METYPRED 16MG Tableta

Stavy vyžadující systémovou léčbu glukokortikoidy, zvláště autoimunitní onemocnění:

• zánětlivá a systémová revmatická onemocnění (např. revmatoidní artritida, juvenilní chronická

  artritida, ankylozující spondylitida)

• kolagenní choroby (např. systémový lupus erythematodes, systémová dermatomyositida)

• alergické stavy (např. lékové hypersenzitivní reakce, sérová nemoc, alergická kontaktní dermatitida,

  anafylaktický šok, astma)

• onemocnění plic (např. plicní sarkoidóza)

• snížení cerebrálního tlaku (např. mozkový edém související s neoplasmatem)

• rejekční reakce po transplantaci

• některá dermatologická onemocnění (např. pemphigus vulgaris)

• hematologická onemocnění (např. idiopatická trombocytopenická purpura, autoimunitní hemolytická anémie)

• neoplastická onemocnění (např. leukemie, maligní lymfom)

• jaterní onemocnění (např. autoimunitní hepatitida)

• neurologická onemocnění (např. sclerosis multiplex, myasthenia gravis)

• oční onemocnění (např. uveitida, optická neuritida)

• ledvinná onemocnění (např. glomerulonefritida)

• gastrointestinální onemocnění (např. ulcerózní kolitida, Crohnova nemoc).

Dávkování

Úvodní dávka přípravku závisí na charakteru nemocnění a jeho závažnosti, obvykle se pohybuje mezi 4–48 mg/den. Při léčbě závažných akutních stavů však může být nutné použít dávky vyšší. Pokud pacient užívá jednu denní dávku, je doporučeno užívat ji ráno. Při dlouhodobé léčbě je třeba stanovit nejnižší účinnou dávku, přípravek je možno užívat každý druhý den ráno. Pokud dávka překročí 6 mg/den, je riziko nežádoucích účinků zvýšeno. Pro děti jsou doporučeny dávky nižší.

Následující pokyny pro dávkování uvádějí doporučenou denní dávku při zahájení léčby: Systémová revmatická onemocnění: 4-16 mg

Kolagenní choroby: 20-100 mg

Alergické stavy: 12-48 mg

Plicní onemocnění: maximum 64 mg

Rejekční reakce po transplantaci: maximum 7 mg/kg/den Jaterní onemocnění: 16–48 mg

Dermatologická onemocnění: 80–360 mg

Hematologická onemocnění: 16–100 mg

Neurologická onemocnění: maximum 200 mg

Mozkový edém související s neoplasmatem: 24–100 mg

Oční onemocnění: 12–40 mg

Neoplastická onemocnění: 16–100 mg

Ledvinná onemocnění: 32–48 mg

Gastrointestinální onemocnění: maximum 60 mg

Aby nedošlo k příznakům z vysazení, musí být dlouhodobá léčba ukončována postupně, v průběhu několika týdnů. Užívání přípravku každý druhý den snižuje riziko adrenokortikální insuficience a příznaků z vysazení při ukončení léčby.

Dlouhodobé užívání systémových kortikosteroidů způsobuje adrenokortikální insuficienci, která může přetrvávat měsíce po ukončení léčby. Proto, ve stresových situacích, např. při úrazu, onemocnění a chirurgickém zákroku, musí být dávkování methylprednisolonu zvýšeno nebo musí být zahájena léčba jiným glukokortikoidem (viz bod 4.8).

Pacienti s poruchou funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater je třeba kortikosteroidy používat s opatrností a doporučuje se následné sledování. Úprava dávkování může být nutná (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin je třeba kortikosteroidy používat s opatrností a doporučuje se následné sledování. U poruchy funkce ledvin není nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace

Doporučená dávka se u dětí snižuje, ale dávkování se má řídit spíše závažností onemocnění než striktním dodržováním koeficientu stanoveného věkem nebo tělesnou hmotností.

Způsob podání

Perorální podání

• - Systémové infekce, které nejsou kontrolovány vhodnou antimikrobiální terapií.

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Podávání živých nebo živých oslabených vakcín je kontraindikováno u pacientů užívajících

  imunosupresivní dávky kortikosteroidů.

Imunosupresivní účinky/zvýšená náchylnost k infekcím.

Kortikosteroidy mohou zvyšovat náchylnost k infekcím, mohou maskovat některé projevy infekčních onemocnění a během jejich podávání může dojít k rozvoji nových infekcí. Během léčby kortikosteroidy se může projevit snížení odolnosti organismu vůči infekcím a neschopnost lokalizovat infekční procesy. Infekce v jakékoliv lokalizaci, způsobené různými patogeny (včetně virových, bakteriálních, plísňových, protozoálních nebo helmintických organizmů) mohou vzniknout ve spojitosti s užíváním samotných kortikosteroidů i jejich kombinací s jinými imunosupresivními látkami ovlivňujícími buněčnou imunitu, humorální imunitu nebo funkci neutrofilů. Tyto infekce mohou být mírné, ale také závažné, a dokonce i smrtelné. Se stoupající dávkou kortikosteroidů stoupá i výskyt infekčních komplikací.

Pacienti, kteří užívají léky potlačující imunitní odpověď organismu, jsou více náchylní k infekcím než zdraví jedinci. Varicela a spalničky mohou mít například závažnější nebo dokonce i fatální průběh u neimunních dětí nebo dospělých, kteří užívají kortikosteroidy.

Podobně je třeba mimořádné opatrnosti u pacientů užívajících kortikosteroidy se známou nebo suspektní parazitární infekcí, např. Strongyloides (nematoda). U těchto pacientů může potlačení imunity kortikosteroidy způsobit superinfekci Strongyloides s rozšířením infekce a extenzivní migrací larev. To často vede k závažné enterokolitidě a potenciálně fatální gramnegativní septikemii.

Role kortikosteroidů při septickém šoku je kontroverzní. Rané studie hlásily jak pozitivní, tak škodlivé účinky. V poslední době se ukázalo, že by doplňkové užívání kortikosteroidů mohlo být prospěšné pacientům s diagnostikovaným septickým šokem, kteří trpí insuficiencí nadledvin.

Přesto se doplňkové používání kortikosteroidů v běžné praxi při septickém šoku nedoporučuje. Systematické přezkoumání nevedlo k průkazu prospěšnosti krátkodobého podávání vysokých dávek kortikosteroidů. Meta-analýzy a přezkoumání závěrů naznačují, že delší užívání (5-11 dní) nízkých dávek kortikosteroidů může snížit úmrtnost.

Podávání živých nebo živých oslabených vakcín je kontraindikováno u pacientů užívajících imunosupresivní dávky kortikosteroidů. Usmrcené nebo inaktivované vakcíny mohou být pacientům užívajícím imunosupresivní dávky kortikosteroidů podány, ale odpověď na tuto vakcinaci může být

snížena. Indikované imunizační postupy mohou být provedeny u pacientů užívajících neimunosupresivní dávky kortikosteroidů.

Použití kortikosteroidů u pacientů s aktivní tuberkulózou má být vyhrazeno pro případy fulminantní nebo diseminované tuberkulózy při současné léčbě vhodnými antituberkulózními chemoterapeutiky. Pokud jsou kortikosteroidy indikovány u pacientů s latentní tuberkulózou nebo s tuberkulinovou reaktivitou, je nezbytné pečlivé sledování pacientů, jelikož může dojít k reaktivaci onemocnění. V průběhu dlouhodobé léčby kortikosteroidy mají tito pacienti dostávat chemoprofylaxi.

1. pacientů užívajících kortikosteroidy byl hlášen výskyt Kaposiho sarkomu. Přerušení užívání kortikosteroidů v takových případech může vést ke klinické remisi.

   Účinky na imunitní systém

   Mohou se vyskytnout alergické reakce (např. angioedém). Vzhledem k tomu, že se u některých pacientů užívajících kortikosteroidní léčbu vyskytly vzácné případy kožních a anafylaktických/anafylaktoidních reakcí, je třeba před podáním kortikosteroidů provést příslušná opatření, zvláště u pacientů se známou lékovou alergií.

   Krev a lymfatická tkáň

   Opatrnosti je třeba při současném podávání kortikosteroidů s kyselinou acetylsalicylovou a nesteroidními antirevmatiky.

   Účinek na endokrinní systém

   Farmakologické dávky dlouhodobě podávaných kortikosteroidů mohou vést k supresi hypotalamo-hypofyzární-adrenální (HPA) osy (sekundární adrenokortikální insuficience). Stupeň a trvání vzniklé adrenokortikální insuficience se mezi pacienty liší. Závisí na dávce, frekvenci, času podání a celkovém trvání glukokortikoidové léčby. Tento nežádoucí účinek lze minimalizovat použitím léčby každý druhý den.

2. případě, že je glukokortikoidová léčba vysazena náhle, může dojít k rozvoji akutní adrenální

insuficience s fatálním následkem.

Vznik polékové insuficience kůry nadledvin lze minimalizovat postupným snižováním dávek. Tento typ relativní insuficience může po přerušení terapie přetrvávat po dobu několika měsíců. Z toho důvodu má být opět zavedena hormonální terapie, pokud je pacient vystaven jakékoliv zátěži během tohoto období. Při poklesu sekrece mineralokortikoidů má být podána současná léčba doplňků solí a/nebo mineralokortikoidů.

Pacientům léčeným kortikosteroidy, kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu, se doporučuje zvýšené dávkování kortikosteroidů s rychlým nástupem účinku před, během i po stresové situaci.

V případě náhlého vysazení glukokortikoidů se může vyskytnout „syndrom z vysazení“ steroidů, který zdánlivě nesouvisí s adrenokortikální nedostatečností. Tento syndrom zahrnuje symptomy jako: anorexie, nauzea, zvracení, letargie, bolest hlavy, horečka, bolest kloubů, deskvamace, myalgie, úbytek tělesné hmotnosti a/nebo hypotenze. Tyto projevy jsou spíše považovány za následek náhlé změny v koncentraci glukokortikoidů než za důsledek jejich nízkých hladin.

Jelikož glukokortikoidy mohou vyvolat nebo zhoršit Cushingův syndrom, nemají být podávány pacientům, kteří trpí Cushingovou chorobou.

Kortikosteroidy vykazují silnější účinky u pacientů s hypotyreózou.

U pacientů s hypertyreózou a s hypokalemií vyvolanou methylprednisolonem se může

vyskytnout tyreotoxická periodická paralýza (TPP).

Podezření na TPP je nutno zvážit u pacientů léčených methylprednisolonem, kteří vykazují

známky nebo příznaky svalové slabosti, zejména pak u pacientů s hypertyreózou.

Pokud existuje podezření na TPP, je nutno ihned sledovat hladiny draslíku v krvi a adekvátně je upravit, aby se zajistilo obnovení normálních hladin draslíku v krvi.

Feochromocytomová krize, která může být fatální, byla hlášena po podání systémových kortikosteroidů. Kortikosteroidy se mají podávat pacientům s podezřením nebo identifikovaným feochromocytomem pouze po zhodnocení přínosu a rizika.

Metabolismus a výživa

Kortikosteroidy, včetně methylprednisolonu, mohou zvyšovat hladinu glukosy v krvi, zhoršit již existující diabetes a predisponovat pacienty dlouhodobě léčené kortikosteroidy ke vzniku diabetes mellitus.

Účinky na gastrointestinální trakt

Neexistuje jednoznačný všeobecně přijímaný názor na to, zda jsou kortikosteroidy samy o sobě zodpovědné za vznik peptických vředů během terapie. Nicméně je zřejmé, že podávání glukokortikoidů může maskovat symptomy peptického vředu, takže jeho perforace a krvácení mohou proběhnout bez výraznější bolestivosti. Glukokortikoidová terapie může maskovat také peritonitidu nebo další znaky nebo symptomy související s poruchami gastrointestinálního traktu, jako je perforace, obstrukce nebo zánět slinivky břišní.

V kombinaci s NSAID je riziko vývoje gastrointestinálních vředů zvýšené.

Kortikosteroidy je nutné podávat opatrně pacientům s nespecifickou ulcerózní kolitidou, divertikulitidou, čerstvou střevní anastomózou či aktivním nebo latentním peptickým vředem, pokud existuje riziko perforace, abscesu nebo jiné pyogenní infekce.

Vysoké dávky kortikosteroidů mohou vyvolat akutní zánět slinivky břišní.

Účinky na játra a žlučové cesty

Zvláštní opatrnosti je třeba při zvažování podávání systémových kortikosteroidů u pacientů se

selháním jater nebo cirhózou. U pacienů s cirhózou je účinek kortikosteroidů zvýšený. Je nezbytné časté sledování pacienta.

Vzácně byly hlášeny poruchy jater a žlučových cest, které byly ve většině případů reverzibilní po přerušení léčby. Proto je nutné pacienta vhodným způsobem sledovat.

Psychiatrické poruchy

Během léčby kortikosteroidy se mohou objevit psychické poruchy jako například euforie, nespavost, změny nálad, změny osobnosti, těžká deprese či zřejmé psychotické symptomy. Kortikosteroidy mohou rovněž prohloubit již existující emoční labilitu a zesílit psychotické sklony.

Při užívání systémových steroidů se mohou objevit potencionálně závažné psychiatrické nežádoucí účinky (viz bod 4.8. Psychiatrické poruchy). Symptomy se obvykle objeví během několika dnů či týdnů od začátku léčby. Většina účinků vymizí se snížením dávky nebo s vysazením léku, nicméně v některých případech je zapotřebí specifická léčba. Psychiatrické nežádoucí účinky byly hlášeny po vysazení kortikosteroidů, četnost není známa. V případě výskytu psychiatrických symptomů mají pacienti/ošetřovatelé vyhledat lékařskou pomoc, a to především při podezření na depresivní stavy nálad nebo sebevražedné myšlenky. Pacienti a/nebo jejich ošetřovatelé by měli vědět o možných psychiatrických účincích, které se mohou dostavit při snižování dávkování kortikosteroidů nebo ihned po jejich vysazení.

Zvláštní opatrnosti je třeba při zvažování podávání systémových kortikosteroidů u pacientů, kteří sami trpí nebo v minulosti trpěli závažnými afektivními poruchami nebo se tyto poruchy vyskytují u jejich

nejbližších pokrevních příbuzných. Mezi tyto poruchy patří deprese nebo bipolární afektivní porucha a psychóza vyvolaná steroidy.

U pacientů aktuálně nebo v minulosti trpících vážnou afektivní poruchou (zejména psychózou vyvolanou steroidy) je nezbytné časté sledování.

Účinky na nervový systém

Kortikosteroidy mají být užívány s opatrností u pacientů se záchvatovitými onemocněními.

Opatrnost je třeba u pacientů s myasthenií gravis (viz také bod o myopatii v části Účinky na kosti a

svaly).

Ačkoliv se v rámci kontrolovaných klinických studií ukázalo, že kortikosteroidy jsou účinné v urychlení léčby akutní exacerbace roztroušené sklerózy, tyto studie neukazují, že kortikosteroidy ovlivňují celkový výsledek nebo přirozenou anamnézu onemocnění. Studie ukazují, že k dosažení prokazatelného účinku jsou potřeba relativně vysoké dávky kortikosteroidů.

U pacientů užívajících kortikosteroidy, typicky při dlouhodobém podávání vysokých dávek, byly hlášeny případy epidurální lipomatózy.

Účinky na oči

Časté monitorování pacienta je třeba při zvažování používání systémových kortikoidů u pacientů s glaukomem (nebo s glaukomem v rodinné anamnéze) a očním herpes simplex z důvodu obavy z možné perforace rohovky.

Dlouhodobé užívání kortikosteroidů může způsobit vznik zadních subkapsulárních katarakt, nukleárních katarakt (především u dětí), exoftalmu nebo zvýšení nitroočního tlaku, které může vyústit v glaukom s možným poškozením zrakových nervů.

U pacientů užívajících glukokortikoidy je zvýšené riziko výskytu sekundárních plísňových a virových infekcí oka.

Léčba kortikosteroidy je spojována s centrální serózní chorioretinopatií, která může vést k odchlípení sítnice.

Porucha zraku

U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta, glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.

Účinky na srdce a cévní systém

Nežádoucí účinky glukokortikoidů na kardiovaskulární systém, jako je dyslipidemie a hypertenze, mohou léčené pacienty s existujícími kardiovaskulárními rizikovými faktory učinit ještě náchylnějšími pro další kardiovaskulární onemocnění, pokud jsou tyto glukokortikoidy podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě. Proto se u těchto pacientů doporučuje používat kortikosteroidy uváženě a doporučuje se věnovat pozornost rizikovým faktorům a v případě potřeby monitorování srdeční činnosti. Nízké dávky a podávání obden mohou snížit výskyt komplikací u léčby kortikosteroidy.

Systémové kortikosteroidy mají být v případech městnavého srdečního selhání užívány s opatrností a pouze pokud je to nezbytně nutné. U pacientů s městnavým srdečním selháním nebo po nedávno prodělaném infarktu myokardu je nutné časté monitorování (byl hlášen výskyt ruptury myokardu).

Opatrnost je třeba u pacientů užívajících kardiologické léky, jako je digoxin, z důvodu možnosti vzniku steroidy indukované elektrolytické poruchy / ztráty draslíku (viz bod 4.8).

Při podávání kortikosteroidů byl hlášen výskyt trombózy, včetně venózní tromboembolie. Proto se kortikosteroidy musí používat s opatrností u pacientů, kteří trpí tromboembolickými poruchami nebo k nim mohou mít predispozici.

Kortikosteroidy mají být používány s opatrností u pacientů s hypertenzí.

Účinky na kosti a svaly

Po podání vysokých dávek kortikosteroidů byly hlášeny případy akutní myopatie (viz bod 4.8. Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně). Nejčastěji se tyto případy vyskytovaly u pacientů s poruchami nervosvalového přenosu (např. myasthenia gravis) nebo u pacientů souběžně užívajících anticholinergika, jako například přípravky blokující nervosvalový přenos (např. pankuronium). Tato forma akutní myopatie má generalizovanou formu, může postihovat oční a dýchací svalstvo a může vyústit v kvadruplegii. Může dojít ke zvýšení hladiny kreatinkinázy. Po vysazení kortikosteroidů může klinické zlepšení a zotavení vyžadovat týdny až roky.

Častým, avšak vzácně rozpoznaným nežádoucím účinkem, který doprovází dlouhodobé podávání vysokých dávek glukokortikoidů, je osteoporóza.

Poruchy ledvin a močových cest

Sklerodermická renální krize

U pacientů se systémovou sklerózou je nutná obezřetnost z důvodu zvýšené incidence (případně fatální) sklerodermické renální krize s hypertenzí a sníženým výdejem moči pozorované při denní dávce 15 mg prednisolonu a více. Má se provádět pravidelná kontrola krevního tlaku a renálních funkcí (s-kreatinin). Pokud je podezření na renální krizi, má být pečlivě sledován krevní tlak.

Kortikosteroidy mají být používány s opatrností u pacientů s renálním selháním, ale úprava dávkování není nutná. Methylprednisolon je hemodialyzovatelný (pro další informace viz bod 5.2).

Vyšetření

Střední a vysoké dávky hydrokortizonu nebo kortizonu mohou vyvolat vzestup krevního tlaku, retence sodíku a tekutin a zvýšené vylučování draslíku. Tyto nežádoucí účinky jsou vzácné a vyskytují se pouze při použití vysokých dávek syntetických derivátů. Může být zapotřebí snížený přísun solí v potravě a náhrada draslíku. Všechny kortikosteroidy vedou ke zvýšenému vylučování vápníku.

Poranění, otravy a procedurální komplikace

Systémové kortikosteroidy nejsou indikovány, a tudíž by neměly být používány, pro léčbu traumatických poranění mozku, multicentrická studie odhalila zvýšenou mortalitu po 2 týdnech a po 6 měsících od zranění u pacientů, kterým byl podáván methylprednisolon ve srovnání s placebem. Příčinná souvislost s methylprednisolonovou léčbou nebyla stanovena.

Další varování

Výskyt komplikací léčby glukokortikoidy závisí na výši dávky a na době trvání léčby. V každém individuálním případě je proto nutné zvážit poměr rizika a možného přínosu terapie, a to jak z hlediska výše dávky a délky trvání terapie, tak z hlediska rozhodnutí o každodenním nebo intermitentním podávání.

K léčbě mají být použity nejnižší možné dávky kortikosteroidů, a pokud je možné dávku snížit, snížení má být postupné.

Kombinovaná léčba methylprednisolonem a flourochinolony zvyšuje riziko ruptury šlachy, zejména u starších pacientů.

V postmarketingovém sledování byl u pacientů s malignitami, včetně hematologických malignit a solidních nádorů, po použití systémových kortikosteroidů samostatně nebo v kombinaci s jinými chemoterapeutiky hlášen syndrom nádorového rozpadu (TLS). Pacienti s vysokým rizikem TLS, jako jsou pacienti s nádory s vysokou proliferační rychlostí, vysokou nádorovou zátěží a vysokou citlivostí na cytotoxické látky, mají být pečlivě sledováni a mají být přijata vhodná opatření.

Starší pacienti

Časté nežádoucí účinky systémových kortikosteroidů mohou vést k vážnějším následkům ve stáří zvláště osteoporóza, zvýšené riziko retence tekutin, což může způsobit hypertenzi, hypokalémii, diabetes, náchylnost k infekcím a ztenčení kůže. Pro zamezení život ohrožujících reakcí je nutné podrobné klinické sledování.

Pediatrická populace

U kojenců i starších dětí podstupujících dlouhodobou kortikosteriodovou léčbu je třeba pečlivě sledovat růst a vývoj. U dětí, které jsou dlouhodobě léčeny glukokortikoidy a každý den dostávají několik dílčích dávek, může dojít k zastavení růstu. Použití tohoto dávkovacího schématu proto má být omezeno pouze na nejzávažnější indikace. Těmto nežádoucím účinkům lze obvykle předejít nebo je minimalizovat podáním glukokortikoidů každý druhý den.

Kojenci a děti dlouhodobě léčené kortikosteroidy jsou více ohroženy výskytem zvýšeného nitrolebního tlaku.

Vysoké dávky kortikosteroidů mohou u dětí vyvolat zánět slinivky břišní.

Po podání methylprednisolonu předčasně narozeným dětem se může rozvinout hypertrofická kardiomyopatie, proto má být provedeno odpovídající diagnostické vyšetření a monitorování srdeční funkce a struktury.

Pomocné látky

Metypred obsahuje laktózu (jako monohydrát). Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Methylprednisolon je substrátem cytochromu P450 (CYP), který je metabolizován převážně prostřednictvím CYP3A4. CYP3A4 je dominantní enzym nejhojněji zastoupené podskupiny CYP přítomných v lidských játrech. CYP3A4 katalyzuje 6β-hydroxylaci steroidů a je základní 1. fázi metabolismu endogenních i syntetických kortikosteroidů. Mnohé jiné sloučeniny jsou také substráty CYP3A4. a u některých z nich bylo prokázáno (stejně jako u jiných účinných látek), že mění metabolismus glukokortikoidů indukcí nebo inhibicí enzymu CYP3A4.

Inhibitory CYP3A4: Účinné látky, které inhibují aktivitu CYP3A4, obvykle snižují hepatickou clearance a zvyšují plazmatickou koncentraci účinných látek, které jsou substráty CYP3A4, například methylprednisolon. Možná bude potřeba v přítomnosti inhibitorů CYP3A4 upravit dávku methylprednisolonu, aby se předešlo toxicitě způsobené steroidy.

Očekává se, že souběžná léčba s inhibitory CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat, zvyšuje riziko systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této kombinace, pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů.

Účinné látky patřící k této skupině jsou např. erythromycin, klarithromycin, troleandomycin, ketokonazol, itrakonazol, isoniazid, diltiazem, mibefradil, aprepitant, fosaprepitant, inhibitory HIV proteázy (např. indinavir a ritonavir), cyklosporin a ethinylestradiol/noretisteron. Grapefruitová šťáva je také inhibitor CYP3A4.

Induktory CYP3A4: Účinné látky, které indukují aktivitu CYP3A4, obvykle zvyšují hepatickou clearance, což má za následek snížení plazmatické koncentrace účinných látek, které jsou substráty pro CYP3A4. Současné podávání může vyžadovat zvýšení dávky methylprednisolonu, aby se dosáhlo požadovaného výsledku.

Účinné látky patřící k této skupině jsou např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital primidon a fenytoin.

Substráty CYP3A4: pokud pacient používá některý další substrát CYP3A4 může být hepatická clearance methylprednisolonu buď inhibována, nebo indukována, což vyžaduje odpovídající úpravu dávkování. Je možné, že při současném užívání je více pravděpodobný výskyt nežádoucích účinků spojených s užitím každého z účinných látek samostatně.

Současné užití methylprednisolonu a takrolimu může způsobit pokles koncentrace takrolimu.

Současné užití methylprednisolonu s cyklosporinem vzájemně inhibuje jejich metabolismus. To může vést ke zvýšení plazmatické koncentrace jednoho nebo obou léčiv. Proto nežádoucí účinky vyskytující se při monoterapii mohou být při současné léčbě zesíleny. Při současném použití methylprednisolonu a cyklosporinu byly hlášeny křeče.

Kortikosteroidy mohou urychlit metabolizmus inhibitorů HIV proteázy, a tak snížit jejich plazmatické

koncentrace.

Methylprednisolon může mít vliv na rychlost acetylace a clearance isoniazidu.

Účinky nezávislé na CYP3A4: další interakce a účinky, které se vyskytují u methylprednisolonu jsou

popsány níže v tabulce 1.

Živé a atenuované vakcíny jsou kontraindikovány u pacientů, kteří dostávají kortikosteroidy v imunosupresivních dávkách. Těmto pacientům mohou být podány mrtvé nebo inaktivované vakcíny, ale jejich odpověď na takové vakcíny může být potlačena. Požadovaná imunizace může být podána pacientům, kteří dostávají kortikosteroidy v neimunosupresivních dávkách.

Tabulka 1 - Další důležité interakce/účinky spojené se současným užíváním methylprednisolonu

a dalších účinných látek

1. Současné používání kortikosteroidů s NSAID může zvýšit riziko gastrointestinálního krvácení a vředů.

2. Methylprednisolon může zvyšovat clearance kyseliny acetylsalicylové podávané ve vysokých dávkách. Zvýšení sérových hladin salicylátu v důsledku vysazení methylprednisolonu může vést ke zvýšenému riziku salicylátové

Další

Dlouhodobá léčba glukokortikoidy může oslabit účinek somatotropinu.

Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) zvyšuje clearance methylprednisolonu a snižuje jeho poločas, tak snižuje jeho glukokortikoidní účinek.

Kortikosteroidy antagonizují hypotenzivní účinek všech antihypertenziv.

Při podávání kortikosteroidů se srdečními glykosidy existuje zvýšené riziko hypokalémie. Účinky kortikosteroidů mohou být po mifepristonu sníženy po dobu 3-4 dnů.

Před podáním tohoto léčivého přípravku těhotným nebo kojícím ženám nebo ženám ve fertilním věku musí být zváženy možné přínosy léčby kortikosteroidy oproti možným nežádoucím účinkům na matku a embryo nebo plod.

Těhotenství

Ve studiích na zvířatech se při podávání vysokých dávek kortikosteroidů samicím v některých případech vyskytly malformace plodu.

Methylprednisolon má být použit během těhotenství pouze v nezbytných případech, protože studie u člověka nemohou stanovit bezpečnost přípravku během těhotenství.

Některé kortikosteroidy rychle pronikají placentou. V jedné retrospektivní studii byl zjištěn častější výskyt nižší porodní váhy u dětí narozených ženám užívajícím kortikosteroidy. U lidí se zdá, že riziko nízké porodní hmotnosti závisí na kumulativní dávce a lze jej minimalizovat podáváním nižších dávek kortikosteroidů.

Přestože je neonatální adrenální insuficience u novorozenců vystavených kortikosteroidům v děloze vzácná, novorozenci vystavení vysokým dávkám kortikosteroidů mají být pečlivě sledováni a vyšetřeni s ohledem na riziko adrenální insuficience.

Vliv kortikosteroidů na průběh porodu není znám.

U dětí narozených ženám léčeným dlouhodobě kortikosteroidy během těhotenství byl pozorován šedý zákal.

Kojení

Kortikosteroidy se v malých množstvích vylučují do mateřského mléka.

Kortikosteroidy vylučované do mateř ského mléka mohou potlačovat růst a interagovat s endogenní produkcí glukokortikoidů u kojených dětí.

Rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo přerušit/zastavit léčbu přípravkem Metypred je nutné učinit s ohledem na přínos kojení pro dítě a přínos léčby pro ženu.

Fertilita

Ve studiích na zvířatech bylo prokázáno, že kortikosteroidy narušují fertilitu. Léčba kortikosteroidy může zhoršit kvalitu spermatu a způsobit amenoreu.

Účinky kortikosteroidů na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly systematicky hodnoceny. Při léčbě kortikosteroidy se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, například závratě, poruchy vidění a únava. Pokud pacienti takové příznaky pocítí, nemají řídit ani obsluhovat stroje.

Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže v tabulce 2 podle tříd orgánových systémů a četností: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až

< 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 2: Nežádoucí účinky podle tříd orgánových systémů a četností

* Nejčastějšími nežádoucími účinky u dětí byly změny nálady, abnormální chování, insomnie a

podrážděnost.

V souvislosti s vysazením léčby byly hlášeny ojedinělé případy takzvané "post-steroidní panikulitidy". V souladu s hlášenými případy se asi dva týdny po ukončení léčby objevují červené, pevné, palčivé podkožní uzlíky, které spontánně vymizí. Během léčby kortikosteroidy může také dojít ke zvýšenému sklonu ke koagulaci a k hyperlipidemii, stejně jako ke zvýšení rizika aterosklerózy a

vaskulitidy. Léčba kortikosteroidy může zhoršit kvalitu spermií a může způsobit amenoreu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Neexistuje klinický syndrom akutního předávkování kortikosteroidy. Hlášení akutní toxicity a/nebo smrti po předávkování kortikosteroidy jsou vzácná. V případě předávkování není k dispozici žádné specifické antidotum. Má být použita konvenční léčba na podporu životních funkcí a symptomatická léčba. Methylprednisolon je dialyzovatelný.

Ve spojení s chronickým předávkováním je potřeba mít na paměti možnost nedostatečnosti nadledvin

(viz body 4.4 a 4.5).