AMLORATIO 5MG Tableta

Hypertenze

Chronická stabilní angina pectoris Vazospastická (Prinzmetalova) angina

Dávkování

Dospělí

Pro oba typy hypertenze a anginu je obvyklá úvodní dávka 5 mg amlodipinu jednou denně, která může být zvýšena na maximální dávku 10 mg v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U pacientů s hypertenzí se amlodipin používá v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory, betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U pacientů s anginou se amlodipin může používat v monoterapii nebo u pacientů s anginou, která nereaguje na nitráty a/nebo adekvátní dávky betablokátorů, v kombinaci s jinými antianginózními léčivými přípravky.

Při současném podávání s thiazidovými diuretiky, betablokátory a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu není nutná žádná úprava dávkování.

Zvláštní populace Starší pacienti

Amlodipin užívaný v obdobných dávkách je stejně dobře tolerován u starších i mladších pacientů.

U starších pacientů je doporučeno normální dávkování, opatrnost je potřeba při zvyšování dávky (viz

bod 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírným až středně závažným poškozením funkce jater nebylo stanoveno žádné doporučené dávkování. Stanovení dávky by mělo být provedeno s opatrností a počáteční dávka by měla být na spodním okraji dávkovacího rozmezí (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla studována u pacientů se závažným poškozením jater. U pacientů se závažným poškozením jater by léčba měla začínat na nejnižší dávce a měla by být pomalu titrována.

Porucha funkce ledvin

Změny v plasmatických koncentracích amlodipinu nekorelují se stupněm poškození ledvin, a proto se doporučuje podání normální dávky. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti od 6 let a dospívající do 17 let s hypertenzí

Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je 2,5 mg jednou denně jako úvodní dávka. Pokud není dosaženo cílové hodnoty krevního tlaku po 4 týdnech léčby, lze dávku zvýšit na 5 mg jednou denně. Podávání dávek vyšších než 5 mg nebylo

u pediatrických pacientů studováno (viz bod 5.1 a 5.2).

Děti do 6 let

Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Tablety pro perorální podání.

Podávání amlodipinu je kontraindikováno u pacientů s:

• hypersenzitivitou na léčivou látku, další dihydropyridinové deriváty nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

• závažnou hypotenzí

• v šoku (včetně šoku kardiogenního)

• obstrukcí výtokové části levé komory (např. aortální stenóza vysokého stupně)

• hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Srdeční selhání

Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované studii s amlodipinem u nemocných se závažným srdečním selháním (NYHA III a IV) byl ve skupině pacientů léčených amlodipinem hlášen vyšší výskyt plicního edému ve srovnání se skupinou užívající placebo (viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, by měly být používány

s opatrností u pacientů s kongestivním srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod a mortality.

Porucha funkce jater

Poločas amlodipinu je prodloužen a hodnoty AUC jsou vyšší u nemocných se sníženou funkcí jater; doporučené dávkování nebylo stanoveno. Podávání amlodipinu by mělo být zahájenou dávkou na spodním okraji dávkovacího rozmezí a amlodipin by měl být podáván s opatrností jak na počátku léčby, tak při zvyšování dávky. U pacientů se závažným poškozením jater může být nutná pomalá titrace dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti

U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz bod 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Amlodipin se může podávat těmto pacientům v normálních dávkách. Změny koncentrací amlodiopinu

v plazmě neodpovídají stupni renálního poškození. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pomocná látka

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je

v podstatě „bez sodíku“.

Vliv jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4

Souběžné užívání amlodipinu a silných nebo středně silných CYP3A4 inhibitorů (inhibitory proteázy, azolové antifungální látky, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) může významně zvýšit expozici amlodipinu, což vede k zvýšenému riziku hypotenze.

Klinický význam těchto změn farmakokinetiky může být výraznější u starších pacientů. Může být proto nutné pacienty klinicky monitorovat a úpravit dávku.

Klarithromycin je inhibitor CYP3A4. U pacientů užívajících klarithromycin současně s amlodipinem existuje zvýšené riziko hypotenze. Pokud je amlodipin podáván současně s klarithromycinem, doporučuje se pečlivě pacienty sledovat.

Induktory CYP3A4

Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Podávání amlodipinu s grapefruity nebo grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu způsobující větší pokles krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)

U zvířat byla pozorována letální fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps ve spojení s hyperkalémií po podání verapamilu nebo intravenózního dantrolenu. Vzhledem k riziku hyperkalémie se doporučuje vyvarovat se současného podání blokátorů kalciových kanálů, jako je amlodipin, u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během zvládání maligní hypertermie.

Vliv amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinek amlodipinu snižovat krevní tlak může potencovat antihypertenzní efekt jiných léků, které snižují krevní tlak.

Takrolimus

Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi, avšak farmakokinetický mechanismus této interakce není plně znám. Aby se zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

mTOR inhibitory (Mechanistic Target of Rapamycin)

mTOR inhibitory, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití mTOR inhibitorů může amlodipin zvýšit expozici mTOR inhibitorů.

Cyklosporin

Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %). Je třeba uvážit sledování hladin cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku cyklosporinu.

Simvastatin

Současné podání více dávek amlodipinu 10 mg s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání se samotným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu

u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.

V klinických studiích interakcí neovlivnil amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu ani

warfarinu.

Těhotenství

Bezpečnost amlodipinu u těhotných žen nebyla stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla ve vysokých dávkách pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3). Použití v těhotenství se doporučuje pouze v případě, že není bezpečnější alternativa a že onemocnění samo přináší větší riziko pro matku i plod.

Kojení

Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na

kojence není známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermie. Klinická data jsou nedostatečná ke stanovení potenciálního vlivu amlodipinu na plodnost. V jedné studii na potkanech byl pozorován nežádoucí vliv na plodnost samců (viz bod 5.3).

Amlodipin může mít slabý nebo střední vliv na schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. U pacientů užívajících amlodipin, kteří mají závratě, bolest hlavy, únavu nebo nauzeu, může být při těchto činnostech snížená pozornost. Opatrnost se doporučuje zejména na počátku léčby.

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby byla ospalost, závrať, bolest hlavy, palpitace, zčervenání, bolest břicha, nevolnost, otok kotníků, edém a únava.

Seznam nežádoucích účinků

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a zaznamenány během léčby amlodipinem

s následující frekvencí: velmi časté: (≥ 1/10); časté: (≥ 1/100 až <1/10); méně časté: (≥ 1/1000 až

<1/100); vzácné: (≥ 1/10 000 až <1/1000); velmi vzácné: (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

* většinou souvisí s cholestázou

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Zkušenosti se záměrným předávkováním amlodipinu u člověka jsou omezené.

Příznaky

Podle dostupných dat lze soudit, že významné předávkování může vyústit v rozsáhlou periferní

vazodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byla zaznamenána výrazná a pravděpodobně

i prolongovaná systémová hypotenze vedoucí až k šoku a včetně šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba

Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních končetin a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.

Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční látky, pokud ovšem jejich použití není kontraindikováno. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je užitečné podat intravenózně kalcium glukonát.

V některých případech je vhodné provést výplach žaludku. Bylo zjištěno, že podání aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu snížilo rychlost absorpce amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že amlodipin se silně váže na bílkoviny v plazmě, dialýza nemá při předávkování větší význam.