KAPIDIN 20MG Potahovaná tableta

Přípravek Kapidin je indikován k léčbě dospělých s mírně až středně závažnou esenciální hypertenzí.

Doporučená dávka u dospělých je 10 mg perorálně jednou denně, a to nejméně 15 minut před jídlem.
Dávka může být v závislosti na individuální odpovědi pacienta zvýšena na 20 mg.
Úprava dávky musí být prováděna postupně, protože maximální antihypertenzní účinek může být někdy patrný až po 2 týdnech léčby.

U některých pacientů, kteří nejsou dostatečně kompenzováni jedním antihypertenzivem, může být výhodné přidání lerkanidipinu ke stávající léčbě β-blokátorem (atenolol), diuretikem (hydrochlorothiazid) nebo inhibitorem ACE (kaptopril nebo enalapril).

Protože křivka závislosti účinku na dávce je při dávkách mezi 20–30 mg strmá a následuje plató, není pravděpodobné, že by se při vyšších dávkách účinnost přípravku zvyšovala; nežádoucí účinky by se však mohly zvýšit.

Starší pacienti
I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace
Použití lerkanidipinu u dětí a dospívajících mladších 18 let se nedoporučuje, protože nejsou žádné klinické zkušenosti s jeho použitím.

Porucha funkce ledvin nebo jater
Při zahajování léčby u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater je nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučované dávkovací schéma mohou tito pacienti dobře snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s poruchou funkce jater může být antihypertenzní účinek zvýšený, proto je u těchto pacientů třeba zvážit úpravu dávkování.
Užívání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo těžkou poruchou funkce ledvin (rychlost GFR < 30 ml/min) včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz body 4.3 a 4.4).

Perorální podání.
Tablety se mají užívat s trochou vody, nejlépe ráno alespoň 15 minut před snídaní. Tento přípravek nesmí být užíván spolu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz body 4.3. a 4.5)

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Obstrukce výtokové části levé komory.

• Neléčené městnavé srdeční selhání.

• Nestabilní angina pectoris nebo nedávný infarkt myokardu (v období do 1 měsíce).

• Těžká porucha funkce jater.

• Těžká porucha funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu.

• Současné podávání s:

  • silnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5),

  • cyklosporinem (viz bod 4.5),

  • grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.5).

Syndrom chorého sinu

Zvláštní opatrnost je nutná při podávání lerkanidipinu pacientům se syndromem chorého sinu (pokud nemá pacient implantovaný kardiostimulátor).

Dysfunkce levé komory

I když kontrolované studie hemodynamiky žádné poškození funkce komor nezjistily, opatrnost je

nutná u pacientů s dysfunkcí levé komory.

Ischemická choroba srdeční

Předpokládá se, že používání některých krátkodobě působících dihydropyridinů může být spojeno se zvýšením kardiovaskulárního rizika u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin působí dlouhodobě, u těchto pacientů je nutná opatrnost.

Některé dihydropyridiny mohou vzácně vyvolat prekordiální bolesti nebo anginu pectoris. Velmi vzácně mohou pacienti s již přítomnou anginou pectoris pozorovat zvýšení frekvence, trvání nebo závažnosti záchvatů. V ojedinělých případech se může vyskytnout infarkt myokardu (viz bod 4.8).

Porucha funkce ledvin nebo jater

Při zahajování léčby u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater je nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučovanou dávku 10 mg denně mohou tito pacienti dobře

snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s lehkou poruchou funkce jater může dojít ke zvýšení antihypertenzního účinku, a proto je třeba zvážit úpravu dávkování.

Používání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo poruchou funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz body 4.2 a 4.3).

Peritoneální dialýza

Lerkanidipin je spojován s vývojem peritoneálního kalného výtoku u pacientů s peritoneální dialýzou. Zákal je způsoben zvýšenou koncentrací triglyceridů v peritoneálním výtoku. Zatímco mechanismus není znám, zákal má tendenci odeznít brzy po vysazení lerkanidipinu. Jedná se o důležitou asociaci,

jak lze rozpoznat peritoneální kalný výtok, který může být mylně zaměňován za infekční peritonitidu s následnou zbytečnou hospitalizací a empirickým podáváním antibiotik.

Induktory CYP3A4

Induktory CYP3A4, jako jsou např. antikonvulziva (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, mohou snižovat hladiny lerkanidipinu v plazmě, účinnost lerkanidipinu může proto být v takových případech nižší, než se předpokládá (viz bod 4.5).

Alkohol

Alkohol může zesilovat působení antihypertenziv s vazodilatačním účinkem, proto je nutné se během užívání přípravku vyvarovat konzumace alkoholu (viz bod 4.5).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lerkanidipinu nebyla u dětí mladších 12 let a dospívajících ve věku 12 - 18 let

prokázána.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Kontraindikace souběžného použití

Inhibitory CYP3A4

O lerkanidipinu je známo, že se metabolizuje enzymem CYP3A4, a proto při současném podávání

inhibitorů CYP3A4 může docházet k interakci s metabolismem a eliminací lerkanidipinu.

Studie interakcí se silným inhibitorem CYP3A4, ketokonazolem, prokázala značné zvýšení hladin lerkanidipinu v plazmě (15násobné zvýšení AUC a 8násobné zvýšení Cmax u eutomeru S-lerkanidipinu).

Je třeba se vyvarovat současného podávání lerkanidipinu s inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem,

itrakonazolem, ritonavirem, erythromycinem, troleandomycinem, klarithromycinem), viz bod 4.3.

Cyklosporin

Po současném podání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení koncentrace obou látek v plazmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků ukázala, že pokud byl cyklosporin podán za 3 hodiny po užití lerkanidipinu, plazmatické hladiny lerkanidipinu se nezměnily, avšak AUC

cyklosporinu se zvýšila o 27 %. Současné podání lerkanidipinu a cyklosporinu však způsobilo trojnásobné zvýšení plazmatických hladin lerkanidipinu a zvýšení AUC cyklosporinu o 21 %. Cyklosporin a lerkanidipin nesmí být podávány současně (viz bod 4.3).

Grapefruit nebo grapefruitová šťáva

Podobně jako ostatní dihydropyridiny je lerkanidipin citlivý na inhibici metabolismu grapefruitem a

grapefruitovou šťávou, což má za následek zvýšení jeho systémové dostupnosti a zvýšení hypotenzního účinku.

Lerkanidipin nesmí být užíván současně grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.3).

Současné podávání se nedoporučuje

Induktory CYP3A4

Opatrnost je třeba při současném podávání lerkanidipinu s induktory CYP3A4, jako jsou antikonvulziva (např.: fenytoin, fenobarbital a karbamazepin) a rifampicin, protože může dojít ke

snížení antihypertenzního účinku. Krevní tlak pak musí být sledován častěji než obvykle (viz bod 4.4).

Alkohol

Při léčbě je třeba vyvarovat se konzumace alkoholu, protože alkohol může zesilovat vazodilatační účinek antihypertenziv (viz bod 4.4).

Bezpečnostní opatření včetně úpravy dávky

Substráty CYP3A4

Opatrnost je nutná při současném podávání lerkanidipinu a dalších substrátů CYP3A4, jako jsou např.

terfenadin, astemizol, antiarytmika III. třídy (např.: amiodaron, chinidin a sotalol).

Midazolam

Při současném podání dávky 20 mg lerkanidipinu a midazolamu p. o. starším dobrovolníkům došlo ke zvýšení absorpce lerkanidipinu (přibližně o 40 %), zatímco rychlost absorpce se naopak snížila (tmax se prodloužil z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu nebyla ovlivněna.

Metoprolol

Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je β-blokátor vylučovaný zejména játry, nedošlo ke změně biologické dostupnosti metoprololu, zatímco biologická dostupnost lerkanidipinu se snížila o 50 %. Tento efekt může být vyvolán snížením průtoku krve játry způsobeným β-blokátorem a může se vyskytnout u ostatních léku z této skupiny. Lerkanidipin může být tedy bezpečně podáván

s β-blokátory, avšak může být nutná úprava jeho dávkování.

Digoxin

Při současném podávání 20 mg lerkanidipinu pacientům současně dlouhodobě léčeným β-methyldigoxinem nebyly prokázány žádné známky farmakokinetické interakce. Avšak došlo k průměrnému zvýšení Cmax digoxinu o 33 %, přičemž AUC a renální clearance se významně

nezměnily. Pacienti současně léčení digoxinem mají být pečlivě klinicky sledováni s ohledem na

známky toxicity digoxinu.

Současné užívání s jinými léky

Fluoxetin

Studie interakcí s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65 ± 7 let (průměr ± SD) neprokázala klinicky významné změny ve farmakokinetice lerkanidipinu.

Cimetidin

Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny plazmatických hladin lerkanidipinu. Při podávání vyšších dávek je však nutná opatrnost, protože biologická

dostupnost i hypotenzní účinek lerkanidipinu mohou být zvýšeny.

Simvastatin

Při opakovaném současném podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu se AUC

lerkanidipinu významně nezměnila, avšak AUC simvastatinu se zvýšila o 56 % a AUC jeho aktivního

metabolitu, β-hydroxykyseliny, se zvýšila o 28 %. Není pravděpodobné, že by tyto změny měly klinický význam. Interakce se nepředpokládají, pokud je lerkanidipin podáván ráno a simvastatin večer tak, jak je to u tohoto léčiva doporučováno.

Diuretika a ACE inhibitory

Lerkanidipin lze bezpečně podávat spolu s diuretiky a inhibitory ACE.

Jiné léky ovlivňující krevní tlak

Stejně jako u všech antihypertenzivních léků, lze pozorovat zvýšené hypotenzní účinky při podávání lerkanidipinu s jinými léky ovlivňujícími krevní tlak, jako jsou alfablokátory k léčbě močových příznaků, tricyklická antidepresiva, neuroleptika. Na druhou stranu, při souběžném podávání s kortikosteroidy může být pozorováno snížení hypotenzního účinku.

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné údaje o používání lerkanidipinu u těhotných žen. Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky lerkanidipinu (viz bod 5.3), ale ukázalo se, že některé jiné látky ze skupiny dihydropyridinů působí u zvířat teratogenně.

Lerkanidipin se nedoporučuje podávat těhotným ženám nebo ženám ve fertilním věku, které

nepoužívají účinnou antikoncepční metodu (viz bod 4.4).

Kojení

Není známo, zda se lerkanidipin/jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Nebezpečí pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Lerkanidipin nemá být během kojení užíván.

Fertilita

Nejsou známa žádná klinická data při léčbě lerkanidipinem. Reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermií, které mohou poškodit plodnost, byly hlášeny u některých pacientů léčených

blokátory kanálů. V případech, kdy je opakované oplodnění in vitro neúspěšné a kde nelze nalézt jiné vysvětlení, má být zvážena možnost blokátorů kalciových kanálů jako příčina.

Lerkanidipin má minoritní vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Opatrnosti je ale třeba, protože se při užívání přípravku může objevit malátnost, astenie, únava a vzácně i somnolence.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Bezpečnost lerkanidipinu v dávce 10-20 mg jednou denně byla hodnocena ve dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích (u 1 200 pacientů užívajících lerkanidipin a 603

pacientů léčených placebem) a v kontrolovaných a nekontrolovaných dlouhodobých klinických studiích na celkem 3 676 hypertenzních pacientech léčených lerkanidipinem.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích a po uvedení na trh jsou: periferní edém, bolest hlavy, zrudnutí, tachykardie a palpitace.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

V níže uvedené tabulce jsou nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích a po celém světě po

uvedení přípravku na trh, pro které existuje přiměřený kauzální vztah, uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence dle MedDRA:

Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny frekvencí jsou pozorované nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

1nežádoucí účinky ze spontánního hlášení po celém světě po uvedení přípravku na trh Popis vybraných nežádoucích účinků

V placebem kontrolovaných klinických studiích byla incidence periferního edému 0,9 % s lerkanidipinem 10-20 mg a 0,83 % s placebem. Tato frekvence dosáhla 2 % celkové studované populace včetně dlouhodobých klinických studií.

Nezdá se, že lerkanidipin nepříznivě ovlivňuje hladinu cukru v krvi nebo hladiny lipidů v séru.

Některé dihydropyridiny mohou zřídka vést k prekordiální bolesti nebo angíně pectoris. Velmi vzácně mohou pacienti s preexistující anginou pectoris zaznamenat zvýšenou frekvenci, trvání nebo závažnost těchto onemocnění. Mohou být pozorovány izolované případy infarktu myokardu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V rámci postmarketingového sledování lerkanidipinu byly hlášeny některé případy předávkování v rozmezí 30-40 mg až 800 mg včetně hlášení pokusu spáchat sebevraždu.

Příznaky

Stejně jako u jiných dihydropyridinů má předávkování lerkanidipinem nadměrnou periferní vazodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. Při velmi vysokých dávkách však může dojít ke ztrátě periferní selektivity, což způsobuje bradykardii a negativní inotropní účinek. Nejčastější

nežádoucí účinky spojené s případy předávkování byly hypotenze, závratě, bolest hlavy a palpitace.

Léčba

Klinicky významná hypotenze vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého sledování srdečních a respiračních funkcí, zvednutí končetin a pozornost věnovanou objemu cirkulující tekutiny a odtoku moči. Vzhledem k prodlouženému farmakologickému účinku lerkanidipinu je nezbytné, aby byl kardiovaskulární stav pacienta sledován nejméně po dobu 24 hodin. Vzhledem k tomu, že přípravek má vysokou vazebnou kapacitu na bílkovinu, není pravděpodobně účinná dialýza. Pacienti, u kterých se předpokládá středně těžká až těžká intoxikace, mají být pozorně sledováni.