PRIVIGEN 100MG/ML Infuzní roztok

Substituční léčba dospělých, dětí a dospívajících (0-18 let) u:

• Syndromů primárního imunodeficitu (PID) s poruchou tvorby protilátek (viz bod 4.4).

• Sekundárních imunodeficitů (SID) u pacientů trpících závažnými nebo rekurentními infekcemi, neúčinnou antimikrobiální léčbou, a buď s prokázaným selháním specifické protilátky (PSAF) * nebo s hladinou IgG v séru <4 g/l.

  * PSAF = neschopnost dosáhnout alespoň dvojnásobného zvýšení titru protilátky IgG u

  pneumokokových vakcín s polysacharidovým a polypeptidovým antigenem.

  Pre-/post-expoziční profylaxe spalniček u náchylných dospělých, dětí a dospívajících (0-18 let), u kterých je aktivní imunizace kontraindikována nebo se nedoporučuje.

  Je třeba zvážit také oficiální doporučení pro intravenózní použití lidského imunoglobulinu při pre-/post-expoziční profylaxi spalniček a aktivní imunizaci.

  Imunomodulace u dospělých, dětí a dospívajících (0-18 let) u:

• Primární imunitní trombocytopenie (ITP) u pacientů s vysokým rizikem krvácení nebo před chirurgickým výkonem k úpravě počtu trombocytů.

• Guillainova-Barrého syndromu.

• Kawasakiho choroby (souběžně s kyselinou acetylsalicylovou; viz bod 4.2).

• Chronické zánětlivé demyelinizační polyradikuloneuropatie (CIDP). Zkušenosti s použitím intravenózních imunoglobulinů u dětí s CIDP jsou omezené.

• Multifokální motorické neuropatie (MMN).

Léčba IVIg musí být zahájena a sledována lékařem se zkušeností s léčbou poruch imunitního systému. Dávkování

Velikost dávky a režim dávkování závisejí na indikaci.

Může být nutné přizpůsobit dávkování individuálně pro každého pacienta v závislosti na klinické odpovědi. Dávka na základě tělesné hmotnosti může vyžadovat úpravu u pacientů s podváhou nebo nadváhou.

Jako vodítko mohou posloužit níže uvedené režimy dávkování.

Substituční léčba u syndromů primárního imunodeficitu (PID)

Při tomto režimu dávkování má být dosaženo minimální hladiny IgG v rovnovážném stavu (měřené před podáním další infuze) nejméně 6 g/l nebo normálního referenčního rozmezí pro danou věkovou populaci. Rovnováhy (ustálená hladina IgG) může být dosaženo za 3-6 měsíců po zahájení léčby.

Doporučená počáteční dávka je 0,4 až 0,8 g/kg tělesné hmotnosti (TH) v jedné dávce následována

alespoň 0,2 g/kg TH každé 3-4 týdny.

K dosažení minimální hladiny IgG 6 g/l v rovnovážném stavu je zapotřebí řádově dávka 0,2-

0,8 g/kg TH/měsíc. Interval mezi jednotlivými dávkami po dosažení rovnovážného stavu se pohybuje v rozmezí 3-4 týdnů. Minimální hladiny IgG musejí být měřeny a hodnoceny s ohledem na výskyt infekce. Ke snížení četnosti bakteriálních infekcí může být nutné zvýšit dávkování a usilovat o dosažení vyšších minimálních hladin.

Substituční léčba u sekundárních imunodeficiencí (jak jsou definovány v bodě 4.1)

Dávkovací režim má dosáhnout minimální hladiny IgG (měřeno před další infuzí) nejméně 6 g/l nebo normálního referenčního rozmezí pro danou věkovou populaci. Doporučená dávka je 0,2-0,4g/kg TH každé 3-4 týdny.

Minimální hladiny IgG musejí být měřeny a hodnoceny ve spojení s výskytem infekce. Dávka má být podle potřeby upravena tak, aby byla dosažena optimální ochrana před infekcí. U pacientů s přetrvávající infekcí může být nutné zvýšení dávky; pokud pacient zůstane bez infekce, lze zvážit snížení dávky.

Pre-/post-expoziční profylaxe spalniček Post-expoziční profylaxe

Pokud byl náchylný pacient vystaven spalničkám, dávka 0,4 g/kg se má podat co nejdříve a do 6 dnů od expozice se má zajistit hladina protilátek proti spalničkám v séru >240 mIU/ml po dobu alespoň 2 týdnů. Hladiny v séru mají být kontrolovány po 2 týdnech a zdokumentovány. Pro udržení hladiny v séru >240 mIU/ml může být nutná další dávka IVIg 0,4 g/kg opakovaná jednou za 2 týdny.

Pokud byl pacient s PID/SID vystaven spalničkám a pravidelně dostává infuze IVIg, má se zvážit podání další dávky IVIg co nejdříve a do 6 dnů od expozice. Dávka IVIg 0,4 g/kg má zajistit hladinu protilátek proti spalničkám v séru >240 mIU/ml po dobu alespoň 2 týdnů.

Pre-expoziční profylaxe

Pokud je pacient s PID/SID ohrožen budoucí expozicí spalničkám a dostává udržovací dávku IVIg nižší než 0,53 g/kg každé 3-4 týdny, tato dávka má být jednorázově zvýšena na 0,53 g/kg. To má zajistit hladinu protilátek proti spalničkám v séru >240 mIU/ml po dobu nejméně 22 dnů po infuzi.

Imunomodulace u:

Primární imunitní trombocytopenie (ITP)

Existují dva alternativní léčebné postupy:

• 0,8-1 g/kg TH podané v den 1; tato dávka může být jednou znovu podána do 3 dnů

• 0,4 g/kg TH denně po dobu 2-5 dnů. Při relapsu je možno léčbu opakovat.

Guillainova-Barrého syndromu

0,4 g/kg TH/den po dobu 5 dnů (možné opakovat dávkování v případě relapsu).

Kawasakiho choroby

2,0 g/kg TH má být podáno jako jednorázová dávka. Souběžně mají být pacienti léčeni kyselinou acetylsalicylovou.

Chronické zánětlivé demyelinizační polyradikuloneuropatie (CIDP)*

Počáteční dávka: 2 g/kg TH v dílčích dávkách během 2-5 po sobě následujících dnů

Udržovací dávky: 1 g/kg TH v dílčích dávkách během 1 - 2 po sobě následujících dnů každé 3 týdny. Léčebný účinek má být vyhodnocen po každém cyklu; pokud po 6 měsících není pozorován žádný léčebný účinek, léčba má být ukončena.

Pokud je léčba účinná, dlouhodobá léčba má podléhat rozhodnutí lékaře na základě odpovědi pacienta na léčbu. Může být nutné upravit dávkování a léčebné intervaly podle individuálního průběhu onemocnění.

Multifokální motorické neuropatie (MMN)

Počáteční dávka: 2 g/kg v dílčích dávkách během 2 až 5 po sobě následujících dnů. Udržovací dávka: 1 g/kg každé 2-4 týdny nebo 2 g/kg každých 4-8 týdnů.

Léčebný účinek má být vyhodnocen po každém cyklu; pokud po 6 měsících není pozorován žádný účinek léčby, léčba má být ukončena.

Pokud je léčba účinná, dlouhodobá léčba má podléhat rozhodnutí lékaře na základě odpovědi pacienta na léčbu a odpovědi na udržovací léčbu. Může být nutné upravit dávkování a intervaly podle individuálního průběhu onemocnění.

Doporučené dávkování je shrnuto v následující tabulce:

*Dávka vychází z dávky použité v klinických studiích s Privigenem. Délka léčby přesahující 25 týdnů závisí na rozhodnutí lékaře na základě odezvy pacienta a reakce na udržovací léčbu v dlouhodobém horizontu. Dávkování a intervaly bude možná nutné upravit v závislosti na individuálním průběhu nemoci.

Pediatrická populace

Vzhledem k tomu, že dávkování pro jednotlivé indikace je vztaženo na tělesnou hmotnost a musí být upravováno podle klinického výsledku, dávkování u dětí a dospívajících (0-18 let) se neliší od dávkování pro dospělé.

Porucha funkce jater

Nejsou k dispozici žádné důkazy vyžadující úpravu dávky.

Porucha funkce ledvin

Žádná úprava dávky není nutná, pokud není klinicky vyžadováno, viz bod 4.4.

Starší populace

Žádná úprava dávky není nutná, pokud není klinicky vyžadováno, viz bod 4.4.

Způsob podání

Intravenózní podání.

Přípravek Privigen je třeba podat intravenózní infuzí s počáteční rychlostí 0,3 ml/kg/hod po dobu přibližně 30 min. Je-li dobře snášen (viz bod 4.4), lze rychlost podání postupně zvýšit na 4,8 ml/kg/hod.

U pacientů s primárním imunodeficitem, kteří dobře snášeli rychlost podání infuze 4,8 ml/kg/hod, lze rychlost postupně zvýšit na maximálně 7,2 ml/kg/hod.

Pokud je před infuzí žádoucí zředění, může být Privigen zředěn 5% roztokem glukózy na konečnou koncentraci 50 mg/ml (5 %). Pokyny viz bod 6.6.

Hypersenzitivita na léčivou látku (lidské imunoglobuliny) nebo na kteroukoli pomocnou látku (viz body 4.4 a 6.1).

U pacientů se selektivním deficitem IgA, u kterých se vyvinuly protilátky proti IgA, může dojít k anafylaxi po podání přípravku obsahujícího IgA.

Pacienti s hyperprolinémií typu I nebo II.

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Některé závažné nežádoucí účinky mohou souviset s rychlostí podání infuze. Je třeba přesně dodržovat doporučenou rychlost podávání infuze, která je uvedena v bodě 4.2. Po dobu podávání infuze je třeba pacienty pečlivě sledovat a věnovat pozornost případnému výskytu jakýchkoliv reakcí.

Některé nežádoucí účinky se mohou vyskytnout častěji:

• v případě příliš rychlého podávání infuze,

• u pacientů s hypogamaglobulinémií nebo agamaglobulinémií, s nebo bez IgA deficitu,

• u pacientů, kterým je normální lidský imunoglobulin podáván poprvé, nebo ve vzácných případech přechodu na jiný přípravek obsahující normální lidský imunoglobulin, nebo uplynula-li od předchozí infuze dlouhá doba.

  Případným komplikacím lze často předejít tak, že se přesvědčíme:

• že pacienti nejsou citliví na normální lidský imunoglobulin, a sice pomalým podáním přípravku na začátku (0,3 ml/kg TH /hod.),

• že se u pacientů pečlivě sleduje výskyt jakýchkoliv příznaků po celou dobu infuze. Zvláště pacienti, kteří dosud nedostávali normální lidský imunoglobulin, a pacienti převedení z jiného přípravku obsahujícího intravenózní imunoglobulin (IVIg) musí být sledováni v průběhu první infuze a první hodinu po první infuzi, aby byly zachyceny případné známky nežádoucích účinků. Totéž platí,

  uplynula-li od předchozí infuze dlouhá doba. Všechny ostatní pacienty je třeba sledovat nejméně po dobu 20 minut po podání.

  V případě nežádoucího účinku je nutné buď snížit rychlost podávání, nebo infuzi zastavit.

  Léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.

  Intravenózní podávání imunoglobulinů u všech pacientů vyžaduje

• dostatečnou hydrataci před započetím podávání infuze s intravenózními imunoglobuliny,

• sledování výdeje moči,

• sledování hladiny kreatininu v séru,

• vyvarování se současného podávání kličkových diuretik (viz bod 4.5).

U pacientů trpících diabetem mellitus, u nichž je vyžadováno zředění přípravku Privigen na nižší koncentrace, je třeba vzít v úvahu přítomnost glukózy v doporučeném přípravku pro ředění.

Hypersenzitivita

Pravé hypersenzitivní reakce jsou vzácné. Mohou se vyskytnout u pacientů s protilátkami proti IgA.

Léčba intravenózními imunoglobuliny není indikovaná u pacientů se selektivním deficitem IgA, kde

deficit IgA je jediná sledovaná abnormita.

Vzácně může lidský normální imunoglobulin způsobit pokles krevního tlaku s anafylaktoidní reakcí, dokonce i u pacientů, kteří tolerovali předchozí léčbu lidským normálním imunoglobulinem.

V případě šoku je třeba použít standardní lékařské postupy pro jeho léčbu. Hemolytická anémie

Intravenózně podávané imunoglobuliny mohou obsahovat protilátky proti krevním skupinám, které

účinkují jako hemolysiny a in vivo vyvolávají obalení červených krvinek imunoglobulinem, což způsobuje pozitivní přímý antiglobulinový test (Coombsův test) a vzácně i hemolýzu. Hemolytická anémie se může vyvinout následně po léčbě intravenózně podávanými imunoglobuliny následkem zvýšené sekvestrace červených krvinek. Výrobní postup přípravku Privigen zahrnuje krok imunoafinitní chromatografie (IAC), který specificky redukuje protilátky proti krevní skupině A a B (izoaglutininy A a B). Klinické údaje s přípravkem Privigen, vyrobený krokem IAC, ukazují statisticky významné snížení hemolytické anémie (viz bod 4.8 a bod 5).

Vyskytly se ojedinělé případy renální dysfunkce/selhání nebo diseminované intravaskulární koagulace

a úmrtí spojené s hemolýzou.

Následující rizikové faktory jsou spojované se vznikem hemolýzy: vysoké dávky, podané buď v jedné dávce, nebo rozdělené do více dnů; jiná krevní skupina než 0 a základní zánětlivý stav. Jelikož tato příhoda byla často hlášena u pacientů s jinou krevní skupinou než 0, kteří dostávají vysoké dávky v jiných indikacích než PID, je doporučována zvýšená opatrnost. Hemolýza byla vzácně popsána u pacientů na substituční léčbě PID.

Příjemci intravenózně podávaných imunoglobulinů mají být sledováni s ohledem na klinické příznaky hemolýzy. Pokud se známky a/nebo příznaky hemolýzy objeví v průběhu nebo po infuzi IVIg, ošetřující lékař zváží přerušení léčby IVIg (viz též bod 4.8).

Syndrom aseptické meningitidy (SAM)

V souvislosti s léčbou intravenózně podávanými imunoglobuliny byl popsán výskyt syndromu aseptické meningitidy (viz bod 4.8). Syndrom obyčejně propuká během několika hodin až 2 dnů po léčbě intravenózně podávanými imunoglobuliny. Příznaky mohou zahrnovat silnou bolest hlavy, ztuhlost šíje, ospalost, horečku, fotofobii, nauzeu a zvracení. Vyšetření mozkomíšního moku často vykazuje pleocytózu až několika tisíců buněk na mm³, převážně z granulocytární řady, a zvýšenou hodnotu proteinů až na několik set mg/dl.

SAM se může častěji vyskytnout v případě léčby vysokými dávkami (2 g/kg TH) intravenózně podávaných imunoglobulinů a/nebo rychlé infuze (viz body 4.2 a 4.4).

Pacienti vykazující tyto známky a příznaky mají podstoupit důkladné neurologické vyšetření, včetně vyšetření mozkomíšního moku, aby se vyloučily další příčiny meningitidy.

Přerušení intravenózního podávání imunoglobulinů IVIg vedlo k remisi SAM během několika dnů bez

následků.

Pacienti s recidivou SAM spojenou s léčbou IVIg mají být sledováni z důvodu výskytu nebo zhoršení příznaků potencionálně postupujících do mozkového edému (cerebrální edém). Mozkový edém (cerebrální edém) s sebou nese fatální riziko.

Tromboembolismus

Existuje klinický důkaz o tom, že existuje spojení mezi intravenózním podáváním imunoglobulinů a tromboembolickými příhodami, jako jsou infarkt myokardu, cévní mozková příhoda (včetně mrtvice), plicní embolie a hluboké žilní trombózy, u nichž se předpokládá, že budou souviset s relativním zvýšením krevní viskozity během vysokého přívodu imunoglobulinu u ohrožených pacientů. Při předepisování intravenózně podávaných imunoglobulinů a jejich podávání infuzí u obézních pacientů a pacientů s již preexistujícími rizikovými faktory trombotických příhod (jako jsou pokročilý věk, hypertenze, diabetes mellitus a vaskulární onemocnění nebo trombotické epizody v anamnéze, pacienti se získanými či zděděnými trombofilickými poruchami, pacienti s prodlouženými dobami imobilizace, pacienti s hypovolémií závažného stupně, pacienti s onemocněními, která zvyšují viskozitu krve) je třeba postupovat opatrně.

U pacientů s rizikem vzniku tromboembolických nežádoucích účinků se musí přípravky

s intravenózně podávanými imunoglobuliny podávat minimální rychlostí infuze a v minimální možné

dávce na základě klinického posouzení.

Akutní selhání ledvin

Případy akutního selhání ledvin byly hlášeny u pacientů léčených IVIg přípravky. Ve většině případů byly identifikovány rizikové faktory, jako například již existující renální insuficience, diabetes mellitus, hypovolémie, nadváha, současné podávání nefrotoxických léčivých přípravků nebo věk nad 65 let.

Před infuzí IVIg mají být vyhodnoceny renální parametry, zejména u pacientů, u kterých se předpokládá potenciálně zvýšené riziko rozvoje akutního selhání ledvin, a dále poté ve vhodných intervalech.

V případě poruchy funkce ledvin je třeba zvážit přerušení léčby IVIg. I když tyto případy renální dysfunkce a akutního selhání ledvin byly spojovány s použitím mnoha registrovaných IVIg přípravků obsahujících různé pomocné látky, jako jsou sacharóza, glukóza a maltóza, u přípravků obsahujících sacharózu jako stabilizátor, představovaly nepoměrně velký podíl z celkového počtu. U rizikových pacientů, by proto mělo být zváženo použití přípravků IVIg, které neobsahují sacharózu. Privigen neobsahuje sacharózu, maltózu nebo glukózu.

U pacientů ohrožených akutním selháním ledvin by se měly přípravky s intravenózními imunoglobuliny podávat minimální možnou rychlostí infuze a v minimální možné dávce na základě klinického posouzení.

Akutní poškození plic v souvislosti s transfuzí (TRALI)

U pacientů přijímajících intravenózní imunoglobuliny byly hlášeny případy akutního nekardiogenního plicního edému (akutní poškození plic v souvislosti s transfuzí, TRALI). TRALI je charakterizován těžkou hypoxií, dušností, tachypnoí, cyanózou, horečkou a hypotenzí. Příznaky TRALI se typicky vyvíjejí během nebo do 6 hodin po transfuzi, často během 1-2 hodin.

Proto musí být příjemci IVIg sledováni a infuze IVIg musí být okamžitě zastavena v případě plicních nežádoucích účinků. TRALI je potencionálně život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu na jednotce intenzivní péče.

Interference se sérologickým testováním

Přechodné zvýšení různých pasivně přenesených protilátek v pacientově krvi po podání

imunoglobulinů může způsobit falešně pozitivní výsledky sérologického testování.

Pasivní přenos protilátek proti antigenům červených krvinek, např. A, B, D, může interferovat

s některými sérologickými testy na protilátky červených krvinek, například přímý antiglobulinový test (DAT, přímý Coombsův test).

Infekční agens

Přípravek Privigen je vyrobený z lidské plazmy. Standardní opatření na zabránění infekce způsobené používáním léčivých přípravků připravených z lidské krve či plazmy spočívají v pečlivé volbě dárců, screeningu jednotlivých dárcovských odběrů a shromážděné plazmy s ohledem na konkrétní markery infekce a začlenění efektivních výrobních kroků pro inaktivaci/odstranění virů. Navzdory tomu, když se podávají léčivé přípravky připravené z lidské krve či plazmy, nelze zcela vyloučit možnost přenosu infekčních agens. To se vztahuje i na dosud neznámé nebo nyní se objevivší viry a jiné patogeny.

Přijatá opatření se považují za efektivní pro obalené viry, jako jsou virus lidské imunodeficience (HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV), a pro neobalené viry, jako jsou virus hepatitidy A (HAV) a parvovirus B19.

Existují povzbudivé klinické zkušenosti ohledně potlačení přenosu hepatitidy A nebo parvoviru B19 díky imunoglobulinům a rovněž se předpokládá, že obsah protilátek významně přispívá k virové bezpečnosti.

Obsah sodíku

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 2,3 mg sodíku v 100 ml, což odpovídá 0,12 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Pediatrická populace

Ačkoli jsou k dispozici jen omezené údaje, očekává se, že pro pediatrickou populaci budou platit stejná upozornění, opatření a rizikové faktory. Z poregistračních hlášení vyplývá, že indikace vysokých dávek intravenózního imunoglobulinu u dětí, zejména Kawasakiho choroba, se pojí se zvýšeným výskytem hlášení hemolytických reakcí v porovnání s jinými indikacemi intravenózního imunoglobulinu u dětí.

Oslabené živé virové vakcíny

Podání imunoglobulinu může po dobu minimálně 6 týdnů a maximálně 3 měsíců snížit účinnost oslabených živých virových vakcín, jako např. proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a planým neštovicím. Mezi podáním tohoto léčivého přípravku a vakcinací oslabenou živou virovou vakcínou má uplynout interval 3 měsíců. V případě spalniček může toto snížení účinnosti trvat až 1 rok. Proto by měli být pacienti očkovaní proti spalničkám vyšetřeni na protilátky.

Kličková diuretika

Vyvarujte se současného podávání kličkových diuretik.

Pediatrická populace

Ačkoli jsou dostupné jen omezené údaje, předpokládá se, že stejné interakce se mohou vyskytnout u pediatrické populace.

Těhotenství

Bezpečnost podávání tohoto léčivého přípravku těhotným ženám nebyla ověřena v kontrolovaných klinických studiích. Proto je třeba zvýšené opatrnosti při podávání tohoto přípravku těhotným ženám a kojícím matkám. Bylo prokázáno, že intravenózní imunoglobuliny procházejí placentou se vzrůstající tendencí během třetího trimestru. Na základě klinických zkušeností s podáváním imunoglobulinů

nelze očekávat žádné nepříznivé ovlivnění průběhu těhotenství nebo plodu a novorozence. Experimentální studie s pomocnou látkou prolin prováděné na zvířatech neprokázaly žádnou přímou či nepřímou toxicitu ovlivňující těhotenství, vývoj embrya a plodu.

Kojení

Imunoglobuliny jsou vylučovány do mateřského mléka a mohou přispívat k ochraně novorozence před patogeny, které se dostávají do těla přes sliznice.

Fertilita

Na základě klinických zkušeností s podáváním imunoglobulinů nelze očekávat žádné nepříznivé ovlivnění plodnosti.

Přípravek Privigen má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, např. závrať (viz bod 4.8). Pacienti, u kterých se během léčby projeví nežádoucí účinky, musejí před řízením nebo obsluhou strojů vyčkat jejich odeznění.

Souhrn bezpečnostního profilu

Občas může dojít k výskytu nežádoucích účinků, jako jsou např. zimnice, bolest hlavy, závrať, horečka, zvracení, alergické reakce, nauzea, bolest kloubů, nízký krevní tlak a středně silná bolest v dolní části zad v souvislosti s intravenózním podáním lidského imunoglobulinu.

Vzácně mohou normální lidské imunoglobuliny vyvolat náhlý pokles krevního tlaku a v jednotlivých případech anafylaktický šok, a to i v případech, kdy se při předchozím podání u pacienta nevyskytly žádné známky hypersenzitivity.

Při podání normálního lidského imunoglobulinu byly zaznamenány případy reverzibilní aseptické meningitidy a vzácně případy přechodných kožních reakcí (včetně kožního lupus erythematodes - frekvence není známa).

Reverzibilní hemolytické reakce byly pozorovány zejména při imunomodulační léčbě pacientů s krevní skupinou A, B nebo AB. Vzácně se může vyskytnout hemolytická anémie vyžadující transfuzi po léčbě vysokou dávkou intravenózně podávaných imunoglobulinů (viz bod 4.4).

Bylo pozorováno zvýšení hladiny kreatininu a/nebo akutní renální selhání.

Velmi vzácné: Akutní poškození plic v souvislosti s transfuzí (TRALI) a tromboembolické reakce,

jako jsou infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, plicní embolie a hluboké žilní trombózy.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

Bylo provedeno sedm klinických studií s Privigenem, které zahrnovaly pacienty s PID, s ITP a s CIDP. Do hlavní studie PID bylo zařazeno a léčeno Privigenem 80 pacientů. Z nich, 72 dokončilo 12 měsíců léčby. Do rozšířené studie PID bylo zařazeno 55 pacientů, kterým byl podáván Privigen. Další klinická studie byla provedena s 11 pacienty s PID v Japonsku. Dvě studie ITP byly provedeny každá s 57 pacienty. Dvě studie CIDP byly provedeny u 28 a 207 pacientů.

Většina nežádoucích účinků (NÚ) pozorovaných v těchto sedmi klinických studiích byla mírného až středně závažného stupně.

V následující tabulce je uveden přehled nežádoucích účinků pozorovaných v sedmi klinických studiích kategorizovaných podle MedDRA tříd orgánových systémů (SOC), preferovaných termínů úrovní (PT) a frekvence.

Frekvence výskytu byly hodnoceny podle následujících konvencí: Velmi časté (≥ 1/10); Časté (≥ 1/100 až <1/10); Méně časté (≥1/1000 až <1/100), Vzácné (≥1/10000 až < 1/1000), Velmi vzácné (<1/10000). Pro spontánní post-marketingové NÚ je frekvence podávání zpráv zařazena do kategorie není známo.

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky prezentovány v pořadí klesajících frekvencí.

β Frekvence se počítá na základě studií ukončených před implementací kroku redukce izoaglutininu pomocí Imunoafinitní chromatografie (IAC) ve výrobě přípravku Privigen. V poregistrační studii bezpečnosti: "Privigen Use and Haemolytic Anaemia in Adults and Children and the privigen Safety profile in Children with CIDP - An Observational Hospital-Based Cohort Study in the US", hodnotící údaje 7 759 pacientů, kteří dostávali přípravek Privigen identifikující 4 případy hemolytické anémie po IAC oproti 9 439 pacientům, kteří dostávali přípravek Privigen, identifikující 47 případů hemolytické anémie před IAC (výchozí), 89% statisticky významné snížení celkové četnosti výskytu pravděpodobné hemolytické anémie se ukázalo na základě poměru četnosti výskytu 0,11; nastaveno pro ne/ambulantní pacienty, věk, pohlaví, dávku přípravku Privigen a indikaci pro použití přípravku Privigen (při předpokládané hodnotě p < 0,01). Možné případy hemolytické anémie byly definovány kódem pro propuštění z nemocnice Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN)-9 nebo MKN-10, specifickým pro hemolytickou anémii. Možné případy hemolytické anémie obsahovaly nespecifickou transfuzní reakci definovanou pomocí kódu propuštění z nemocnice MKN-9 nebo MKN-10 nebo zjištění požadavku na stanovení haptoglobinu, přímého antiglobulinového testu nebo nepřímého antiglobulinového testu prováděných při vyšetření hemolytické anémie během hospitalizace.

Informace o bezpečnosti vzhledem k přenosným agens a další podrobnosti o rizikových faktorech, viz bod 4.4.

Pediatrická populace

V klinických studiích Privigenu u pediatrických pacientů se frekvence, povaha a závažnost nežádoucích účinků nelišily u dětí a dospělých.

Z poregistračních hlášení vyplývá, že podíl případů hemolýzy na všech hlášených případech u dětí je mírně vyšší než u dospělých. Další informace o rizikových faktorech a doporučeném sledování viz bod 4.4.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Předávkování může mít za následek přetížení tekutinami a hyperviskozitu, zvláště u rizikových pacientů, včetně kojenců, starších pacientů a pacientů s poškozením srdce nebo s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.4).