AYBINTIO 25MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC

Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - AYBINTIO 25MG/ML
Přípravek Aybintio je v kombinaci chemoterapeutickým režimem obsahujícím fluorpyrimidin indikován k léčbě dospělých pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem.
Přípravek Aybintio je v kombinaci s paklitaxelem indikován k první linii léčby dospělých pacientů s metastazujícím karcinomem prsu. Další informace týkající se receptoru 2 pro lidský epidermální růstový faktor (HER2) jsou uvedeny v bodě 5.1.
Přípravek Aybintio je v kombinaci s kapecitabinem indikován k prvnílinii léčby dospělých pacientů
s metastazujícím karcinomem prsu, u kterých se léčba jinou možnou chemoterapií, včetně antracyklinů a taxanů, nepovažuje za vhodnou. Pacienti, kteří byli v posledních 12 měsících léčeni režimem obsahujícím taxan a antracyklin v adjuvantním podání, nemají být léčeni kombinací přípravku Aybintio a kapecitabinu. Další informace týkající se HER2 jsou uvedeny v bodě 5.1.
Přípravek Aybintio přidaný k chemoterapeutickému režimu s platinou je indikován k první linii léčby dospělých pacientů s neresekabilním pokročilým, metastazujícím nebo rekurentním nemalobuněčným karcinomem plic jiného histologického typu, než predominantně z dlaždicových buněk.
Přípravek Aybintio je v kombinaci s erlotinibem indikován k první linii léčby dospělých pacientů s neresekovatelným pokročilým, metastazujícím nebo rekurentním nedlaždicobuněčným nemalobuněčným karcinomem plic s aktivující mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (EGFR) (viz bod 5.1).
Přípravek Aybintio je v kombinaci s interferonem alfa-2a indikován k první linii léčby dospělých pacientů s pokročilým a/nebo metastazujícím karcinomem ledviny.
Přípravek Aybintio je v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem indikován k primárníléčbě dospělých pacientek s pokročilým (stadia III B, III C a IV dle klasifikace Mezinárodnífederace gynekologie a porodnictví[International Federation of Gynecology and Obstetrics – FIGO]) epiteliálním karcinomem vaječníku, vejcovodu nebo primárním peritoneálním karcinomem (viz bod 5.1).
Přípravek Aybintio je v kombinaci s karboplatinou a gemcitabinem nebo v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem indikován k léčbě dospělých pacientek s prvnírekurencíepiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu citlivých k platině, které nebyly dosud léčeny bevacizumabem nebo jinými inhibitory růstového faktoru cévního endotelu (VEGF) nebo jinými přípravky cílenými proti receptoru VEGF.
Přípravek Aybintio je v kombinaci s paklitaxelem, topotekanem nebo pegylovaným liposomálním doxorubicinem indikován k léčbě dospělých pacientek s rekurencíepiteliálního karcinomu vaječníků, vejcovodů nebo primárního peritoneálního karcinomu rezistentních k platině, které nebyly léčeny více než dvěma předchozími režimy chemoterapie a které nebyly dosud léčeny bevacizumabem nebo jinými inhibitory růstového faktoru cévního endotelu (VEGF) nebo jinými přípravky cílenými proti receptoru VEGF (viz bod 5.1).
Přípravek Aybintio je v kombinaci s paklitaxelem a cisplatinou nebo alternativně s paklitaxelem a topotekanem u pacientek, kterým nemůže být podaná léčba platinou, indikován k léčbě dospělých pacientek s perzistentním, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (viz bod 5.1).
Injekční lahvičku neprotřepávejte.
Přípravek Aybintio musí být podáván pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s podáváním cytostatik.
Dávkování
Metastazujícíkolorektálníkarcinom
Doporučená dávka přípravku Aybintio podávaného ve formě intravenózní infuze je buď 5 mg/kg nebo 10 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jedenkrát za dva týdny nebo 7,5 mg/kg nebo 15 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jedenkrát za tři týdny.
Doporučuje se, aby léčba pokračovala až do progrese základního onemocnění nebo do nepřijatelné toxicity.
Metastazujícíkarcinom prsu
Doporučená dávka přípravku Aybintio je 10 mg/kg tělesné hmotnosti jednou za 2 týdny nebo 15 mg/kg tělesné hmotnosti jednou za 3 týdny podávaná ve formě intravenózní infuze.
Doporučuje se, aby léčba pokračovala až do progrese základního onemocnění nebo do nepřijatelné toxicity.
Nemalobuněčný karcinom plic
První linie léčby nedlaždicobuněčného nemalobuněčného karcinomu plic v kombinaci s chemoterapeutickým režimem s platinou
Přípravek Aybintio se podává spolu s chemoterapeutickým režimem s platinou a to až po 6 léčebných cyklů, po nichž se podává přípravek Aybintio samotný až do progrese onemocnění.
Doporučená dávka přípravku Aybintio je 7,5 mg/kg nebo 15 mg/kg tělesné hmotnosti jednou za 3 týdny podávaná ve formě intravenózní infuze.
Klinický přínos u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic byl prokázán jak pro dávku 7,5 mg/kg, tak pro dávku 15 mg/kg (viz bod 5.1).
Doporučuje se, aby léčba pokračovala až do progrese základního onemocnění nebo do nepřijatelné toxicity.
První linie léčby nedlaždicobuněčného nemalobuněčného karcinomu plic s aktivační mutacíEGFR v kombinaci s erlotinibem
Před zahájením léčby v kombinaci přípravku Aybintio s erlotinibem má být proveden test mutace EGFR. Je důležité, aby byla vybrána správně validovaná a robustní metoda a tím se zabránilo falešně negativnímu nebo falešně pozitivnímu vyhodnocení.
Doporučená dávka přípravku Aybintio při kombinaci s erlotinibem je 15 mg/kg tělesné hmotnosti, podávaná jednou za 3 týdny ve formě i. v. infuze.
Doporučuje se, aby léčba přípravkem Aybintio při kombinaci s erlotinibem pokračovala až do progrese onemocnění.
Ú plné informace o dávkování a způsobu podáníerlotinibu viz SmPC erlotinibu.
Pokročilý a/nebo metastazující karcinom ledviny
Doporučená dávka přípravku Aybintio je 10 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 2 týdny ve formě intravenózní infuze.
Doporučuje se, aby léčba pokračovala až do progrese základního onemocnění nebo do nepřijatelné toxicity.
Epiteliálníkarcinom vaječníku, vejcovodu a primárníperitoneálníkarcinom
Primární léčba
Přípravek Aybintio se podává spolu s karboplatinou a paklitaxelem a to až po 6 léčebných cyklů, a následně se pokračuje v samostatné léčbě přípravkem Aybintio do progrese nemoci, maximálně po dobu 15 měsíců nebo do nepřijatelné toxicity, dle toho, co nastane nejdříve.
Doporučená dávka přípravku Aybintio je 15 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 3 týdny ve formě intravenózní infuze.
Léčba rekurentního onemocnění citlivého k platině
Přípravek Aybintio se podává buď v kombinaci s karboplatinou a gemcitabinem v 6 až 10 cyklech, nebo v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem v 6 až 8 cyklech, a následně se pokračuje v podávání přípravku Aybintio samotného až do progrese nemoci. Doporučená dávka přípravku Aybintio je
15 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 3 týdny ve formě intravenózní infuze.
Léčba rekurentního onemocnění rezistentního k platině
Přípravek Aybintio se podává v kombinaci s jednou z následujících látek – paklitaxel, topotekan (podáván týdně) nebo pegylovaný liposomální doxorubicin. Doporučená dávka přípravku Aybintio je 10 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 2 týdny ve formě intravenózní infuze. Při podávání přípravku Aybintio v kombinaci s topotekanem (podáváníve dnech 1-5, každé 3 týdny) je doporučená dávka přípravku Aybintio 15 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 3 týdny ve formě
intravenózní infuze. Doporučuje se, aby léčba trvala do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity (viz bod 5.1, studie MO 22224).
Karcinom děložního čípku
Přípravek Aybintio se podává v kombinaci s jedním z následujících režimů chemoterapie: paklitaxel a cisplatina nebo paklitaxel a topotekan.
Doporučená dávka přípravku Aybintio je 15 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná jednou za 3 týdny ve formě intravenózní infuze.
Doporučuje se, aby léčba trvala do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity (viz bod 5.1).
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
U pacientů ve věku ≥ 65 let není potřeba upravovat dávkování.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Bezpečnost a účinnost přípravku Aybintio nebyla u pacientů s poruchou ledvin hodnocena (viz bod 5.2).
Pacienti s poruchou funkce jater
Bezpečnost a účinnost přípravku Aybintio nebyla u pacientů s poruchou jater hodnocena (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost bevacizumabu u dětí mladších 18 let nebyla stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit žádné doporučení ohledně dávkování.
Použití bevacizumabu v indikacích k léčbě kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, plic, vaječníku, vejcovodu, peritonea, děložního čípku a ledvin u pediatrické populace nenírelevantní.
Způsob podání
Přípravek Aybintio je určen k intravenóznímu podání. Ú vodnídávka přípravku Aybintio má být podávána během 90 minut ve formě intravenózníinfuze. Jestliže je první infuze dobře snášena, druhá infuze může být podávána během 60 minut. Jestliže je dobře snášena infuze podávaná během 60 minut, všechny následující infuze mohou být podávány během 30 minut.
Nesmíse podávat technikou i.v. push ani formou intravenózního bolusu.
Snížení dávky z důvodu nežádoucích účinků se nedoporučuje. Léčba má být buď trvale ukončena, nebo dočasně pozastavena, jak je popsáno v bodě 4.4, pokud je tak indikováno.
Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. Infuze přípravku Aybintio nesmí být podávány nebo míchány s roztoky glukózy. Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
-
Hypersenzitivita na látky produkované ovariálními buňkami čínských křečíků nebo na jiné rekombinantnílidské nebo humanizované protilátky
-
Těhotenství (viz bod 4.6)
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Gastrointestinální (GI) perforace a píštěle (viz bod 4.8)
U pacientů může být během léčby bevacizumabem zvýšeno riziko vzniku gastrointestinální perforace a perforace žlučníku. Intraabdominální zánětlivé procesy mohou být u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem rizikovým faktorem gastrointestinální perforace, a proto musí být těmto pacientům během léčby věnována zvýšená pozornost. Předchozí radioterapie je rizikovým faktorem gastrointestinální perforace při léčbě pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku bevacizumabem. Všechny pacientky s GI perforací měly předchozí radiaci. Léčba má být trvale ukončena u pacientů, u nichž došlo ke gastrointestinálníperforaci.
GI-vaginální píštěle ve studii GOG-0240
Při léčbě bevacizumabem mají pacientky, které jsou léčeny z důvodu přetrvávajícího, rekurentního nebo metastazujícího karcinomu děložního čípku, zvýšené riziko vzniku píštělí mezi vagínou a jakoukoli části GI traktu (gastrointestinálně-vaginální píštěle). Předchozí radioterapie je významným rizikovým faktorem vzniku GI-vaginální píštěle a všechny pacientky s GI-vaginální píštělí podstoupily předchozí radioterapii. Rekurence nádoru v oblasti předchozí radioterapie je dalším významným rizikovým faktorem pro vznik GI-vaginální píštěle.
Non-GI píštěle (viz bod 4.8)
Při léčbě bevacizumabem mohou mít pacienti zvýšené riziko vzniku píštěle. U pacientů s tracheoesofageální píštělí nebo jakoukoli píštělí stupně 4 [dle US National Cancer Institute-Common Terminology Criteria for Adverse Events (NCI-CTCAE v.3)] trvale ukončete léčbu přípravkem Aybintio. O pokračujícím použití bevacizumabu u pacientů s jinými píštělemi jsou k dispozici jen omezené informace.
V případě vnitřní píštěle nepocházející z gastrointestinálního traktu je nutno zvážit ukončení léčby přípravkem Aybintio.
Komplikace při hojení ran (viz bod 4.8)
Bevacizumab může nepříznivě ovlivnit proces hojení ran. Byly hlášeny případy závažných komplikací při hojení ran, včetně anastomotických komplikací, končících úmrtím. S léčbou se nemá začít dříve než po uplynutí 28 dnů po velkém chirurgickém výkonu, nebo do té doby, než se rána po chirurgickém výkonu zcela zahojí. U pacientů, u kterých se vyskytne během léčby komplikace při hojeníran, musí být léčba přerušena, dokud se rána zcela nezahojí. Léčba má být přerušena v případě podstoupení elektivníoperace.
U pacientů léčených bevacizumabem byly vzácně hlášeny případy nekrotizující fasciitidy, včetně případů končících úmrtím. Tyto příhody byly obvykle pozorovány po předchozích komplikacích při hojení rány, gastrointestinální perforaci nebo vzniku píštěle. Pokud u pacienta vznikne nekrotizujícífasciitida, musí být ukončena léčba přípravkem Aybintio a okamžitě zahájena vhodná terapie.
Hypertenze (viz bod 4.8)
U pacientů léčených bevacizumabem byla zaznamenaná zvýšená incidence hypertenze. Údaje z klinických studií naznačují, že incidence hypertenze pravděpodobně závisí na výši dávky.
Preexistujícíhypertenze má být před zahájením léčby přípravkem Aybintio adekvátně korigována.
Nejsou k dispozici žádné informace týkající se účinku bevacizumabu u pacientů s neléčenou hypertenzína začátku léčby.
Během léčby se všeobecně doporučuje sledovat krevní tlak.
Ve většině případů byla hypertenze upravena za použití standardní antihypertenzní léčby s ohledem na individuální stav postiženého pacienta. Použití diuretik k léčbě hypertenze se nedoporučuje
u pacientů léčených chemoterapeutickým režimem s cisplatinou. Podávání přípravku Aybintio má být trvale ukončeno v případě, že klinicky významnou hypertenzi nelze dostatečně zvládnout antihypertenzní léčbou nebo jestliže se u pacienta objevíhypertenzníkrize nebo hypertenzní encefalopatie.
Syndrom zadníreverzibilníencefalopatie (viz bod 4.8)
U pacientů léčených bevacizumabem byly vzácně hlášeny známky a příznaky odpovídající syndromu zadní reverzibilní encefalopatie, zřídka se vyskytující neurologické poruchy, která se mimo jiné může projevovat těmito známkami a příznaky: křeče, bolest hlavy, změny mentálního stavu, poruchy vidění nebo kortikální slepota, společně s hypertenzí nebo bez hypertenze. K potvrzenídiagnózy syndromu zadní reverzibilní encefalopatie je nutné provedení zobrazovacího vyšetření mozku, přednostně pomocí magnetické rezonance. U pacientů se syndromem zadní reverzibilní encefalopatie se doporučuje ukončení terapie přípravkem Aybintio a léčba specifických příznaků včetně kontroly hypertenze. Bezpečnost opětovného zahájení terapie bevacizumabem u pacientů s předchozím výskytem syndromu zadníreverzibilníencefalopatie neníznáma.
Proteinurie (viz bod 4.8)
Pacienti s hypertenzív anamnéze mají během léčby bevacizumabem zvýšené riziko vzniku proteinurie. Bylo prokázáno, že vznik proteinurie všech stupňů [dle US National Cancer Institute-Common Terminology Criteria for Adverse Events (NCI-CTCAE v.3)] může záviset na dávce. Před zahájením a během léčby se u pacientů trpících proteinurií doporučuje provedení rozboru moči testovacím proužkem. Proteinurie stupně 4 (nefrotický syndrom) byla pozorována až u 1,4 % pacientů léčených bevacizumabem. U pacientů, u kterých se vyskytne nefrotický syndrom (NCI-CTCAE v.3), je nutno léčbu trvale ukončit.
Arteriálnítromboembolie (viz bod 4.8)
V klinických studiích byla zjištěna zvýšená incidence arteriální tromboembolie, včetně cévních mozkových příhod, tranzitorních ischemických atak a infarktů myokardu u pacientů, kterým byl podáván bevacizumab v kombinaci s chemoterapií, v porovnánís pacienty, kteří byli léčeni pouze chemoterapií.
Pacienti léčení bevacizumabem plus chemoterapií, kteří mají v anamnéze arteriálnítromboembolii, diabetes nebo jsou starší než 65 let, mají v průběhu léčby vyšší riziko vzniku arteriálních tromboembolických nežádoucích účinků. Proto je nutné věnovat těmto pacientům během léčby přípravkem Aybintio zvýšenou pozornost.
U pacientů, u kterých se vyskytnou arteriální tromboembolické nežádoucí účinky, je nutné léčbu ukončit.
Žilní tromboembolie (viz bod 4.8)
Při léčbě bevacizumabem může být u pacientů zvýšené riziko vzniku žilních tromboembolických nežádoucích účinků včetně plicní embolizace.
Při léčbě bevacizumabem mohou mít pacientky, které jsou léčeny kombinací paklitaxel a cisplatina z důvodu přetrvávajícího, rekurentního nebo metastazujícího karcinomu děložního čípku, zvýšené riziko vzniku žilních tromboembolických příhod.
U pacientů s život ohrožujícím (stupeň 4) tromboembolickým nežádoucím účinkem včetně plicní embolizace (NCI-CTCAE v.3), má být léčba přípravkem Aybintio ukončena. Pacienty
s tromboembolickým nežádoucím účinkem stupně ≤ 3 (NCI-CTCAE v.3) je třeba pečlivě sledovat.
Krvácení
U pacientů léčených bevacizumabem je zvýšené riziko vzniku krvácení, zejména krvácení souvisejícího s nádorem. U pacientů, u kterých se během léčby bevacizumabem vyskytne krvácení3. nebo 4. stupně (NCI-CTCAE v.3), je nutno léčbu přípravkem Aybintio trvale ukončit (viz bod 4.8).
Pacienti s neléčenými metastázami v CNS byli rutinně vyloučeni z klinických studií s bevacizumabem na základě zobrazovacích vyšetření nebo známek a příznaků. Riziko krvácení do CNS u takových pacientů proto nebylo prospektivně hodnoceno v randomizovaných klinických hodnoceních (viz bod 4.8). Pacienti majíbýt monitorováni kvůli známkám a příznakům krvácení do CNS a léčba přípravkem Aybintio má být v případech nitrolebního krvácení přerušena.
Nejsou k dispozici informace týkající se bezpečnosti bevacizumabu u pacientů, u kterých byla diagnostikována kongenitálníhemoragická diatéza, získaná koagulopatie nebo u pacientů, kterým se podává plná dávka antikoagulanciík léčbě tromboembolie před zahájením léčby bevacizumabem, neboť tito pacienti byli vyloučeni z klinických studií. Proto je u těchto pacientů nutné zvážit možná rizika před zahájením léčby. Avšak u pacientů, u kterých se během léčby bevacizumabem objevila venózní trombóza, nebylo zaznamenáno zvýšené riziko krvácení stupně 3 nebo vyššího (NCI-CTCAE v.3) při současném podáváníplné dávky warfarinu a bevacizumabu.
Plicníkrvácení/hemoptýza
Pacienti s nemalobuněčným karcinomem plic léčení bevacizumabem mohou být vystaveni riziku závažného a v některých případech fatálního plicního krvácení/hemoptýzy. Pacienti s přítomným plicním krvácením/hemoptýzou (> 2,5 ml červené krve) nemajíbýt bevacizumabem léčeni.
Aneurysmata a arteriálnídisekce
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo aneurysma v anamnéze, se má před zahájením léčby přípravkem Aybintio toto riziko pečlivě zvážit.
Městnavé srdeční selhání (viz bod 4.8)
V klinických studiích byly zaznamenány případy odpovídající městnavému srdečnímu selhávání. Nálezy se pohybovaly od asymptomatického poklesu ejekční frakce levé komory po symptomatické městnavé srdeční selhávání vyžadující léčbu nebo hospitalizaci. Opatrnost při léčbě bevacizumabem je nutná u pacientů s klinicky významným kardiovaskulárním onemocněním, jako jsou preexistující onemocnění věnčitých tepen nebo městnavé srdeční selhávání.
Většina pacientů, u kterých se městnavé srdeční selhávání vyskytlo, měla metastazující karcinom prsu a byla dříve léčena antracykliny či podstroupila radioterapi levé poloviny hrudníku, nebo měla další rizikové faktory vzniku městnavého srdečního selhávání.
U pacientů ve studii AVF3694g, kteří dostali léčbu s antracykliny a kteří nebyli léčení antracykliny dříve, nebylo ve skupině léčené antracyklinem + bevacizumabem pozorováno zvýšení incidence městnavého srdečního selhávání jakéhokoli stupně ve srovnání s léčbou samotnými antracykliny. Městnavé srdeční selhávání stupně 3 a vyššího bylo o něco častější u pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci s chemoterapií než u pacientů, kteří dostali samotnou chemoterapii. To je konsistentní s výsledky u pacientů v jiných studiích s metastazujícím karcinomem prsu, kteří nedostali současně léčbu antracykliny (NCI-CTCAE v.3) (viz bod 4.8).
Neutropenie a infekce (viz bod 4.8)
U pacientů léčených některými myelotoxickými režimy a bevacizumabem byla ve srovnánís léčbou samotnou chemoterapií pozorována zvýšená četnost závažné neutropenie, febrilní neutropenie nebo infekcíse závažnou neutropenií nebo bez závažné neutropenie (včetně fatálních případů). Bylo to pozorováno zejména při léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu nebo metastazujícího karcinomu prsu kombinovanými režimy s platinou nebo taxany a při léčbě v kombinaci s paklitaxelem a topotekanem u přetrvávajícího, rekurentního nebo metastazujícího karcinomu děložního čípku.
Hypersenzitivníreakce (včetně anafylaktického šoku) / reakce na infuzi (viz bod 4.8)
Pacienti mohou být vystaveni riziku vzniku reakcína infuzi/hypersenzitivních reakcí(včetně anafylaktického šoku). Během podání bevacizumabu a po jeho ukončení se doporučuje pečlivé sledování pacienta, jak je běžné při jakékoli infuzi léčebné humanizované monoklonální protilátky.
V případě reakce musí být infuze přerušena a zahájena přiměřená léčba. Systémová premedikace není vyžadována.
Osteonekróza čelisti (viz bod 4.8)
U onkologických pacientů léčených bevacizumabem byly hlášeny případy osteonekrózy čelisti. Většina těchto pacientů byla dříve nebo současně léčena intravenózními bisfosfonáty, u kterých je osteonekróza čelisti známým rizikem. Při současném nebo následném podávání bevacizumabu
a intravenózních bisfosfonátů je nutná zvýšená opatrnost.
Známým rizikem jsou také invazivní stomatologické zákroky. Před zahájením léčby přípravkem Aybintio má být zváženo stomatologické vyšetření a přiměřené preventivní ošetření. U pacientů, kteří dříve byli nebo jsou léčeni intravenózními bisfosfonáty, pokud možno nemajíbýt prováděny invazivní stomatologické zákroky.
Podánído sklivce
Vliv protinádorových léků na farmakokinetiku bevacizumabu
Výsledky populační farmakokinetické analýzy neukázaly žádné klinicky významné interakce současně podávané chemoterapie na farmakokinetiku bevacizumabu. Nebyly ani statisticky významné, ani klinicky relevantnírozdíly v clearance bevacizumabu u pacientů léčených bevacizumabem
v monoterapii při srovnání s pacienty, kteří dostali bevacizumab v kombinaci s interferonem alfa-2a, erlotinibem nebo chemoterapií(IFL, 5-FU/LV, karboplatina/paklitaxel, kapecitabin, doxorubicin nebo cisplatina/gemcitabin).
Vliv bevacizumabu na farmakokinetiku dalších protinádorových léků
Nebyly pozorovány žádné klinicky významné interakce bevacizumabu na farmakokinetiku současně podávaného interferonu alfa-2a, erlotinibu (a jeho aktivního metabolitu OSI-420) nebo cytostatik: irinotekanu (a jeho aktivního metabolitu SN38), kapecitabinu, oxaliplatiny (která byla stanovena měřením volné a celkové platiny) a cisplatiny. Nelze stanovit jasné závěry o vlivu bevacizumabu
na farmakokinetiku gemcitabinu.
Kombinace bevacizumabu a sunitinib malátu
Ve dvou klinických hodnoceních u metastazujícího karcinomu ledviny byla u 7 z 19 pacientů léčených kombinacíbevacizumabu (10 mg/kg každé 2 týdny) a sunitinib-malátu (50 mg denně) hlášena mikroangiopatická hemolytická anemie (MAHA).
MAHA je hemolytická porucha, která se může projevit fragmentací červených krvinek, anemií a trombocytopenií. U některých pacientů byly kromě toho pozorovány hypertenze (včetně hypertenzní krize), zvýšená hladina kreatininu a neurologické příznaky. Všechny tyto nálezy byly po ukončení léčby bevacizumabem a sunitinib-malátem reversibilní(viz Hypertenze, Proteinurie, Syndrom zadní reverzibilníencefalopatie v bodě 4.4).
Kombinace s režimy s platinou nebo taxany (viz body 4.4 a 4.8)
Zvýšený výskyt závažné neutropenie, febrilní neutropenie nebo infekce s těžkou neutropenií nebo bez ní (včetně několika případů končících úmrtím) byl pozorován zejména u pacientů léčených pro nemalobuněčný karcinom plic nebo metastazující karcinom prsu režimem s platinou nebo taxanem.
Radioterapie
Bezpečnost a účinnosti radioterapie při současném podáváníbevacizumabu nebyla stanovena.
Monoklonálníprotilátky proti EGFR v kombinaci s chemoterapeutickým režimem s bevacizumabem Studie interakcí nebyly prováděny. Monoklonální protilátky proti EGFR nemají být podávány k léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu v kombinaci s režimem chemoterapie zahrnujícím bevacizumab. Výsledky randomizovaných studiífáze III PACCE a CAIRO-2 u pacientů
s metastazujícím kolorektálním karcinomem naznačují, že použití anti-EGFR monoklonálních protilátek panitumumabu a cetuximabu v kombinaci s bevacizumabem a chemoterapiíje ve srovnání se samotným bevacizumabem plus chemoterapiíspojeno s poklesem přežití (overall survival, OS), bez progrese (progression-free survival, PFS) a/nebo celkového přežití a se zvýšenou toxicitou.
Ženy ve fertilním věku
Ženy ve fertilním věku musí během léčby (a až 6 měsíců po jejím ukončení) používat účinnou antikoncepci.
Těhotenství
Nejsou k dispozici údaje z klinické studie týkajícíse podáváníbevacizumabu těhotným ženám.
Ve studiích u zvířat byla zjištěna reprodukční toxicita, včetně malformací (viz bod 5.3). Je známo, že imunoglobuliny G prostupují placentou. Předpokládá se, že bevacizumab inhibuje angiogenezi
u plodu, a proto existuje podezření, že by mohl způsobit závažné poruchy plodu, pokud by byl podáván v průběhu těhotenství. Po uvedení přípravku na trh byly u žen léčených bevacizumabem samotným nebo v kombinaci se známými embryotoxickými chemoterapeutiky pozorovány případy fetálních abnormalit (viz bod 4.8). Bevacizumab je v těhotenství kontraindikován (viz bod 4.3).
Kojení
Není známo, zda je bevacizumab vylučován do lidského mléka. Jelikož se mateřské imunoglobuliny G vylučují do mléka a bevacizumab by mohl poškodit růst a vývoj kojeného dítěte (viz bod 5.3), je nutné, aby ženy během léčby přestaly kojit a nekojily alespoň po dobu dalších šesti měsíců po podání poslednídávky bevacizumabu.
Fertilita
Studie toxicity po opakovaném podávání u zvířat ukázaly, že bevacizumab by mohl mít negativní vliv na fertilitu žen (viz bod 5.3). Ve studii fáze III s adjuvantní léčbou pacientů s karcinomem tračníku prokázala substudie u premenopauzálních žen vyšší incidenci nových případů selhání vaječníků
ve skupině s bevacizumabem v porovnání s kontrolní skupinou. Po ukončení léčby bevacizumabem se u většiny pacientek funkce vaječníků upravila. Dlouhodobý vliv léčby bevacizumabem na fertilitu neníznám.
Bevacizumab nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Byly však hlášeny stavy somnolence a synkopy při použití bevacizumabu (viz tabulka 1 v bodě 4.8). Pokud se u pacientů objeví příznaky, které ovlivňují jejich zrak nebo koncentraci, nebo jejich schopnost reagovat, mají být poučeni, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, dokud příznaky neodezní.
Souhrn bezpečnostního profilu
Celkový profil bezpečnosti bevacizumabu je stanoven na základě dat získaných u více než
5 700 pacientů s různými zhoubnými nádory, kterým byl podáván v klinických studiích bevacizumab především v kombinaci s chemoterapií.
Nejzávažnějšími nežádoucími účinky byly:
-
Gastrointestinálníperforace (viz bod 4.4)
-
Krvácení, včetně plicního krvácení/hemoptýzy, které je častější u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. (viz bod 4.4)
-
Arteriálnítromboembolie (viz bod 4.4)
Nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky v různých klinických studiích u pacientů léčených bevacizumabem byly hypertenze, únava nebo astenie, průjem a bolest břicha.
Analýzy údajů klinické bezpečnosti naznačují, že výskyt hypertenze a proteinurie při léčbě bevacizumabem je pravděpodobně závislý na dávce.
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky uvedené v tomto bodě spadají do následujících kategorií četnosti: velmi časté
(≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulky 1 a 2 uvádějí nežádoucí účinky související s podáváním bevacizumabu v kombinaci s různými režimy chemoterapie v různých indikacích podle tříd orgánových systémů databáze MedDRA.
Dle četnosti výskytu jsou v tabulce 1 uvedeny všechny nežádoucí účinky, u kterých bylo stanoveno, že mají příčinnou souvislost s bevacizumabem:
-
porovnáním četností výskytu případů zaznamenaných mezi léčebnými rameny klinických studií (s četností alespoň o 10 % vyšší než v kontrolním rameni, stupeň 1-5 dle NCI-CTCAE, nebo
s četností alespoň o 2 % vyšší než v kontrolním rameni, stupeň 3-5 dle NCI-CTCAE),
-
v poregistračních studiích bezpečnosti,
-
ve spontánních hlášeních,
-
v epidemiologických studiích/neintervenčních nebo observačních studiích,
-
nebo hodnocením zpráv o jednotlivých případech.
V tabulce 2 jsou dle četnosti výskytu uvedeny závažné nežádoucí účinky. Závažné účinky jsou definovány jako nežádoucí účinky stupně 3-5 dle NCI-CTCAE s četností alespoň o 2 % vyšší než
v kontrolním rameni v klinických studií. V tabulce 2 jsou také uvedeny nežádoucí účinky, které byly vyhodnoceny držitelem rozhodnutí o registraci jako klinicky významné až závažné.
Do obou tabulek 1 a 2, kde to bylo možné, byly zahrnuty nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh. Bližší informace o těchto nežádoucích účincích jsou uvedeny v tabulce 3.
Nežádoucí účinky jsou v tabulkách uvedeny v příslušné kategorii četnosti dle nejvyššího výskytu v kterékoli indikaci.
V každé kategorii četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Některé z uvedených nežádoucích účinků lze běžně pozorovat při chemoterapii; avšak bevacizumab může tyto nežádoucí účinky zhoršit, je-li podáván v kombinaci s chemoterapeutickými látkami. To například zahrnuje syndrom palmoplantární erytrodysestezie s pegylovaným liposomálním doxorubicinem nebo kapecitabinem, periferní senzorickou neuropatii při léčbě s paklitaxelem nebo oxaliplatinou, poruchy nehtů nebo alopecii při léčbě s paklitaxelem, a paronychium při léčbě s erlotinibem.
Tabulka 1: Nežádoucí účinky rozdělené dle četnosti výskytu
Třídy orgánových systémů Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Četnost není známa Infekce a Sepse Nekrotizující infestace Absces b,d fasciitida a Celulitida Infekce Infekce močových cest Poruchy Febrilní Anemie krve a neutropenie Lymfopenie lymfatickéh Leukopenie o systému Neutropenie b Trombocytopenie Poruchy imunitního systému Hypersenzitivita Reakcena infuzi a,b,d Anafylaktický šok Poruchy metabolism u a výživy Anorexie Hypomagnezémie Hyponatrémie Dehydratace Poruchy Periferní Cévnímozková Syndrom Hypertenzní nervového senzorická příhoda zadní encefalo- systému neuropatie b Synkopa reversibilní patie a DysartrieBolest hlavy Somnolence encefalo-patie a,b,d Dysgeuzie Poruchy oka Porucha oka Zvýšené slzení Srdeční poruchy Městnavé srdeční selháváníb,d Supraventrikulár-nítachykardie Cévní Hypertenze b,d Tromboembolie Renální poruchy Trombo- (arteriální) b,d trombotická embolismus Krváceníb,d mikroangio- (žilní) b,d Hluboká žilní patie a,b, trombóza Hyalinní okluzivní glomerulární mikroangiopat ie a, Aneurysmata a arteriální disekce Respirační, hrudnía Dyspnoe RinitidaEpistaxe Plicní krvácení/Hemoptýza b,d Plicní hypertenze a Třídy orgánových systémů Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Četnost není známa mediastinál níporuchy Kašel Plicníembolie Hypoxie Dysfonie a Perforace nosní přepážky a Gastro- Rektální Gastrointestinální Gastrointesti- intestinální krvácení perforace b,d nální poruchy Stomatitida Intestinální vřed a Zácpa perforace Průjem Ileus Nauzea Obstrukce střeva Zvracení Rekto-vaginální Bolest břicha píštěled,e Gastrointestinální poruchy Proktalgie Poruchy Perforace jater a žlučníku a,b žlučových cest Poruchy Komplikace s Syndrom kůže a hojením ran b,d palmoplantární podkožní Exfoliativní erytrodysestezie tkáně dermatitida Suchost kůže Změny barvy kůže Poruchy Bolest kloubů Píštěl b,d Osteonekróza svalové a Bolest svalů Svalová slabost čelisti a,b kosterní Bolest zad Non- soustavy a mandibulární pojivové osteonekrózaa, tkáně f Poruchy ledvin amočových cest Proteinurie b,d Poruchy Ovariálníselhání Pánevníbolest reprodukční b,c,d ho systému a prsu Vrozené, Fetální familiárnía abnormalitya,b genetické vady Celkové Astenie Letargie poruchy a Ú nava reakce v Pyrexie místě Bolest aplikace Zánět sliznic Vyšetření Pokles tělesné hmotnosti Pokud byly příhody zaznamenány v klinických studiích ve všech stupních i stupních 3-5 nežádoucích účinků, byla hlášena nejvyšší četnost výskytu pozorovaná u pacientů. Údaje nejsou upravené s ohledem na různé trvání léčby.
a Bližší informace naleznete v tabulce 3 „Nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh“.
b Pojmy zastupují skupinu příhod, které spíše popisují zdravotní koncepci než jednotlivý stav nebo preferovaný pojem MedDRA (Medical Dictionary for Regulatory Activities). Tato skupina lékařských pojmů může zahrnovat stejnou základní patofyziologii (např. arteriální tromboembolické nežádoucí účinky zahrnují cévnímozkovou příhodu, infarkt myokardu, tranzitorníischemickou ataku a další arteriální tromboembolické nežádoucí účinky).
c Dle substudie ve studii NSABP C-08 s 295 pacienty.
d Bližší informace naleznete níže „Další informace o vybraných závažných nežádoucích účincích“.
e Rekto-vaginální píštěle jsou nejčastěji se vyskytující píštěle v kategorii GI-vaginálních píštělí.
f Pozorováno pouze u pediatrické populace
Tabulka 2: Závažné nežádoucí účinky rozdělené dle četnosti výskytu
Třídy orgánových systémů Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Četnost není známa Infekce a Sepse Nekrotizující infestace Celulitida fasciitida c Absces a,b Infekce Infekční onemocnění močových cest Poruchy krve Febrilní Anémie a neutropenie Lymfopenie lymfatického Leukopenie systému Neutropenie a Trombocytopenie Poruchy imunitníhosystému Hypersenzitivita Reakce na infuzia,b,c Anafylaktic ký šok Poruchy metabolismu avýživy Dehydratace Hyponatrémie Poruchy Periferní Cévnímozková Syndrom zadní nervového senzorická příhoda reversibilní systému neuropatie a SynkopaSomnolence encefalo-patie a,b,c Bolest hlavy Hypertenzní encefalo- patie c Srdeční poruchy Městnavé srdeční selhávánía,b Supra-ventrikulárnítachykardie Cévní poruchy Hypertenze a,b Trombo-embolismus Renální trombotická (arteriální) a,b mikroangiopatie Krvácenía,b b,c, Trombo- Hyalinní embolismus okluzivní (žilní) a,b glomerulární Hluboká žilní mikroangiopatie c trombóza Aneurysmata a arteriálnídisekce Respirační, Plicní Plicní hrudnía krvácení/ hypertenze c, mediastinální Hemoptýza a,b Perforace nosní poruchy Plicní přepážky c embolie Epistaxe Dyspnoe Hypoxie Gastrointestin Průjem Intestinální Gastrointestinální álníporuchy Nauzea perforace perforace a,b Zvracení Ileus Gastrointestinální Bolest břicha Obstrukce střevaRekto-vaginální vřed cRektálníkrvácení píštělec,d Gastrointestinální poruchy Stomatitida Proktalgie Poruchy jater a žlučových cest Perforace žlučníku b,c Poruchy kůže Komplikace s a podkožní hojením ran a,b tkáně Syndrom palmoplantární erytrodysestezie Třídy orgánových systémů Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Četnost není známa Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivovétkáně Píštěle a,b Myalgie Bolest kloubůSvalová slabost Bolest zad Osteonekróza čelisti b,c Poruchy ledvin amočových cest Proteinurie a,b Poruchy Pánevníbolest Ovariálníselhání reprodukčního a,b systému a prsu Vrozené, Fetální familiárnía abnormalitya,c genetické vady Celkové Astenie Bolest poruchy areakce v místě Ú nava LetargieZánět sliznic aplikace V tabulce 2 jsou dle četnosti výskytu uvedeny závažné nežádoucí účinky. Závažné účinky jsou definovány jako nežádoucí účinky stupně 3-5 dle NCI-CTCAE s četností alespoň o 2 % vyšší než v kontrolním rameni klinických studií. V tabulce 2 jsou také uvedeny nežádoucí účinky, které byly vyhodnoceny držitelem rozhodnutí o registraci jako klinicky významné až závažné.
Tyto klinicky významné nežádoucí účinky byly hlášeny v klinických studiích, ale účinky stupně 3-5 nesplnili hranici četnosti alespoň o 2 % vyšší než v kontrolním rameni. Do tabulky 2 jsou také zahrnuty klinicky významné nežádoucí účinky, které byly pozorovány pouze při post-marketingovém použití, a proto četnost ani stupeň NCI-CTCAE nejsou známy. Tyto klinicky významné nežádoucí účinky jsou proto uvedeny v tabulce 2 ve sloupci označeném „Četnost není známa“.
a Pojmy zastupují skupinu příhod, které spíše popisují zdravotní koncepci než jednotlivý stav nebo preferovaný pojem MedDRA (Medical Dictionary for Regulatory Activities). Tato skupina lékařských pojmů může zahrnovat stejnou základní
patofyziologii (např. arteriální tromboembolické nežádoucí účinky zahrnují cévnímozkovou příhodu, infarkt myokardu, tranzitovníischemickou ataku a další arteriální tromboembolické nežádoucí účinky).
b Bližší informace naleznete níže v kapitole „Další informace o vybraných závažných nežádoucích účincích“.
c Další bližší informace naleznete v tabulce 3 „Nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh“.
d Rekto-vaginální píštěle jsou nejčastěji se vyskytující píštěle v kategorii GI-vaginálních píštělí.
Popis vybraných závažných nežádoucích účinků
Perforace gastrointestinálního (GI) traktu a píštěle (viz bod 4.4)
Bevacizumab je spojován se závažnými případy perforace nebo píštěle gastrointestinálního traktu.
Perforace gastrointestinálního traktu byly v klinických studiích uváděny s incidencí méně než 1 % u pacientů s nedlaždicobuněčným nemalobuněčným karcinomem plic, až u 1,3 % pacientů
s metastazujícím karcinomem prsu, až u 2,0 % pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny nebo pacientek s karcinomem vaječníků a až u 2,7 % (včetně gastrointestinálních píštělí a abscesů) pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem. V klinické studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (studie GOG-0240) byly GI perforace (všech stupňů) hlášeny u 3,2 % pacientek, všechny měly v anamnéze předchozí radioterapii pánve.
Výskyt těchto příhod se lišil typem a závažností, od volného vzduchu viditelného na nativním rentgenovém snímku břišní dutiny, který odezněl bez léčby, po perforaci střeva s abdominálním abscesem a fatálním zakončením. V některých případech byl dříve přítomen břišní zánět, způsobený buď žaludečními vředy, nekrózou nádoru, divertikulitidou nebo kolitidou vyvolanou chemoterapií.
Úmrtí bylo hlášeno asi ve třetině závažných případů gastrointestinálních perforací, což představuje 0,2 % - 1 % všech pacientů léčených bevacizumabem.
V klinických studiích bevacizumabu byly hlášeny gastrointestinální píštěle (všech stupňů) s incidencí až 2 % u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem a karcinomem vaječníků, u pacientů
s jinými typy nádorů však byly hlášeny méně často.
GI-vaginální píštěle ve studii GOG-0240
Ve studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku byl výskyt GI-vaginálnípíštěle u 8,3 % pacientek léčených bevacizumabem a 0,9 % u kontrolní skupiny pacientek, všechny tyto pacientky měly předchozí radioterapii pánve. Četnost GI-vaginální píštěle ve skupině léčené bevacizumabem + chemoterapií byla vyšší u pacientek s rekurencív oblasti dříve provedené radioterapie (16,7 %) ve srovnánís pacientkami bez předchozí radioterapie a/nebo rekurence v oblasti předchozí radioterapie (3,6 %) . Odpovídající četnosti u kontrolní skupiny léčené samotnou chemoterapiíbyly 1,1 % versus 0,8 %. Pacientky, u kterých dojde k rozvoji GI-vaginální píštěle, mohou také mít i střevní obstrukce a potřebovat chirurgický zákrok včetně stomie.
Non-GI píštěle (viz bod 4.4)
Užití bevacizumabu bylo spojeno se závažnými případy píštělí včetně případů vedoucích k úmrtí.
V klinické studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (GOG-0240) byly hlášeny píštěle non-gastrointestinálně vaginální, vezikálnínebo genitálníu 1,8 % pacientek léčených bevacizumabem a u 1,4 % pacientek v kontrolní skupině.
Méně časté (≥ 0,1 % až < 1 %) zprávy o píštělích, které postihují jiné oblasti těla než gastrointestinální trakt (například bronchopleurální a biliární píštěle) byly zaznamenány napříč různými indikacemi.
Píštěle byly hlášeny rovněž ze zkušeností po uvedení přípravku na trh.
Nežádoucí účinky byly hlášeny v různých časových obdobích během léčby v rozmezí od jednoho týdne až po více než jeden rok od zahájení léčby bevacizumabem, většina nežádoucích účinků se projevuje v prvých 6 měsících léčby.
Hojeníran (viz bod 4.4)
Vzhledem k tomu, že bevacizumab může nežádoucím způsobem ovlivnit hojení ran, byli pacienti, kteří prodělali velký chirurgický výkon v průběhu posledních 28 dnů, vyloučeni z účasti ve studiích fáze III.
U pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem nebylo v klinických studiích pozorováno zvýšené riziko pooperačního krvácení nebo komplikací hojení ran u pacientů, kteří podstoupili větší chirurgický výkon v intervalu 28 – 60 dní před zahájením léčby bevacizumabem. Pokud byl pacient léčen bevacizumabem v době operace, byla pozorována vyšší incidence pooperačního krvácení nebo komplikacíhojeníran v průběhu 60 dnů od operace. Incidence se pohybovala od 10 % (4/40) do 20 % (3/15).
Byly hlášeny závažné komplikace s hojením ran, včetně komplikací v anastomóze, některé z nich končily úmrtím.
U pacientů ve studiích s lokálně rekurentním a metastazujícím karcinomem prsu byly komplikace s hojením ran stupně 3-5 (NCI-CTCAE v.3) pozorovány až u 1,1 % pacientek léčených bevacizumabem ve srovnání s až 0,9 % pacientek v kontrolních ramenech.
V klinických studiích s karcinomem vaječníků byly komplikace hojení ran stupně 3-5 (NCI-CTCAE v.3) pozorovány až u 1,8 % pacientek v rameni s bevacizumabem oproti 0,1 % v kontrolním rameni.
Hypertenze (viz bod 4.4)
V klinických studiích, s výjimkou studie JO25567, byl celkový výskyt hypertenze (všech stupňů) až 42,1 % v ramenech s bevacizumabem ve srovnání s až 14 % v kontrolních ramenech. Celkový výskyt hypertenze stupně 3 a 4 dle NCI-CTC se u pacientů léčených bevacizumabem pohyboval mezi 0,4 % až 17,9 %. Hypertenze stupně 4 (hypertenzní krize) se vyskytla až u 1,0 % pacientů léčených
bevacizumabem a chemoterapiíve srovnánís až 0,2 % pacientů léčených jen samotnou stejnou chemoterapií.
Ve studii JO25567 byl pozorován výskyt hypertenze všech stupňů u 77,3 % pacientů, kterým byl podáván bevacizumab v kombinaci s erlotinibem v první linii léčby nedlaždicového nemalobuněčného karcinomu plic s aktivujícímutacíEGFR v porovnánís 14,3 % pacientů léčených samotným erlotinibem. Hypertenze stupně 3 se vyskytla u 60,0 % pacientů léčených bevacizumabem
v kombinaci s erlotinibem v porovnánís 11,7 % pacientů léčených samotným erlotinibem. Hypertenze stupně 4 nebo 5 nebyla hlášena.
Ve většině případů byla hypertenze dostatečně upravena perorálními antihypertenzivy, jako jsou ACE inhibitory, diuretika a blokátory kalciových kanálů. Hypertenze měla vzácně za následek přerušení léčby bevacizumabem nebo hospitalizaci.
Velmi vzácně se vyskytly případy hypertenzní encefalopatie, z nichž některé měly fatální průběh.
Riziko hypertenze spojené s léčbou bevacizumabem nebylo závislé na stavu pacientů v okamžiku zahájení léčby, základním onemocnění nebo doprovodné léčbě.
Syndrom zadníreverzibilníencefalopatie (viz bod 4.4)
U pacientů léčených bevacizumabem byly vzácně hlášeny známky a příznaky odpovídající syndromu zadní reverzibilní encefalopatie, zřídka se vyskytující neurologické poruchy. Příznaky mohou zahrnovat křeče, bolest hlavy, změny mentálního stavu, poruchy vidění nebo kortikální slepotu, společně s hypertenzí nebo bez hypertenze. Klinické projevy syndromu zadní reverzibilní encefalopatie jsou často nespecifické, a proto k potvrzenídiagnózy syndromu zadníreverzibilní encefalopatie je nutné provedení zobrazovacího vyšetření mozku, přednostně pomocí magnetické rezonance.
U pacientů se syndromem zadní reverzibilní encefalopatie se doporučuje včasné rozpoznání příznaků a vedle ukončení léčby bevacizumabem též okamžitá léčba specifických příznaků včetně úpravy hypertenze (pokud je syndrom doprovázen závažnou nekontrolovanou hypertenzí). Příznaky se zpravidla zmírní nebo vymizí během dní po ukončení léčby, i když někteří pacienti měli nějaké neurologické následky. Bezpečnost opětovného zahájení terapie bevacizumabem u pacientů
s předchozím výskytem syndromu zadníreverzibilníencefalopatie neníznáma.
V klinických studiích bylo hlášeno 8 případů syndromu zadní reverzibilní encefalopatie. Dva z těchto osmi případů nebyly potvrzeny magnetickou rezonancí.
Proteinurie (viz bod 4.4)
V klinických studiích byla proteinurie hlášena u 0,7 % až 54,7 % pacientů léčených bevacizumabem.
Její závažnost byla v rozmezí od klinicky asymptomatické, přechodné a stopové proteinurie až po nefrotický syndrom, s velkou většinou případů klasifikovaných jako proteinurie stupně
1(NCI-CTCAE v.3). Proteinurie stupně 3 byla hlášena až u 10,9 % léčených pacientů. Proteinurie stupně 4 (nefrotický syndrom) byla pozorována až u 1,4 % léčených pacientů. Před zahájením léčby bevacizumabem se doporučuje vyšetřit moč na proteinurii. Ve většině klinických hodnocení vedla proteinurie ≥ 2 g/24 hodin k pozastavenípodáváníbevacizumabu až do úpravy na < 2 g/24 hodin.
Krvácení(viz bod 4.4)
Celková incidence krvácivých nežádoucích účinků stupně 3-5 dle NCI-CTCAE v.3 v klinických studiích napříč všemi indikacemi se u pacientů léčených bevacizumabem pohybovala mezi 0,4 % až 6,9 % ve srovnánís až 4,5 % u pacientů v kontrolní chemoterapeutické skupině.
V klinické studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (GOG-0240) byly hlášeny krvácivé nežádoucí účinky stupně 3-5 až u 8,3 % pacientek
léčených bevacizumabem v kombinaci s paklitaxelem a topotekanem ve srovnání s až 4,6 % pacientek léčených paklitaxelem a topotekanem.
Krvácení, které bylo pozorováno v klinických hodnoceních, bylo většinou krvácením v důsledku onkologického onemocnění (viz níže), v menší míře se jednalo o krvácení ze sliznice (například epistaxe).
Krvácení související s nádorovým onemocněním (viz bod 4.4)
Velké nebo masivníplicníkrvácení/hemoptýza bylo v klinických hodnoceních pozorováno především u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Mezi možné rizikové faktory patří histologický nález dlaždicových buněk, léčba antirevmatiky/antiflogistiky, léčba antikoagulancii, předchozí radioterapie, léčba bevacizumabem, anamnéza aterosklerózy, centrální uložení nádoru a kavitace v nádoru před léčbou nebo v jejím průběhu. Jedinými proměnnými, u kterých byla prokázána statisticky významná korelace s krvácením, byly léčba bevacizumabem a histologický nález dlaždicových buněk. Pacienti
s nemalobuněčným karcinomem plic s histologickým nálezem dlaždicových buněk nebo se smíšeným typem s převahou dlaždicobuněčné složky byli z následujících klinických hodnocenífáze III vyloučeni, pacienti s neznámou histologií nádoru byli zařazeni.
U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic s vyloučením predominantní dlaždicové histologie byla frekvence nežádoucích účinků všech stupňů až 9,3 % při léčbě bevacizumabem plus chemoterapií ve srovnánís až 5 % u pacientů léčených samotnou chemoterapií. Nežádoucí účinky stupně 3-5 byly pozorovány až u 2,3 % pacientů léčených bevacizumabem plus chemoterapiíve srovnánís < 1 % při samotné chemoterapii (NCI-CTCAE v.3). Velké nebo masivní plicní krvácení/hemoptýza se může objevit náhle a až dvě třetiny případů závažného plicního krvácení končily fatálně.
U pacientů s kolorektálním karcinomem bylo hlášeno gastrointestinální krvácení včetně krvácení
z konečníku a melény. Tyto případy krvácení byly hodnoceny jako krvácení související s nádorem.
Krvácení spojené s onkologickým onemocněním bylo vzácně pozorováno i u jiných typů nádorů a v jiných lokalizacích nádorů, včetně případů krvácení v centrálním nervovém systému (CNS)
u pacientů s metastázami v CNS (viz bod 4.4).
Incidence krvácení do CNS u pacientů s neléčenými metastázami v CNS, kteří dostávají bevacizumab, nebyla prospektivně hodnocena v randomizovaném klinickém hodnocení. V exploratorní retrospektivní analýze dat ze 13 dokončených randomizovaných studií u pacientů s různými typy nádorů bylo krvácení do CNS (vždy stupně 4) během léčby bevacizumabem zaznamenáno
u 3 pacientů z celkového počtu 91 (3,3 %) s metastázami v CNS, v porovnání s 1 případem (stupeň 5) z celkového počtu 96 pacientů (1 %), kteří nebyli vystaveni bevacizumabu. Ve dvou následujících studiích u pacientů s léčenými mozkovými metastázami (do kterých bylo zařazeno přibližně
800 pacientů) byl v době průběžné analýzy hlášen jeden případ krvácení do CNS stupně 2 u 83 subjektů léčených bevacizumabem (1,2 %) (NCI-CTCAE v.3).
Ve všech klinických studiích bylo krvácení ze sliznic pozorováno až u 50 % pacientů léčených bevacizumabem. Nejčastěji se jednalo o epistaxi 1. stupně dle NCI-CTCAE v.3, která trvala méně než 5 minut, odezněla bez léčebného zákroku a nevyžadovala jakékoli změny léčby bevacizumabem. Dle klinických dat o bezpečnosti se zdá, že incidence menšího krvácení ze sliznic a kůže (např. epistaxe) může být závislá na dávce.
Bylo rovněž zaznamenáno méně časté lehké krvácení ze sliznic v jiných lokalitách, jako krvácení v ústní dutině nebo vaginální krvácení.
Tromboembolie (viz bod 4.4)
Arteriálnítromboembolie: U pacientů léčených bevacizumabem byla napříč klinickými studiemi pozorována zvýšená incidence arteriálních tromboembolických nežádoucích účinků, včetně cévních mozkových příhod, infarktů myokardu, tranzitorních ischemických atak a dalších arteriálních tromboembolických nežádoucích účinků.
V klinických studiích se celková incidence arteriálních tromboembolických nežádoucích účinků
v ramenech s bevacizumabem dosahovala až 3,8 % ve srovnánís až 2,1 % v kontrolních ramenech
s chemoterapií. Fatální vyústění bylo hlášeno u 0,8 % pacientů léčených bevacizumabem ve srovnání s 0,5 % pacientů léčených samotnou chemoterapií. Cévnímozkové příhody (včetně tranzitorních ischemických atak) se vyskytly až u 2,7 % pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci s chemoterapiíve srovnánís až 0,5 % pacientů léčených chemoterapií samotnou. Infarkt myokardu byl hlášen u až 1,4 % pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci s chemoterapiíve srovnánís až
0,7 % pacientů léčených chemoterapiísamotnou.
Do klinické studie AVF2192g, která hodnotila bevacizumab v kombinaci s fluoruracilem/kyselinou folinovou, byli zařazováni pacienti s metastazujícím kolorektálním karcinomem, kteří nebyli kandidáty léčby irinotekanem. V této studii byly tromboembolické nežádoucí účinky pozorovány u 11 % (11/100) pacientů ve srovnání s 5,8 % (6/104) v kontrolní skupině s chemoterapií.
Žilní tromboembolie: Incidence žilních tromboembolických nežádoucích účinků v klinických studiích byla podobná u pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci s chemoterapiíve srovnánís pacienty léčených v kontrolních ramenech samotnou chemoterapií. Žilní tromboembolické nežádoucí účinky zahrnují hlubokou žilní trombózu, plicní embolii a tromboflebitidu.
V klinických studiích napříč indikacemi se celková incidence žilních tromboembolických nežádoucích účinků pohybovala mezi 2,8 % až 17,3 % u pacientů léčených bevacizumabem ve srovnánís 3,2 až 15,6 % v kontrolních ramenech.
Žilní tromboembolické nežádoucí účinky stupně 3-5 (NCI-CTCAE v.3) byly hlášeny až u 7,8 % pacientů léčených chemoterapií a bevacizumabem ve srovnání s až 4,9 % pacientů léčených samotnou chemoterapií (napříč indikacemi, kromě přetrvávajícího, rekurentního nebo metastazujícího karcinomu děložního čípku).
V klinické studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (GOG-0240), byly hlášeny žilní tromboembolické příhody stupně 3-5 až u
15,6 % pacientek léčených bevacizumabem v kombinaci s paklitaxelem a cisplatinou ve srovnání s až 7,0 % pacientek léčených paklitaxelem a cisplatinou.
Pacienti, kteří prodělali žilní tromboembolický nežádoucí účinek, mohou být vystaveni vyššímu riziku recidivy, pokud jsou léčeni bevacizumabem v kombinaci s chemoterapiínež při léčbě samotnou chemoterapií.
Městnavé srdeční selhání
V klinických studiích s bevacizumabem bylo městnavé srdeční selhávání pozorováno u všech dosud hodnocených indikací, ale vyskytovalo se především u pacientů s metastazujícím karcinomem prsu. Ve čtyřech klinických hodnoceních fáze III (AVF2119g, E2100, BO17708 a AVF3694g) u pacientů s metastazujícím karcinomem prsu bylo městnavé srdeční selhávání stupně 3 a vyššího (NCI-CTCAE v.3) hlášeno až u 3,5 % pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci s chemoterapiíve srovnání s až 0,9 % v kontrolních ramenech. U pacientů ve studii AVF3694g, kteří dostali antracykliny souběžně s bevacizumabem, byla incidence městnavého srdečního selhávání stupně 3 nebo vyššího v příslušném rameni s bevacizumabem nebo v kontrolním rameni podobná jako v jiných studiích u metastazujícího karcinomu prsu: 2,9 % v rameni s antracyklinem + bevacizumabem a 0 % v rameni s antracyklinem + placebem. Kromě toho byla ve studii AVF3694g incidence městnavého srdečního selhávání všech stupňů podobná v rameni s antracyklinem + bevacizumabem (6,2 %) a v rameni s antracyklinem + placebem (6,0 %).
U většiny pacientů, u kterých se ve studiích s metastazujícím karcinomem prsu projevilo městnavé srdeční selhávání, došlo po odpovídající léčbě k úpravě příznaků a/nebo funkce levé srdeční komory.
Ve většině studií bevacizumabu byli vyloučeni pacienti s preexistujícím městnavým srdečním selháváním stupně II-IV dle NYHA (New York Heart Association) klasifikace, u těchto pacientů proto nejsou k dispozici žádné údaje o riziku městnavého srdečního selhávání.
Předchozí expozice antracyklinům a/nebo radioterapie levé hrudní stěny mohou být možnými rizikovými faktory vzniku městnavého srdečního selhávání.
Vyšší incidence městnavého srdečního selhávání byla pozorována v klinické studii u pacientů
s difuzním velkobuněčným B-lymfomem, pokud dostali bevacizumab a doxorubicin v kumulativní dávce vyšší než 300 mg/m2. Tato klinická studie fáze III porovnávala rituximab/cyklofosfamid/doxorubicin/vinkristin/prednison (R-CHOP) plus bevacizumab a R-CHOP bez bevacizumabu. I když incidence městnavého srdečního selhávání byla v obou ramenech vyšší, než bylo dosud pozorováno při léčbě doxorubicinem, četnost byla vyšší v rameni R-CHOP plus bevacizumab. Tyto výsledky naznačují, že je třeba u pacientů, kteří jsou vystaveni kumulativním dávkám doxorubicinu vyšším než 300 mg/m2 v kombinaci s bevacizumabem, zvážit pečlivé klinické pozorování s příslušným vyhodnocením kardiálních funkcí.
Hypersenzitivníreakce (včetně anafylaktického šoku) /reakce na infuzi (viz bod 4.4 a níže uvedené
Zkušenosti po uvedení přípravku na trh)
V některých klinických hodnoceních byly u pacientů léčených bevacizumabem v kombinaci
s chemoterapiíve srovnáníse samotnou chemoterapií častěji hlášeny anafylaktické a anafylaktoidní reakce. Incidence těchto reakcí byla v některých klinických hodnoceních s bevacizumabem častá (až 5 % pacientů léčených bevacizumabem).
Infekce
V klinické studii u pacientek s přetrvávajícím, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku (GOG-0240), byly hlášeny infekce stupně 3-5 až u 24 % pacientek léčených bevacizumabem v kombinaci s paklitaxelem a topotekanem ve srovnání s až 13 % pacientek léčených paklitaxelem a topotekanem.
Ovariálníselhání/fertilita (viz body 4.4 a 4.6)
Ve studii fáze III NSABP C-08 s bevacizumabem v adjuvantní léčbě pacientů s karcinomem tračníku byla incidence nových případů ovariálního selhání, které bylo definováno jako amenorea trvající3 měsíce nebo déle, hladina FSH ≥ 30 mIU/ml a negativní těhotenský test na β-HCG v séru, vyhodnocena u 295 premenopauzálních žen. Nové případy ovariálního selhání byly hlášeny u 2,6 % pacientek v rameni s režimem mFOLFOX-6 ve srovnánís 39 % v rameni s režimem mFOLFOX-6 + bevacizumab. Po ukončení léčby bevacizumabem se funkce vaječníků upravila u 86,2 % těchto hodnotitelných žen. Dlouhodobý vliv léčby bevacizumabem na fertilitu není znám.
Laboratorníodchylky
S léčbou bevacizumabem může souviset pokles počtu neutrofilů, pokles počtu leukocytů a přítomnost bílkoviny v moči.
Napříč klinickými studiemi byly zaznamenány následující laboratorní odchylky stupně 3 a 4
(NCI-CTCAE v.3), které se vyskytly u pacientů léčených bevacizumabem s rozdílem nejméně 2 % ve srovnánís odpovídajícími kontrolními skupinami: hyperglykémie, pokles hladiny hemoglobinu, hypokalemie, hyponatremie, pokles počtu bílých krvinek, zvýšení mezinárodního normalizovaného poměru (INR).
Klinické studie prokázaly, že přechodná zvýšení kreatininu v séru (v rozsahu mezi 1,5- až 1,9násobku od výchozíhladiny), s proteinuriíi bez proteinurie, souvisejís užitím bevacizumabu. Pozorované zvýšení kreatininu v séru nesouviselo s vyšším výskytem klinických projevů poruchy funkce ledvin
u pacientů léčených bevacizumabem. Další zvláštní populace
Starší pacienti
V randomizovaných klinických studiích byl věk pacienta > 65 let spojen se zvýšeným rizikem rozvoje arteriální tromboembolie včetně cévních mozkových příhod, tranzitorních ischemických atak a infarktů myokardu. Dalšími účinky pozorovanými s vyšší frekvencí při léčbě bevacizumabem u
pacientů nad 65 let než u pacientů ve věku ≤ 65 let byly: leukopenie a trombocytopenie stupně 3-4 (NCI-CTCAE v.3) a neutropenie všech stupňů, průjmy, nauzea, bolesti hlavy a únava (viz bod 4.4 a 4.8 odstavec Tromboembolie). V jedné klinické studii byla incidence hypertenze stupně ≥ 3 dvojnásobně vyšší u pacientů ve věku > 65 let než u mladší věkové skupiny (< 65 let). Ve studii u pacientek s rekurentním karcinomem vaječníků rezistentním k platině byly také hlášeny alopecie, zánět sliznice, periferní senzorická neuropatie, proteinurie a hypertenze a jejich výskyt byl minimálně o 5 % vyšší v rameni CHT+BV u pacientů ve věku ≥ 65let léčených bevacizumabem, ve srovnání
s pacienty ve věku < 65 let léčených bevacizumabem.
Při léčbě bevacizumabem nebyla u starších pacientů (> 65 let) pozorována zvýšená incidence jiných příhod včetně gastrointestinální perforace, komplikací při hojení ran, městnavého srdečního selhávání a krváceníve srovnánís pacienty ve věku ≤ 65 let.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost bevacizumabu u dětí mladších 18 let nebyla stanovena.
Ve studii BO25041 s bevacizumabem přidaným k postoperační radioterapii se současně podávaným temozolomidem adjuvantně u pediatrické populace s nově diagnostikovaným supratentoriálním, infratentoriálním, cerebelárním nebo pedunkulárním gliomem vysokého stupně malignity byl bezpečnostní profil srovnatelný s bezpečnostním profilem dospělých léčených bevacizumabem.
Ve studii BO20924 s bevacizumabem přidaným ke standardní léčbě metastazujícího sarkomu měkkých tkání typu rhabdomyosarkomu a non-rhabdomyosarkomu byl bezpečnostní profil dětí léčených bevacizumabem srovnatelný s bezpečnostním profilem dospělých léčených bevacizumabem.
Bevacizumab neníschválen k použití u pacientů mladších 18 let. V publikované literatuře se uvádí, že u pacientů mladších 18 let léčených bevacizumabem byly pozorovány případy non-mandibulární osteonekrózy.
Zkušenosti po uvedení přípravku na trh:
Tabulka 3: Nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek (frekvence*) Infekce a infestace Nekrotizující fasciitida, obvykle po předchozích komplikacích při hojení rány, gastrointestinální perforaci nebo vzniku píštěle (vzácné) (viz také bod 4.4) Poruchy imunitního systému Hypersenzitivníreakce a reakce na infuzi (časté); s následujícími možnými společnými příznaky: dušnost/dýchací obtíže, návaly horka/zrudnutí/vyrážka, hypotenze nebo hypertenze, nízká saturace kyslíkem, bolest na hrudi, rigor a nauzea/zvracení (viz též výše bod4.4 a Hypersenzitivníreakce (zahrnující anafylaktický šok)/reakce na infuzi).Anafylaktický šok (vzácné) (viz také bod 4.4). Poruchy nervového systému Hypertenzní encefalopatie (velmi vzácné) (viz též bod 4.4 aHypertenze v bodě 4.8)Syndrom zadní reverzibilní encefalopatie (PRES), (vzácné) (viz též bod 4.4) Cévníporuchy Ledvinná trombotická mikroangiopatie při současném nebo bez současného podávání sunitinibu a hyalinníokluzivníglomerulární mikroangiopatie, která může být klinicky manifestovaná proteinurií (není známo). Další informace o proteinurii viz bod 4.4 a Proteinurie v bodě 4.8 Respirační, hrudní a mediastinálníporuchy Perforace nosní přepážky (není známo) Plicníhypertenze (neníznámo) Dysfonie (časté) Gastrointestinální poruchy Gastrointestinální vřed (není známo) Poruchy jater a žlučových cest Perforace žlučníku (není známo) Poruchy svalové a kosternísoustavy a pojivové tkáně U pacientů léčených bevacizumabem byly hlášeny případy osteonekrózy čelisti, ve většině případů u pacientů se známými riziky osteonekrózy čelisti, zejména expozicí intravenózním bisfosfonátům a/nebo anamnézou stomatologického onemocnění, které vyžadovalo invazivnístomatologické zákroky (viz také bod 4.4) U pediatrických pacientů léčených bevacizumabem byly hlášeny případy non-mandibulárníosteonekrózy (viz bod 4.8, Pediatrická populace). Vrozené, dědičné a genetické vady U žen léčených bevacizumabem samotným nebo v kombinaci se známými embryotoxickými chemoterapeutiky byly pozorovány případy fetálních abnormalit (viz bod 4.6) * pokud je frekvence uvedena, byla odvozena z dat z klinických studií
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - AYBINTIO 25MG/ML
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika a imunomodulační léčiva, cytostatika, monoklonální protilátky a konjugáty protilátka-léčivo, ATC kód: L01F G01
Přípravek Aybintio je tzv. podobným biologickým léčivým přípravkem („biosimilar“). Podrobné informace jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.
Mechanismus účinku
Bevacizumab se váže na protein zvaný vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), klíčový mediátor vaskulogeneze a angiogeneze, a tím inhibuje vazbu VEGF na jeho receptory, receptor Flt-1 (VEGFR-1) a KDR (VEGFR-2) na povrchu endotelových buněk. Neutralizace biologické aktivity vede k regresi vaskularizace tumorů, normalizaci přetrvávající nádorové vaskulatury a inhibici tvorby nové nádorové vaskulatury, a tím inhibici růstu nádoru.
Farmakodynamické účinky
Podáváníbevacizumabu nebo jeho původní myší protilátky v modelech s xenotransplantáty nádorů u bezsrstých myší mělo za následek extenzivní protinádorovou aktivitu proti lidským malignitám, včetně kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, pankreatu a prostaty. Byla inhibována progrese metastazujícího onemocnění a snížena mikrovaskulární permeabilita.
Klinická účinnost a bezpečnost
Metastazujícíkolorektálníkarcinom
Bezpečnost a účinnost doporučené dávky (5 mg/kg tělesné hmotnosti jednou za dva týdny) při léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu se hodnotily ve třech randomizovaných aktivně kontrolovaných klinických studiích v kombinaci s chemoterapiíprvnílinie založené na podávání fluorpyrimidinu. Bevacizumab byl kombinován se dvěma chemoterapeutickými režimy:
-
AVF2107g: Týdenní režim dávkování irinotekan/bolus fluoruracil/kyselina folinová (IFL) po dobu 4 týdnů během každého 6týdenního cyklu (režim Saltz).
-
AVF0780g: V kombinaci s fluoruracilem/kyselinou folinovou ve formě bolusu (5-FU/LV) po dobu 6 týdnů během každého 8týdenního cyklu (režim Roswell Park).
-
AVF2192g: V kombinaci s 5-FU/FA ve formě bolusu po dobu 6 týdnů během každého 8týdenního cyklu (režim Roswell Park) u pacientů, kteří nebyli vhodnými kandidáty pro léčbu prvnílinie irinotekanem.
Byly provedeny další tři studie s bevacizumabem u pacientů s kolorektálním karcinomem: v prvnílinii (NO16966), ve druhé linii bez předchozí léčby bevacizumabem (E3200) a ve druhé linii po progresi onemocnění v první linii při předchozí léčbě bevacizumabem (ML18147). V těchto studiích byl bevacizumab podáván v níže uvedených dávkách v kombinaci s režimy FOLFOX-4 (5-FU/LV/oxaliplatina), XELOX (kapecitabin/oxaliplatina) a fluorpyrimidin/irinotekan a fluorpyrimidin/oxaliplatina:
-
NO16966: Bevacizumab 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti každé 3 týdny v kombinaci s perorálním kapecitabinem a intravenózníoxaliplatinou (XELOX) nebo bevacizumab 5 mg/kg tělesné hmotnosti každé 2 týdny v kombinaci s leukovorinem plus fluoruracilem podaným jako bolus a následnou infuzífluoruracilu, a s intravenózníoxaliplatinou (FOLFOX-4).
-
E3200: Bevacizumab 10 mg/kg tělesné hmotnosti každé 2 týdny v kombinaci s leukovorinem plus fluoruracilem podaným jako bolus a následnou infuzífluoruracilu, a s intravenózní oxaliplatinou (FOLFOX-4) u pacientů dosud neléčených bevacizumabem.
-
ML18147: Bevacizumab 5,0 mg/kg tělesné hmotnosti každé 2 týdny nebo bevacizumab
7,5 mg/kg tělesné hmotnosti každé 3 týdny v kombinaci s fluorpyrimidinem/irinotekanem nebo fluorpyrimidinem/oxaliplatinou u pacientů s progresí nemoci po léčbě bevacizumabem v první linii. Použití režimu s irinotekanem nebo oxaliplatinou bylo zvoleno v závislosti na použití oxaliplatiny nebo irinotekanu v prvnílinii.
AVF2107g
Jednalo se o randomizovanou, dvojitě zaslepenou klinickou studii fáze III. s účinnou léčbou jako kontrolou hodnotící působení bevacizumabu v kombinaci s IFL jako léčby první linie metastazujícího kolorektálního karcinomu.
Osm set třináct pacientů bylo randomizováno do tří skupin: kombinace IFL + placebo (skupina 1), nebo kombinace IFL + bevacizumab (5 mg/kg jednou za 2 týdny, skupina 2). Třetí skupina 110 pacientů užívala kombinaci bolus 5-FU/FA + bevacizumab (skupina 3). Tak, jak bylo stanoveno na začátku, do skupiny 3 se již nezařazovali noví pacienti, jakmile byla stanovena bezpečnost léčby bevacizumabem s režimem IFL a následně uznána za přijatelnou. Se všemi léčbami se pokračovalo až do progrese onemocnění. Celkový průměrný věk zúčastněných pacientů byl 59,4 let; celkový stav pacienta hodnocený podle škály ECOG byl u 56,6 % pacientů 0, u 43 % hodnota 1 a u 0,4 % hodnota
2. 15,5 % pacientů podstoupilo předchozí radioterapii a 28,4 % podstoupilo chemoterapii.
Primární proměnnou účinnosti ve studii bylo OS. Přidáníbevacizumabu k IFL způsobilo statisticky významné prodloužení OS, PFS a celkové četnosti odpovědí (viz tabulka 4). Klinický přínos, měřeno OS, byl zaznamenán u všech specifikovaných podskupin pacientů, včetně těch rozdělených podle věku, pohlaví, stupně ovlivnění běžných denních aktivit závažností onemocnění, místa výskytu primárního nádoru, počtu zasažených orgánů a délky trvání metastazujícího onemocnění.
Výsledky týkající se účinnosti bevacizumabu v kombinaci s chemoterapiíIFL jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 4: Výsledky týkající se účinnosti zjištěné v rámci klinického hodnoceníAVF2107g
| AVF2107g | ||
| Skupina 1IFL placebo | Skupina 2IFL bevacizumaba | |
| Počet pacientů | 411 | 402 |
| Celkové přežití | ||
| Medián (měsíce) | 15,6 | 20,3 |
| 95% interval spolehlivosti | 14,29 – 16,99 | 18,46 – 24,18 |
| Poměr rizikb | 0,660(p = 0,00004) | |
| Doba přežití bez progrese | ||
| Medián (měsíce) | 6,2 | 10,6 |
| Poměr rizik | 0,54 p < 0,0001) | |
| Celková četnost odpovědí | ||
| Výskyt (%) | 34,8 | 44,8 |
| (p = 0,0036) | ||
a 5 mg/kg každé 2 týdny
b Vztažený ke kontrolní skupině
U 110 pacientů, kteří byli randomizováni do léčebné skupiny 3 (5-FU/FA + bevacizumab), byla před ukončením tohoto ramene medián OS 18,3 měsíce a a medián PFS onemocnění 8,8 měsíců.
AVF2192g
Jednalo se o randomizovanou, dvojitě zaslepenou, aktivnílátkou kontrolovanou, klinickou studii fáze II hodnotící účinnost a bezpečnost léčby bevacizumabem v kombinaci s 5-FU/FA jako léčby první linie metastazujícího kolorektálního karcinomu u pacientů, kteří nebyli vhodnými kandidáty k léčbě první linie irinotekanem. Sto pět pacientů bylo náhodně rozděleno do skupiny užívající kombinaci 5-FU/FA + placebo a 104 pacienti v druhé skupině užívali kombinaci 5-FU/FA + bevacizumab (5 mg/kg jednou za 2 týdny). Léčba pokračovala až do progrese onemocnění. Přidání 5 mg/kg bevacizumabu jednou za dva týdny k 5-FU/FA mělo za následek vyšší výskyt objektivní odpovědi na léčbu, významně delší období PFS a trend k prodloužení doby přežití v porovnáníse samotnou chemoterapií 5-FU/FA.
AVF0780g
Jednalo se o randomizovanou, aktivnílátkou kontrolovanou, otevřenou klinickou studii fáze II zkoumající působení bevacizumabu v kombinaci s 5-FU/LV jako léčbu první linie metastazujícího kolorektálního karcinomu. Medián věku pacientů byl 64 let, 19 % pacientů podstoupilo předchozí chemoterapii a 14 % předchozí radioterapii.
Sedmdesát jedna pacientů bylo randomizováno do skupin dostávajících buď 5-FU/FA ve formě bolusu nebo 5-FU/FA bevacizumab (5 mg/kg jednou za 2 týdny). Třetí skupina 33 pacientů dostávala
5-FU/FA ve formě bolusu bevacizumab (10 mg/kg jednou za 2 týdny). Pacienti byli léčeni až do progrese onemocnění. Primárními cílovými parametry studie byly výskyt objektivní odpovědi na léčbu a doba PFS. Přidání 5 mg/kg bevacizumabu jednou za dva týdny k 5-FU/FA mělo za následek vyšší výskyt objektivní odpovědi na léčbu, delší doba PFSonemocnění a trend k prodloužení období přežití v porovnáníse samotnou chemoterapií5-FU/FA (viz tabulka 5). Tyto výsledky týkající se účinnosti odpovídajívýsledkům získaným z klinického hodnocení AVF2107g.
Výsledky týkající se účinnosti zjištěné v rámci klinických hodnoceníAVF0780g a AVF2192g zkoumající působení bevacizumabu v kombinaci s chemoterapií5-FU/FA jsou shrnuty v tabulce 5.
Tabulka 5: Výsledky týkající se účinnosti zjištěné v rámci klinických hodnoceníAVF0780g a AVF2192g
| AVF0780g | AVF2192g | ||||
| 5-FU/FA | 5-FU/FA bevacizumab a | 5-FU/FA bevacizum ab b | 5-FU/FA +placebo | 5-FU/FA +bevacizuma b | |
| Počet pacientů | 36 | 35 | 33 | 105 | 104 |
| Celkové přežití | |||||
| Medián (měsíce) | 13,6 | 17,7 | 15,2 | 12,9 | 16,6 |
| 95% interval spolehlivosti | 10,35 – 16,95 | 13,63 – 19,32 | |||
| Poměr rizikc | - | 0,52 | 1,01 | 0,79 | |
| Hodnota p | 0,073 | 0,978 | 0,16 | ||
| Doba přežití bez progrese | |||||
| Medián (měsíce) | 5,2 | 9,0 | 7,2 | 5,5 | 9,2 |
| Poměr rizik | 0,44 | 0,69 | 0,5 | ||
| Hodnota p | - | 0,0049 | 0,217 | 0,0002 | |
| Celkový výskyt odpovědi na léčbu | |||||
| Výskyt (procenta) | 16,7 | 40,0 | 24,2 | 15,2 | 26 |
| 95% interval spolehlivosti | 7,0 − 33,5 | 24,4 − 57,8 | 11,7 − 42,6 | 9,2 − 23,9 | 18,1 − 35,6 |
| Hodnota p | 0,029 | 0,43 | 0,055 | ||
| Trvání odpovědi na léčbu | |||||
| Medián (měsíce) | NR | 9,3 | 5,0 | 6,8 | 9,2 |
| 25.–75. percentil (měsíce) | 5,5 − NR | 6,1 − NR | 3,8 − 7,8 | 5,59 − 9,17 | 5,88 − 13,01 |
a 5 mg/kg jednou za 2 týdny
b 10 mg/kg jednou za 2 týdny
c Vztahující se ke kontrolní skupině NR = nebylo dosaženo
NO16966
Dvojitě zaslepená (pro bevacizumab) klinická studie fáze III hodnotila bevacizumab v dávce 7,5 mg/kg v kombinaci s perorálním kapecitabinem a intravenózníoxaliplatinou (XELOX) podávanými v třítýdenním režimu nebo bevacizumab 5 mg/kg v kombinaci s leukovorinem plus fluoruracilem podaným jako bolus a následnou infuzífluoruracilu a s intravenózníoxaliplatinou (FOLFOX-4) podávanými ve dvoutýdenním režimu. Klinické hodnocení mělo dvě části: úvodní
nezaslepenou část se dvěma rameny (část I), ve které byli pacienti randomizováni do dvou různých léčebných skupin (XELOX a FOLFOX-4) a následné části 2x2 faktoriálové se 4 rameny (část II), v níž byli pacienti randomizováni do čtyř léčebných skupin (XELOX + placebo,
FOLFOX-4 + placebo, XELOX + bevacizumab, FOLFOX-4 + bevacizumab). V části II byla léčba týkajícíse bevacizumabu dvojitě zaslepená.
V části II klinického hodnocení bylo do každého ze 4 ramen randomizováno kolem 350 pacientů.
Tabulka 6: Léčebné režimy v klinickém hodnocení NO16966 (metastazující kolorektální karcinom)
| Léčba | Ú vodnídávka | Režim | |
| FOLFOX-4nebo | Oxaliplatina | 85 mg/m2 intravenózně2 h | Oxaliplatina den 1Leukovorin den 1 a 2 |
| FOLFOX-4 +bevacuzimab | fluoruracil i.v. bolus/infuze, obojíden 1 a 2 | ||
| Leukovorin | 200 mg/m2intravenózně 2 h | ||
| Fluoruracil | 400 mg/m2 intravenózně bolus, 600 mg/m2intravenózně 22 h | ||
| Placebo nebo bevacuzimab | 5 mg/kg intravenózně30-90 min | Den 1, před FOLFOX-4, každé 2 týdny | |
| XELOXnebo | Oxaliplatina | 130 mg/m2intravenózně 2 h | Oxaliplatina den 1 |
| XELOX+bevacuzimab | Kapecitabin | 1000 mg/m2 perorálně dvakrát denně | Kapecitabin perorálně dvakrát denně po dobu dvou týdnů (následně jeden týden bez léčby) |
| Placebo nebo bevacuzimab | 7,5 mg/kgintravenózně 30-90 min | Den 1, před XELOX, každé 3 týdny | |
| Fluoruracil: intravenózněbolus bezprostředně po leukovorinu | |||
Primárním parametrem hodnocení účinnosti byla doba PFS. Toto klinické hodnocení mělo dva primární cíle: prokázat, že režim XELOX nenínon-inferiornívůči FOLFOX-4, a prokázat, že bevacizumab v kombinaci s chemoterapiíFOLFOX-4 nebo XELOX je superiorní vůči chemoterapii samotné. Oba tyto koprimární cíle byly splněny:
-
Byla prokázána non-inferiorita ramen s režimem XELOX ve srovnání s rameny s režimem FOLFOX-4 při celkovém porovnání doby PFSa OS u hodnotitelné populace, která dokončila studii podle protokolu.
-
Superiorita ramen obsahujících bevacizumab ve srovnáníse samotnou chemoterapiíbyla prokázána při zhodnocení doby PFSu ITT (intent-to-treat) populace (tabulka 7).
Sekundárníanalýzy doby PFSzaložené na hodnocení odpovědi „na léčbě“ potvrdily významně vyšší klinický prospěch pro pacienty léčené bevacizumabem (analýza je uvedena v tabulce 7), což je v souladu se statisticky významným prospěchem pozorovaným při souhrnné analýze.
Tabulka 7: Klíčové výsledky pro průkaz superiority (ITT populace, klinické hodnocení NO16966)
| Cílový parametr (měsíce) | FOLFOX-4nebo XELOX+ placebo (n=701) | FOLFOX-4nebo XELOX+ bevacizumab (n=699) | Hodnota p |
| Primárnícílový parametr | |||
| Medián PFS** | 8,0 | 9,4 | 0,0023 |
| Poměr rizik (97,5% interval spolehlivosti)a | 0,83 (0,72–0,95) | ||
| Sekundárnícílový parametr | |||
| Medián PFS (na léčbě)** | 7,9 | 10,4 | < 0,0001 |
| Poměr rizik (97,5% interval spolehlivosti) | 0,63 (0,52-0,75) | ||
| Celkový výskyt odpovědi (hodnocení řešiteli)** | 49,2 % | 46,5 % | |
| Mediáncelkového přežití* | 19,9 | 21,2 | 0,0769 |
| Poměr rizik (97,5% interval spolehlivosti) | 0,89 (0,76-1,03) | ||
* Analýza OSdle klinických dat ke dni 31. ledna 2007
** Primárníanalýza dle klinických dat ke dni 31. ledna 2006
a Ve vztahu ke kontrolnímu rameni
V podskupině léčené režimem FOLFOX činila mediánPFS8,6 měsíce při podáváníplaceba a 9,4 měsíce u pacientů léčených bevacizumabem, poměr rizik (hazard ratio, HR)= 0,89, 97,5% interval spolehlivosti 0,73; 1,08, p = 0,1871, odpovídající hodnoty v podskupině léčené režimem XELOX byly 7,4 versus 9,3 měsíce, poměr rizik 0,77, 97,5% interval spolehlivosti 0,63, 0,94, p-hodnota=0,0026.
Medián OS činil 20,3 měsíce při podávání placeba a 21,2 měsíce u pacientů léčených bevacizumabem v podskupině s režimem FOLFOX, poměr rizik 0,94, 97,5% interval spolehlivosti 0,75, 1,16, p = 0,4937, odpovídající hodnoty v podskupině s režimem XELOX jsou 19,2 versus 21,4 měsíce, poměr rizik 0,84, 97,5% interval spolehlivosti 0,68, 1,04, p = 0,0698.
ECOG E3200
Toto otevřené randomizované klinické hodnocenífáze III s aktivníkontrolou hodnotilo bevacizumab v dávce 10 mg/kg v kombinaci s leukovorinem plus fluoruracilem podaným jako bolus a následnou infuzífluoruracilu a s intravenózníoxaliplatinou (FOLFOX-4) podávanými každé 2 týdny u již dříve léčených pacientů (druhá linie) s pokročilým kolorektálním karcinomem. V ramenech s chemoterapií byla použita kombinace FOLFOX-4 ve stejných dávkách a režimu, jak je uvedeno v tabulce 6 pro klinické hodnoceníNO16966.
Primárním cílovým parametrem účinnosti v této studii byla OS definovaná jako doba od randomizace do úmrtí z jakýchkoli příčin. Bylo randomizováno 829 pacientů (292 FOLFOX-4, 293 bevacizumab + FOLFOX-4 a 244 bevacizumab monoterapie). Přidání bevacizumabu k režimu FOLFOX-4 vedlo ke statisticky významnému prodloužení doby přežití. Bylo pozorováno rovněž statisticky významné prodloužení PFSa zvýšení četnosti objektivních odpovědí (viz tabulka 8).
E3200
Tabulka 8: Výsledy účinnosti v klinickém hodnocení E3200
| FOLFOX-4B | FOLFOX-4 bevacizumaba | |
| Počet pacientů | 292 | 293 |
| Celkové přežití | ||
| Medián (měsíce) | 10,8 | 13,0 |
| 95% interval spolehlivosti | 10,12 – 11,86 | 12,09 – 14,03 |
| Poměr rizikb | 0,751(p = 0,0012) | |
| Doba přežití bez progrese | ||
| Medián (měsíce) | 4,5 | 7,5 |
| Poměr rizikb | 0,518(p < 0,0001) | |
| Výskyt objektivní odpovědi | ||
| Výskyt | 8,6 % | 22,2 % |
| (p < ≥↔) | ||
a 10 mg/kg každé 2 týdny
b Ve vztahu ke kontrolnímu rameni
Nebyl nalezen významný rozdíl doby OSu pacientů léčených bevacizumabem v monoterapii ve srovnání s pacienty léčenými režimem FOLFOX-4. Doba PFSa četnost objektivních odpovědí byly v rameni s bevacizumabem v monoterapii horší při porovnání s ramenem FOLFOX-4.
ML18147
Toto randomizované, kontrolované otevřené klinické hodnocení fáze III hodnotilo bevacizumab
v dávce 5,0 mg/kg každé 2 týdny nebo 7,5 mg/kg každé 3 týdny v kombinaci s režimem chemoterapie s fluorpyrimidinem ve srovnání se samotným režimem chemoterapie s fluorpyrimidinem u pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem, u kterých došlo k progresi při první linii léčby režimem obsahujícím bevacizumab.
Pacienti s histologicky potvrzeným metastazujícím kolorektálním karcinomem a s progresínemoci byli randomizováni v poměru 1:1 do 3 měsíců od ukončení léčby bevacizumabem v prvnílinii k léčbě chemoterapiís fluorpyrimidinem/oxaliplatinou nebo fluorpyrimidinem/irinotekanem (režim chemoterapie zvolen v závislosti na chemoterapii v prvnílinii) s bevacizumabem nebo
bez bevacizumabu. Léčba byla podávána do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Primárním cílovým parametrem bylo OS, které bylo definováno jako doba od randomizace do úmrtíz jakýchkoli příčin.
Bylo randomizováno celkem 820 pacientů. Přidání bevacizumabu k režimu chemoterapie
s fluorpyrimidinem vedlo ke statisticky významnému prodloužení přežití pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem, u kterých došlo k progresi při první linii léčby režimem obsahujícím bevacizumab (hodnoceno 819 randomizovaných pacientů = ITT) (viz tabulka 9).
Tabulka 9: Výsledky účinnosti v klinickém hodnocení ML18147 (ITT populace)
| ML18147 | ||
| režim chemoterapie s fluorpyrimidinem/irinotekanem nebo fluorpyrimidinem/oxaliplatinou | režim chemoterapie s fluorpyrimidinem/irinotekanem nebo fluorpyrimidinem/oxaliplatinou+ bevacizumabema | |
| Počet pacientů | 410 | 409 |
| Celkové přežití | ||
| Medián (měsíce) | 9,8 | 11,2 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,81 (0,69-0,94)(p = 0,0062) | |
| Doba přežití bez progrese | ||
| Medián (měsíce) | 4,1 | 5,7 |
| Poměr rizik (95%interval spolehlivosti) | 0,68 (0,59-0,78)(p < 0,0001) | |
| Výskyt objektivní odpovědi (ORR) | ||
| Pacienti zahrnutí do analýzy | 406 | 404 |
| Výskyt | 3,9 % | 5,4 % |
| (p = 0,3113) | ||
a 5,0 mg/kg každé 2 týdny nebo 7,5 mg/kg každé 3 týdny
Bylo zaznamenáno rovněž statisticky významná zlepšení PFS. Výskyt objektivní odpovědi byl v obou léčebných ramenech nízký a rozdíl nebyl statisticky významný.
Ve studii E3200 byl u pacientů bevacizumabem dosud neléčených použit bevacizumab v dávce odpovídajícíekvivalentu 5 mg/kg/týden, zatímco ve studii ML18147 u pacientů bevacizumabem již dříve léčených byl použit bevacizumab v dávce odpovídajícíekvivalentu 2,5 mg/kg/týden. Možnost vzájemného srovnání údajů o účinnosti a bezpečnosti mezi studiemi je omezena rozdíly studií, zejména rozdílnými populacemi pacientů, předchozí expozicí bevacizumabu a režimy chemoterapie.
Obojídávkováníbevacizumabu odpovídajícíekvivalentu 5 mg/kg/týden a 2,5 mg/kg/týden vedlo ke statisticky významnému přínosu v celkovém přežití (poměr rizik 0,751 ve studii E3200 a poměr
rizik 0,81 ve studii ML18147) a přežití bez progrese (poměr rizik 0,518 ve studii E3200 a poměr rizik 0,68 ve studii ML18147). Co se týká bezpečnosti, ve srovnání se studií ML18147 byla ve studii E3200 celkově vyšší incidence nežádoucích účinků stupně 3-5.
Metastazujícíkarcinom prsu
Byly provedeny dvě velké studie fáze III, ve kterých byla hodnocena účinnost bevacizumabu
v kombinaci se dvěma individuálními chemoterapeutiky měřená dobou přežití bez progrese, což byl primární cílový parametr účinnosti těchto studií. V obou studiích bylo pozorováno klinicky a statisticky významné zlepšení přežití bez progrese.
Níže jsou shrnuty výsledky přežití bez progrese pro individuální chemoterapeutika zahrnutá v indikaci:
-
Studie E2100 (paklitaxel)
-
Prodloužení mediánu PFSo 5,6 měsíce, poměr rizik 0,421 (p < 0,0001, 95% interval spolehlivosti 0,343; 0,516)
-
-
Studie AVF3694g (kapecitabin)
-
Prodloužení mediánu PFSo 2,9 měsíce, poměr rizik 0,69 (p = 0,0002, 95% interval spolehlivosti 0,56; 0,84)
-
Další podrobnosti o jednotlivých studiích a jejich výsledcích jsou uvedeny níže.
ECOG E2100
Otevřené randomizované multicentrické klinické hodnocení E2100 s aktivně léčenou kontrolní skupinou mělo za cíl vyhodnotit léčbu bevacizumabem v kombinaci s paklitaxelem u pacientek
s lokálně rekurentním nebo metastazujícím karcinomem prsu, které dosud nebyly léčeny chemoterapií pro lokálně rekurentní nebo metastazující onemocnění. Pacientky byly randomizovány do skupiny léčené pouze paklitaxelem (90 mg/m2 intravenózníinfuze trvající 1 hodinu, podávaná jedenkrát týdně 3 týdny po sobě s přestávkou 4. týden) nebo do skupiny léčené paklitaxelem v kombinaci
s bevacizumabem (10 mg/kg intravenózníinfuze každé dva týdny). Předchozí hormonální terapie metastazujícího onemocnění byla povolena. Adjuvantní léčba taxany byla přípustná, pouze pokud byla dokončena alespoň 12 měsíců před vstupem pacientky do klinického hodnocení. Z celkového počtu 722 pacientek, které se účastnily klinického hodnocení a které již prodělaly předchozí léčbu trastuzumabem nebo u nichž nebyla léčba trastuzumabem vhodná, měla většina pacientek (90 %) HER-2 negativní onemocnění, u menšího počtu pacientek nebyla pozitivita HER-2 známa (8 %) nebo nebyla potvrzena (2 %). Šedesát pět procent pacientek absolvovalo mimo to také adjuvantní chemoterapii, včetně 19 % pacientek již dříve léčených taxany a 49 % pacientek s předchozí léčbou antracykliny. Pacientky s metastázami do centrálního nervového systému včetně pacientek s již léčenými lézemi mozku nebo pacientky po resekci těchto lézí byly ze studie vyloučeny.
V klinickém hodnoceníE2100 byly pacientky léčeny až do progrese onemocnění. Pokud bylo nutné přerušit záhy chemoterapii, léčba samotným bevacizumabem pokračovala až do progrese onemocnění. Charakteristiky pacientek byly obdobné v obou léčebných skupinách. Primárním cílovým parametrem tohoto klinického hodnocení byla doba PFS, definovaná na základě vyhodnocení progrese onemocnění řešiteli studie. Kromě toho bylo provedeno rovněž nezávislé zhodnocení cílového parametru.
Výsledky klinického hodnoceníjsou uvedeny v tabulce 10.
Tabulka 10: Výsledky účinnosti zjištěné v klinickém hodnocení E2100:
| Doba přežití bez progrese | ||||
| Hodnocení řešitelem* | Hodnocenínezávislým hodnotitelem | |||
| Paklitaxel (n=354) | Paklitaxel/bevacizumab (n=368) | Paklitaxel (n=354) | Paklitaxel/bevacizuma b(n=368) | |
| Medián doba přežití bez progrese (měsíce) | 5,8 | 11,4 | 5,8 | 11,3 |
| Poměr rizik (95 % interval spolehlivosti) | 0,421(0,343; 0,516) | 0,483(0,385; 0,607) | ||
| Hodnota p | < 0,0001 | < 0,0001 | ||
| Výskyt odpovědi (pacienti s měřitelným onemocněním) | ||||
| Hodnocení řešiteli* | Hodnocenínezávislým orgánem | |||
| Paklitaxel (n=273) | Paklitaxel/bevacizumab (n=252) | Paklitaxel (n=243) | Paklitaxel/bevacizuma b(n=229) | |
| % pacientů s objektivní odpovědí | 23,4 | 48,0 | 22,2 | 49,8 |
| Hodnota p | < 0,0001 | < 0,0001 | ||
* primárníanalýza
| Celkové přežití | ||
| Paklitaxel (n=354) | Paklitaxel/bevacizumab (n=368) | |
| Medián doby celkového přežití (měsíce) | 24,8 | 26,5 |
| Poměr rizik | 0,869 | |
| (95% interval | (0,722; 1,046) | |
| spolehlivosti) | ||
| Hodnota p | 0,1374 | |
Klinický přínos léčby bevacizumabem vyjádřený pomocí PFS byl pozorován ve všech předem specifikovaných testovaných podskupinách (včetně intervalu bez známek onemocnění, počtu metastazujících ložisek, adjuvantní chemoterapie v předchozí době a stanovení receptorů pro estrogen (ER)).
AVF3694g
Studie AVF3694g byla multicentrická, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie fáze III, jejímž cílem bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti bevacizumabu v kombinaci s chemoterapiíve srovnání s chemoterapiíplus placebem v první linii léčby pacientů s HER2-negativním metastazujícím nebo lokálně rekurentním karcinomem prsu.
Chemoterapie byla zvolena řešitelem před randomizací v poměru 2:1 k léčbě chemoterapie plus bevacizumab nebo chemoterapie plus placebo. Možnosti chemoterapie zahrnovaly kapecitabin, taxan (paklitaxel vázaný na bílkovinu, docetaxel), režim s antracyklinem (doxorubicin/cyklofosfamid, epirubicin/cyklofosfamid, fluoruracil/doxorubicin/cyklofosfamid, fluoruracil/epirubicin/cyklofosfamid) podané každé 3 týdny. Bevacizumab nebo placebo byly podávány v dávce 15 mg/kg každé 3 týdny.
Tato studie sestávala ze zaslepené léčebné fáze, volitelné nezaslepené fáze po progresi a fáze následného sledování přežití. V zaslepené léčebné fázi pacienti dostali chemoterapii a léčivý přípravek (bevacizumab nebo placebo) každé 3 týdny do progrese nemoci, toxicity omezující léčbu nebo úmrtí. Po zdokumentované progresi nemoci, mohli pacienti, kteří vstoupili do volitelné nezaslepené fáze studie, být léčeni nezaslepeným bevacizumabem společně se širokým spektrem léčby druhé linie.
Statistické analýzy byly provedeny nezávisle pro 1) pacienty, kteří dostali kapecitabin v kombinaci
s bevacizumabem nebo placebem; 2) pacienty, kteří dostali chemoterapeutický režim s taxanem nebo antracyklinem v kombinaci s bevacizumabem nebo placebem. Primárním cílovým parametrem účinnosti této studie bylo stanovení doby přežití bez progrese dle hodnocení řešiteli. Navíc byl primární cílový parametr hodnocen rovněž nezávislou komisí (IRC).
Výsledky z konečné, protokolem definované analýzy této studie pro dobu PFSa četnosti odpovědí pro kohortu studie AVF3694g s kapecitabinem, které měly nezávislou statistickou sílu, jsou uvedeny v tabulce 11. Jsou uvedeny rovněž výsledky explorativního hodnoceníOS po dalších 7 měsících sledování (zemřelo přibližně 46 % pacientů). V otevřené fázi studie dostalo bevacizumab 62,1 % pacientů v rameni kapecitabin + placebo a 49,9 % pacientů v rameni kapecitabin + bevacizumab.
Tabulka 11: Data o účinnosti ve studii AVF3694g: – Kapecitabina a bevacizumab/Placebo
| Doba přežití bez progreseb | ||||
| Hodnocení řešitelem | Hodnocenínezávislým hodnotitelem | |||
| Kapecitabin+ Placebo (n= 206) | Kapecitabin +bevacizumab (n=409) | Kapecitabin+ Placebo (n= 206) | Kapecitabin +bevacizumab (n=409) | |
| Medián doby přežití bezprogrese (měsíce) | 5,7 | 8,6 | 6,2 | 9,8 |
| Poměr rizik proti rameni s placebem (95% interval spolehlivosti) | 0,69 (0,56; 0,84) | 0,68 (0,54; 0,86) | ||
| Hodnota p | 0,0002 | 0,0011 | ||
| Výskyt odpovědi (pacienti s měřitelným onemocněním)b | ||||
| Kapecitabin + Placebo (n= 161) | Kapecitabin + bevacizumab (n=325) | |||
| % pacientů sobjektivní odpovědí | 23,6 | 35,4 | ||
| Hodnota p | 0,0097 | |||
| Celkové přežitíb | ||||
| Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) | 0,88 (0,69; 1,13) | |||
| Hodnota p (explorativní) | 0,33 | |||
a1000 mg/m2 perorálně 2x denně po dobu 14 dní každé 3 týdny.
bStratifikovaná analýza zahrnovala všechny progrese a úmrtí s výjimkou pacientů, u kterých byla protokolem nespecifikovaná léčba zahájena před prokázáním progrese; data těchto pacientů byla cenzorována k datu posledního zhodnocení nádoru před zahájením protokolem nespecifikované léčby.
Byla provedena nestratifikovaná analýza doby přežití bez progrese (hodnocená řešitelem), kdy nebyla cenzorována pro protokolem nespecifikovanou léčbu před progresí nemoci. Výsledky těchto analýz byly velmi podobné primárním výsledkům doby přežití bez progrese.
Nemalobuněčný karcinom plic
První linie léčby nedlaždicobuněčného nemalobuněčného karcinomu plic v kombinaci s chemoterapeutickým režimem s platinou
Bezpečnost a účinnost bevacizumabu podávaného spolu s chemoterapeutickým režimem s platinou v první linii léčby pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic jiného typu než z dlaždicových buněk, byla sledována v klinických hodnoceních E4599 a BO17704. V klinickém hodnoceníE4599, kdy byl podáván bevacizumab v dávce 15 mg/kg každé 3 týdny bylo prokázáno delší OS. Klinické hodnocení BO17704 prokázalo, že jak dávka 7,5 mg/kg podávaná každé tři týdny, tak dávka 15 mg/kg podávaná každé tři týdny, prodlužují dobu PFSa zvyšují četnost odpovědí.
E4599
E4599 byla otevřená, randomizovaná, aktivně kontrolovaná, multicentrická studie hodnotící bevacizumab v prvnílinii léčby pacientů s lokálně pokročilým (stadium IIIb s maligním pleurálním výpotkem), metastazujícím nebo rekurentním nemalobuněčným karcinomem plic jiného histologického typu než s převahou dlaždicových buněk.
Pacienti byli randomizováni k léčbě chemoterapeutickým režimem s platinou (paklitaxel 200 mg/m2) a karboplatinou AUC = 6, oba léky v intravenózní infuzi (PC) podané vždy 1.den každého třítýdenního cyklu, po maximálně 6 cyklů nebo PC v kombinaci s bevacizumabem v dávce 15 mg/kg v intravenózníinfuzi podané vždy 1.den každého třítýdenního cyklu. Po dokončení šesti cyklů chemoterapie karboplatina + paklitaxel nebo v případě předčasného ukončení chemoterapie pokračovali pacienti v rameni bevacizumab plus karboplatina + paklitaxel v léčbě bevacizumabem v monoterapii podávaným každé 3 týdny až do progrese. Do dvou ramen bylo randomizováno celkem 878 pacientů.
V průběhu klinického hodnocení 32,2 % (136/422) z celkového počtu pacientů léčených studijní medikacídostalo 7 – 12 dávek bevacizumabu a 21,1 % (89/422) pacientů dostalo 13 a více dávek bevacizumabu.
Primárním cílovým parametrem studie bylo stanovení doby přežití. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 12.
Tabulka 12: Výsledky účinnosti v klinickém hodnocení E4599
| Rameno 1Karboplatina/ Paklitaxel | Rameno 2Karboplatina/ Paklitaxel + bevacizumab15 mg/kg každé 3 týdny | |
| Počet pacientů | 444 | 434 |
| Celkové přežití | ||
| Medián (měsíce) | 10,3 | 12,3 |
| Poměr rizik | 0,80 (p=0,003)95 % interval spolehlivosti (0,69 – 0,93) | |
| Doba přežití bez progrese | ||
| Medián (měsíce) | 4,8 | 6,4 |
| Poměr rizik | 0,65 (p < 0,0001)95 % interval spolehlivosti (0,56 – 0,76) | |
| Celková četnost odpovědí | ||
| Výskyt (procenta) | 12,9 | 29,0 (p < 0,0001) |
V exploratorníanalýze byl vliv bevacizumabu na délku OSméně vyjádřen ve skupině pacientů, kteří neměli histologii adenokarcinomu.
BO17704
BO17704 je randomizované, dvojitě zaslepené klinické hodnocení fáze III s bevacizumabem přidaným k cisplatině a gemcitabinu ve srovnání s placebem, cisplatinou a gemcitabinem u pacientů s lokálně pokročilým (stadium IIIb s metastázami do nadklíčkových uzlin nebo maligním pleurálním nebo perikardiálním výpotkem), metastazujícím nebo rekurentním nemalobuněčným karcinomem plic jiného typu než s převahou dlaždicových buněk, kteří dosud nebyli léčeni chemoterapií. Primárním cílovým parametrem bylo stanovenídoby PFS, sekundárnícílový parametr klinického hodnocení zahrnoval délku OS.
Pacienti byli randomizováni k léčbě chemoterapeutickým režimem s platinou, cisplatina v dávce
80 mg/m2 v intravenózníinfuzi 1. den a gemcitabin v dávce 1250 mg/m2 v intravenózníinfuzi 1. a 8. den každého třítýdenního cyklu po dobu maximálně 6 cyklů (CG) s placebem nebo CG v kombinaci s bevacizumabem v dávce 7,5 nebo 15 mg/kg v intravenózníinfuzi vždy 1.den každého třítýdenního
cyklu. Po dokončení chemoterapie mohli pacienti dostávat dále bevacizumab v monoterapii jednou za 3 týdny až do progrese nebo nepřijatelné toxicity. Výsledky klinického hodnocení ukazují, že 94 % (277 / 296) kvalifikovaných pacientů pokračovalo v léčbě bevacizumabem v 7. cyklu. Vysoký podíl pacientů (přibližně 62 %) nadále dostával různou, protokolem nespecifikovanou protinádorovou léčbu, což mohlo ovlivnit analýzu OS.
Výsledky účinnosti jsou shrnuty v tabulce 13.
Tabulka 13: Výsledky účinnosti v klinickém hodnocení BO17704
| Cisplatina/Gemcitabin/ placebo | Cisplatina/Gemcitabin/bevacizumab 7,5 mg/kg každé 3 týdny | Cisplatina/Gemcitabin/bevacizumab 15 mg/kg každé 3 týdny | |
| Počet pacientů | 347 | 345 | 351 |
| Doba přežití bez progrese | |||
| Medián (měsíce) | 6,1 | 6,7(p = 0.0026) | 6,5(p = 0.0301) |
| Poměr rizik | 0,75 | 0,82 | |
| [0,62;0,91] | [0,68;0,98] | ||
| Výskyt nejlepší celkové odpovědía | 20,1 % | 34,1 %(p< 0,0001) | 30,4 % (p=0,0023) |
a pacienti s měřitelným onemocněním při vstupu do studie
| Celkové přežití | |||
| 13,1 | 13,6 | 13,4 | |
| Medián (Měsíce) | (p = 0,4203) | (p = 0,7613) | |
| Poměr rizik | 0,93 | 1,03 | |
| [0,78; 1,11] | [0,86, 1,23] | ||
První linie léčby nedlaždicobuněčného nemalobuněčného karcinomu plic s aktivujícímutacíEGFR v kombinaci s erlotinibem
JO25567
Studie JO25567 byla randomizovaná, otevřená, multicentrická studie fáze II provedená v Japonsku k vyhodnocení účinnosti a bezpečnosti bevacizumabu při přidání k erlotinibu u pacientů
s nedlaždicobuněčným nemalobuněčným karcinomem plic s aktivujícímutacíEGFR (delece exonu 19 nebo mutace exonu 21 L858R), kteří dosud nebyli léčeni systémovou terapií pro onemocnění stadia IIIB/IV nebo rekurentní onemocnění.
Primárním cílovým parametrem bylo PFS dle nezávislého hodnocení. Sekundárnícílové parametry zahrnovaly OS, četnost odpovědí, četnost kontroly onemocnění, trvání odpovědi a bezpečnost.
Přítomnost mutace EGFR byla u každého pacienta stanovena před screeningem pacientů a 154 pacientů bylo randomizováno buď k léčbě kombinací erlotinib + bevacizumab (erlotinib 150 mg denně perorálně + bevacizumab [15 mg/kg intravenózně každé 3 týdny]) nebo k léčbě erlotinibem (150 mg denně perorálně) v monoterapii do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity. Pokud nedošlo
k progresi, nevedlo v rameni erlotinib + bevacizumab ukončení jedné složky hodnocené léčby k ukončení složky druhé, jak bylo stanoveno protokolem.
Výsledky účinnosti studie jsou uvedeny v tabulce 14.
Tabulka 14 Výsledky účinnosti studie JO25567
| erlotinib n = 77# | erlotinib + bevacizumabn = 75# | |
| Doba přežití bez progrese^ (měsíce) | ||
| Medián | 9,7 | 16,0 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,54 (0,36; 0,79) | |
| p-hodnota | 0,0015 | |
| Celková četnost odpovědí Výskyt (n)p-hodnota | 63,6 % (49) | 69,3 % (52) |
| 0,4951 | ||
| Celkové přežití* (měsíce) | ||
| Medián | 47,4 | 47,0 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,81 (0,53; 1,23) | |
| p-hodnota | 0,3267 | |
# Celkem bylo randomizováno 154 pacientů (ECOG Performance Status 0 nebo1), avšak dva pacienti vystoupili ze studie před podáním jakékoli léčby
^ Zaslepené nezávislé hodnocení(primárníanalýza definovaná protokolem)
* Exploratorníanalýza: konečné hodnocení celkového přežití s s ukončení sběru údajů ke dni 31. října 2017, kdy zemřelo přibližně 59 % pacientů.
Poměry rizik dle nestratifikované Coxovy regresní analýzy; NR = nedosaženo
Pokročilý a/nebo metastazující karcinom ledviny
Bevacizumab v kombinaci s interferonem alfa-2a v první linii léčby pacientů s pokročilým a/nebo metastazujícím karcinomem ledviny (BO17705)
Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze III byla provedena za účelem zhodnocení účinnosti a bezpečnosti bevacizumabu v kombinaci s interferonem (IFN) alfa-2a ve srovnáníse samotným IFN alfa-2a v první linii léčby pacientů s metastazujícím karcinomem ledviny. Ve studii bylo randomizováno 649 pacientů (léčeno bylo 641) s hodnocením celkového zdravotního stavu dle Karnofského ≥ 70 %, bez metastáz do centrálního nervového systému a s přiměřenou funkcí orgánů. U pacientů byla provedena nefrektomie pro primárníkarcinom ledviny. Bevacizumab v dávce
10 mg/kg byl podáván každé 2 týdny do progrese. IFN alfa-2a byl podáván po dobu až 52 týdnů nebo do progrese v doporučené úvodní dávce 9 MIU třikrát týdně s možností redukce na 3 MIU třikrát týdne ve dvou krocích. Pacienti byli stratifikování dle země a Motzerova skóre a léčebná ramena byla s ohledem na prognostické faktory dobře vyvážena.
Primárním cílovým parametrem klinického hodnoceníbylo OSpřežití, sekundární cílové parametry zahrnovaly PFS. Přidání bevacizumabu k IFN-alfa-2a významně zvýšilo přežití bez progrese a četnost objektivních odpovědí nádoru. Výsledky byly potvrzeny nezávislým radiologickým přezkoumáním. Zlepšení primárního cíle OSo 2 měsíce bylo nicméně nevýznamné (HR=0,91). Velká část pacientů (přibližně 63 % v rameni IFN/placebo a 55 % v rameni bevacizumab/IFN) byla po klinickém hodnocení léčena řadou nespecifikovaných protinádorových léků, včetně cytostatik, což mohlo ovlivnit analýzu OS.
Výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 15.
Tabulka 15: Výsledky účinnosti v klinickém hodnocení BO17705
| BO17705 | ||
| Placebo+ IFNa | Bvb + IFNa | |
| Počet pacientů | 322 | 327 |
| Doba přežití bez progrese | ||
| Medián (měsíce) | 5,4 | 10,2 |
| Poměr rizik | 0,63 | |
| 95% interval spolehlivosti | 0,52; 0,75 | |
| (p < 0,0001) | ||
| Výskyt objektivní odpovědi (%) u pacientů | ||
| s měřitelným onemocněním | ||
| N | 289 | 306 |
| Výskyt odpovědi | 12,8 % | 31,4 % |
| (p < ≥↔) | ||
a Interferon alfa-2a 9 MIU 3x týdně
b Bevacizumab 10 mg/kg každé 2 týdny
| Celkové přežití | |||
| Medián (měsíce) | 21,3 | 23,3 | |
| Poměr rizik | 0,91 | ||
| 95% interval spolehlivosti | 0,76, 1,10 | ||
| (p=0,3360) |
Exploratornímultivariační Coxův regresní model se zpětným výběrem ukázal, že nezávisle na léčbě byly s přežitím silně spojeny následující faktory: pohlaví, počet bílých krvinek, destičky, ztráta tělesné hmotnosti v 6 měsících před vstupem do klinického hodnocení, počet metastatických lokalizací, součet nejdelších průměrů cílových lézí, Motzerovo skóre. Zohlednění těchto vstupních faktorů vede
k léčebnému poměru rizik 0,78 (95 % interval spolehlivosti [0,63; 0,96], p=0,0219), což ukazuje na 22% redukci rizika úmrtípacientů v rameni s bevacizumabem + IFN-alfa-2a ve srovnání
s ramenem s IFN-alfa-2a.
U devadesáti sedmi pacientů v rameni s IFN-alfa-2a a 131 pacientů v rameni s bevacizumabem byla dávka IFN-alfa-2a redukována z 9 MIU na 6 nebo 3 MIU třikrát týdně, jak bylo předem stanoveno protokolem. Snížení dávky IFN-alfa-2a neovlivnilo účinnost kombinace bevacizumabu s IFN-alfa-2a hodnocené dle četnosti pacientů bez příhody určující přežití bez progrese v průběhu času, jak dokládá analýza podskupin. U 131 pacientů v rameni bevacizumab + IFN-alfa-2a, u nichž byla dávka IFN-alfa-2a redukována 6 nebo 3 MIU a dále během klinického hodnocení zachována, byla četnost případů bez příhody pro hodnocení přežití bez progrese po 6, 12 a 18 měsících 73, 52 respektive 21 % ve srovnání s 61, 43 a 17 % v celé populaci léčené kombinací bevacizumab + IFN-alfa-2a.
AVF2938
Randomizované, dvojitě zaslepené klinické hodnocení fáze II hodnotilo bevacizumab v dávce
10 mg/kg každé 2 týdny se stejnou dávkou bevacizumabu v kombinaci s denním podáváním erlotinibu v dávce 150 mg u pacientů s metastazujícím světlebuněčným karcinomem ledviny. Do tohoto klinického hodnocení bylo randomizováno celkem 104 pacientů, 53 k léčbě bevacizumabem 10 mg/kg každé 2 týdny plus placebo a 51 k léčbě bevacizumabem 10 mg/kg každé 2 týdny plus erlotinibem 150 mg denně. Analýza primárního cílového parametru neprokázala rozdíl mezi ramenem bevacizumab + placebo a ramenem bevacizumab + erlotinib (medián PFS 8,5 versus 9,9 měsíce).
Objektivní odpovědi bylo dosaženo u sedmi pacientů v každém rameni. Přidání erlotinibu k bevacizumabu nevedlo k prodloužení celkového přežití (poměr rizik 1,764, p=0,1789), doby trvání objektivní odpovědi (6,7 versus 9,1 měsíce) nebo doby do progrese příznaků (poměr rizik 1,172, p=0,5076).
AVF0890
Toto klinické hodnocení fáze II porovnávalo bezpečnost a účinnost bevacizumabu oproti placebu. Celkem 116 pacientů bylo randomizováno k léčbě bevacizumabem v dávce 3 mg/kg každé 2 týdny (n=39), 10 mg/kg každé 2 týdny (n=37) nebo k podávání placeba (n=40). Průběžná analýza prokázala významné prodloužení doby do progrese ve skupině s 10 mg/kg ve srovnáníse skupinou s placebem (poměr rizik 2,55, p< 0,001). Mezi skupinami s 3 mg/kg a placebem byl malý rozdíl doby do progrese onemocnění s hraniční významností (poměr rizik 1,26, p=0,053). Čtyři pacienti měli objektivní (částečnou) odpověď, všichni dostávali bevacizumab v dávce 10 mg/kg, celková četnost odpovědí pro dávku 10 mg/kg byla 10 %.
Epiteliálníkarcinom vaječníku, vejcovodu a primárníperitoneálníkardinom
Primární léčba karcinomu vaječníku
Bezpečnost a účinnost bevacizumabu v úvodní léčbě pacientek s epiteliálním karcinomem vaječníku, vejcovodu nebo primárním peritoneálním karcinomem byly studovány ve dvou studiích fáze III (GOG-0218 a BO17707), v nichž byl hodnocen vliv přidání bevacizumabu ke karboplatině a paklitaxelu ve srovnání se samotným chemoterapeutickým režimem.
GOG-0218
GOG-0218 byla multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze III se třemi rameny, která hodnotila vliv přidání bevacizumabu k osvědčenému režimu chemoterapie (karboplatina a paklitaxel) u pacientek s pokročilým (stadium IIIB, IIIC a IV podle klasifikace FIGO, verze z roku 1988) epiteliálním karcinomem vaječníku, vejcovodu a primárním peritoneálním karcinomem.
Pacientky dříve léčené bevacizumabem nebo systémovou protinádorovou chemoterapií pro karcinom vaječníků (např. chemoterapií, monoklonálními protilátkami, inhibitory tyrosinkinázy nebo hormonální léčbou) nebo radioterapií na oblast břicha nebo pánve byly ze studie vyloučeny.
Do tří ramen studie bylo rovnoměrně randomizováno celkem 1873 pacientů následovně:
-
rameno CPP: Pět cyklů placeba (od cyklu 2) v kombinaci se 6 cykly karboplatiny (AUC 6) a paklitaxelu (175 mg/m2) s následným podáváním samotného placeba po celkovou dobu až 15 měsíců léčby
-
rameno CPB 15: Pět cyklů bevacizumabu (15 mg/kg každé 3 týdny od cyklu 2) v kombinaci se 6 cykly karboplatiny (AUC 6) a paklitaxelu (175 mg/m2) s následným podáváním samotného placeba po celkovou dobu až 15 měsíců léčby
-
rameno CPB 15+: Pět cyklů bevacizumabu (15 mg/kg každé 3 týdny od cyklu 2) v kombinaci se 6 cykly karboplatiny (AUC 6) a paklitaxelu (175 mg/m2) s následným podáváním samotného bevacizumabu (15 mg/kg každé 3 týdny) po celkovou dobu až 15 měsíců léčby.
Většina pacientek zařazených do studie byly bělošky (87 % ve všech třech ramenech); medián věku byl 60 let v ramenech CPP a CPB15 a 59 let v rameni CPB15+; 29 % pacientek v ramenech CPP nebo CPB15 a 26 % pacientek v rameni CPB15+ bylo starších než 65 let. Celkem přibližně 50 % pacientek mělo při vstupu do studie GOG PS 0, 43 % GOG PS 1 a 7 % GOG PS 2. Většina pacientek měla epiteloviálníkarcinom vaječníku (82 % v ramenech CPP a CPB15, 85 % v rameni CPB15+), následoval primárníperitoneálníkarcinom (16 % v rameni CPP, 15 % v CPB15, 13 % v CPB15+) a karcinom vejcovodu (1 % v CPP, 3 % v CPB15, 2 % v CPB15+). Většina pacientek měla histologii serózního adenokarcinomu (85 % v CPP a v CPB15, 86 % v CPB15+). Celkem přibližně 34 % pacientek mělo FIGO stadium III s optimálnícytoredukcís makroskopickou reziduálnínemocí, 40 % stadium III s suboptimálnícytoredukcía 26 % stadium IV.
Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo zhodnocení doby přežití bez progrese dle progrese nemoci stanovené řešitelem na podkladě radiologických snímků nebo hladin CA 125 nebo klinické deteriorace dle protokolu. Dále byla provedena předem specifikovaná analýza cenzorovánídat při progresi dle hladiny CA 125 a na podkladě rentgenologických snímků bylo provedeno rovněž nezávislé zhodnocení doby přežití bez progrese.
Studie splnila primární cíl prodloužení doby přežití bez progrese. Pacientky, které byly léčeny bevacizumabem v dávce 15 mg/kg každé 3 týdny v kombinaci s chemoterapií a dále dostávaly bevacizumab samostatně (CPB15+), měly klinicky i statisticky významné zlepšení doby přežití
bez progrese ve srovnání s pacientkami léčenými v úvodní léčbě samotnou chemoterapií(karboplatina a paklitaxel).
U pacientek, které dostávaly bevacizumab pouze v kombinaci s chemoterapií a nepokračovaly
v samostatné léčbě bevacizumabem (CPB 15), nebylo dosaženo klinicky významného zlepšení doby přežití bez progrese.
Výsledky této studie jsou shrnuty v tabulce 16.
Tabulka 16: Výsledky účinnosti ve studii GOG-0218
Doba přežití bez progrese 1 CPP CPB15 CPB15+ (n = 625) (n = 625) (n = 623) Medián doby přežití bez progrese (měsíce) 10,6 11,6 14,7 Poměr rizik 0,89 0,70 (95% interval spolehlivosti) 2 (0,78;1,02) (0,61;0,81) Hodnota p 3,4 0,0437 < 0,0001 Výskyt objektivních odpovědí 5 CPP (n = 396) CPB15 (n = 393) CPB15+ (n = 403) % pacientek s objektivní odpovědí 63,4 66,2 66,0 Hodnota p 0,2341 0,2041 Celkové přežití 6 CPP CPB15 CPB15+ (n = 625) (n = 625) (n = 623) Medián celkového přežití (měsíce) 40,6 38,8 43,8 Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) 2 1,07 (0,91;1,25) 0,88 (0,75;1,04) Hodnota p 3 0,2197 0,0641 1 Analýza doby přežití bez progrese hodnocená řešiteli dle protokolu GOG (bez cenzury pro progresi dle hladiny CA-125 a bez cenzury při léčbě mimo protokol zahájené před progresí), data k 25. únoru 2010.
2 Ve vztahu ke kontrolnímu rameni; stratifikovaný poměr rizik.
3 Jednostranný log-rank test hodnoty p.
4 Stanovená hraniční hodnota p 0,0116.
5 Pacientky s měřitelným onemocněním při vstupu do studie.
6 Konečná analýza OSprovedena v době, kdy zemřelo 46,9 % pacientek.
Byly provedeny předem specifikované analýzy doby přežití bez progrese, všechny s ukončením sběru údajů ke dni 29. září 2009. Výsledky těchto předem specifikovaných analýz jsou následující:
-
Protokolem specifikovaná analýza doby PFSdle hodnocení řešiteli (bez cenzorovánípro progresi dle hladiny CA-125 nebo bez cenzorovánípři léčbě mimo protokol zahájené před progresí) vykázala stratifikovaný poměr rizik 0,71 (95 % interval spolehlivosti: 0,61-0,83, 1-stranný log-rank test hodnota p<0,0001) při porovnání ramen CBP 15+ a CPP a medián PFS 10,4 měsíce v rameni CPP a 14,1 měsíce v rameni CPB 15+.
-
Primárníanalýza doby PFSdle hodnocení řešiteli (s cenzorováním při progresi dle CA-125 a při léčbě mimo protokol před průkazem progrese) vykázala stratifikovaný poměr rizik 0,62 (95 % interval spolehlivosti: 0,52-0,75, 1-stranný log-rank test hodnota p < 0,0001) při porovnání ramen CBP 15+ a CPP a střední dobou přežití bez progrese 12,0 měsíce v rameni CPP a 18,2 měsíce v rameni CPB 15+.
-
Analýza doby přežití bez progrese dle nezávislé hodnotícíkomise (s cenzorováním při léčbě mimo protokol před průkazem progrese) vykázala stratifikovaný poměr rizik 0,62 (95% interval spolehlivosti: 0,50-0,77, 1-stranný log-rank test hodnoty p < 0,0001) při porovnání ramen CBP 15+ a CPP a medián PFS 13,1 měsíce v rameni CPP a 19,1 měsíce v rameni CPB 15+.
Výsledky analýzy přežití bez progrese v podskupinách dle stadia nemoci a rozsahu cytoredukce jsou shrnuty v tabulce 17. Tyto výsledky demonstrují robustnost analýzy přežití bez progrese uvedené
v tabulce 16.
Tabulka 17: Výsledky přežití bez progrese1 v podskupinách dle stadia nemoci a rozsahu cytoredukce ve studii GOG-0218
Randomizované pacientky s onemocněním stadia III s optimálnícytoredukcí2,3 Medián PFS (měsíce)Poměr rizik(95% interval spolehlivosti)4 CPP (n = 219)12,4 CPB15 (n = 204)14,30,81(0,62 - 1,05) CPB15+ (n = 216)17,50,66(0,50 - 0,86) Randomizované pacientky s onemocněním stadia III se sub-optimálnícytoredukcí3 CPP CPB15 CPB15+ (n = 253) (n = 256) (n = 242) Medián PFS (měsíce) 10,1 10,9 13,9 Poměr rizik 0,93 0,78 (95% interval spolehlivosti)4 (0,77 - 1,14) (0,63 - 0,96) Randomizované pacientky s onemocněním stadia IV CPP CPB15 CPB15+ (n = 153) (n = 165) (n = 165) Medián PFS (měsíce) 9,5 10,4 12,8 Poměr rizik 0,90 0,64 (95% interval spolehlivosti)4 (0,70 - 1,16) (0,49 - 0,82) 1 Řešiteli provedená protokolem GOG specifikovaná analýza přežití bez progrese (bez cenzorovánípři progresi dle CA-125 a bez cenzorovánípři zahájení protokolem nespecifikované léčby před progresí nemoci). Data k 25. únoru 2010.
2 S makroskopickou reziduálnínemocí.
3 3,7 % ze všech randomizovaných pacientek mělo onemocnění stadia IIIB.
4 Ve vztahu ke kontrolnímu rameni.
BO17707 (ICON7)
BO17707 byla multicentrická, randomizovaná, kontrolovaná, otevřená studie fáze III se dvěma rameny, která porovnávala vliv přidání bevacizumabu ke karboplatině a paklitaxelu u pacientek
s epiteliálníkarcinomem vaječníku, vejcovodu nebo primárním peritoneálním karcinomem stadia I nebo IIA dle FIGO (jen stupeň 3 nebo světlebuněčný histologický typ, n = 142) nebo stadia IIB – IV dle FIGO (všechny stupně a histologické typy, n = 1386) po předchozí operaci (NCI-CTCAE v.3). Ve studii byla použita klasifikace FIGO, verze z roku 1988.
Pacientky dříve léčené bevacizumabem nebo systémovou protinádorovou chemoterapií pro karcinom vaječníku (např. chemoterapií, monoklonálními protilátkami, inhibitory tyrosinkinázy nebo hormonální léčbou) nebo radioterapií na oblast břicha nebo pánve byly ze studie vyloučeny.
Do dvou ramen studie bylo rovnoměrně randomizováno celkem 1528 pacientek následovně:
-
rameno CP: Karboplatina (AUC 6) a paklitaxel (175 mg/m2), každé 3 týdny, 6 cyklů
-
rameno CPB 7,5+: Karboplatina (AUC 6) a paklitaxel (175 mg/m2), každé 3 týdny, 6 cyklů plus bevacizumab (7,5 mg/kg každé 3 týdny) po dobu až 12 měsíců (pokud byla léčba zahájena do 4 týdnů od operace, bylo podávání bevacizumabu zahájeno od cyklu 2 chemoterapie, pokud byla léčba zahájena v odstupu více než 4 týdnů od operace, byl bevacizumab podáván od cyklu 1).
Většina pacientek zařazených do studie byly bělošky (96 %), medián věku v obou léčebných ramenech byl 57 let, 25 % pacientek v každém léčebném rameni bylo ve věku 65 let nebo více a přibližně 50 % pacientek mělo ECOG PS 1; 7 % pacientek v každém léčebném rameni mělo ECOG PS 2. Většina pacientek měla epiteliálníkarcinom vaječníku (87,7 %), následoval primární peritoneálníkarcinom (6,9 %) a karcinom vejcovodu (3,7 %) nebo směs tří primárních lokalizací (1,7 %). Většina pacientek měla FIGO stadium III (v obou ramenech 68 %), následovalo FIGO stadium IV (13 % a 14 %), FIGO stadium II (10 % a 11 %) a FIGO stadium I (9 % a 7 %). Většina pacientek v každém léčebném rameni (74 % a 71 %) měla při vstupu do studie špatně diferencovaný (stupeň 3) primární nádor. Incidence každého histologického podtypu epitelového karcinomu vaječníků byla v obou ramenech podobná, 69 % pacientek mělo histologický typ serózního adenokarcinomu.
Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo stanovení doby přežití bez progrese dle hodnocení řešiteli za použití RECIST.
Studie splnila primární cíl prodloužení doby přežití bez progrese. Pacientky, které byly léčeny bevacizumabem v dávce 7,5 mg/kg každé 3 týdny v kombinaci s chemoterapií a dále dostávaly bevacizumab po dobu až 18 cyklů, měly statisticky významné zlepšení doby přežití bez progrese
ve srovnání s pacientkami léčenými v úvodní léčbě samotnou chemoterapií (karboplatina a paklitaxel). Výsledky této studie jsou shrnuty v tabulce 18.
Tabulka 18: Výsledky účinnosti ve studii BO17707 (ICON7)
Doba přežití bez progrese Medián PFS (měsíce) 2Poměr rizik[95% interval spolehlivosti] 2 CP(n = 764)16,9 CPB7,5+ (n =764)19,3 0,86[0,75; 0,98](Hodnota p = 0,0185) Výskyt objektivní odpovědi 1 CP CPB7,5+ (n = 277) (n = 272) Výskyt odpovědi 54,9 % 64,7 % (Hodnota p = 0,0188) Celkové přežití 3 CP CPB7,5+ (n = 764) (n = 764) Medián (měsíce) 58,0 57,4 Poměr rizik 0,99 [0,85; 1,15] [95% interval spolehlivosti] (Hodnota p = 0,8910) 1 Pacienti s měřitelným onemocněním při vstupu do studie.
2 Doba přežití bez progrese hodnocená řešiteli, s ukončením sběru údajů ke dni 30. listopadu 2010.
3 Konečná analýza OSv době, kdy zemřelo 46,7 % pacientek, s ukončením sběru údajů ke dni 31. března 2013.
Primární analýza doby přežití bez progrese dle hodnocení řešiteli ke dni 28. února 2010 vykazuje nestratifikovaný poměr rizik 0,79 (95% interval spolehlivosti: 0,68-0,91, 2-stranný log-rank test hodnoty p = 0,0010) mediánem PFS 16,0 měsíce v rameni CP a 18,3 měsíce v rameni CPB7,5+.
Výsledky analýzy přežití bez progrese v podskupinách dle stadia nemoci a rozsahu cytoredukce jsou shrnuty v tabulce 19. Tyto výsledky demonstrují robustnost primární analýzy přežití bez progrese uvedené v tabulce 18.
Tabulka 19: Výsledky přežití bez progrese1 v podskupinách dle stadia nemoci a rozsahu cytoredukce ve studii BO17707 (ICON7)
Randomizované pacientky s onemocněním stadia III s optimálnícytoredukcí2,3 Medián PFS (měsíce)Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) 4 CP(n = 368)17,7 CPB7,5+ (n = 383)19,30,89(0,74, 1,07) Randomizované pacientky s onemocněním stadia III se sub-optimálnícytoredukcí3 CP CPB7,5+ (n = 154) (n = 140) Medián PFS (měsíce) 10,1 16,9 Poměr rizik 0,67 (95% interval spolehlivosti) 4 (0,52, 0,87) Randomizované pacientky s onemocněním stadia IV CP CPB7,5+ (n = 97) (n = 104) Medián PFS (měsíce) 10,1 13,5 Poměr rizik 0,74 (95% interval spolehlivosti) 4 (0,55, 1,01) 1 Přežití bez progrese hodnocené řešiteli s ukončením sběru údajů ke dni 30. listopadu 2010.
2 S nebo bez makroskopické reziduálnínemoci.
3 5,8 % ze všech randomizovaných pacientek mělo onemocnění stadia IIIB.
4 Ve vztahu ke kontrolnímu rameni.
Rekurentní karcinom vaječníku
Bezpečnost a účinnost bevacizumabu při léčbě rekurence epiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu byly studovány ve třech klinických studiích fáze III (AVF4095g, MO22224 a GOG-0213) u různých populací pacientek a s odlišnými režimy chemoterapie.
-
Studie AVF4095g hodnotila účinnost a bezpečnost bevacizumabu v kombinaci s karboplatinou a gemcitabinem s následnou monoterapiíbevacizumabem u pacientek s rekurencíepiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu citlivého k platině.
-
Studie GOG-0213 hodnotila účinnost a bezpečnost bevacizumabu v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem s následnou monoterapiíbevacizumabem u pacientek s rekurencíepiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu citlivého k platině.
-
Studie MO22224 hodnotila účinnost a bezpečnost bevacizumabu v kombinaci s paklitaxelem, topotekanem nebo pegylovaným liposomálním doxorubicinem u pacientek s rekurencí epiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu rezistentního k platině.
AVF4095g
V randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii fáze III (AVF4095g) byla hodnocena bezpečnost a účinnost bevacizumabu v léčbě pacientek s rekurentním epiteliálním karcinomem vaječníku, vejcovodu nebo primárním peritoneálním karcinomem citlivým k platině, které dosud nebyly léčeny chemoterapií pro rekurentní onemocnění nebo bevacizumabem. Studie porovnávala účinek přidání bevacizumabu ke karboplatině a gemcitabinu a následného podávání bevacizumabu samotného až do progrese oproti samotné chemoterapii karboplatina a gemcitabin.
Do studie byly zařazeny pouze pacientky s histologicky potvrzeným rekurentním epiteliálním karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo primárním peritoneálním karcinomem, pokud došlo
k rekurenci v odstupu > 6 měsíců po léčbě režimem chemoterapie s platinou, a které dosud nebyly léčeny chemoterapií pro rekurenci a nebyly dosud léčeny bevacizumabem nebo jiným inhibitorem růstového faktoru cévního endotelu (VEGF) nebo receptoru VEGF.
Celkem 484 pacientek s měřitelným onemocněním bylo randomizováno v poměru 1:1 do jednoho z ramen:
-
-
Karboplatina (AUC 4, den 1) a gemcitabin (1000 mg/m2, den 1 a 8) a souběžně placebo každé 3 týdny 6 nebo až 10 cyklů a následně placebo (každé 3 týdny) samotné do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity
-
Karboplatina (AUC 4, den 1) a gemcitabin (1000 mg/m2, den 1 a 8) a souběžně bevacizumab (15 mg/kg, den 1) každé 3 týdny 6 nebo až 10 cyklů a následně bevacizumab (15 mg/kg každé 3 týdny) samotný do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity
Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo PFSstanovené řešiteli za použití modifikovaného RECIST 1.0. Další cílové parametry zahrnovaly objektivní odpověď, trvání odpovědi,
OSa bezpečnost. Bylo provedeno rovněž nezávislé hodnocení primárního cílového parametru. Výsledky této studie jsou shrnuty v tabulce 20.
Tabulka 20: Výsledky účinnosti ve studii AVF4095
| Doba přežití bez progrese | ||||
| Hodnocení řešitelem | Hodnocenínezávislým hodnotitelem | |||
| Placebo + karboplatina/ gemcitabin (n = 242) | bevacizumab + karboplatina/ gemcitabin(n = 242) | Placebo + karboplatina/ gemcitabin (n = 242) | bevacizumab + karboplatina/ gemcitabin(n = 242) | |
| Bez cenzorovánípři léčbě mimo protokol | ||||
| Medián PFS(měsíce) | 8,4 | 12,4 | 8,6 | 12,3 |
| Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) | 0,524 [0,425; 0,645] | 0,480 [0,377; 0,613] | ||
| Hodnota p | <0,0001 | <0,0001 | ||
| S cenzorováním při léčbě mimo protokol | ||||
| Medián PFS(měsíce) | 8,4 | 12,4 | 8,6 | 12,3 |
| Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) | 0,484 [0,388; 0,605] | 0,451 [0,351; 0,580] | ||
| Hodnota p | < 0,0001 | <0,0001 | ||
| Výskyt objektivní odpovědi | ||||
| Hodnocení řešitelem | Hodnocenínezávislým hodnotitelem | |||
| Placebo + karboplatina/ gemcitabin (n = 242) | bevacizumab + karboplatina/ gemcitabin(n = 242) | Placebo + karboplatina/ gemcitabin(n = 242) | bevacizumab + karboplatina/ gemcitabin(n = 242) | |
| % pacienteks objektivní odpovědí | 57,4 % | 78,5 % | 53,7 % | 74,8 % |
| Hodnota p | < 0,0001 | < 0,0001 | ||
| Celkové přežití | ||||
| Placebo + karboplatina/gemcitabin (n = 242) | bevacizumab +karboplatina/gemcitabin (n = 242) | |||
| Medián OS (měsíce) | 32,9 | 33,6 | ||
| Poměr rizik (95% intervalspolehlivosti) | 0,952[0,771; 1,176] | |||
| Hodnota p | 0,6479 | |||
Analýza přežití bez progrese v podskupinách dle doby mezi posledním podáním platiny a rekurencíje shrnuta v tabulce 21.
Tabulka 21: Přežití bez progrese dle doby od poslední léčby platinou do rekurence
| Hodnocení řešiteli | ||
| Doba od poslední léčby platinou do rekurence | Placebo + karboplatina/gemcitabin (n = 242) | bevacizumab + karboplatina/gemcitabin (n = 242) |
| 6 - 12 měsíců (n=202) | ||
| Medián | 8,0 | 11,9 |
| Poměr rizik | 0,41 | |
| (95% interval spolehlivosti) | (0,29 - 0,58) | |
| > 12 měsíců (n=282) | ||
| Medián | 9,7 | 12,4 |
| Poměr rizik | 0,55 | |
| (95% interval spolehlivosti) | (0,41 - 0,73) | |
GOG-0213
Randomizovaná, kontrolovaná, otevřená studie fáze III GOG-0213 hodnotila bezpečnost a účinnost bevacizumabu v léčbě pacientek s rekurencíepiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu citlivého k platině bez předchozíchemoterapie po rekurenci. Předchozí anti-angiogenní terapie nebyla kritériem pro vyřazení. Studie hodnotila účinek přidání bevacizumabu ke kombinaci karboplatiny a paklitaxelu s následnou monoterapiíbevacizumabem do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity ve srovnáníse samotnou kombinacíkarboplatiny a paklitaxelu.
Celkem bylo randomizováno 673 pacientek ve stejném poměru do následujících dvou léčebných ramen:
-
Rameno KP: Karboplatina (AUC5) a paklitaxel (175 mg/m2 intravenózně každé 3 týdny v 6 až 8 cyklech.
-
Rameno KPB: Karboplatina (AUC5) a paklitaxel (175 mg/m2 intravenózně) a souběžně bevacizumab (15 mg/kg) každé 3 týdny v 6 až 8 cyklech a následně monoterapie bevacizumabem (15 mg/kg každé 3 týdny) do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity.
Většina pacientek v ramenu KP (80,4 %) a ramenu KPB (78,9 %) byly bělošky. Medián věku byl 60,0 let v ramenu KP a 59,0 let v ramenu KPB. Většina pacientek (KP: 64,6 %; KPB: 68,8 %) spadala do věkové kategorie < 65 let. Výchozí GOG PS byl u většiny pacientek v obou léčebných ramenech 0 (KP: 82,4 %; KPB: 80,7 %) nebo 1 (KP: 16,7 %; KPB: 18,1 %). VýchozíGOG PS 2 byl hlášen
u 0,9 % pacientek v ramenu KP a u 1,2 % pacientek v ramenu KPB.
Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo OS. Hlavním sekundárním cílovým parametrem účinnosti bylo PFS. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 22.
Tabulka 22 Výsledné údaje o účinnosti1,2 ze studie GOG-0213
| Primárnícílový parametr | ||
| Celkové přežití (OS) | KP(n = 336) | KPB(n = 337) |
| Medián OS (měsíce) | 37,3 | 42,6 |
| Poměr rizik (95% CI) (eCRF)a | 0,823 [CI: 0,680; 0,996] | |
| Hodnota p | 0,0447 | |
| Poměr rizik (95% CI) (registrační formulář)b | 0,838 [CI: 0,693; 1,014] | |
| Hodnota p | 0,0683 | |
| Sekundárnícílový parametr | ||
| Doba do progrese (PFS) | KP(n = 336) | KPB (n = 337) |
| Medián PFS (měsíce) | 10,2 | 13,8 |
| Poměr rizik (95% CI) | 0,613 [CI: 0,521; 0,721] | |
| Hodnota p | < 0,0001 | |
1 Konečná analýza
2 Hodnocení nádoru a hodnocení odpovědi prováděli zkoušející lékaři za pomoci kritérií GOG RECIST (Revised RECIST guideline (version 1.1). Eur J Cancer. 2009;45:228Y247).
a Poměr rizik byl stanoven odhadem na základě Coxova modelu poměrných rizik stratifikovaného podle délky intervalu bez platiny před zařazením do studie podle elektronického záznamu subjektu hodnocení (eCRF) a sekundárního statusu chirurgické cytoredukce Ano/Ne (Ano = randomizována do skupiny s cytoredukcínebo randomizována do skupiny bez cytoredukce; Ne = neníkandidátka nebo nesouhlasila s cytoredukcí). b Stratifikace podle délky intervalu bez platiny před zařazením do studie podle registračního formuláře a sekundárního statusu chirurgické cytoredukce Ano/Ne.
Studie splnila primární cíl zlepšení OS. Léčba bevacizumabem 15 mg/kg každé 3 týdny v kombinaci s chemoterapií(karboplatina a paklitaxel) v 6 až 8 cyklech s následnou monoterapiíbevacizumabem do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity vedla podle údajů získaných z eCRF ke klinicky smysluplnému a statisticky významnému zlepšení OS ve srovnání s léčbou samotnou kombinací karboplatiny a paklitaxelu.
MO22224
Studie MO22224 hodnotila účinnost a bezpečnost bevacizumabu v kombinaci s chemoterapií
u pacientek s rekurencíepiteliálního karcinomu vaječníku, vejcovodu nebo primárního peritoneálního karcinomu rezistentního k platině. Tato studie byla navržena jako otevřená, randomizovaná, dvouramenná studie fáze III hodnotícíbevacizumab plus chemoterapii (CHT+BV) oproti samotné chemoterapii (CHT).
Celkem do studie bylo zařazeno 361 pacientek s podáním buď chemoterapie samostatně (paklitaxel, topotekan nebo pegylovaný liposomálnídoxorubicin (PLD)) nebo v kombinaci s bevacizumabem:
-
CHT rameno (samotná chemoterapie):
-
Paklitaxel v dávce 80 mg/m2 ve formě 1hodinové intravenózní infuze ve dnech 1, 8, 15 a 22, každé 4 týdny.
-
Topotekan v dávce 4 mg/m2 ve formě 30minutové intravenózní infuze ve dnech 1, 8 a 15, každé 4 týdny. Případně může být podána dávka 1,25 mg/m2 po dobu 30 minut ve dnech 1-5 každé 3 týdny.
-
Pegylovaný liposomálnídoxorubicin v dávce 40 mg/m2 ve formě intravenózní infuze
-
1 mg/min pouze v den 1, každé 4 týdny. Po cyklu 1 může být léčivý přípravek podán jako 1hodinová infuze.
-
CHT+BV rameno (chemoterapie plus bevacizumab):
-
Zvolená chemoterapie byla kombinována s bevacizumabem 10 mg/kg intravenózně každé 2 týdny (nebo bevacizumab 15 mg/kg každé 3 týdny, pokud se jednalo
-
o kombinaci s topotekanem 1,25 mg/m2 ve dnech 1-5 každé 3 týdny).
Vhodné pacientky měly epiteliální karcinom vaječníku, vejcovodu nebo primárníperitoneální karcinom s progresí <6 měsíců po předchozí léčbě platinou sestávající z minimálně 4 cyklů léčby platinou. Pacientky měly mít očekávané přežití ≥12 týdnů a neměly předchozí radioterapii na oblast pánve nebo břicha. Většina pacientek měla onemocnění stadia FIGO IIIc nebo IV. Většina pacientek v obou ramenech měla stav tělesné výkonnosti (performance status – ECOG PS) 0 (CHT: 56,4 % versus CHT + BV: 61,2 %). Četnost pacientek s ECOG PS 1 byla 38,7 % versus 29,8 % a ECOG PS
≥2 5,0 % versus 9,0 % ramenech CHT respektive CHT + BV. Informace o rase jsou k dispozici u 29,3 % pacientek a téměř všechny jsou bělošky. Medián věku pacientek byl 61,0 roku (rozptyl 25-84 let). Celkem 16 (4,4 %) pacientek bylo ve věku >75 let. Četnost ukončení léčby kvůli nežádoucímu účinku byla 8,8 % v rameni CHT a 43,6 % v rameni CHT + BV (většinou při nežádoucích účincích stupně 2-3) a medián doby do ukončení léčby byla 5,2 měsíce v rameni CHT + BV ve srovnánís 2,4 měsíci v rameni CHT. U pacientek ve věku >65 let byla četnost ukončení léčby kvůli nežádoucímu účinku 8,8 % v rameni CHT a 50,0 % v rameni CHT + BV. Poměr rizik pro přežití bez progrese (PFS HR) byl 0,47 (95% interval spolehlivosti: 0,35-0,62) v podskupině pacientek ve věku <65 let a 0,45 (95% interval spolehlivosti: 0,31-0,67) v podskupině pacientek ve věku ≥65 let.
Primární cílový parametr účinnosti byla doba PFSse sekundárními cílovými parametry účinnosti zahrnujícími četnost objektivní odpovědi a OS. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 23.
Tabulka 23 Výsledky účinnosti ve studii MO22224
| Primární cílový parametr účinnosti | ||
| Doba přežití bez progrese* | ||
| Chemoterapie (n=182) | Chemoterapie + bevacizumab(n=179) | |
| Medián (měsíce) | 3,4 | 6,7 |
| Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) | 0,379 [0,296; 0,485] | |
| p-hodnota | <0,0001 | |
| Sekundární cílové parametry účinnosti | ||
| Výskyt objektivní odpovědi** | ||
| Chemoterapie (n=144) | Chemoterapie + bevacizumab(n=142) | |
| % pacientek s objektivní odpovědí | 18 (12,5 %) | 40 (28,2 %) |
| p-hodnota | 0,0007 | |
| Celkové přežití (konečná analýza)*** | ||
| Chemoterapie (n=182) | Chemoterapie + bevacizumab (n=179) | |
| Medián celkového přežití (měsíce) | 13,3 | 16,6 |
| Poměr rizik(95% interval spolehlivosti) | 0,870 [0,678; 1,116] | |
| p-hodnota | 0,2711 | |
Všechny analýzy uvedené v této tabulce jsou stratifikované analýzy.
* Primárníanalýza byla provedena s ukončením sběru údajů ke dni 14. listopadu 2011.
**Randomizované pacientky s měřitelným onemocněním při vstupu do studie.
***Konečná analýza OS byla provedena po výskytu 266 úmrtí, což představuje 73,7 % zařazených pacientek.
Klinická studie splnila svůj primární cíl zlepšit dobu přežití bez progrese. Ve srovnání s pacientkami léčenými chemoterapií samostatně (paklitaxel, topotekan nebo PLD) pro rekurenci onemocnění
rezistentního k platině, měly pacientky, které dostávaly bevacizumab v dávce 10 mg/kg každé 2 týdny (nebo 15 mg/kg každé 3 týdny, pokud se jednalo o kombinaci s topotekanem 1,25 mg/m2 ve dnech 1-5 každé 3 týdny) v kombinaci s chemoterapiía s následným podáváním bevacizumabu do progrese nemoci nebo nepřijatelné toxicity, statisticky významné zlepšení doby přežití bez progrese.
Explorativní analýzy doby přežití bez progrese a celkového přežití v jednotlivých kohortách dle chemoterapie (paklitaxel topotekan a pegylovaný liposomálnídoxorubicin) jsou uvedeny v tabulce 24.
Tabulka 24: Exploratorníanalýzy doby přežití bez progrese a celkového přežití v jednotlivých kohortách dle chemoterapie
| Chemoterapie | Chemoterapie+ bevacizumab | |
| Paklitaxel | n=115 | |
| Medián doby přežití bez progrese (měsíce) | 3,9 | 9,2 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,47 [0,31; 0,72] | |
| Medián doby celkového přežití (měsíce) | 13,2 | 22,4 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,64 [0,41; 0,99] | |
| Topotekan | n=120 | |
| Medián doby přežití bez progrese (měsíce) | 2,1 | 6,2 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,28 [0,18; 0,44] | |
| Medián doby celkového přežití (měsíce) | 13,3 | 13,8 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 1,07 [0,70; 1,63] | |
| PLD | n=126 | |
| Medián doby přežití bez progrese (měsíce) | 3,5 | 5,1 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,53 [0,36; 0,77] | |
| Medián doby celkového přežití (měsíce) | 14,1 | 13,7 |
| Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | 0,91 [0,61; 1,35] | |
Karcinom děložního čípku
GOG-0240
Účinnost a bezpečnost bevacizumabu v kombinaci s chemoterapií(paklitaxel a cisplatina nebo paklitaxel a topotekan) při léčbě pacientek s perzistentním, rekurentním nebo metastazujícím karcinomem děložního čípku byla hodnocena v randomizované, čtyřramenné, otevřené, multicentrické studii fáze III GOG-0240.
Celkem 452 pacientek bylo randomizováno do jednoho z ramen:
-
Paklitaxel v dávce 135 mg/m2 intravenózně po dobu 24 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 2 každé 3 týdny; nebo
Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 2 (každé 3 týdny); nebo
Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 1 (každé 3 týdny)
-
Paklitaxel v dávce 135 mg/m2 intravenózně po dobu 24 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 2 plus bevacizumab 15 mg/kg intravenózně v den 2 (každé 3 týdny); nebo Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 2 plus bevacizumab 15 mg/kg intravenózně v den 2 (každé 3 týdny); nebo Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a cisplatina 50 mg/m2 intravenózně v den 1 plus bevacizumab 15 mg/kg intravenózně v den 1 (každé 3 týdny)
-
Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a topotekan 0,75 mg/m2 intravenózně po dobu 30 minut ve dnech 1-3 (každé 3 týdny)
-
Paklitaxel v dávce 175 mg/m2 intravenózně po dobu 3 hodin v den 1 a topotekan 0,75 mg/m2 intravenózně po dobu 30 minut ve dnech 1-3 plus bevacizumab 15 mg/kg intravenózně v den 1 (každé 3 týdny)
Vhodné pacientky měly perzistentní, rekurentní nebo metastazující dlaždicobuněčný karcinom, adenoskvamózní karcinom nebo adenokarcinom děložního čípku, u kterých nebylo možné provést kurativní chirurgickou léčbu a/nebo radiaoterapii a které neměly předchozí léčbu bevacizumabem nebo jinými inhibitory VEGF nebo jinými přípravky cílenými proti receptoru VEGF.
Medián věku byl 46,0 let (v rozmezí: 20-83) ve skupině s chemoterapií podanou samostatně a 48,0 let (v rozmezí: 22-85) ve skupině s chemoterapií+ bevacizumabem; 9,3 % u pacientek ve skupině
s chemoterapií podávanou samostatně a 7,5 % u pacientek ve skupině s chemoterapií+ bevacizumabem bylo ve věku nad 65 let.
Ze 452 pacientek randomizovaných na začátku studie, většina pacientek byly bělošky (80,0 % ve skupině se samotnou chemoterapií a 75,3 % ve skupině chemoterapie + bevacizumab), měly dlaždicobuněčný karcinom (67,1 % ve skupině se samotnou chemoterapií a 69,6 % ve skupině
chemoterapie + bevacizumab), přetrvávající/rekurentní onemocnění (83,6 % ve skupině se samotnou chemoterapiía 82,8 % ve skupině chemoterapie + bevacizumab), 1-2 metastatické lokality (72,0 % ve skupině se samotnou chemoterapií a 76,2 % ve skupině chemoterapie + bevacizumab), postižení
lymfatických uzlin (50,2 % ve skupině se samotnou chemoterapiía 56,4 % ve skupině chemoterapie + bevacizumab) interval bez platiny ≥ 6 měsíců (72,5 % ve skupině se samotnou chemoterapií a 64,4 % ve skupině chemoterapie + bevacizumab).
Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo OS. Sekundárnícílové parametry účinnosti zahrnovaly PFS a četnost objektivních odpovědí. Výsledky z primárnía následné analýzy jsou uvedeny v tabulce 25 (dle léčby bevacizumabem) a v tabulce 26 (dle léčby v klinické studii).
Tabulka 25 Výsledky účinnosti ze studie GOG-0240 podle léčby bevacizumabem
| Chemoterapie (n=225) | Chemoterapie +bevacizumab(n=227) | ||
| Primární cílový parametr účinnosti | |||
| Celkové přežití – primární analýza6 | |||
| Medián doby (měsíce)1 | 12,9 | 16,8 | |
| Poměr rizik [95% interval spolehlivosti] | 0,74 [0,58; 0,94](p5 = 0,0132) | ||
| Celkové přežití – následná analýza7 | |||
| Medián doby (měsíce)1 | 13,3 | 16,8 | |
| Poměr rizik [95% interval spolehlivosti] | 0,76 [0,62, 0,94](p5,8 = 0,0126) | ||
| Sekundární cílové parametry účinnosti | |||
| Přežití bez progrese – primární analýza6 | |||
| Medián PFS (měsíce)1 | 6,0 | 8,3 | |
| Poměr rizik [95% interval spolehlivosti] | 0,66 [0,54; 0,81](p5 <0,0001) | ||
| Nejlepší celková odpověď – primární analýza6 | |||
| Pacienti s odpovědí (výskyt odpovědi2) | 76 (33,8 % | 103 (45,4 %) | |
| 95% interval spolehlivosti pro četnost odpovědí3 | [27,6 %; 40,4 %] | [38,8 %; 52,1 %] | |
| Rozdíl výskytu odpovědi | 11,60 % | ||
| 95% interval spolehlivosti pro rozdíl výskytu odpovědi4 | [2,4 %; 20,8 %] | ||
| p (chí-kvadrát test) | 0,0117 | ||
1 Kaplan-Meierovy odhady
2 Pacientky a procento pacientek s nejlepší celkovou odpovědí zahrnující potvrzenou kompletní nebo částečnou odpověď; procento vypočítané u pacientek s onemocněním měřitelným při vstupu do studie
3 95% interval spolehlivosti pro jeden vzorek za použití binomické Pearson-Clopperovy metody
4 Přibližný 95% interval spolehlivosti rozdílu dvou četností za použití Hauck-Andersonovy metody
5 log-rank test (stratifikovaný)
6 Primárníanalýza provedena ke dni ukončení sběru údajů 12. prosinci 2012 a je považována za konečnou analýzu
7 Následná analýza provedena ke dni ukončení sběru údajů 7. březnu 2014
8 p-hodnota pouze pro popisný účel
Tabulka 26 Výsledky celkového přežití ze studie GOG-0240 při léčbě v klinické studii
| Porovnání léčby | Další faktor | Celkové přežití – primární analýza1Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) | Celkové přežití – následná analýza2Poměr rizik (95% interval spolehlivosti) |
| bevacizumab versus | Cisplatina + Paklitaxel | 0,72 (0,51; 1,02) | 0,75 (0,55; 1,01) |
| bez bevacizumabu | Topotekan + | (17,5 versus 14,3 měsíce;p = 0,0609) | (17,5 versus 15,0 měsíce;p = 0,0584) |
| Paklitaxel | 0,76 (0,55; 1,06) | 0,79 (0,59; 1,07) | |
| (14,9 versus 11,9 měsíce;p = 0,1061) | (16,2 versus 12,0 měsíce;p = 0,1342) | ||
| Topotekan + Paklitaxel | bevacizumab | 1,15 (0,82; 1,61) | 1,15 (0,85; 1,56) |
| versus Cisplatina + Paklitaxel | (14,9 versus 17,5 měsíce;p = 0,4146) | (16,2 versus 17,5 měsíce;p = 0,3769) | |
| bez bevacizumabu | 1,13 (0,81; 1,57) | 1,08 (0,80; 1,45) | |
| (11,9 versus 14,3 měsíce; | (12,0 versus 15,0 měsíce; | ||
| p = 0,4825) | p = 0,6267) |
1 Primárníanalýza provedena s ukončením sběru údajů ke dni 12. prosinci 2012 a je považována za konečnou analýzu
2 Následná analýza provedena s ukončením sběru údajů ke dni 7. březnu 2014; p-hodnoty pouze pro popisný účel
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií u všech podskupin pediatrické populace v indikacích karcinom prsu, kolorektálníadenokarcinom
, karcinom plic (malobuněčný a nemalobuněčný karcinom plic), karcinom
ledviny a ledvinné pánvičky (kromě nefroblastomu, nefroblastomatózy, světlebuněčného sarkomu, mesoblastického nefromu, medulárního karcinomu ledviny a rhabdoidního nádoru ledviny), karcinom vaječníku (kromě rhabdomyosarkomů a nádorů z germinálních buněk), karcinom vejcovodu (kromě rhabdomyosarkomů a nádorů z germinálních buněk), peritoneálníkarcinom (mimo blastomů a sarkomů) a karcinom děložního čípku a dělohy.
Gliom vysokého stupně malignity
Ve dvou studiích provedených dříve s celkem 30 dětmi ve věku > 3 roky s relabujícím nebo progredujícím gliomem vysokého stupně nebyla při léčbě bevacizumabem a irinotekanem pozorována protinádorová aktivita (CPT-11). Pro stanovení bezpečnosti a účinnosti bevacizumabu u dětí s nově diagnostikovaným gliomem vysokého stupně není dostatek informací.
V jednoramenné studii (PBTC-022) bylo 18 dětí s rekurentním nebo progredujícím gliomem vysokého stupně v oblastech mimo pons Varoli (z toho 8 s glioblastomem [WHO stupeň IV], 9 s anaplastickým astrocytomem [stupeň III] a 1 s anaplastickým oligodendrogliomem [stupeň III]) léčeno bevacizumabem (10 mg/kg) v odstupu dvou týdnů a následně bevacizumabem v kombinaci s CPT-11 (125-350 mg/m2) každé dva týdny do progrese. Nebylo dosaženo objektivní (částečné nebo úplné) radiologické odpovědi (kritéria dle MacDonalda). Toxicita a nežádoucí účinky zahrnovaly arteriální hypertenzi a únavu a rovněž ischemii CNS s akutním neurologickým deficitem.
V retrospektivně hodnocené sérii pacientů léčených v jednom zařízení(2005-2008) bylo 12 dětí
s relabujícím nebo progredujícím gliomem vysokého stupně (3 s WHO stupněm IV a 9 se stupněm III) léčeno bevacizumabem (10 mg/kg) a irinotekanem (125 mg/m2) každé 2 týdny. Nebylo dosaženo žádné úplné odpovědi a byly pozorovány 2 částečné odpovědi (kritéria dle MacDonalda).
V randomizované studii fáze II (BO25041) bylo celkem 121 pacientů ve věku ≥ 3 let až < 18 let s nově diagnostikovaným supratentoriálním nebo infratentoriálním cerebelárním nebo pedunkulárním gliomem vysokého stupně malignity (high-grade glioma – HGG) léčeno post-operativníradioterapií (RT) a temozolomidem (T) adjuvantně s bevacizumabem nebo bez bevacizumabu: 10 mg/kg každé 2 týdny intravenózně.
Studie nedosáhla primárního cílového parametru představujícího významné zlepšení přežití bez příhod (event free survival, EFS) (hodnoceno centrálníhodnotícíradiologickou komisí(CRRC-central radiology review committee)), když byl bevacizumab přidán k RT/T rameni v porovnánís RT/T samotným (HR = 1,44; 95% interval spolehlivosti: 0,90; 2,30). Tyto výsledky byly stejné s výsledky
z různých analýz senzitivity a u klinicky relevantních podskupin. Tyto výsledky u všech sekundárních cílových parametrů (přežití bez příhod, výskytu celkové odpovědi a celkového přežitíhodnocené zkoušejícím) byly stejné a neprokázaly žádné zlepšení spojené s přidáním bevacizumabu k RT/T rameni v porovnánís ramenem s RT/T samotným.
Přidání bevacizumabu k RT/T neprokázalo klinický prospěch ve studii BO25041 u 60 hodnotitelných dětských pacientů s nově diagnostikovaným supratentoriálním nebo infratentoriálním cerebelárním nebo pedunkulárním gliomem vysokého stupně malignity (HGG) (další informace o použití
v pediatrické populaci viz bod 4.2).
Sarkom měkkých tkání
V randomizované studii fáze II (BO20924) s celkem 154 pacienty ve věku ≥ 6 měsíců až < 18 let s nově diagnostikovaným sarkomem měkkých tkání typu rhabdomyosarkomu a non-rhabdomyosarkomu absolvovaly děti standardní léčbu (indukční IVADO/IVA +/- lokálníterapii, po které následovala udržovací léčba vinorelbinem a cyklofosfamidem) s bevacizumabem
(2,5 mg/kg/týden) nebo bez bevacizumabu po celkovou dobu přibližně 18 měsíců. Na konci závěrečné primární analýzy primární cílový parametr přežití bez příhod (EFS) podle nezávislého centrálního hodnocení neprokázal statisticky významný rozdíl mezi oběma léčebnými rameny; poměr rizik
(HR) = 0,93 (95% interval spolehlivosti: 0,61, 1,41; hodnota p = 0,72). Podle nezávislého centrálního hodnoceníbyl rozdíl v poměru celkové odpovědi 18 % (interval spolehlivosti: 0,6 %; 35,3 %) mezi oběma léčebnými rameny u několika pacientů s hodnotitelným nádorem na počátku léčby, kteří měli potvrzenou odpověď před podáním jakékoliv lokální léčby: 27/75 pacientů (36,0 %; 95% interval spolehlivosti: 25,2 %; 47,9 %) v rameni s chemoterapií a 34/63 pacientů (54 %; 95% interval spolehlivosti: 40,9 %; 66,6 %) v rameni s bevacizumabem+chemoterapií. Závěrečné analýzy OS neprokázaly v této populaci pacientů žádný klinicky významný přínos přidání bevacizumabu
k chemoterapii.
Přidání bevacizumabu ke standardní léčbě v klinické studii BO20924 neprokázalo klinický prospěch u 71 hodnotitelných dětských pacientů (ve věku od 6 měsíců do méně než 18 let) s metastazujícím rhabdomyosarkomem a non-rhabdomyosarkomem měkkých tkání (viz informace o použití
v pediatrické populaci v bodě 4.2).
Incidence nežádoucích účinků včetně nežádoucích účinků stupně ≥ 3 a závažných nežádoucích účinků byla v obou léčebných ramenech podobná. V žádném léčebném ramenu se nevyskytly žádné nežádoucí účinky vedoucík úmrtí; všechna úmrtí byla připsána progresi onemocnění. Zdá se, že tato pediatrická populace přidání bevacizumabu k multimodální standardní léčbě snášela.
Farmakokinetické údaje o bevacizumabu jsou k dispozici z deseti klinických hodnocení, ve kterých byli léčeni pacienti se solidními nádory. Ve všech klinických studiích byl bevacizumab podáván
ve formě intravenózníinfuze. Rychlost podáváníinfuze byla závislá na toleranci, přičemž podání úvodníinfuze trvalo 90 minut. Farmakokinetika bevacizumabu byla lineárnív rozmezídávek od 1 do 10 mg/kg.
Distribuce
Charakteristická hodnota centrálního objemu (Vc) byla 2,73 l pro ženy a 3,28 l pro muže, což je
v rozmezípopisovaném pro IgG a další monoklonální protilátky. Charakteristická hodnota periferního objemu (Vp) byla 1,69 l u žen a 2,35 l u mužů, pokud byl bevacizumab podán společně s cytostatiky. Po korekci na tělesnou hmotnost měli muži větší Vc (+20 %) než ženy.
Biotransformace
Zhodnocení metabolismu bevacizumabu u králíků po jednorázovém intravenóznípodání125I-bevacizumabu ukázalo, že metabolický profil byl podobný tomu, jaký se očekával u přirozené molekuly IgG, která neváže VEGF. Metabolismus a eliminace bevacizumabu jsou podobné jako u endogenního IgG, tedy především cestou proteolytického katabolismu, který probíhá v celém těle včetně endotelových buněk a který není primárně závislý na eliminaci ledvinami a játry. Vazba IgG na FcRn receptor vede k ochraně před buněčným metabolismem a dlouhému terminálnímu poločasu.
Eliminace
Průměrná hodnota clearance je rovna 0,188 l/den u žen a 0,220 l/den u mužů. Po korekci na tělesnou hmotnost měli muži vyšší clearance bevacizumabu (+ 17 %) než ženy. Podle modelu se dvěma kompartmenty je eliminační poločas 18 dní u typické ženy a 20 dní u typického muže.
Nízký albumin a velký celkový objem nádoru jsou obecnými indikátory závažnosti onemocnění. Clearance bevacizumabu byla přibližně o 30 % rychlejší u pacientů s nízkou hladinou albuminu v séru a o 7 % rychlejší u subjektů s velkým celkovým objemem nádoru ve srovnání s typickým pacientem s mediánem hodnot albuminu a celkového objemu nádoru.
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů
Byla provedena analýza populační farmakokinetiky u dospělých a pediatrických pacientů ke zhodnocení různých demografických hledisek. Výsledky u dospělých neukázaly žádné podstatné rozdíly ve farmakokinetice bevacizumabu ve vztahu ke stáří pacientů.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Nebyla provedena žádná klinická hodnocení, která by hodnotila farmakokinetiku bevacizumabu
u pacientů s poruchou funkce ledvin, protože ledviny nejsou z hlediska metabolismu a vylučování bevacizumabu významným orgánem.
Pacienti s poruchou funkce jater
Nebyla provedena žádná klinická hodnocení, která by hodnotila farmakokinetiku bevacizumabu u pacientů s poruchou funkce jater, protože játra nejsou z hlediska metabolismu a vylučování bevacizumabu významným orgánem.
Pediatrická populace
Farmakokinetika bevacizumabu byla hodnocena u 152 dětí, dospívajících a mladých dospělých (7 měsíců až 21 let, 5,9 až 125 kg) ve 4 klinických studiích za pomoci populačního farmakokinetického modelu. Farmakokinetická data ukazují, že clearance a distribuční objem
bevacizumabu jsou u dětí srovnatelné s hodnotami u mladých dospělých po normalizaci na tělesnou hmotnost se trend expozice snižoval dle snižovánítělesné hmotnosti. Po zohlednění tělesné hmotnosti nebyla zjištěna souvislost mezi věkem a farmakokinetikou bevacizumabu.
Farmakokinetika bevacizumabu byla dobře charakterizována farmakokinetickým modelem pediatrické populace 70 pacientů ve studii BO20924 (1,4 až 17,6 let; 11,6 až 77,5 kg) a 59 pacientů ve studii BO25041 (1 až 7 let; 11,2 až 82,3 kg). Ve studii BO20924 byla expozice bevacizumabu obecně nižší v porovnánís typickým dospělým pacientem při stejné dávce. Ve studii BO25041 byla expozice bevacizumabu podobná v porovnánís typickým dospělým při stejné dávce. V obou studiích se expozice bevacizumabu snižovala s klesající tělesnou hmotností.
Farmaceutické údaje - AYBINTIO 25MG/ML
Dihydrát trehalózy Trihydrát natrium-acetátu Kyselina octová Polysorbát 20 (E 432) Voda pro injekci
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
Degradační profil bevacizumabu v závislosti na koncentraci byl zaznamenán v případě ředění 5% roztokem glukózy.
Neotevřená injekční lahvička
4 roky
Neotevřená injekční lahvička může být po dobu až 35 dní uchovávána při teplotách nepřevyšujících 30 °C. Pokud se lahvička s přípravkem nepoužije v průběhu 35 dnípo vyjmutíz chlazeného prostoru, musíse zlikvidovat, a to i v případě, že byla během tohoto období navrácena do chladničky.
Naředěný léčivý přípravek
Chemická a fyzikálnístabilita po otevření před použitím přípravku, naředěnéhov injekčním roztoku chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9%), byla prokázána na dobu až 45 dní při 2 °C až 8 °C a dalších 72 hodin při teplotách nepřevyšujících 30 °C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku
po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než
24 hodin při 2 °C - 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
Uchovávejte v chladničce (2 °C - 8 °C). Chraňte před mrazem.
Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání neotevřené injekční lahvičky mimo chladničku jsou uvedeny v bodě 6.3. Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
4 ml roztoku v injekční lahvičce (sklo třídy I) se zátkou (butylová pryž) obsahující 100 mg bevacizumabu.
16 ml roztoku v injekční lahvičce (sklo třídy I) se zátkou (butylová pryž) obsahující 400 mg bevacizumabu.
Balení obsahuje 1 injekční lahvičku.
Injekční lahvičku neprotřepávejte.
Aby byla zajištěna sterilita připravovaného roztoku, musípřípravek Aybintio připravovat zdravotnický pracovník za použití aseptické techniky. K přípravě roztoku přípravku Aybintio se musí použít sterilní jehla a stříkačka.
Potřebné množství bevacizumabu má být odebráno a naředěno injekčním roztokem chloridu sodného o koncentraci 9 mg/ml (0,9%) v množství potřebném pro podání. Koncentrace finálního roztoku bevacizumabu se má pohybovat v rozmezí1,4 mg/ml až 16,5 mg/ml. Potřebné množství přípravku Aybintio se ve většině případů může naředit 0,9% injekčním roztokem chloridu sodného na celkový objem 100 ml.
Přípravky k parenterálnímu podánímusíbýt před aplikací vizuálně zkontrolovány z hlediska obsahu pevných částic a změny barvy.
Nebyly zaznamenány žádné inkompatibility mezi přípravkem Aybintio a vaky nebo infuzními sety z polyvinylchloridu nebo polyolefinu.
Přípravek Aybintio je určen pouze k jednorázovému použití, protože neobsahuje žádné konzervační látky. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.