PARACETAMOL PHARMACLAN 1000MG Potahovaná tableta

Paracetamol Pharmaclan se používá ke krátkodobé symptomatické léčbě mírné až středně silné bolesti a/nebo horečky.

Paracetamol Pharmaclan 1000 mg potahované tablety je indikován u dospělých a dospívajících ve věku od 15 let.

Dávkování

Dávkování paracetamolu je závislé na tělesné hmotnosti a věku, obvyklé dávkování je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti v jednotlivé dávce, maximální celková denní dávka je 60 mg/kg tělesné hmotnosti.

Pacient má užívat nejnižší účinnou dávku po nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků onemocnění.

Dospělí a dospívající od 15 let

Doporučená jednotlivá dávka je 500 mg paracetamolu (¹/2 tablety) dle potřeby s odstupem 4-6 hodin. Interval mezi dvěma dávkami musí být nejméně 4 hodiny. Jednotlivou dávku 1000 mg (1 tableta) lze doporučit pouze u osob s tělesnou hmotností nad 60 kg, pokud nedojde k

dostatečné úlevě po užití ½ tablety nebo je vyžadována vyšší dávka z důvodu intenzivnější

bolesti.

Maximální denní dávka je 3000 mg (3 tablety). Maximální denní dávka nesmí být překročena během 24 hodin.

Pediatrická populace

Tento léčivý přípravek není určen pro děti a dospívající mladší 15 let.

Délka léčby:

Pokud bolest přetrvává u dospělých déle než 5 dní, horečka déle než 3 dny nebo se bolest nebo horečka zhorší nebo se objeví jiné příznaky, je třeba posoudit klinický stav pacienta.

U dospívajících nemá délka léčby přípravkem Paracetamol Pharmaclan překročit 3 dny.

Porucha funkce ledvin

• Při renální insuficienci (selhání ledvin), je nutné snížit dávku a prodloužit dávkovací

  interval, viz níže:

  Rychlost glomerulárnífiltrace	Dávka
  10 – 50 ml/min	500 mg každých 6 hodin
  < 10 ml/min	500 mg každých 8 hodin

  Porucha funkce jater

  U pacientů s poruchou funkce jater nebo Gilbertovým syndromem je nutné snížit dávku nebo prodloužit dávkovací interval.

• Denní dávka nemá překročit 60 mg/kg/den (maximálně 2 g/den) v těchto případech:

  • poškození jater,

  • Gilbertův syndrom (familiární nehemolytická žloutenka),

  • dehydratace,

  • chronická podvýživa,

  • chronický alkoholismus.

Starší pacienti

U starších pacientů není úprava dávkování nutná. Je však třeba vzít do úvahy, že renální

a/nebo jaterní insuficience se častěji objevuje u starší populace.

Způsob podání Perorální užití.

Tablety je třeba zapít dostatečným množstvím tekutiny.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Pacienty je třeba upozornit, aby neužívali současně žádné jiné přípravky obsahující

paracetamol, jako jsou léky proti chřipce nebo nachlazení. Současné podávání může vést k předávkování.

Dlouhodobé nebo časté užívání se nedoporučuje. Obecně platí, že léky obsahující paracetamol se mají užívat pouze několik dní, a ne ve zvýšených dávkách bez porady s lékařem nebo stomatologem.

Jednorázové požití celkové denní dávky, několika denních dávek nebo předávkovaní může způsobit vážné poškození jater, které může vést až k potřebě transplantace jater nebo k

úmrtí; v těchto případech, má být vyhledána okamžitá lékařská pomoc. Lékařská pomoc má být vyhledána i v případě, že se pacient cítí dobře, protože hrozí riziko ireverzibilního

poškození jater (viz bod 4.9). Riziko předávkování je vyšší u pacientů s necirhotickým

alkoholovým poškozením jater. U chronických alkoholiků je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Po dobu léčby se nesmějí pít alkoholické nápoje. Denní dávka nesmí v těchto případech překročit 2 g paracetamolu.

Paracetamol je třeba používat s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin, poruchou funkce jater (včetně Gilbertova syndromu), akutní hepatitidou, s nedostatkem glukóza-6- fosfátdehydrogenázy, hemolytickou anemií, abúzem alkoholu, a u dehydratovaných a chronicky podvyživených pacientů.

Hepatoxicita při použití terapeutických dávek

U pacientů užívajících paracetamol v terapeutických dávkách byly hlášeny případy

hepatotoxicity vyvolané paracetamolem, včetně fatálních případů. Tyto případy byly hlášeny u pacientů s jedním nebo více rizikovými faktory hepatotoxicity, včetně nízké tělesné

hmotnosti (< 50 kg), poruchy funkce ledvin a jater, chronického alkoholismu, současného užívání hepatotoxických léčiv a u pacientů s akutní a chronickou podvýživou (nízké zásoby jaterního glutathionu). Paracetamol má být používán s opatrností u pacientů s těmito rizikovými faktory. Opatrnost se také doporučuje u pacientů při současném užívání látek indukujících hepatické enzymy a u osob predisponovaných k nedostatku glutathionu (viz body 4.2 a 4.9).

Dávky paracetamolu mají být kontrolovány v klinicky vhodných intervalech a pacienti mají být sledováni, zdali se u nich neobjevují nové rizikové faktory hepatotoxicity, které vyžadují úpravu dávkování.

V případě vysoké horečky, příznaků sekundární infekce či přetrvávání příznaků onemocnění je třeba léčbu přehodnotit.

Současné užívání s jinými léky

Případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou (high anion gap metabolic

acidosis, HAGMA) v důsledku pyroglutamové acidózy byly hlášeny u pacientů se závažným onemocněním, například těžkou poruchou funkce ledvin a sepsí, nebo u pacientů s malnutricí nebo jinými příčinami nedostatku glutathionu (např. chronický alkoholismus), kteří byli

dlouhodobě léčeni paracetamolem v terapeutické dávce nebo kombinací paracetamolu a flukloxacilinu. Při podezření na HAGMA v důsledku pyroglutamové acidózy se doporučuje okamžité vysazení paracetamolu a pečlivé monitorování. U pacientů s vícečetnými rizikovými faktory může být měření 5-oxoprolinu v moči užitečné k identifikaci

pyroglutamové acidózy jako základní příčiny HAGMA.

.

Při dlouhodobém užívání analgetik (> 3 měsíce) podávaných ob den nebo častěji se mohou

objevit nebo zhoršit bolesti hlavy. Bolest hlavy způsobená nadměrným užíváním analgetik se nemá léčit zvýšením dávky. V těchto případech je třeba léčbu analgetiky přerušit a pacient se má poradit s lékařem.

Obecně platí, že navyklé užívání analgetik, zejména kombinace různých analgetických

léčivých látek, může vést k trvalému poškozením ledvin s rizikem jejich selhání (analgetická

nefropatie).

Dbát zvýšené opatrnosti se doporučuje astmatickým pacientům citlivým na kyselinu

acetylsalicylovou, protože u těchto pacientů byly popsány bronchospastické reakce po paracetamolu (zkřížená reakce), i když se projevily pouze u menšiny těchto pacientů, v některých případech mohou způsobit závažné reakce, zejména při podávání ve vysokých dávkách.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

• Metoklopramid a domperidon zvyšují absorpci paracetamolu. Současnému použití však není třeba se vyhýbat.

• Cholestyramin snižuje rychlost absorpce paracetamolu a proto se má užívat s odstupem minimálně jedné hodiny po užití paracetamolu.

• Antikoagulační účinek warfarinu a dalších kumarinů může být zvýšen při

  dlouhodobém pravidelném užívání paracetamolu, což může vést ke zvýšenému riziku krvácení. Příležitostné dávky nemají významný účinek.

• Paracetamol je rozsáhle metabolizován v játrech, a proto může interagovat s léčivými přípravky se stejnou metabolickou dráhou nebo indukovat/inhibovat stejnou metabolickou dráhu. Chronický alkoholismus a užívání látek, které indukují jaterní enzymy, jako rifampicin, barbituráty, některých antikonvulziv (jako karbamazepin, fenytoin, fenobarbital, pirimidon) a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) může zvýšit riziko hepatotoxicity paracetamolu v důsledku zvýšené a rychlejší tvorby

  toxických metabolitů. Opatrnosti je třeba při současném užívání látek indukujících

  enzymy anebo jiných hepatotoxických látek.

• Chloramfenikol: Paracetamol zvyšuje koncentraci chloramfenikolu v plazmě.

• Zidovudin: Při současném, chronickém užívání paracetamolu a zidovudinu se často vyskytuje neutropenie, pravděpodobně vlivem sníženého metabolismu zidovudinu.

  Zidovudin má být proto používán současně s paracetamolem pouze po pečlivém zvážení přínosů a rizik léčby.

• Salicylamid může prodloužit eliminační poločas paracetamolu.

• Isoniazid snižuje clearence paracetamolu inhibicí jeho metabolismu v játrech s možnou potenciací jeho účinků a/nebo toxicity.

• Lamotrigin: Paracetamol může snížit biologickou dostupnost lamotriginu s případným snížením jeho účinků v důsledku možné indukce jeho metabolismu v játrech.

• Probenecid: požití probenecidu inhibuje vazbu paracetamolu na kyselinu glukuronovou, což vede ke snížení eliminace paracetamolu přibližně na polovinu. Při současné léčbě probenecidem má být zváženo snížení dávky paracetamolu.

• Flukloxacilin: Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože současné používání bylo zejména u pacientů s rizikovými faktory spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy (viz bod 4.4).

  Ovlivnění laboratorních testů

  Paracetamol může ovlivnit testy na kyselinu močovou pomocí kyseliny fosfowolframové a testy na hladinu cukrů v krvi glukoso-oxidázo-peroxidázou.

Těhotenství

Velké množství dat u těhotných žen neukazuje na malformační, ani na feto / neonatální

toxicitu. Výsledky epidemiologických studií neurologického vývoje u dětí, které byly in utero vystaveny paracetamolu, nejsou průkazné. Pokud je to z klinického hlediska zapotřebí, může být paracetamol v průběhu těhotenství užíván, má být ovšem užíván v co nejnižší účinné

dávce, po co nejkratší možnou dobu a s co nejnižší možnou frekvencí.

Kojení

Paracetamol je vylučován do mateřského mléka, ale nikoliv v klinicky významném množství. Nebyly hlášeny žádné škodlivé účinky na kojence. Paracetamol mohou užívat kojící ženy, pokud nepřekročí doporučenou dávku. V případě dlouhodobého užívání je třeba postupovat

s opatrností.

Fertilita

Při běžném užívání paracetamolu nejsou známy škodlivé účinky na plodnost.

Paracetamol nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat

stroje.

Nežádoucí účinky jsou obecně vzácné. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou kopřivka a zvýšení jaterních aminotransferáz, které jsou pozorovány u 0.01% - 0.1% pacientů.

Následující případy pocházejí ze spontánních hlášení.

Frekvence výskytu jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Velmi vzácně byly hlášeny případy závažných kožních reakcí.

U dětí se očekává, že frekvence, povaha a závažnost nežádoucích účinků budou stejné jako u dospělých.

Popis vybraných nežádoucích účinků

metabolická acidóza s vysokou aniontovou mezerou

U pacientů s rizikovými faktory, kteří užívali paracetamol, byly pozorovány případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy (viz bod 4.4).

Pyroglutamová acidóza se může u těchto pacientů vyskytnout v důsledku nízkých hladin

glutathionu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Paracetamol může způsobit intoxikaci, obzvláště u starších osob, malých dětí, pacientů s

onemocněním jater, u chronických alkoholiků, pacientů s chronickou malnutricí a pacientů užívajících látky indukující jaterní enzymy. Předávkování může být v těchto případech

fatální.

Poškození jater je možné u dospělých, kteří užili 6 g paracetamolu nebo více, zvláště pokud tito pacienti mají rizikové faktory (viz níže).

Rizikové faktory:

Pokud pacient

• je dlouhodobě léčen karbamazepinem, fenobarbitalem, fenytoinem, primidonem,

  rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo dalšími léky, které indukují jaterní enzymy.

  nebo

• pravidelně konzumuje vyšší než doporučené množství alkoholu.

  nebo

• pravděpodobně trpí deplecí glutathionu např. při poruchách příjmu potravy, cystické fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii.

Příznaky

Akutní intoxikace paracetamolem může postupovat v několika fázích. Příznaky předávkování paracetamolem během prvních dvou dnů jsou nauzea, zvracení, nechutenství, bledost a bolest břicha. Toto jsou příznaky mírné intoxikace. Pokud je intoxikace závažnější, objeví se

subklinické příznaky, jako zvýšení hodnot jaterních enzymů. Po dvou až čtyřech dnech od

užití se projeví klinické příznaky poškození jater, jako je bolestivá hepatomegalie, žloutenka,

encefalopatie, kóma a porucha srážlivosti krve, to vše sekundárně při jaterní nedostatečnosti.

Nedostatečná funkce ledvin (tubulární nekróza) je vzácná a může se vyvinout i při absenci závažného poškození jater. Závažná intoxikace může způsobit metabolickou acidózu. Byly hlášeny případy akutní pankreatitidy a srdeční arytmie.

Léčba

Je třeba postupovat podle lokálních doporučení pro léčbu a léčbu předávkování paracetamolem zahájit okamžitě i u pacientů bez příznaků nebo známek předávkování kvůli riziku opožděného poškození jater. Nezbytná lékařská pomoc v případě předávkovaní

paracetamolem vyžaduje okamžitou hospitalizaci.

Ihned po předávkování paracetamolem, které může vést k závažné intoxikaci, lze aplikovat léčbu snižující absorpci, jako je výplach žaludku do jedné hodiny od užití paracetamolu nebo podání aktivního uhlí.

Jako antidotum lze podat N-acetylcystein (NAC). Pro podání NAC a další léčbu má být

stanovena koncentrace paracetamolu v krvi. Obecně je preferováno intravenózní podávání NAC, které má pokračovat, dokud je paracetamol detekovatelný. Je třeba si uvědomit, že podávání NAC až 36 hodin po intoxikaci může zlepšit prognózu.

Perorální podání NAC nemá být kombinováno s perorálním podáním aktivního uhlí. Methionin může být použit jako antidotum pokud intravenózní podání N-acetylcysteinu není možné, např. v případě alergie.

Na začátku léčby musí být provedeny jaterní testy a je třeba je opakovat každých 24 hodin. Ve většině případů se hodnota jaterních aminotransferáz vrátí k normálu během dvou týdnů po předávkování s úplnou obnovou funkcí jater. Ve vzácných případech však může být nutná transplantace jater.