Poruchy prokrvení mozku (mozková malacie, trombóza i embolie, ateroskleróza mozkových cév), chronická ischemická choroba srdce a chronická obstrukční choroba bronchopulmonální (jedná se o součást léčby některých pacientů), sukcesivní plicní emfyzace.

Dávkování dospělým

Injekce se podává do svalu nebo velmi pomalu do žíly. Je možno podat i 2 až 3 ampulky nitrožilní infuzí v 5% roztoku glukózy nebo v izotonickém roztoku chloridu sodného. Denní dávka nesmí přesáhnout 6 ampulí (960 mg etofylinu a 240 mg theofylinu).

Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Intoxikace deriváty theofylinu, hypersenzitivita na metylxantinové deriváty, akutní infarkt myokardu, tachyarytmie, těžká insuficience jater.

Při intravenózní aplikaci je nutno injekci podávat pomalu. Pokud trvá aplikace méně než 2 minuty, může vyvolat nepříjemný pocit tepla. Subkutánní aplikace vyvolává tlakovou bolest v místě vpichu, jež trvá asi půl hodiny, a proto je tento způsob podání méně vhodný.

Většina interakcí přípravku jsou interakcemi theofylinu. Cimetidin zvyšuje plazmatické hladiny etofylinu a theofylinu. Kouření, barbituráty, fenylbutazon a hydantoinová antiepileptika zvyšují

plazmatickou clearance theofylinu, naopak alopurinol ji snižuje. Se snížením clearance theofylinu je nutno počítat při podávání makrolidových antibiotik (erytromycin, oleandomycin). Perorální kontraceptiva, diuretika, kortikosteroidy, chinolony a imunosupresiva potencují účinky theofylinu. Po propanololu se mohou sérové hladiny theofylinu až zdvojnásobit, protože dochází ke snížení N- demetylace theofylinu vazbou na cytochrom P 450. V kombinaci theofylinu s efedrinem může dojít k zvýšenému výskytu nauzey, nespavosti a nervozity. Zvýšené nebezpečí výskytu ventrikulárních arytmií po halotanu v interakci s theofylinem je vyvoláno zvýšenou citlivostí na endogenní katecholaminy.

Těhotenství

K aplikaci theofylinových přípravků v těhotenství je třeba přistupovat s ohledem na hmotnostní přírůstek. Clearance theofylinu u těhotných žen není změněna, avšak distribuční objem a poločas eliminace jsou zvýšeny. V třetím trimestru se pozorovalo snížení clearance o 20 až 53 %. Theofylin sice prochází placentární membránou, avšak údaje o teratogenitě nebyly publikovány. Plazmatické koncentrace u novorozenců mohou být podobné plazmatickým koncentracím u matek. U novorozenců matek, jež užívaly theofylin, se pozorovala přechodná tachykardie, předrážděnost a zvracení. Tyto účinky se objevují především tehdy, dosahují-li plazmatické hladiny u matky horní terapeutickou koncentraci.

Kojení

Údaj o obsahu etofylinu v mateřském mléce se v dostupné literatuře nenachází. Méně než 1% koncentrace theofylinu v krvi matky se eliminuje mateřským mlékem. Poměr koncentrace theofylinu v mléce ke koncentraci v séru je 0,67.

Účinné složky přípravku nemají v terapeutických dávkách negativní vliv na pozornost řidičů a osob obsluhujících stroje. Se zřetelem na riziko výskytu níže popsaných nežádoucích účinků se doporučuje, aby o zapojení pacienta do dopravního provozu rozhodl lékař podle aktuálního zdravotního stavu.

Etofylin je velmi dobře snášený derivát theofylinu. U některých vegetativně labilních osob se mohou po aplikaci etofylinu vyskytnout vazomotorické poruchy - závratě, skotomy, kruhy před očima a pod. Byly popsány i bolesti hlavy, kolaps se zimnicí, zhoršení tinnitu. Vyskytl se případ zvýraznění exantémového onemocnění.

Z nežádoucích účinků theofylinu je třeba uvést nauzeu, silný tlukot srdce, stimulaci CNS zahrnující iritabilitu, nespavost a tremor. Těžší nežádoucí účinky jsou svalové křeče a srdeční arytmie (sinusová tachykardie, předsíňové a komorové extrasystoly). Křeče se vyskytují ve zvýšené incidenci, přesáhnou- li plazmatické koncentrace theofylinu hodnotu 40 µg/ml. Nebezpečí spočívá v tom, že projevy se objevují bez varovných příznaků. Po aplikaci běžných dávek se takové vysoké plazmatické hladiny nevyskytují, a proto při správném terapeutickém režimu výskyt nežádoucích účinků nepřichází v úvahu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V toxikologické studii na myších, kterým byl podán přípravek obsahující 22 mg theofylinu a 88 mg etofylinu se zjistily hodnoty LD50 (mg/kg) po intraperitoneálním podání 469,9, po intramuskulární aplikaci 465,2 a po perorálním podání 1207,0. Akutní toxicita etofylinu je nižší než theofylinu. Při plazmatických koncentracích 50-100 µg/ml theofylinu a 100-300 µg/ml etofylinu udržovaných v průběhu dvouhodinové infuze se nezjistily zjevné toxické účinky kombinace těchto látek. Hodnoty LD50 etofylinu zjištěné v subchronickém čtyřtýdenním toxikologickém pokusu na myších byly po intraperitoneálním podání 404 mg/kg a po perorálním podání 600 mg/kg.

Při předávkování se mohou objevit toxické příznaky charakteristické pro intoxikaci theofylinem a jinými metylxantinovými deriváty. Projevem theofylinové toxicity v gastrointestinálním traktu je vomitus perzistentní povahy. U dětí bývá provázen hematemézou. Projevy gastrointestinální toxicity jsou pravděpodobně vyvolány centrálními účinky theofylinu spíše než jeho přímým účinkem na žaludek. Stimulační účinek metylxantinů na CNS se projevuje na různých úrovních: medulární - zvýšená respirační frekvence a citlivost na CO2 , nauzea a zvracení, bradykardie. Stimulací mozkové kůry dochází k neklidu, agitovanosti, tremoru, zvýšené vzrušivosti, bolestem hlavy, křečím, těžkostem v koncentraci a k poruchám chování. Na úrovni hypotalamu vede stimulační účinek metylxantinů k hypertermii.

Z kardiovaskulárních projevů toxicity se často vyskytuje sinusová tachykardie. Při projevech theofylinové intoxikace často bývá přítomna hyperglykémie. Při otravách theofylinem dochází k hypokalémii, jež se manifestuje svalovou slabostí, paralytickým ileem a polyurií.

Léčba:

Při vysoké plazmatické koncentraci theofylinu a etofylinu nebo při křečích, hypotenzi nebo arytmiích je nutno použít některou eliminační metodu. Účinná je hemodialýza, peritoneální dialýza je bez účinku. Další léčba je symptomatická: upravuje se hypokalémie, při křečích se podává diazepam nebo fenobarbital, při hypotenzi je nutno doplnit tekutiny.