CEFAZOLIN HAMELN 1G Prášek pro injekční/infuzní roztok

Přípravek Cefazolin hameln je indikován u dospělých, dospívajících a dětí ve věku od jednoho měsíce k léčbě závažných infekcí vyvolaných mikroorganismy citlivými na cefazolin (viz bod 5.1):

• infekce dýchacích cest

• infekce močových cest

• infekce kůže a měkkých tkání

• infekce kostí a kloubů

• endokarditida

• bakteriemie, která se objeví v souvislosti s kteroukoli z infekcí zmíněných výše, nebo u které je

  podezření, že souvisí s kteroukoli z těchto infekcí.

• perioperační profylaxe. Pro chirurgické operace se zvýšeným rizikem infekcí anaerobními patogeny, například při kolorektální chirurgii, se doporučuje kombinace s odpovídajícím léčivem s účinností proti anaerobům.

  Při použití antibakteriálních přípravků je třeba věnovat pozornost oficiálním doporučením týkajícím se jejich vhodného použití.

Dávkování

Dospělí

• Při infekcích způsobených vysoce citlivými grampozitivními mikroorganismy je obvyklá dávka pro dospělé 1 až 2 g/den rozdělená do dvou nebo tří dílčích dávek.

• Při infekcích způsobených méně citlivými grampozitivními a gramnegativními patogeny je obvyklá dávka 3 až 4 g/den rozdělená do tří nebo čtyř dílčích dávek. Přípravek Cefazolin hameln byl podáván v dávkách až do 6 g/den při závažných infekcích, jako je endokarditida.

  U dospělých s poruchou funkce ledvin může být nutná nižší dávka, aby se zabránilo kumulaci.

  Tuto nižší dávku lze stanovit na základě hladin v krvi. Pokud to není možné, lze dávku stanovit na základě d vyšetření močoviny v krvi) a/nebo clearance kreatininu. Po úvodní dávce 500 mg lze jako vodítko pro udržovací dávku použít následující pokyny.

  			Dávka
  Funkce ledvin	Močovina (mg%)	Clearancekreatininu (ml/min)	Grampozitivní infekce	Gramnegativní infekce	Sérovýpoločas (hodiny)
  Lehká poruchafunkce	20–34	70–40	250–500 mgkaždých 8 hodin	500 mg–1 gkaždých 8 hodin	3–5
  Středně těžkáporucha funkce	35–49	40–20	125–250 mgkaždých 12 hodin	250–600 mgkaždých 12 hodin	6–12
  Těžká porucha funkce	50–75	20–5	75–150 mgkaždých 24 hodin	150–400 mgkaždých 24 hodin	15–30

  Výše uvedené dávky představují udržovací dávky, které se podávají po počáteční dávce v závislosti na závažnosti infekce.

  Cefazolin byl podáván pacientům podstupujícím peritoneální dialýzu (2 litry za hodinu) instilací roztoku o koncentraci 50 mg/l a 150 mg/l.

  Preventivní podávání při operacích

  Perioperační profylaktické použití je určeno k prevenci pooperačních infekcí při kontaminovaných nebo potenciálně kontaminovaných operačních výkonech. Doporučují se následující dávky:

• 1 g podaný intravenózně nebo intramuskulárně 30 až 60 minut před začátkem operace;

• při dlouhých chirurgických výkonech (≥ 2 hodiny) se doporučuje během operace podat 0,5 g až

  1 g intravenózně nebo intramuskulárně (způsob podání je třeba upravit podle délky výkonu).

• 0,5 g nebo 1 g intravenózně nebo intramuskulárně každých 6 až 8 hodin po dobu 24 hodin po operaci.

  Je důležité, aby:

  1. předoperační dávka byla podána těsně (půl hodiny až 1 hodinu) před zahájením operace, takže

     jsou v séru a tkáních přítomny odpovídající hladiny antibiotika v době chirurgického řezu,

  2. cefazolin se podává v případě potřeby v odpovídajících intervalech během chirurgického výkonu, aby se zajistily dostatečné hladiny antibiotika v očekávaných okamžicích největší expozice infekčním organismům.

  V případě operace, u které může být pooperační infekce pravděpodobně zvláště závažná (např. kardiochirurgie nebo ortopedická operace), může profylaktické podávání cefazolinu pokračovat až 3 dny po operaci.

  Pediatrická populace

  U infekcí způsobených vysoce citlivými grampozitivními mikroorganismy je účinná dávka 25 až 50 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělená do 2 až 4 dávek denně. U infekcí způsobených méně citlivými grampozitivními mikroorganismy a gramnegativními patogeny se doporučuje maximální dávka 100 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělená do 3 nebo 4 dílčích dávek.

  U dětí s poruchou funkce ledvin může být nutná nižší dávka, aby se zabránilo hromadění přípravku v těle.

  Tuto nižší dávku lze stanovit na základě hladin v krvi. Není-li to možné, lze dávkování určit na základě clearance kreatininu podle následujících doporučení. U dětí se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 40–20 ml/min) je postačující 25 % normální denní dávky rozdělené do dílčích dávek po 12 hodinách. U dětí s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 20–5 ml/min) je postačující 10 % normální denní dávky podávaných každých 24 hodin. Všechna tato doporučení platí po podání počáteční dávky.

  Viz také bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“.

  Novorozenci a kojenci

  Vzhledem k tomu, že bezpečnost použití u předčasně narozených novorozenců a novorozenců mladších než jeden měsíc nebyla stanovena, použití přípravku Cefazolin hameln se u těchto pacientů nedoporučuje. Viz také bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“.

  Doporučení pro pediatrické dávkování

  Do 1g injekční lahvičky přidejte 4 ml rozpouštědla. Ředění = 225 mg/ml.

  Tělesná hmotnostv kg	25 mg/kg/denve 3 dávkách		25 mg/kg/denve 4 dávkách
  	Dávka v mgkaždých 8 hodin	Potřebný objemv ml	Dávka v mgkaždých 6 hodin	Potřebný objemv ml
  5	42	0,2	31	0,15
  10	85	0,4	62	0,3
  15	125	0,5	94	0,4
  20	167	0,7	125	0,5
  25	208	0,9	156	0,7
  Tělesná hmotnost v kg	50 mg/kg/denve 3 dávkách		50 mg/kg/denve 4 dávkách
  	Dávka v mg každých 8 hodin	Potřebný objem v ml	Dávka v mg každých 6 hodin	Potřebný objem v ml
  5	83	0,4	63	0,3
  10	166	0,7	125	0,6
  15	250	1,1	188	0,8
  20	333	1,5	250	1,1
  25	417	1,9	313	1,4

  Způsob podání

  Intramuskulární nebo intravenózní podání.

  Cefazolin se nesmí podávat intratekálně (viz bod 4.4).

  Intravenózní podání

  Přípravek Cefazolin hameln lze podávat intravenózně intravenózní infuzí nebo přímou intravenózní injekcí.

  Intravenózní infuze

  Roztoky pro intravenózní infuzi se připravují rozpuštěním přípravku Cefazolin hameln a následným naředěním v jednom z doporučených rozpouštědel. Pro počáteční rekonstituci použijte alespoň 4 ml rozpouštědla na 1 gram sušiny. Podrobnosti viz bod 6.6.

  Podání jednotlivých dávek přesahujících 1 g má být rozloženo do 30 až 60 minut.

  Přímá intravenózní injekce

  Přípravek Cefazolin hameln se má rekonstituovat rozpuštěním v 10 ml jednoho z doporučených rozpouštědel. Podrobnosti viz bod 6.6.

  Roztok má být aplikován velmi pomalu po dobu nejméně 3 minut (3 až 5 minut), buď přímo do žíly, nebo do infuzního setu v případě pacientů, kteří již dostávají infuzi jednoho z doporučených roztoků.

  Intramuskulární podání

  Přípravek Cefazolin hameln se má rekonstituovat rozpuštěním ve 2,5 ml jednoho z doporučených rozpouštědel. Podrobnosti viz bod 6.6.

  Přípravek Cefazolin hameln musí být aplikován injekčně do velkého svalu. Bolest v průběhu injekce je u přípravku Cefazolin hameln vzácná.

  Roztok má být po rekonstituci/naředění bezbarvý až světle žlutý.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na jiný cefalosporin.

Závažná hypersenzitivita (např. anafylaktická reakce) na kterékoli beta-laktamové antibiotikum (peniciliny, monobaktamy nebo karbapenemy) v anamnéze.

Hypersenzitivita

Před zahájením léčby cefazolinem je třeba se ujistit, že pacient v minulosti neprodělal alergickou reakci na cefalosporiny, peniciliny nebo jiná léčiva.

Pacientům alergickým na penicilin má být přípravek Cefazolin hameln podáván s opatrností. Byla prokázána existence částečné zkřížené alergie mezi penicilinem a cefalosporiny. Bylo zaznamenáno několik případů závažných reakcí na tyto dva přípravky, včetně anafylaktického šoku.

Každý pacient, který v minulosti vykazoval jakoukoli formu alergie, zejména na léčiva, má dostávat antibiotika pouze s opatrností a jen tehdy, je-li to nezbytně nutné. Přípravek Cefazolin hameln není výjimkou.

Je vhodné pečlivě sledovat pacienty kvůli možným nežádoucím účinkům nebo neobvyklým projevům idiosynkratické reakce na léčivý přípravek. V případě alergické reakce na přípravek Cefazolin hameln je třeba přípravek vysadit a zahájit obvyklou léčbu: podání epinefrinu, jiných vazopresorických aminů, antihistaminik nebo kortikosteroidů.

U pacientů léčených cefazolinem byly hlášeny případy Kounisova syndromu. Kounisův syndrom byl definován jako kardiovaskulární příznaky vznikající sekundárně v důsledku alergické nebo hypersenzitivní reakce spojené s konstrikcí koronárních sarterií, což může vést až k infarktu myokardu.

Pseudomembranózní kolitida spojená s antibiotiky

U prakticky všech širokospektrých antibiotik, včetně makrolidů, polosyntetických penicilinů

a cefalosporinů, byly zaznamenány případy pseudomembranózní kolitidy. Proto je důležité zvážit tuto diagnózu u pacientů, u kterých při léčbě antibiotiky objeví průjem. Závažnost takové kolitidy se může pohybovat od mírné až po život ohrožující. Případy mírné závažnosti obvykle odezní po ukončení léčby. V ostatních případech je třeba přijmout příslušná opatření. Viz bod 4.8.

Bakteriální rezistence a superinfekce

Dlouhodobé používání cefazolinu může vést k přemnožení mikroorganismů, které na něj nejsou citlivé. Je proto nezbytné pečlivé sledování pacienta. Pokud se během léčby vyskytne superinfekce, je třeba přijmout odpovídající opatření.

Porucha funkce ledvin

Ačkoli cefazolin způsobuje renální dysfukci jen vzácně, doporučuje se monitorovat renální funkce, především u závažně nemocných pacientů, kteří dostávají maximální dávky, a u pacientů, kteří současně dostávají jiné potenciálně nefrotoxické látky, jako jsou aminoglykosidy nebo silná diuretika (např. furosemid nebo kyselina etakrynová). U pacientů s poruchou funkce ledvin se mohou vyskytnout vyšší koncentrace antibiotika, které přetrvávají delší dobu. V této souvislosti je třeba

celkovou denní dávku přípravku Cefazolin hameln upravit podle dávkovacího schématu uvedeného v bodu 4.2 „Dávkování a způsob podání“. To se týká pacientů s nízkou diurézou v důsledku poruchy funkce ledvin.

Výsledky experimentálních studií na zvířatech naznačují, že současné podávání kličkových diuretik může zvýšit riziko renální toxicity. Proto je třeba při použití těchto kombinací postupovat s opatrností.

Poruchy srážlivosti

Během podávání cefazolinu se mohou výjimečně vyskytnout poruchy koagulace. Ohroženi jsou pacienti s rizikovými faktory, které způsobují nedostatek vitaminu K nebo ovlivňují jiné koagulační mechanismy (např. parenterální výživa, malnutrice, porucha funkce jater a ledvin, trombocytopenie). Srážlivost krve může být také narušena v případě přidružených onemocnění, jako je hemofilie, gastrointestinální a duodenální vředy, které mohou vyvolat nebo zvýšit krvácení. U těchto pacientů je proto třeba monitorovat hodnoty protrombinového času. Pokud dojde k jejich snížení, je indikována suplementace vitamínu K (10 mg/týden).

Intratekální podání

Intratekální cesta podání není pro cefazolin schválena. Při podání cefazolinu touto cestou byly zaznamenány případy závažné neurologické toxicity, včetně záchvatů křečí.

Pediatrická populace

Bezpečnost použití u předčasně narozených dětí a novorozenců mladších než jeden měsíc nebyla

stanovena (viz bod 4.2).

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje 50,6 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 2,53 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Přípravek se smí podávat pouze po rekonstituci – viz bod 6.6. Obsah sodíku z rozpouštědla je třeba zohlednit při výpočtu celkového množství sodíku ve výsledném roztoku přípravku. Podrobné informace o obsahu sodíku v rozpouštědle viz souhrn údajů o přípravku k použitému ředicímu roztoku.

Přípravek Cefazolin hameln se nedoporučuje používat v kombinaci s následujícími léčivými přípravky:

• Bakteriostatická antibiotika: souběžné podávání bakteriostatických antibiotik může narušit účinnost cefazolinu.

• Probenecid: při souběžném podání s cefalosporinem může probenecid snížit sekreci v renálních

  tubulech, což vede ke zvýšení a prodloužení hladin cefalosporinu v krvi.

  Při současném podávání přípravku Cefazolin hameln s následujícími léčivými přípravky je třeba postupovat s opatrností:

• Vitamín K: některé cefalosporiny, jako jsou cefamandol, cefazolin a cefotetan, mohou inhibovat

  intrahepatální metabolismus vitaminu K a způsobit hypoprotrombinemii, zejména u pacientů s nedostatkem vitaminu K. Tento účinek může vyžadovat zvýšení dávek vitamínu K.

• Antikoagulancia: cefalosporiny mohou velmi vzácně vést k poruchám koagulace (viz bod 4.4).

  Při současném podávání s perorálními antikoagulancii nebo vysokými dávkami heparinu je

  třeba sledovat koagulační parametry.

• Nefrotoxické látky: souběźné podávání cefalosporinů s kličkovými diuretiky (furosemid, kyselina etakrynová) nebo s některými antibiotiky (aminoglykosidy, polymyxin B) může zvýšit riziko renální toxicity.

  Laboratorní testy

  Použití cefalosporinů může vést k falešně pozitivním výsledkům Coombsova testu. Takové výsledky jsou možné také u novorozenců, jejichž matky před porodem dostávali cefalosporiny. Laboratorní

  testy koncentrace glukózy v moči s použitím měďnatých činidel, jako je Benediktův nebo Fehlingův roztok, mohou u pacientů léčených cefalosporiny vykazovat falešně pozitivní výsledky.

Těhotenství

Studie reprodukční toxicity na zvířatech neprokázaly žádné poruchy fertility ani poškození plodu.

U těhotných žen však nebyly provedeny žádné adekvátní a dobře kontrolované studie. Vzhledem

k tomu, že studie reprodukční toxicity na zvířatech nejsou vždy prediktivní pro reakci u lidí, má být tento léčivý přípravek během těhotenství podáván pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné.

Kojení

Koncentrace přípravku Cefazoline hameln v lidském mateřském mléku jsou velmi nízké. Pouze ve dvou vzorcích mléka odebraných po podání dávky 500 mg třikrát denně po dobu 2 dnů byly zjištěny koncentrace nižší než 0,9 μg/ml. Přípravek Cefazolin hameln má být kojícím matkám podáván

s opatrností.

Cefazolin hameln nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Při používání cefazolinu se mohou objevit následující nežádoucí účinky. Pro klasifikaci frekvence byla použita následující konvence:

Velmi časté (≥ 1/10)

Časté (≥ 1/100 až < 1/10)

Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) Vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000) Velmi vzácné (< 1/10 000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třída orgánových systémů

Infekce a infestace

Frekvence Nežádoucí účinky

Méně časté Orální kandidóza (při dlouhodobém používání)

Vzácné Genitální moniliáza, vaginitida, genitální kandidóza

Poruchy krve a lymfatického systému

Vzácné Leukocytóza, granulocytóza, monocytóza, lymfocytopenie, bazofilie, eozinofilie, granulocytopenie, neutropenie, leukopenie, trombocytopenie. Tyto účinky jsou reverzibilní.

Velmi vzácné Poruchy koagulace a následné krvácení. Pacienti

ohrožení těmito nežádoucími účinky jsou ti, kteří trpí nedostatkem vitamínu K nebo jinými faktory ovlivňujícím koagulační mechanismy (umělá výživa, malnutrice, porucha funkce jater a ledvin, trombocytopenie) a pacienti s onemocněními, která mohou způsobovat nebo zhoršovat krvácení (např. hemofilie, GI a duodenální vředy)

Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné Anafylaktický šok (otok obličeje, oteklý jazyk, otok

hrtanu se zúžením dýchacích cest, zrychlená srdeční frekvence, dyspnoe, pokles krevního tlaku)

Poruchy metabolismu a výživy

Vzácné Zvýšení nebo snížení koncentrace glukózy v krvi (glykemie)

Poruchy nervového systému

Méně časté Křeče (u pacientů s poruchou funkce ledvin, kteří byli

léčeni neadekvátně vysokými dávkami).

Vzácné Závratě, malátnost, únava

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Vzácné Pleurální výpotek, dyspnoe nebo respirační tíseň, kašel, rinitida

Gastrointestinální poruchy

Vzácné Průjem, nauzea, anorexie, zvracení (tyto příznaky se obvykle objevují v průběhu léčby nebo po ní)

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné Dočasné zvýšení koncentrací AST, ALT, gama-GT, bilirubinu a/nebo LDH a alkalických fosfatáz, tranzitorní hepatitida, tranzitorní cholestatická žloutenka

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté Exantém, erytém, erythema exsudativum multiforme,

kopřivka, reverzibilní lokální zvýšená permeabilita cév, sliznic nebo kloubů (angioneurotický edém), horečka vyvolaná lékem, intersticiální pneumonie nebo pneumonitida

Vzácné Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom)

Velmi vzácné Anální pruritus, genitální pruritus

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné Dočasné zvýšení koncentrace močoviny, proteinurie, intersticiální nefritida, nedefinovaná nefropatie, nefrotoxicita, většinou u pacientů léčených současně dalšími potenciálně nefrotoxickými lékmi

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté Bolest v místě vpichu intramuskulární injekce, někdy s indurací

Méně časté Intravenózní podání může způsobit tromboflebitidu Vzácné Bolest na hrudi

Srdeční poruchy

Není známo Kounisův syndrom

V případě závažného a přetrvávajícího průjmu během léčby cefazolinem nebo po ní je nutná konzultace lékaře, protože to může být příznakem závažného onemocnění (pseudomembranózní kolitidy), která musí být okamžitě léčena. Pacienti se musí vyvarovat užívání léčiv, která zpomalují střevní pasáž. Dlouhodobé používání cefazolinu může vést k přemnožení mikroorganismů, které na něj nejsou citlivé, zejména bakterií Enterobacter, Citrobacter, Pseudomonas, enterokoků nebo

Ckandid.

Vyšetření

Dočasné zvýšení hladin AST, ALT, močoviny v krvi a alkalické fosfatázy bez klinických známek poškození ledvin nebo jater.

Údaje ze studií u zvířat ukázaly, že cefazolin má potenciálně nefrotoxický účinek. Ačkoli to nebylo prokázáno u lidí, je nutno vzít tuto možnost v úvahu, především u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky po delší dobu. Ve vzácných případech byla hlášena intersticiální nefritida a nespecifikovaná nefropatie. Postižení pacienti byli vážně nemocní a dostávali několik léků. Vliv cefazolinu při vzniku intersticiální nefritidy a dalších nefropatií nebyl stanoven.

Ve vzácných případech byly u pacientů, kterým byly podávány některé cefalosporiny,hlášeny snížené hladiny hemoglobinu a/nebo hodnoty hematokritu, anémie, agranulocytóza, aplastická anémie, pancytopenie a hemolytická anémie.

Během léčby některými cefalosporiny byly hlášeny následující nežádoucí účinky: noční můry, závratě, hyperaktivita, nervozita nebo úzkost, insomnie, somnolence, slabost, návaly horka, změna barevného vidění, zmatenost a epileptogenní aktivita.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

email: farmakovigilance@sukl.gov.cz

V případě předávkování je třeba zahájit veškerá obecná podpůrná opatření. Zvláštní pozornost je třeba věnovat renálním, jaterním a hematologickým funkcím (včetně koagulace), a to jak při klinickém vyšetření, tak při laboratorních testech, dokud nedojde ke stabilizaci pacienta.

Mezi známky a příznaky předávkování může patřit bolest, zánět a flebitida v místě injekce. Podávání vysokých a nepřiměřených dávek injekčně aplikovaných beta-laktamových antibiotik, zejména

u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k záchvatům křečí. V takovém případě je třeba léčbu okamžitě ukončit a v případě potřeby zahájit antikonvulzivní terapii. Velmi vysoké dávky parenterálního cefazolinu mohou způsobit zmatenost, parestezie a bolest hlavy. Při používání některých cefalosporinů se mohou vyskytnout záchvaty křečí, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, u nichž může docházet ke kumulaci léčiva.

Mohou se vyskytnout následující abnormality: zvýšení hladin kreatininu, močoviny, jaterních enzymů a bilirubinu, pozitivní Coombsův test, trombocytóza, trombocytopenie, eozinofilie, leukopenie

a prodloužený protrombinový čas.

V případě závažného předávkování, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, může být indikována kombinace hemodialýzy a hemoperfuze, pokud selže méně agresivní léčba. Nejsou však k dispozici žádné odpovídající podpůrné údaje.