JOSPITEN 20MG Potahovaná tableta

Přípravek Jospiten je indikován k léčbě dospělých s mírně až středně závažnou esenciální hypertenzí.

Dávkování

Doporučené dávkování je 10 mg perorálně jednou denně, a to nejméně 15 minut před jídlem; v závislosti na individuální odpovědi pacienta je možné dávku zvýšit na 20 mg.

Vzhledem k tomu, že maximální antihypertenzní účinek se někdy projeví až po přibližně 2 týdnech, je třeba provádět nastavení dávky postupně.

Pro některé pacienty, jejichž hypertenze není při léčbě jedním antihypertenzivem dostatečně

kompenzována, může být přínosem přidání lerkanidipinu k léčbě beta-blokátorem (atenololem),

diuretikem (hydrochlorothiazidem) nebo ACE inhibitorem (kaptoprilem nebo enalaprilem). Vzhledem k tomu, že křivka závislosti odpovědi na dávce se vyznačuje strmým stoupáním, po němž následuje plató při dávce mezi 20-30 mg, není pravděpodobné, že by vyšší dávky vedly k dosažení vyššího účinku; mohl by se však zvýšit výskyt nežádoucích účinků.

Starší pacienti

I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lerkanidipin-hydrochloridu u dětí ve věku do 18 let nebyly stanoveny. Nejsou k dispozici žádné údaje.

Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater

Pokud je léčba zahajována u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater, je třeba zvláštní opatrnosti. I když tito pacienti snášejí obvykle doporučované dávkování dobře, při zvyšování dávky na 20 mg denně je nutno postupovat opatrně. U pacientů se zhoršenou funkcí jater může být antihypertenzní účinek zvýšen, a proto je třeba u těchto pacientů zvážit úpravu dávkování.

Lerkanidipin-hydrochlorid je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo

pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin (GFR <30 ml/min) včetně pacientů podstupujících dialýzu (viz body 4.3 a 4.4).

Způsob podání

Potahované tablety se mají polykat celé a zapíjet dostatečným množstvím tekutiny (např. sklenicí

vody).

Opatření, která je třeba učinit před manipulací nebo podáním léčivého přípravku:

• Léčba má být podávána nejlépe ráno alespoň 15 minut před snídaní.

• Tento přípravek se nesmí podávat s grapefruitovou šťávou (viz body 4.3 a 4.5).

• Hypersenzitivita na léčivou látku, nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Překážka v odtoku krve z levé komory.

• Neléčené městnavé srdeční selhání.

• Nestabilní angina pectoris nebo nedávný infarkt myokardu (v období 1 měsíce).

• Těžká porucha funkce jater.

• Těžká porucha funkce ledvin (GFR <30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu.

• Podávání současně s:

  • silnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5),

  • cyklosporinem (viz bod 4.5),

  • grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.5).

Sick sinus syndrom

Lerkanidipin má být podáván s opatrností u pacientů se sick sinus syndromem (bez kardiostimulátoru).

Dysfunkce levé komory

Ačkoliv kontrolované studie hemodynamiky nezjistily žádné poškození funkce komor, je také třeba

postupovat s opatrností u pacientů s dysfunkcí levé komory.

Ischemická choroba srdeční

Předpokládá se, že některé krátkodobě působící dihydropyridiny mohou zvyšovat kardiovaskulární riziko u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin působí dlouhodobě, u těchto pacientů je třeba postupovat opatrně.

Některé dihydropyridiny mohou ve vzácných případech vyvolat bolest na hrudi nebo anginu pectoris. Velmi vzácně se u pacientů, kteří již mají anginu pectoris, mohou tyto příhody objevovat častěji, mohou trvat déle nebo mohou být závažnější. V ojedinělých případech se může objevit infarkt myokardu (viz bod 4.8).

Porucha funkce ledvin nebo jater

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zahájení léčby u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater. I když obvyklá doporučená dávka 10 mg denně je snášena pacienty dobře, zvyšování na 20 mg denně vyžaduje opatrnost.

U pacientů s lehkou poruchou funkce jater může dojít k zesílení antihypertenzního účinku, a je proto třeba zvážit úpravu dávkování.

Lerkanidipin-hydrochlorid je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo poruchou funkce ledvin (GFR <30 mg/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz body 4.2 a 4.3).

Peritoneální dialýza

Lerkanidipin je spojován s vývojem peritoneálního kalného výtoku u pacientů s peritoneální dialýzou.

Zákal je způsoben zvýšenou koncentrací triglyceridů v peritoneálním výtoku. Zatímco mechanismus

není znám, zákal má tendenci odeznít brzy po vysazení lerkanidipinu. Jedná se o důležitou asociaci, jak

lze rozpoznat peritoneální kalný výtok, který může být mylně zaměňován za infekční peritonitidu

s následnou zbytečnou hospitalizací a empirickým podáváním antibiotik.

Induktory CYP3A4

Induktory CYP3A4, jako jsou antikonvulziva (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, mohou snižovat plazmatickou hladinu lerkanidipinu, a proto může být účinnost lerkanidipinu nižší, než se předpokládá (viz bod 4.5).

Alkohol

Je třeba se vyhnout konzumaci alkoholu, protože alkohol může zesílit účinek vasodilatačních antihypertenziv (viz bod 4.5).

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lerkanidipinu nebyla u dětí a dospívajících prokázána.

Kontraindikace souběžného použití

Inhibitory CYP3A4

Je známo, že lerkanidipin je metabolizován enzymem CYP3A4, a proto současně podávané léky, které inhibují CYP3A4, mohou interagovat s metabolismem a vylučováním lerkanidipinu. Ve studii interakce se silným inhibitorem CYP3A4, ketokonazolem, bylo prokázáno značné zvýšení plasmatické

koncentrace lerkanidipinu (15násobné zvýšení AUC a 8násobné zvýšení Cmax pro eutomer S-lerkanidipinu).

Je třeba se vyhnout současnému předepisování lerkanidipinu se silnými inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir, erythromycin, troleandomycin, klarithromycin), (viz bod 4.3).

Cyklosporin

Při současném podávání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení koncentrace obou léků v plasmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků prokázala, že pokud je cyklosporin podán 3 hodiny po užití lerkanidipinu, hladina lerkanidipinu v plasmě se nemění, AUC cyklosporinu se však

zvýší o 27 %. Současné podání lerkanidipinu s cyklosporinem způsobuje trojnásobné zvýšení

koncentrace lerkanidipinu v plasmě a 21% zvýšení AUC cyklosporinu.

Cyklosporin a lerkanidipin nesmí být podávány současně (viz bod 4.3).

Grapefruit nebo grapefruitová šťáva

Lerkanidipin je podobně jako ostatní dihydropyridiny citlivý na inhibici metabolismu grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou s následným zvýšením jeho systémové dostupnosti a vyšším hypotenzním účinkem. Lerkanidipin se nesmí užívat s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.3).

Nedoporučuje se souběžné podávání s

Induktory CYP3A4

Současné podávání lerkanidipinu s léky indukujícími CYP3A4 jako jsou antikonvulziva (např. fenytoin, fenobarbital, karbamazepin) a rifampicin je třeba provádět opatrně, protože by mohlo dojít ke snížení antihypertenzního účinku. Monitorování hodnot krevního tlaku má být prováděno častěji než obvykle (viz bod 4.4).

Alkohol

Konzumaci alkoholu je třeba se vyhýbat, protože alkohol může zesílit účinek antihypertenziv působících vazodilataci (viz bod 4.4).

Bezpečnostní opatření včetně úpravy dávky

Substráty CYP3A4

Opatrně je třeba postupovat také při podávání lerkanidipinu současně s dalšími substráty CYP3A4, například terfenadinem, astemizolem, antiarytmiky III. třídy jako je amiodaron, chinidin, sotalol.

Midazolam

Při současném podání lerkanidipinu v dávce 20 mg a midazolamu per os starším dobrovolníkům bylo zjištěno zvýšení vstřebávání lerkanidipinu (přibližně o 40 %), zatímco rychlost vstřebávání byla naopak ^{snížena (t}max ^{byl prodloužen z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu nebyla ovlivněna.}

Metoprolol

Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je β-blokátor vylučovaný hlavně játry, zůstala biologická dostupnost metoprololu nezměněna, kdežto biologická dostupnost lerkanidipinu se snížila o 50 %. Tento účinek by mohl být podmíněn snížením průtoku krve játry způsobeným

β-blokátory, a mohl by se proto vyskytovat i u ostatních léků z této skupiny. Z uvedeného vyplývá, že lerkanidipin může být bezpečně podáván s léčivými přípravky blokujícími β-adrenoreceptory, ale mohla by být nutná úprava jeho dávkování.

Digoxin

Při podávání lerkanidipinu v dávce 20 mg pacientům léčeným současně dlouhodobě

β-methyldigoxinem nebyly prokázány žádné známky farmakokinetické interakce. Avšak došlo k průměrnému zvýšení Cmax digoxinu o 33 %, zatímco AUC a renální clearance se významně

nezměnily. Pacienti léčení současně digoxinem by měli být pečlivě klinicky monitorováni s ohledem na známky digoxinové toxicity.

Současné užívání s jinými léčivými přípravky

Fluoxetin

Studie interakce s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65±7 let (průměr ± směrodatná odchylka) neprokázala žádné klinicky významné změny farmakokinetiky lerkanidipinu.

Cimetidin

Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny hladin

lerkanidipinu v plasmě, při vyšších dávkách je však třeba postupovat opatrně, protože může dojít ke zvýšení biologické dostupnosti a hypotenzního účinku.

Simvastatin

Opakované současné podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu nevedlo k významné změně AUC lerkanidipinu, AUC simvastatinu se však zvýšila o 56 % a AUC jeho účinného metabolitu

β-hydroxykyseliny o 28 %. Je nepravděpodobné, že by tyto změny byly klinicky významné. Při podání lerkanidipinu ráno a simvastatinu večer, jak je doporučováno, se interakce nepředpokládají.

Diuretika a ACE inhibitory

Současné podávání lerkanidipinu s diuretiky a ACE inhibitory je bezpečné.

Jiné léky ovlivňují krevní tlak

Stejně jako u všech antihypertenzivních léků, lze pozorovat zvýšené hypotenzní účinky při podávání lerkanidipinu s jinými léky ovlivňujícími krevní tlak, jako jsou alfablokátory pro léčbu močových příznaků, tricyklická antidepresiva, neuroleptika. Na druhou stranu, při souběžném podávání

s kortikosteroidy může být pozorováno snížení hypotenzního účinku.

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné údaje o podávání lerkanidipinu těhotným ženám. Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky (viz bod 5.3), ale ty byly pozorovány u jiných dihydropyridinových sloučenin. Lerkanidipin se nedoporučuje během těhotenství nebo ženám v reprodukčním věku, které nepoužívají antikoncepci.

Kojení

Není známo, zda se lerkanidipin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Nebezpečí pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Lerkanidipin nemá být během kojení používán.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o lerkanidipinu. U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermií, které mohou

narušit oplodnění. V případech, kdy je opakované in vitro fertilizace neúspěšné a kde nelze nalézt jiné vysvětlení, je třeba zvážit možnost blokátorů kalciových kanálů jako příčiny.

Lerkanidipin má malý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však třeba postupovat opatrně, protože se mohou objevit závratě, astenie, únava a vzácně somnolence.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Bezpečnost lerkanidipinu v dávce 10-20 mg jednou denně byla hodnocena ve dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích (u 1200 pacientů užívajících lerkanidipin a 603 pacientů léčených placebem) a v kontrolovaných a nekontrolovaných dlouhodobých klinických studiích na

celkem 3676 hypertenzních pacientech léčených lerkanidipinem.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích a po uvedení na trh jsou: periferní edém, bolest hlavy, zrudnutí, tachykardie a palpitace.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

V níže uvedené tabulce jsou nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích a po celém světě po uvedení přípravku na trh, pro které existuje přiměřený kauzální vztah, uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence dle MedDRA: velmi časté ≥1/10; časté ≥1/100 až <1/10; méně časté ≥1/1000 až

<1/100; vzácné ≥1/10000 až <1/1000; velmi vzácné <1/10000; není známo (z dostupných údajů nelze

určit). V rámci každé skupiny frekvencí jsou pozorované nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

1nežádoucí účinky ze spontánního hlášení po celém světě po uvedení přípravku na trh Popis vybraných nežádoucích účinků

V placebem kontrolovaných klinických studiích byla incidence periferního edému 0,9 %

s lerkanidipinem 10-20 mg a 0,83 % s placebem. Tato frekvence dosáhla 2 % celkové studované populace včetně dlouhodobých klinických studií.

Nezdá se, že by lerkanidipin nepříznivě ovlivňoval hladinu cukru v krvi nebo hladiny lipidů v séru.

Některé dihydropyridiny mohou zřídka vést k prekordiální bolesti nebo angině pectoris. Velmi vzácně mohou pacienti s preexistující anginou pectoris zaznamenat zvýšenou frekvenci, trvání nebo závažnost těchto onemocnění. Mohou být pozorovány izolované případy infarktu myokardu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V rámci postmarketingového sledování lerkanidipinu byly hlášeny některé případy předávkování v rozmezí 30-40 mg až 800 mg včetně hlášení pokusu spáchat sebevraždu.

Příznaky

Stejně jako u jiných dihydropyridinů má předávkování lerkanidipinem nadměrnou periferní

vazodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. Při velmi vysokých dávkách však může dojít ke ztrátě periferní selektivity, což způsobuje bradykardii a negativní inotropní účinek. Nejčastější

nežádoucí účinky spojené s případy předávkování byly hypotenze, závratě, bolest hlavy a palpitace.

Léčba

Klinicky významná hypotenze vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého sledování srdečních a respiračních funkcí, zvednutí končetin a pozornost věnovanou objemu cirkulující tekutiny a odtoku moči. Vzhledem k prodlouženému farmakologickému účinku lerkanidipinu je nezbytné, aby byl kardiovaskulární stav pacienta sledován nejméně po dobu 24 hodin. Vzhledem k tomu, že léčivá

látka má vysokou vazebnou kapacitu na bílkovinu, není pravděpodobně účinná dialýza. Pacienti, u kterých se předpokládá středně těžká až těžká intoxikace, mají být pozorně sledováni.