaluje
Držte inhalátor dále od úst, a co nejvíce vydechněte, jak je Vám pohodlné. Avšak nevydechujte do inhalátoru.
Vložte náustek mezi rty a pevně jej svými rty stiskněte. Neblokujte během užívání vzduchové otvory prsty.
-
Jednou se dlouze, rovnoměrně a zhluboka nadechněte. Zadržte dech po co nejdelší dobu (alespoň 3 – 4 sekundy).
-
Vyjměte inhalátor z úst.
-
Pomalu a lehce vydechněte.
Chuť prášku, ani jeho přítomnost na jazyku nemusí být cítit, i když byl inhalátor použit správně. Náustek inhalátoru můžete očistit, otřete jej před uzavřením krytu suchým kapesníkem.
-
-
Uzavřete inhalátor a vypláchněte ústa
Vysuňte kryt zpět nahoru co nejvíce, až je náustek zakrytý.
Po použití inhalátoru si vypláchněte ústa vodou, nepolykejte ji.
To sníží pravděpodobnost, že dojde k rozvoji nežádoucích účinků v podobě moučnivky v ústech nebo v krku.
Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Zhoršení onemocnění
Kombinace flutikason-furoát/vilanterol se nesmí používat k léčbě akutních příznaků astmatu, při kterých je nutné podání krátkodobě působícího bronchodilatancia. Častější používání krátkodobě působících bronchodilatancií k úlevě od příznaků ukazuje na zhoršení kontroly onemocnění a pacient by měl být vyšetřen lékařem.
Pacient by neměl ukončovat terapii kombinací flutikason-furoát/vilanterol u astmatu bez lékařského dohledu, protože příznaky se mohou po přerušení léčby vrátit.
V průběhu léčby kombinací flutikason-furoát/vilanterol se mohou objevit nežádoucí účinky související s astmatem a exacerbace onemocnění. Pacienti by měli být vyzváni, aby pokračovali v léčbě, ale aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud příznaky astmatu zůstanou nekontrolované nebo pokud se po zahájení léčby přípravkem Relvar Ellipta zhorší.
Paradoxní bronchospasmus
Paradoxní bronchospasmus se může projevit okamžitým zhoršením sípotu po podání dávky. Bronchospasmus je třeba léčit okamžitě podáním krátkodobě působícího inhalačního bronchodilatancia. Léčbu přípravkem Relvar Ellipta je třeba okamžitě ukončit, pacienta vyšetřit a v případě potřeby zahájit alternativní léčbu.
Kardiovaskulární účinky
Při podávání sympatomimetických léčivých přípravků, včetně přípravku Relvar Ellipta, se mohou objevit kardiovaskulární nežádoucí účinky, jako srdeční arytmie, např. supraventrikulární tachykardie a extrasystoly. V klinické studii kontrolované placebem nebylo u pacientů se středně těžkou CHOPN a anamnézou nebo zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění, užívajících flutikason-
furoát/vilanterol pozorováno zvýšené riziko kardiovaskulárních příhod ve srovnání s placebem. Flutikason-furoát/vilanterol má však být používán s opatrností u pacientů se závažným kardiovaskulárním onemocněním nebo poruchami srdečního rytmu, tyreotoxikózou, nekorigovanou hypokalémií nebo u pacientů s predispozicí k nízkým hladinám draslíku v séru.
Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce jater je třeba používat dávku 92/22 mikrogramů a pacienty pečlivě sledovat s ohledem na možné systémové nežádoucí účinky spojené s podáváním kortikosteroidů (viz bod 5.2).
Systémové účinky kortikosteroidů
Systémové účinky se mohou objevit u jakéhokoli inhalačního kortikosteroidu, zejména při podávání vysokých dávek předepisovaných po dlouhou dobu. Tyto účinky jsou mnohem méně pravděpodobné než u perorálních kortikosteroidů. Možné systémové účinky zahrnují Cushingův syndrom, cushingoidní rysy, adrenální supresi, snížení minerální kostní denzity, růstovou retardaci u dětí
a dospívajících, kataraktu a glaukom a vzácněji různé psychologické nebo behaviorální účinky, včetně psychomotorické hyperaktivity, poruch spánku, úzkosti, deprese nebo agresivity (zejména u dětí).
Kombinaci flutikason-furoát/vilanterol je třeba podávat s opatrností u pacientů s plicní tuberkulózou nebo u pacientů s chronickou nebo neléčenou infekcí.
Porucha zraku
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se
u pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta, glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.
Hyperglykemie
U diabetiků byly zaznamenány případy zvýšení hladiny glukózy v krvi, což je třeba zvážit při předepisování přípravku pacientům s diabetes mellitus v anamnéze.
Pneumonie u pacientů s CHOPN
U pacientů s CHOPN, kterým byly podávány inhalační glukokortikoidy, byl pozorován vyšší výskyt pneumonie, včetně pneumonie vyžadující hospitalizaci. Existují určité důkazy o tom, že zvýšené riziko pneumonie souvisí se zvyšováním dávky steroidu, avšak tuto závislost se nepodařilo definitivně prokázat ve všech studiích.
Neexistují jednoznačné klinické důkazy o rozdílech mezi léčivými přípravky ze skupiny inhalačních glukokortikoidů ohledně výše rizika pneumonie.
Lékaři mají sledovat možný vývoj pneumonie u pacientů s CHOPN, neboť klinické známky těchto infekcí se mohou překrývat se symptomy, které doprovázejí exacerbaci CHOPN.
Rizikovými faktory pro pneumonii u pacientů s CHOPN jsou současné kouření, vyšší věk, nízký index tělesné hmotnosti (BMI) a těžká forma CHOPN.
Pneumonie u pacientů s astmatem
Incidence pneumonie u pacientů s astmatem byla častá při vyšší dávce. Incidence pneumonie
u pacientů s astmatem užívajících kombinaci flutikason-furoát/vilanterol 184/22 mikrogramů byla numericky vyšší ve srovnání s incidencí zaznamenanou u pacientů léčených kombinací flutikason-
furoát/vilanterol v dávce 92/22 mikrogramů nebo placebem (viz bod 4.8). Žádné rizikové faktory nebyly zaznamenány.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek používat.
Klinicky významné lékové interakce zprostředkované kombinací flutikason-furoát/vilanterol při klinických dávkách jsou považovány za nepravděpodobné z důvodu nízkých plazmatických koncentrací dosahovaných po inhalaci.
Interakce s betablokátory
Blokátory beta2-adrenergních receptorů mohou účinky agonistů beta2-adrenergních receptorů oslabit nebo antagonizovat. Současného podávání neselektivních i selektivních blokátorů beta2-adrenergních receptorů je třeba se vyvarovat, pokud pro jejich použití není závažný důvod.
Interakce s inhibitory CYP3A4
Obě látky, flutikason-furoát i vilanterol, jsou rychle odstraňovány při prvním průchodu játry výraznou metabolizací, která je zprostředkována jaterním enzymem CYP3A4.
Při společném podávání se silnými inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, ritonavir, přípravky obsahující kobicistat) je třeba opatrnosti, protože je zde riziko zvýšení systémové expozice flutikason- furoátu i vilanterolu. Je nutné se vyvarovat používání této kombinace, pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. U zdravých jedinců byla provedena studie lékových interakcí s CYP3A4 po opakované dávce s kombinací flutikason- furoát/vilanterol (184/22 mikrogramů) a silným inhibitorem CYP3A4 ketokonazolem (400 mg).
Společné podání zvýšilo průměrné AUC(0-24) flutikason-furoátu o 36 % a Cmax flutikason-furoátu o 33 %. Zvýšení expozice flutikason-furoátu bylo spojeno s 27% snížením váženého průměru
sérových hladin kortizolu za 0 – 24 hodin. Společné podávání zvýšilo průměrné AUC(0-t) vilanterolu o 65 % a Cmax vilanterolu o 22 %. Zvýšení expozice vilanterolu nebylo spojeno se zvýšením systémových účinků agonistů beta2-receptorů na srdeční frekvenci, hladinu draslíku v krvi ani QTcF interval.
Interakce s inhibitory glykoproteinu P
Flutikason-furoát i vilanterol jsou substráty glykoproteinu P (P-gp). Klinická farmakologická studie
u zdravých jedinců, kterým byl společně podáván vilanterol a verapamil (silný inhibitor P-gp a středně silný inhibitor CYP3A4), neprokázala výrazný účinek na farmakokinetiku vilanterolu. Klinické farmakologické studie se specifickým inhibitorem P-gp a flutikason-furoátem nebyly provedeny.
Sympatomimetické léčivé přípravky
Společné podávání dalších sympatomimetik (samotných nebo jako součásti kombinované léčby) může zvyšovat riziko nežádoucích účinků kombinace flutikason-furoát/vilanterol. Přípravek Relvar Ellipta se nesmí používat společně s jinými dlouhodobě působícími agonisty beta2-adrenergních receptorů ani léčivými přípravky obsahujícími dlouhodobě působící agonisty beta2-adrenergních receptorů.
Pediatrická populace.
Studie lékových interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Těhotenství
Studie se zvířaty prokázaly reprodukční toxicitu při expozicích, které nejsou klinicky relevantní (viz bod 5.3). K dispozici nejsou žádné, nebo pouze omezené údaje týkající se používání flutikason-furoátu a vilanterol-trifenatátu u těhotných žen.
Podávání flutikason-furoátu/vilanterolu těhotným ženám je třeba zvážit, pouze pokud prospěch z léčby pro matku převáží možná rizika pro plod.
Kojení
Údaje týkající se vylučování flutikason-furoátu nebo vilanterol-trifenatátu a/nebo jejich metabolitů do lidského mateřského mléka jsou nedostatečné. Jiné kortikosteroidy a agonisté beta2-receptorů jsou však v mateřském mléce člověka detekovány (viz bod 5.3). Riziko pro kojené novorozence/kojence nelze vyloučit.
Při rozhodování, zda přerušit kojení nebo přerušit léčbu kombinací flutikason-furoát/vilanterol, je třeba vzít v úvahu prospěch z kojení pro dítě a prospěch z léčby pro ženu.
Fertilita
K dispozici nejsou žádné údaje týkající se fertility u člověka. Studie na zvířatech neprokázaly žádné účinky flutikason-furoátu/vilanterol-trifenatátu na fertilitu (viz bod 5.3).
Flutikason-furoát ani vilanterol nemají žádný nebo mají pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Souhrn bezpečnostního profilu
Ke stanovení četností nežádoucích účinků souvisejících s podáváním kombinace flutikason- furoát/vilanterol byly použity údaje z rozsáhlých klinických studií s astmatem a CHOPN. V klinickém vývojovém programu astmatu bylo v jednotném hodnocení nežádoucích účinků zahrnuto celkem
7 034 pacientů. V klinickém vývojovém programu CHOPN bylo v jednotném hodnocení nežádoucích účinků zahrnuto celkem 6 237 pacientů.
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky související s podáváním flutikason-furoátu a vilanterolu byly bolest hlavy a nazofaryngitida. S výjimkou pneumonie a zlomenin byl bezpečnostní profil přípravku podobný u pacientů s astmatem a CHOPN. V průběhu klinických studií byly pneumonie a zlomeniny častěji pozorovány u pacientů s CHOPN.
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů a frekvence. Ke klasifikaci četností byla použita následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté
(≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
| Třída orgánových systémů | Nežádoucí účinky | Četnost |
| Infekce a infestace | Pneumonie*Infekce horních cest dýchacích BronchitidaChřipkaKandidóza úst a hrdla | Časté |
| Poruchy imunitního systému | Reakce přecitlivělosti, včetně anafylaxe, angioedému, vyrážky a kopřivky. | Vzácné |
| Poruchy metabolismu a výživy | Hyperglykemie | Méně časté |
| Psychiatrické poruchy | Úzkost | Vzácné |
| Poruchy nervového systému | Bolest hlavyTřes | Velmi častéVzácné |
| Poruchy oka | Rozmazané vidění (viz bod 4.4) | Méně časté |
| Srdeční poruchy | Extrasystoly PalpitaceTachykardie | Méně časté VzácnéVzácné |
| Respirační, hrudnía mediastinální poruchy | NazofaryngitidaOrofaryngeální bolest | Velmi častéČasté |
| Sinusitida | ||
| Faryngitida | ||
| Rýma | ||
| Kašel | ||
| Dysfonie | ||
| Paradoxní bronchospasmus | Vzácné | |
| Gastrointestinální poruchy | Bolest břicha | Časté |
| Poruchy svalové a kosterní | Artralgie | Časté |
| soustavy a pojivové tkáně | Bolest zad | |
| Zlomeniny** | ||
| Svalové křeče | ||
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Pyrexie | Časté |
*, ** viz níže „Popis vybraných nežádoucích účinků“
Popis vybraných nežádoucích účinků
*Pneumonie (viz bod 4.4)
V integrované analýze dvou opakovaných jeden rok trvajících studií u středně těžké až těžké CHOPN (průměrný postbronchodilatační screening FEV1 byl 45 % náležitých hodnot, standardní odchylka (SD) 13 %), do kterých byli zahrnuti pacienti s CHOPN s exacerbací (n = 3 255), byl počet výskytu pneumonie na 1 000 pacientoroků 97,9 ve skupině s FF/VI 184/22 mikrogramů; 85,7 ve skupině
s FF/VI 92/22 mikrogramů a 42,3 ve skupině VI 22 mikrogramů. U těžké formy pneumonie odpovídající počet případů na 1 000 pacientoroků byl 33,6; 35,5 a 7,6, zatímco závažná forma
pneumonie odpovídající případům na 1 000 pacientoroků byla 35,1 ve skupině FF/VI 184/22 mikrogramů, 42,9 ve skupině FF/VI 92/22 mikrogramů a 12,1 ve skupině VI 22 mikrogramů. Případů pneumonie s fatálním průběhem s přihlédnutím k expozici bylo 8,8 pro FF/VI 184/22 mikrogramů ve srovnání s 1,5 pro FF/VI 92/22 mikrogramů a 0 pro VI 22 mikrogramů.
V placebem kontrolované klinické studii (SUMMIT) byl u pacientů se středně těžkou CHOPN (průměrné procento postbronchodilatačního screeningu FEV1 60 %, SD 6 %), a anamnézou nebo zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění, výskyt pneumonie u FF/VI, FF, VI a placeba: nežádoucí účinky (6%, 5%, 4%, 5%); závažné nežádoucí účinky (3%, 4%, 3%, 3%); posuzovaná jako
úmrtí při léčbě kvůli pneumonii (0,3%, 0,2%, 0,1%, 0,2%); upravená expozice (na 1 000 roků léčby)
byla: nežádoucí účinky (39,5 ; 42,4 ; 27,7 ; 38,4); závažné nežádoucí účinky (22,4 ; 25,1 ; 16,4 ; 22,2); posuzované jako úmrtí při léčbě kvůli pneumonii (1,8 ; 1,5 ; 0,9 ; 1,4).
Ve společné analýze 11 studií s astmatem (7 034 pacientů) byla incidence pneumonie na
1 000 pacientoroků 18,4 ve skupině FF/VI 184/22 mikrogramů proti 9,6 ve skupině s FF/VI 92/22 mikrogramů a 8,0 ve skupině s placebem.
**Zlomeniny
Ve dvou opakovaných 12měsíčních studiích, do kterých bylo zahrnuto celkem 3 255 pacientů
s CHOPN, byla celková incidence kostních zlomenin nízká ve všech léčebných skupinách, s vyšší incidencí ve všech skupinách s přípravkem Relvar Ellipta (2 %) ve srovnání se skupinou
s vilanterolem v dávce 22 mikrogramů (< 1 %). Ačkoli ve skupinách s přípravkem Relvar Ellipta bylo zaznamenáno více zlomenin ve srovnání se skupinou se samotným vilanterolem v dávce
22 mikrogramů, zlomeniny typicky související s používáním kortikosteroidů (např. kompresivní zlomeniny obratlů/zlomeniny obratlů v thorakolumbální oblasti, zlomeniny proximálního femuru
a acetabula) se vyskytovaly ve skupině s přípravkem Relvar Ellipta i vilanterolem s četností < 1 %.
Ve studii SUMMIT byl výskyt všech příhod se zlomeninou u FF/VI, FF, VI a placeba v každém rameni 2%; zlomenin běžně spojovaných s použitím IKS bylo méně než 1 % v každém rameni. Výskyt upravených expozic (na 1 000 roků léčby) bylo pro všechny příhody se zlomeninami 13,6 ; 12,8 ; 13,2 ; 11,5 ; zlomenin běžně spojovaných s použitím IKS bylo 3,4 ; 3,9 ; 2,4 ; 2,1.
Ve společné analýze 11 studií s astmatem (7 034 pacientů) byla incidence zlomenin < 1 % a zlomeniny obvykle souvisely s traumatem.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Známky a příznaky
Předávkování kombinací flutikason-furoát/vilanterol může vést k subjektivním a objektivním příznakům způsobeným účinky jednotlivých složek, zahrnující nežádoucí účinky pozorované při předávkování jinými agonisty beta2-receptorů a konzistentní se známými nežádoucími účinky třídy inhalačních kortikosteroidů (viz bod 4.4).
Léčba
Pro předávkování kombinací flutikason-furoát/vilanterol není k dispozici žádná specifická léčba. Pokud dojde k předávkování, je třeba, podle potřeby zahájit podpůrnou léčbu s odpovídajícím sledováním pacienta.
Kardioselektivní betablokáda se má zvážit pouze u těžkého předávkování vilanterolem, pokud je klinicky závažné a pacient nereaguje na podpůrná opatření. Kardioselektivní betablokátory je třeba používat s opatrností u pacientů s anamnézou bronchospasmu.
Další léčba by měla odpovídat klinickým příznakům nebo doporučením národního toxikologického centra, jsou-li k dispozici.
Farmakologické vlastnosti - RELVAR ELLIPTA 184MCG/22MCG
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii onemocnění spojených s léčbou obstrukcí dýchacích cest, sympatomimetika v kombinaci s kortikosteroidy nebo jinými léky, s výjimkou anticholinergik; ATC kód: R03AK10
Mechanismus účinku
Flutikason-furoát a vilanterol představují dvě třídy léků (syntetický kortikosteroid a selektivní agonista beta2-receptorů s dlouhodobým účinkem).
Farmakodynamické účinky
Flutikason-furoát
Flutikason-furoát je syntetický trifluorovaný kortikosteroid se silnou protizánětlivou aktivitou. Přesný mechanismus, jakým flutikason-furoát ovlivňuje příznaky astmatu a CHOPN, není znám. Bylo prokázáno, že kortikosteroidy mají široké spektrum účinku na mnoho různých druhů buněk (např. eozinofily, makrofágy, lymfocyty) a mediátorů (např. cytokiny a chemokiny zahrnuté do procesů zánětu).
Vilanterol-trifenatát
Vilanterol-trifenatát je selektivní agonista beta2-adrenergních receptorů s dlouhodobým účinkem (LABA).
Farmakologické účinky léčivých látek skupiny agonistů beta2-adrenergních receptorů, mezi něž patří
i vilanterol-trifenatát, jsou alespoň zčásti způsobené stimulací intracelulární adenylátcyklázy, enzymu, který katalyzuje přeměnu adenosin-trifosfátu (ATP) na cyklický 3‘,5‘-adenosinmonofosfát (cAMP).
Zvýšení hladin cAMP vede k relaxaci bronchiální hladké svaloviny a inhibici uvolňování mediátorů z buněk okamžité přecitlivělosti, zejména z mastocytů.
Mezi kortikosteroidy a LABA dochází k molekulárním interakcím, zatímco steroidy aktivují gen pro beta2-receptor, zvyšují počet receptorů a jejich senzitivitu, LABA připravuje receptor pro glukokortikoidy k aktivaci závislé na steroidech a zrychluje přesun steroidů do buněčného jádra. Tyto synergické interakce se odrážejí ve zvýšení protizánětlivé aktivity, která byla prokázána in vitro i in vivo u širokého spektra zánětlivých buněk, které se podílejí na patofyziologii astmatu i CHOPN. V mononukleárních buňkách periferní krve jedinců s CHOPN byl pozorován větší protizánětlivý účinek při současné kombinaci flutikason-furoát/vilanterolu ve srovnání se samotným flutikason-furoátem
v koncentracích dosažených klinickými dávkami. Zvýšený protizánětlivý účinek složky LABA byl podobný jako účinek dosažený jinými kombinacemi IKS/LABA.
Klinická účinnost a bezpečnost
Astma
Tři randomizované, dvojitě zaslepené studie fáze III (HZA106827, HZA106829 a HZA106837) různé délky trvání hodnotily bezpečnost a účinnost kombinace flutikason-furoát/vilanterol u dospělých
a dospívajících jedinců s perzistentním astmatem. Všichni jedinci používali IKS (inhalační kortikosteroid) s nebo bez LABA po dobu alespoň 12 týdnů před první kontrolou. Ve studii HZA106837 prodělali všichni jedinci v průběhu jednoho roku před první kontrolou alespoň jednu exacerbaci, která vyžadovala léčbu perorálními kortikosteroidy. Studie HZA106827 trvala 12 týdnů
a hodnotila účinnost kombinace flutikason-furoát/vilanterol v dávce 92/22 mikrogramů [n = 201] a FF (flutikason-furoát) v dávce 92 mikrogramů [n = 205] ve srovnání s placebem [n = 203], léčba byla
u všech skupin podávána jednou denně. Studie HZA106829 trvala 24 týdnů a hodnotila účinnost kombinace flutikason-furoát/vilanterol v dávce 184/22 mikrogramů [n = 197] a FF v dávce
184 mikrogramů [n = 194], oba podávané jednou denně, ve srovnání s flutikason-propionátem (FP) v dávce 500 mikrogramů dvakrát denně [n = 195].
Ve studiích HZA106827/HZA106829 byla koprimárním cílovým parametrem účinnosti změna od výchozích hodnot při klinických kontrolách na konci léčby hodnocená u všech jedinců pomocí tzv.
„trough“ čili prebronchodilatační hodnoty FEV1 (před aplikací bronchodilatancia a před podáním dávky) a vážený průměr série měření FEV1 v průběhu 0 – 24 hodin po podání dávky vypočtený
u podskupiny jedinců na konci období léčby. Sekundárním cílovým parametrem v průběhu léčby bylo procento změny 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace oproti počátku léčby.
Výsledky pro primární a klíčové sekundární cílové parametry těchto studií jsou shrnuty v tabulce 1.
Tabulka 1: Výsledky primárních a klíčových sekundárních cílových parametrů ve studiích HZA106827 a HZA106829
| Číslo studie | HZA106829 | HZA106827 | ||
| Léčebná dávka FF/VI*(mikrogramy) | FF/VI 184/22jednou denně vs. FF 184jednou denně | FF/VI 184/22jednou denně vs. FP 500dvakrát denně | FF/VI 92/22jednou denně vs. FF 92jednou denně | FF/VI 92/22jednou denněvs. placebo jednou denně |
| Změna od výchozích hodnot v trough FEV1 při LOCF (Last Observation Carried Forward) | ||||
| Rozdíl v léčbě | 193 ml | 210 ml | 36 ml | 172 ml |
| p-hodnota | p < 0,001 | p < 0,001 | p = 0,405 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (108, 277) | (127, 294) | (-48, 120) | (87, 258) |
| Vážený průměr série měření FEV1 v průběhu 0 – 24 hodin po podání dávky | ||||
| Rozdíl v léčbě | 136 ml | 206 ml | 116 ml | 302 ml |
| p-hodnota | p = 0,048 | p = 0,003 | p = 0,06 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (1, 270) | (73, 339) | (-5, 236) | (178, 426) |
| Změna od výchozích hodnot v procentu 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace | ||||
| Rozdíl v léčbě | 11,7 % | 6,3 % | 10,6 % | 19,3 % |
| p-hodnota | p < 0,001 | p = 0,067 | p < 0,001 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (4,9; 18,4) | (-0,4; 13,1) | (4,3; 16,8) | (13,0; 25,6) |
| Změna od výchozích hodnot v procentu 24hodinového období bez příznaků | ||||
| Rozdíl v léčbě | 8,4 % | 4,9 % | 12,1 % | 18,0 % |
| p-hodnota | p = 0,010 | p = 0,137 | p < 0,001 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (2,0; 14,8) | (-1,6; 11,3 | (6,2; 18,1) | (12,0; 23,9) |
| Změna od výchozí hodnoty ranní vrcholové výdechové rychlosti (PEF , peak expiratory flow) | ||||
| Rozdíl v léčbě | 33,5 l/min | 32,9 l/min | 14,6 l/min | 33,3 l/min |
| p-hodnota | p < 0,001 | p < 0,001 | p < 0,001 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (22,3; 41,7) | (24,8; 41,1) | (7,9; 21,3) | (26,5; 40,0) |
| Změna od výchozí hodnoty večerní vrcholové výdechové rychlosti (PEF) | ||||
| Rozdíl v léčbě | 30,7 l/min | 26,2 l/min | 12,3 l/min | 28,2 l/min |
| p-hodnota | p < 0,001 | p < 0,001 | p < 0,001 | p < 0,001 |
| (95% CI) | (22,5; 38,9) | (18,0; 34,3) | (5,8; 18,8) | (21,7; 34,8) |
*FF/VI = flutikason-furoát/vilanterol
Studie HZA106837 měla variabilní délku trvání (od minimálně 24 týdnů do maximálně 76 týdnů, přičemž většina jedinců byla léčena po dobu alespoň 52 týdnů). Ve studii HZA106837 byli jedinci randomizováni k léčbě buď kombinací flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů [n = 1 009] nebo
FF v dávce 92 mikrogramů [n = 1 010], oboje podáváno jednou denně. Ve studii HZA106837 byl primární cílový parametr doba do první závažné exacerbace astmatu. Závažná exacerbace astmatu byla definována jako zhoršení astmatu, které vyžadovalo podávání systémových kortikosteroidů po dobu alespoň 3 dnů, nebo hospitalizaci jedince nebo návštěvu pohotovosti kvůli astmatu, které vyžadovalo systémové podání kortikosteroidů. Upravená průměrná změna od výchozích hodnot u trough FEV1 byla hodnocena jako sekundární cílový parametr.
Ve studii HZA106837 bylo u jedinců léčených kombinací flutikason-furoát/vilanterol v dávce 92/22 mikrogramů riziko prodělání závažné exacerbace astmatu sníženo o 20 % ve srovnání se
samotným FF v dávce 92 mikrogramů (poměr rizik 0,795, p = 0,036; 95% CI: 0,642; 0,985). Výskyt závažné exacerbace astmatu na jednoho jedince za rok byl 0,19 ve skupině léčené FF dávkou
92 mikrogramů (přibližně 1 jedinec každých 5 let) a 0,14 ve skupině léčené kombinací flutikason- furoát/vilanterol v dávce 92/22 mikrogramů (přibližně 1 jedinec každých 7 let). Poměr výskytu exacerbací u kombinace flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů oproti FF 92 mikrogramů byl 0,755 (95% CI: 0,603; 0,945). To představuje 25 % snížení výskytu závažných exacerbací astmatu
u jedinců léčených kombinací flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů ve srovnání s FF 92 mikrogramů (p = 0,014). Dvaceti čtyřhodinový bronchodilatační účinek po podání kombinace
flutikason-furoát/vilanterol byl udržován v průběhu jednoho roku léčby bez průkazu ztráty účinnosti (žádná tachyfylaxe). Kombinace flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů vykazovala setrvalé zlepšení z 83 ml na 95 ml u trough FEV1 ve 12., 36. a 52. týdnu a na konci léčby ve srovnání s FF
v dávce 92 mikrogramů (p < 0,001 95% CI: 52, 126 ml na konci léčby). Čtyřicet čtyři procent jedinců ve skupině léčené kombinací flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů bylo na konci léčby dobře kontrolováno (ACQ7 ≤ 0,75) ve srovnání s 36 % jedinců ve skupině léčené FF v dávce 92 mikrogramů (p < 0,001 95% CI: 1,23; 1,82).
Srovnávací studie s kombinací salmeterol/flutikason-propionát
Ve 24týdenní studii (HZA113091) u dospělých a dospívajících jedinců s nekontrolovaným perzistentním astmatem bylo zlepšení plicních funkcí oproti výchozímu stavu prokázáno při podávání kombinace flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů jednou denně večer i při podávání kombinace salmeterol/FP v dávce 50/250 mikrogramů dvakrát denně. Upravené průměrné zlepšení
v průběhu léčby oproti výchozím hodnotám hodnocené pomocí váženého průměru FEV1 v průběhu 0 – 24 hodin bylo 341 ml (flutikason-furoát/vilanterol) a 377 ml (salmeterol/FP) a prokázalo celkové
zlepšení plicních funkcí v průběhu 24 hodin u obou druhů léčby. Upravený průměrný rozdíl v průběhu léčby 37 ml mezi jednotlivými skupinami nebyl statisticky významný (p = 0,162). Jedinci ve skupině léčené kombinací flutikason-furoát/vilanterol dosáhli průměrné změny (vypočítané pomocí metody nejmenších čtverců) od výchozích hodnot 281 ml u trough FEV1 a jedinci léčení kombinací salmeterol/FP změny 300 ml; (rozdíl v upraveném průměru 19 ml (95% CI: -0,073; 0,034) nebyl statisticky významný (p = 0,485).
Byla provedena 24týdenní randomizovaná, dvojitě zaslepená studie s paralelními skupinami (201378), k prokázání non-inferiority (s použitím rozmezí -100 ml pro trough FEV1) flutikason- furoátu/vilanterolu 92/22 mikrogramů jednou denně proti salmeterol/FP 50/250 mikrogramů dvakrát denně u dospělých a dospívajících, jejichž astma bylo dobře kontrolováno po dobu 4 týdnů léčby salmeterolem/FP 50/250 mikrogramů dvakrát denně (n = 1 504) v otevřené studii. Jedinci randomizováni jednou denně FF/VI udržovali srovnatelně plicní funkce v porovnání s těmi, kteří byli randomizováni k užívání salmeterolu/FP dvakrát denně [rozdíl v trough FEV1 od +19 mL (95% CI: - 11; 49)].
Srovnávací studie se salmeterol/FP nebo s jinými kombinacemi IKS/LABA nebyly provedeny ke srovnání účinků na exacerbace astma bronchiale.
Flutikason-furoát v monoterapii
Dvaceti čtyřtýdenní randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (studie FFA112059) hodnotila bezpečnost a účinnost FF v dávce 92 mikrogramů podávaného jednou denně [n = 114] a FP v dávce 250 mikrogramů podávaného dvakrát denně [n = 114] ve srovnání s placebem
[n = 115] u dospělých a dospívajících jedinců s persistentním astmatem. Všichni jedinci museli být léčení stabilní dávkou IKS po dobu alespoň 4 týdnů před první návštěvou (screening) a naopak nebylo povoleno užívání LABA v průběhu 4 týdnů před 1. návštěvou. Primárním cílovým parametrem účinnosti byla změna od výchozích hodnot v trough FEV1 (před podáním bronchodilatancia a před podáním dávky) při klinické návštěvě na konci léčby. Změna od výchozích hodnot v procentech 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace v průběhu 24 týdnů léčby byla sekundárním parametrem. Ve 24. týdnu zvýšily FF i FP trough FEV1 o 146 ml (95% CI: 36, 257 ml,
p = 0,009), resp. 145 ml (95% CI: 33, 257 ml, p = 0,011) ve srovnání s placebem. FF i FP zvyšovaly procento 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace o 14,8 % (95% CI: 6,9; 22,7, p < 0,001), resp. 17,9 % (95% CI: 10,0; 25,7; p < 0,001) ve srovnání s placebem.
Studie vystavení alergenu
Bronchoprotektivní účinky kombinace flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů na časnou
i pozdní astmatickou odpověď na inhalační alergen byly hodnoceny v placebem kontrolované, 4krát zkřížené studii s opakovanou dávkou (HZA113126) u jedinců s lehkým astmatem. Jedinci byli randomizováni k léčbě kombinací flutikason-furoát/vilanterol 92/22 mikrogramů, FF v dávce
92 mikrogramů, vilanterolem v dávce 22 mikrogramů nebo placebem jednou denně po dobu 21 dnů, po které následovalo vystavení alergenu 1 hodinu po podání poslední dávky. Alergeny byly roztoči z domácího prachu, kočičí srst nebo pyl z břízy; výběr byl založen na individuálních screeningových testech. Série měření FEV1 byla porovnávána s hodnotami před vystavením alergenu, které byly získány po inhalaci solného roztoku (výchozí hodnoty). Celkově největší účinek na časnou
astmatickou odpověď byl pozorován ve skupině léčené kombinací flutikason-furoát/vilanterol v dávce 92/22 mikrogramů ve srovnání se samotným FF v dávce 92 mikrogramů nebo samotným vilanterolem v dávce 22 mikrogramů. U skupin léčených kombinací flutikason-furoát/vilanterol
(92/22 mikrogramů) a FF v dávce 92 mikrogramů byla prakticky zrušena pozdní astmatická odpověď ve srovnání s podáváním samotného vilanterolu. Kombinace flutikason-furoát/vilanterol
92/22 mikrogramů poskytla významně vyšší ochranu proti bronchiální hyperreaktivitě indukované alergenem ve srovnání s monoterapií FF a vilanterolem hodnocené 22. den od vystavení metacholinu.
Studie bronchoprotektivního účinku a vlivu na osu HPA
Bronchoprotektivní účinky a vliv flutikason-furoátu (FF) na osu HPA v porovnání
s flutikason-propionátem (FP) nebo budesonidem (BUD) byly hodnoceny v placebem kontrolované, zkřížené studii s eskalující opakovanou dávkou (203162) u 54 dospělých s astmatem v anamnéze, charakterizovaným hyperreaktivitou dýchacích cest a FEV1 ≥ 65 % n.h. Pacienti byli randomizováni do skupiny s jednou nebo dvěma léčebnými periodami sestávajícími z pěti 7denních dávku eskalujících fází, ve kterých dostávali FF (25, 100, 200, 400 a 800 mikrogramů/den), FP (50, 200, 500,
1 000 a 2 000 mikrogramů/den), BUD (100, 400, 800, 1 600 a 3 200 mikrogramů/den), nebo placebo. Po každé dávku eskalující fázi byla posouzena bronchoprotekce hodnocením hyperreaktivity dýchacích cest na 5‘-adenosinmonofosfát (AMP) (provokační koncentrace vedoucí k ≥ 20% poklesu FEV1 [AMP PC20]) a vážený průměr plazmatického kortizolu za 24 hodin.
V celém schváleném rozsahu terapeutických dávek pro astma, byly hodnoty AMP PC20 (mg/ml) a míra suprese kortizolu (%) následující: 81 mg/ml až 116 mg/ml a 7 % až 14 % při užívání FF (100 až 200 mikrogramů/den), 20 mg/ml až 76 mg/ml a 7 % až 50 % pro FP (200 až
2 000 mikrogramů/den), a 24 mg/ml až 54 mg/ml a 13 % až 44 % pro BUD (400 až
1 600 mikrogramů/den), v uvedeném pořadí.
Pediatrická populace
Astma
Účinnost a bezpečnost kombinace flutikason-furoát (FF)/vilanterol (VI) podávané jednou denně ve srovnání s FF podávaným jednou denně při léčbě astmatu u pediatrických pacientů ve věku 5–11 let byly hodnoceny v randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické studii trvající 24 týdnů a
v jednotýdenním sledovacím období (HZA107116) zahrnující 673 pacientů s nekontrolovaným astmatem na inhalačních kortikosteroidech.
Všichni jedinci měli stabilní léčbu astmatu krátkodobě působícím beta-agonistou nebo inhalátorem s krátkodobě působícím muskarinovým antagonistou a inhalačním kortikosteroidem (ICS) po dobu alespoň 4 týdnů před první návštěvou. Pacienti byli symptomatičtí (tj. zůstávali bez kontroly) při stávající léčbě astmatu.
Jedincům byla podávána kombinace flutikason-furoát/vilanterol 46/22 mikrogramů (337 pacientů) nebo flutikason-furoát 46 mikrogramů (336 pacientů). U dvou pacientů, po jednom v každé skupině, nebylo možné vyhodnotit účinnost.
Primárním cílovým parametrem byla změna od výchozí hodnoty ranní vrcholové výdechové rychlosti (PEF) před podáním dávky (tj. v nejnižším bodě) v průměru za 1. až 12. týden léčebného období, zaznamenávané denně prostřednictvím elektronického deníku pacienta (rozdíl mezi kombinací FF/VI a FF). Změna od výchozích hodnot v procentu 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace během 1. až 12. týdne byla klíčovým sekundárním cílovým parametrem pro populaci ve věku 5–11 let. Mezi účinností FF/VI 46/22 mikrogramů a FF 46 mikrogramů nebyly zjištěny žádné rozdíly (tabulka 2). Během této studie nebyly zaznamenány žádné nové údaje týkající se bezpečnosti. Po ukončení studie HZA107116 byly zjištěny obavy týkající se provádění studie na dvou studijních místech, které zahrnovaly 4 randomizované pacienty (FF/VI 46/22 mikrogramů n=1, FF 46 mikrogramů n=3). Byla provedena post-hoc doplňková analýza, která tyto 4 pacienty vyloučila.
Výsledky této analýzy (tabulka 2) jsou v souladu s výsledky předem definované analýzy.
Tabulka 2: Výsledky primárních a klíčových sekundárních cílových parametrů (post-hoc doplňková analýza).
| 1. až 12. týden | Flutikason- furoát/vilanterol*n = 335 | Flutikason-furoát* n = 332 |
| Primární cílový parametr | ||
| Změna od výchozí hodnoty ranní PEF (l/min) | ||
| LS průměr změny oproti výchozí hodnotě (SE) | 12,1 (1,86) | 8,6 (1,87) |
| Rozdíl v léčbě (FF/VI vs FF) | 3,5 | |
| (95% CI), p-hodnota | (-1,7; 8,7), p = 0,188 | |
| Klíčový sekundární cílový parametr | ||
| Změna od výchozích hodnot v procentu 24hodinových období bez nutnosti podání úlevové medikace | ||
| LS průměr změny oproti výchozí hodnotě (SE) | 27,1 (1,75) | 26,0 (1,76) |
| Rozdíl v léčbě (FF/VI vs FF) | 1,1 | |
| (95% CI), p-hodnota | (-3,8; 6,0), p = 0,659 | |
* Pacienti dostávali kombinaci FF/VI 46/22 mikrogramů OD vs. FF 46 mikrogramů OD OD = jednou denně, LS = metoda nejmenších čtverců, SE = standardní chyba, CI = interval spolehlivosti, n = počet účastníků analýzy (všechny ITT 337 pro FF/VI a 336 pro FF)
Absorpce
Absolutní biologická dostupnost flutikason-furoátu a vilanterolu, pokud jsou podány inhalačně jako kombinace flutikason-furoát/vilanterol, je průměrně 15,2 % resp. 27,3 %. Perorální biologická dostupnost flutikason-furoátu i vilanterolu byla nízká, průměrně 1,26 % resp. < 2 %. Vzhledem k této
nízké perorální biologické dostupnosti je systémová expozice flutikason-furoátu a vilanterolu po inhalačním podání primárně důsledkem absorpce části inhalované dávky, která se dostala do plic.
Distribuce
Po intravenózním podání jsou flutikason-furoát i vilanterol široce distribuovány s průměrným distribučním objemem v ustáleném stavu 661 l, resp. 165 l. Flutikason-furoát i vilanterol mají nízkou vazbu na červené krvinky. In vitro je vazba flutikason-furoátu i vilanterolu na plazmatické bílkoviny u člověka vysoká, v průměru > 99,6 % resp. 93,9 %. U jedinců s poruchou funkce ledvin nebo jater nebylo zaznamenáno snížení rozsahu vazby na plazmatické bílkoviny.
Flutikason-furoát i vilanterol jsou substráty glykoproteinu P (P-gp); je však nepravděpodobné, že by současné podávání kombinace flutikason-furoát/vilanterol a inhibitorů P-gp ovlivnilo expozici flutikason-furoátu nebo vilanterolu, protože obě látky jsou dobře absorbovatelné molekuly.
Biotransformace
Na základě údajů získaných in vitro jsou hlavní cesty metabolismu flutikason-furoátu i vilanterolu u člověka zprostředkovány převážně CYP3A4.
Flutikason-furoát je primárně metabolizován hydrolýzou S-fluoromethyl-karbothioátové skupiny na metabolity s výrazně redukovanou kortikosteroidní aktivitou. Vilanterol je primárně metabolizován O- dealkylací na široké spektrum metabolitů s výrazně sníženou agonistickou aktivitou na beta1- a beta2- adrenergní receptory.
Eliminace
Po perorálním podání je flutikason-furoát u člověka eliminován převážně metabolizací, přičemž metabolity jsou vylučovány téměř výlučně stolicí, s vyloučením < 1 % radioaktivní dávky močí.
Ve studii hodnotící perorální podání radioaktivně značené látky byl vilanterol po perorálním podání u člověka eliminován převážně metabolizací, s následnou exkrecí metabolitů močí, cca 70 % podané radioaktivní dávky, a stolicí, cca 30 % podané radioaktivní dávky. Zdánlivý plazmatický eliminační
poločas vilanterolu po jedné inhalaci kombinace flutikason-furoát/vilanterol byl v průměru 2,5 hodiny. Účinný poločas kumulace vilanterolu, stanovený po inhalačním podání opakované dávky
25 mikrogramů vilanterolu, je 16,0 hodin u jedinců s astmatem a 21,3 hodiny u jedinců s CHOPN. Pediatrická populace
U dospívajících (12 let a starších) se nedoporučuje úprava dávky.
Farmakokinetika, bezpečnost a účinnost flutikason-furoátu/vilanterolu u pacientů od 5 do 11 let byla hodnocena, ale nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování (viz bod 4.2). Farmakokinetika, bezpečnost a účinnost flutikason-furoátu/vilanterolu u dětí mladších 5 let nebyla stanovena.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Vliv věku na farmakokinetiku flutikason-furoátu a vilanterolu byl zjišťován ve studiích fáze III
u CHOPN i astmatu. U pacientů s astmatem nebylo prokázáno, že by věk (12 – 84 let) ovlivňoval farmakokinetiku flutikason-furoátu a vilanterolu.
U starších pacientů s astmatem i starších pacientů s CHOPN nejsou žádná doporučení pro úpravu dávky.
Porucha funkce ledvin
Klinická farmakologická studie s kombinací flutikason-furoát/vilanterol prokázala, že závažná porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) nevedla k významně vyšší expozici
flutikason-furoátu ani vilanterolu ani k výraznějším systémovým účinkům kortikosteroidů nebo agonistů beta2-receptorů ve srovnání se zdravými jedinci.
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování. Vliv hemodialýzy nebyl hodnocen.
Porucha funkce jater
Po opakovaném podávání kombinace flutikason-furoát/vilanterol po dobu 7 dnů bylo zaznamenáno zvýšení systémové expozice flutikason-furoátu (až trojnásobné na základě AUC(0-24)) u pacientů
s poruchou funkce jater (Child-Pugh A, B nebo C) ve srovnání se zdravými jedinci. Zvýšení systémové expozice flutikason-furoátu u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater (Child- Pugh B, flutikason-furoát/vilanterol 184/22 mikrogramů) bylo spojeno s průměrně 34 % snížením sérových hladin kortizolu ve srovnání se zdravými jedinci. Systémová expozice flutikason-furoátu normalizovaná podle dávky byla podobná u pacientů se středně závažnou a závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B nebo C).
Po opakovaném podávání kombinace flutikason-furoát/vilanterol po dobu 7 dnů nebylo zaznamenáno významné zvýšení systémové expozice vilanterolu (Cmax a AUC) u pacientů s mírnou, středně závažnou ani závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh A, B nebo C).
U pacientů s mírnou nebo středně závažnou poruchou funkce jater (vilanterol, 22 mikrogramů) ani se závažnou poruchou funkce jater (vilanterol, 12,5 mikrogramů) nebyl zaznamenán žádný klinicky významný vliv kombinace flutikason-furoát/vilanterol na beta-adrenergní systémové účinky (srdeční frekvence nebo hladina draslíku v séru) ve srovnání se zdravými jedinci.
Další zvláštní populace
Odhadnutá AUC(0-24) flutikason-furoátu byla u pacientů s astmatem z východní Asie, Japonska a jihovýchodní Asie (12 – 13 % pacientů) průměrně o 33 % až 53 % vyšší ve srovnání s dalšími
etnickými skupinami. Nebylo však zaznamenáno, že by vyšší systémová expozice u této populace byla spojená s vyšším vlivem na 24hodinovou exkreci kortizolu močí. Předpokládá se, že Cmax vilanterolu bude průměrně o 220 až 287 % vyšší a AUC(0-24) bude srovnatelná u jedinců asijského původu ve srovnání s jedinci jiných etnik. Nebylo však zaznamenáno, že by vyšší Cmax vilanterolu vedla ke klinicky významným účinkům na srdeční frekvenci.
Pohlaví, tělesná hmotnost a BMI
Údaje získané z populační farmakokinetické analýzy fáze III u 1 213 pacientů s astmatem (712 žen) neprokázaly, že by pohlaví, tělesná hmotnost nebo BMI (body mass index) měly vliv na farmakokinetiku flutikason-furoátu.
Údaje získané z populační farmakokinetické analýzy u 856 pacientů s astmatem (500 žen) neprokázaly, že by pohlaví, tělesná hmotnost nebo BMI měly vliv na farmakokinetiku vilanterolu.
Na základě pohlaví, tělesné hmotnosti ani BMI není nutná úprava dávkování.
Farmaceutické údaje - RELVAR ELLIPTA 184MCG/22MCG
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Pokud je přípravek uchováván v chladničce, nechte inhalátor alespoň jednu hodinu před použitím ohřát na pokojovou teplotu.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Na štítek inhalátoru napište datum, do kdy má být inhalátor spotřebován. Datum má být zapsáno ihned, jakmile byl inhalátor vyndán z vaničky.
Inhalátor Ellipta se skládá ze světle šedého těla, žlutého krytu náustku a počítadla dávek. Přípravek je uložen v ochranné vaničce z laminované fólie, která obsahuje vysoušedlo silikagel v sáčku. Tato vanička je zatavena odlupovacím fóliovým víčkem.
Inhalátor je zařízení složené z několika komponent, které jsou vyrobeny z polypropylenu, polyetylenu s vysokou hustotou, polyoxymetylenu, polybutylen-tereftalátu, akrylonitril-butadien-styrenu, polykarbonátu a nerezové oceli.
Inhalátor obsahuje dva hliníkové stripy z laminované fólie obsahující 14 nebo 30 dávek (zásoba na 14 nebo 30 dní).
Balení obsahuje inhalátor se 14 nebo 30 dávkami. Vícečetné balení obsahuje 3 inhalátory po 30 dávkách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.