QAIALDO 10MG/ML Perorální suspenze

K léčbě refrakterních otoků spojených s městnavým srdečním selháním, jaterní cirhózy s ascitem a otoky, maligního ascitu, nefrotického syndromu, k diagnostice a léčbě primárního hyperaldosteronismu, esenciální hypertenze.

Novorozence, děti a dospívající lze léčit pouze pod vedením pediatra. K dispozici jsou jen omezené

pediatrické údaje (viz body 5.1 a 5.2).

Dávkování

Dospělí

Městnavé srdeční selhání s otoky

Obvyklá dávka – 100 mg denně. V obtížných nebo těžkých případech lze dávku postupně zvyšovat až

na 200 mg denně. Při kontrole otoků je obvyklá udržovací dávka 75 až 200 mg denně.

Těžké srdeční selhání v kombinaci se standardní léčbou (třída III–IV podle klasifikace New York Heart Association)

Na základě randomizované studie hodnocení přípravku Aldactone (RALES) je třeba léčbu

v kombinaci se standardní léčbou zahájit u pacientů se sérovým draslíkem ≤ 5,0 mekv/l a sérovým kreatininem ≤ 220 µmol/l dávkou spironolaktonu 25 mg jednou denně. Pacientům, kteří tolerují dávku 25 mg jednou denně, může být dávka podle klinické indikace zvýšena na 50 mg jednou denně.

Pacientům, kteří dávku 25 mg jednou denně netolerují, může být dávka snížena na 25 mg každý druhý den. Pokyny pro sledování sérového draslíku a sérového kreatininu viz bod 4.4.

Jaterní cirhóza s ascitem a otoky

Pokud je poměr Na⁺/K⁺ v moči vyšší než 1,0, podává se 100 mg denně. Pokud je tento poměr nižší než 1,0, podává se 200 až 400 mg denně. Udržovací dávku je třeba stanovit individuálně.

Maligní ascites

Počáteční dávka je obvykle 100 až 200 mg denně. V těžkých případech lze dávku postupně zvyšovat až na 400 mg denně. Při kontrole otoků je třeba udržovací dávku stanovit individuálně.

Nefrotický syndrom

Obvyklá dávka – 100 až 200 mg denně. Nebylo prokázáno, že spironolakton působí protizánětlivě nebo že ovlivňuje základní patologický proces. Jeho použití se doporučuje pouze v případě, že glukokortikoidy samy o sobě nejsou dostatečně účinné.

Diagnostika a léčba primárního hyperaldosteronismu

Spironolakton může být použit při počátečním diagnostickém měření při předpokladu existence

primárního hyperaldosteronismu, přičemž pacienti konzumují normální stravu.

• Dlouhý test: Spironolakton se podává v dávce 400 mg denně po dobu 3 až 4 týdnů. Korekce

  hypokalemie a hypertenze je předpokladem pro diagnózu primárního hyperaldosteronismu.

• Krátký test: Spironolakton se podává v dávce 400 mg denně po dobu 4 dnů. Pokud se sérový draslík během podávání spironolaktonu zvyšuje, ale po jeho vysazení klesá, je třeba zvážit předpokládanou diagnózu primárního hyperaldosteronismu.

  Po stanovení diagnózy hyperaldosteronismu pomocí průkaznějších testů lze v rámci přípravy na chirurgický zákrok podávat spironolakton v dávkách 100 až 400 mg denně. U pacientů, u nichž chirurgický zákrok není vhodný, lze spironolakton použít k dlouhodobé udržovací léčbě v nejnižší účinné dávce stanovené pro konkrétního pacienta.

  Esenciální hypertenze

  Obvyklá dávka – 50 až 100 mg denně, kterou lze u obtížných nebo těžkých případů postupně zvyšovat ve dvoutýdenních intervalech až na 200 mg denně. Léčba má pokračovat 2 týdny nebo déle, protože do této doby nemusí dojít k adekvátní odpovědi. Dávku je třeba následně upravit podle odpovědi pacienta.

  Zvláštní skupiny pacientů

  Starší pacienti

  Doporučuje se zahájit léčbu nejnižší dávkou a podle potřeby ji zvyšovat, aby se dosáhlo maximálního přínosu. Opatrnosti je třeba při těžké poruše funkce jater a ledvin, které mohou mít vliv na metabolismus a vylučování spironolaktonu.

  Porucha funkce ledvin nebo jater

  U pacientů s mírnou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace (GFR) 60–90 ml/min) je třeba léčbu zahájit podáváním nejnižší dávky. Je třeba pečlivě sledovat hladinu sérového draslíku a funkci ledvin.

  U dospělých pacientů s těžkou (GFR < 30 ml/min) poruchou funkce ledvin je spironolakton kontraindikován (viz bod 4.3).

  U pediatrických pacientů se středně těžkou (GFR 30 – < 60 ml/min) až těžkou (GFR < 30 ml/min) poruchou funkce ledvin je spironolakton kontraindikován (viz body 4.3 a 4.4).

  Vzhledem k tomu, že porucha funkce jater může mít za následek snížené vylučování spironolaktonu a jeho metabolitů, je třeba u pacientů s poruchou funkce jater léčbu zahájit podáváním nejnižší dávky a pomalu ji zvyšovat. Pacienty je třeba pečlivě sledovat z hlediska nežádoucích účinků souvisejících s dávkou (viz bod 4.4).

  Pediatrická populace

  Léčbu je třeba zahájit podáváním nejnižší dávky a upravit ji podle odpovědi a snášenlivosti (viz body 4.3 a 4.4).

  Diuréza při městnavém srdečním selhání, ascitu, otoku a nefrotickém syndromu:

• novorozenci: 1–2 mg/kg/den v 1–2 rozdělených dávkách,

• kojenci a děti od 1 měsíce do 18 let: 1–3 mg/kg/den v 1–2 rozdělených dávkách (maximálně

  200 mg denně).

  Primární hyperaldosteronismus; rezistentní ascites:

  • novorozenci: lze použít maximálně 7 mg/kg/den,

  • kojenci nebo děti od 1 měsíce do 18 let: lze použít maximálně 9 mg/kg/den (celkem

maximálně 400 mg denně).

Novorozence, děti a dospívající lze léčit pouze pod vedením pediatra. K dispozici jsou jen omezené

pediatrické údaje (viz body 5.1 a 5.2).

V tabulce níže je uveden převod dávky (mg) na objem (ml) za použití dvou stříkaček pro perorální podání pro různý věk, tělesnou hmotnost a dávku.

Tabulka 1: Převod dávky (mg) na objem (ml) za použití stříkačky pro perorální podání. Uvedeny jsou denní dávky.

*50. percentil u chlapců získaný z růstových grafů WHO (0–10 let).

†Dávky nižší než nebo rovnající se 10 mg lze natáhnout za použití stříkačky pro perorální podání

o objemu 1 ml. Dávky vyšší než 10 mg lze natáhnout za použití stříkačky pro perorální podání

o objemu 5 ml nebo za pomocí obou stříkaček (vystínovaná políčka). Způsob podání

Spironolakton je nutno užívat spolu s jídlem.

Tento léčivý přípravek se užívá perorálně. Lahvičku je třeba před použitím důkladně protřepat, aby se

suspenze znovu rozptýlila.

K přesnému odměření předepsané dávky perorální suspenze jsou dodávány dvě dávkovací stříkačky (stříkačka o objemu 1 ml a stříkačka o objemu 5 ml).

Menší 1ml stříkačka je určena k odměřování dávek nižších nebo rovných 10 mg. Stříkačka má

vyznačené intervaly po 0,1 ml, což umožňuje dávkování na stupnici po 1 mg.

Větší 5ml stříkačka je určena k odměřování dávek vyšších než 10 mg. Stříkačka má stupnici po 0,2 ml (2 mg) a má vyznačené intervaly po 1 ml a 2,5 ml. 1 ml obsahuje 10 mg spironolaktonu.

Zdravotnický pracovník má pacientovi nebo pečující osobě doporučit, kterou stříkačku použít, aby bylo zajištěno podání správného objemu.

Je třeba, aby zdravotnický pracovník pacienta nebo pečující osobu instruoval, aby vložil(a) špičku stříkačky do úst na vnitřní stranu tváře a obsah pomalu uvolnil(a). Aby se do žaludku dostala přesná a vždy stejná dávka, je třeba každou dávku spironolaktonu zapít vodou.

U dospělých bez obtíží s polykáním mohou být vhodnější a pohodlnější pevné perorální lékové formy.

Spironolakton je kontraindikován u dospělých a pediatrických pacientů v těchto situacích:

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• akutní renální insuficience, těžká porucha funkce ledvin (GFR < 30 ml/min), anurie,

• u pediatrických pacientů se středně těžkou (GFR 30 – < 60 ml/min) až těžkou poruchou funkce ledvin (GFR < 30 ml/min),

• Addisonova choroba,

• hyperkalemie (> 5,5 mekv/l),

• souběžné užívání eplerenonu.

  Spironolakton nesmí být podáván souběžně s jinými diuretiky šetřícími draslík a nesmí s ním být

  rutinně podávány doplňky draslíku, protože může dojít k hyperkalemii.

Sledování stavu tekutin a elektrolytů

Pacienti léčení tímto přípravkem vyžadují pravidelný dohled zahrnující sledování stavu tekutin

a elektrolytů. Vzhledem k možnosti hyperkalemie, hyponatremie a možného přechodného zvýšení

hladiny močovinového dusíku (BUN) v krvi, zejména u starších pacientů a/nebo u pacientů

s preexistující poruchou funkce ledvin nebo jater, se doporučuje pravidelné stanovení sérových elektrolytů.

Přípravek je třeba používat se zvláštní opatrností u starších pacientů nebo u pacientů s možnou obstrukcí močových cest nebo s poruchami, které způsobují kolísání elektrolytové rovnováhy.

Souběžné užívání spironolaktonu s jinými diuretiky šetřícími draslík, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), nesteroidními protizánětlivými léčivými přípravky, antagonisty angiotenzinu II, blokátory aldosteronu, heparinem, nízkomolekulárním heparinem nebo jinými léčivými přípravky nebo onemocněními, o nichž je známo, že způsobují hyperkalemii, doplňky draslíku, stravou bohatou na draslík nebo náhražkami soli obsahujícími draslík mohou vést k těžké hyperkalemii (viz bod 4.5).

Hyperkalemie se může vyskytnout také u pacientů s poruchou funkce ledvin. Může dojít k poruchám

srdečního rytmu, někdy i fatálním.

U některých pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou byla hlášena reverzibilní hyperchloremická metabolická acidóza, obvykle ve spojení s hyperkalemií, a to i při normální funkci ledvin.

V kombinaci s jinými diuretiky se může vyskytnout diluční hyponatremie (viz bod 4.5).

Hyperkalemie u pacientů s těžkým srdečním selháním

Hyperkalemie může být fatální. U pacientů s těžkým srdečním selháním, kterým je podáván spironolakton, je velmi důležité monitorovat a regulovat hladinu sérového draslíku. Nesmí se podávat jiná diuretika šetřící draslík. U pacientů se sérovým draslíkem > 3,5 mekv/l se nesmí podávat perorální doplňky draslíku. Doporučené monitorování hladiny draslíku a kreatininu je 1 týden po zahájení podávání spironolaktonu nebo zvýšení dávky spironolaktonu, poté měsíčně po dobu prvních 3 měsíců, poté čtvrtletně po dobu jednoho roku a poté každých 6 měsíců. Při sérovém draslíku > 5 mekv/l nebo sérovém kreatininu > 350 µmol/l je třeba léčbu přerušit nebo ukončit (viz bod 4.2).

Souběžné užívání se srdečními glykosidy nebo hypotenzivy

Souběžné podávání tohoto přípravku se srdečními glykosidy nebo hypotenzivy může vyžadovat úpravu dávkování těchto léčivých přípravků (viz bod 4.5).

Močovina

Během užívání spironolaktonu může dojít k reverzibilnímu zvýšení močoviny v krvi, zejména při poruše funkce ledvin.

Pediatrická populace

Diuretika šetřící draslík je třeba u pediatrických pacientů s hypertenzí a mírnou renální insuficiencí používat s opatrností kvůli riziku hyperkalemie. Spironolakton je kontraindikován u pediatrických pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.3).

Pomocné látky se známým účinkem

Natrium-benzoát

Tento léčivý přípravek obsahuje 0,75 mg natrium-benzoátu v 1 ml, což odpovídá 112,5 mg / 150 ml. Zvýšení hladiny bilirubinu v krvi po jeho uvolnění z albuminu může zesílit novorozenecký ikterus, který se může vyvinout do kernikteru (ložiska nekonjugovaného bilirubinu v mozkové tkáni).

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje v doporučeném dávkovacím rozmezí méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Sacharóza

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy a galaktózy nebo se sacharázo-izomaltázovou deficiencí nemají tento léčivý přípravek užívat. Vzhledem k tomu, že tento léčivý přípravek obsahuje 400 mg sacharózy v 1 ml, je třeba to vzít v úvahu z hlediska denního příjmu. Tuto skutečnost je nutno vzít v úvahu u pacientů s diabetem mellitem. Přípravek Qaialdo 10 mg/ml může být škodlivý pro zuby.

Propylenglykol

Tento léčivý přípravek obsahuje 1,86 mg propylenglykolu v jedné ml, což odpovídá 279 mg/150 ml. Současné podávání s jakýmkoli substrátem alkoholdehydrogenázy, jako je ethanol, může vyvolat závažné nežádoucí účinky u novorozenců.

Interakce ovlivňující použití tohoto léčivého přípravku

Interakce ovlivňující homeostázu draslíku

Souběžné užívání léčivých přípravků, o nichž je známo, že způsobují hyperkalemii (např. lisinopril, valsartan, indometacin), se spironolaktonem může vést k těžké hyperkalemii.

Dále souběžné užívání trimethoprimu/sulfamethoxazolu (kotrimoxazolu) se spironolaktonem může

vést ke klinicky významné hyperkalemii.

Vzhledem k tomu, že inhibitory ACE snižují produkci aldosteronu, nesmí se běžně používat se spironolakto, zejména u pacientů s výraznou poruchou funkce ledvin.

U pacientů, kterým byl podáván spironolakton souběžně s chloridem amonným nebo kolestyraminem, byla hlášena hyperkalemická metabolická acidóza.

Interakce oslabující natriuretický účinek spironolaktonu

Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky, jako je kyselina acetylsalicylová, indometacin a kyselina mefenamová, mohou oslabovat natriuretickou účinnost diuretik v důsledku inhibice intrarenální syntézy prostaglandinů a bylo prokázáno, že oslabují diuretický účinek spironolaktonu.

Interakce ovlivňující použití jiných léčivých přípravků

Souběžnému užívání s karbenoxolonem je třeba se vyhnout.

Spironolakton snižuje renální clearance lithia, čímž zvyšuje riziko toxicity lithia. Při současném podávání spironolaktonu pravidelně sledujte hladiny lithia.

Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) u pacientů s karcinomem prostaty léčených abirateronem. Souběžné užívání

s abirateronem se nedoporučuje.

Dochází k potenciaci účinku jiných diuretik a antihypertenziv a po doplnění spironolaktonu do léčebného režimu může být nutné snížit jejich dávku přibližně o 50 % a následně ji podle potřeby upravit. Souběžné podávání se srdečními glykosidy může vyžadovat úpravu dávek těchto léčivých přípravků.

Bylo prokázáno, že spironolakton zvyšuje poločas eliminace digoxinu. Bylo hlášeno, že spironolakton zvyšuje koncentraci digoxinu v séru a interferuje s některými testy na stanovení digoxinu v séru.

U pacientů, kteří dostávají digoxin a spironolakton, je třeba odpověď na digoxin sledovat jinými prostředky než sérovými koncentracemi digoxinu, pokud nebylo prokázáno, že použitý test na digoxin není léčbou spironolaktonem ovlivněn. Pokud se ukáže, že je nutné upravit dávku digoxinu, je třeba pacienty pečlivě sledovat, zda se u nich neprokáže zvýšený nebo snížený účinek digoxinu.

Spironolakton snižuje reaktivitu cév na norepinefrin.

Při léčbě spironolaktonem je třeba dbát zvýšené opatrnosti u pacientů, kteří podstupují regionální nebo celkovou anestezii.

Spironolakton zvyšuje metabolismus antipyrinu.

Při fluorimetrických testech může spironolakton interferovat se stanovením sloučenin s podobnými

fluorescenčními vlastnostmi.

Spironolakton může snižovat plazmatické hladiny mitotanu u pacientů s adrenokortikálním

karcinomem léčených mitotanem a nesmí být podáván současně s mitotanem.

Těhotenství

Neexistují žádné studie hodnotící použití spironolaktonu u těhotných žen.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání přípravku Qaialdo se

v těhotenství a u žen ve fertilním věku, které nepoužívají antikoncepci, nedoporučuje.

Kojení

Kanrenon se vylučuje do lidského mateřského mléka. Přípravek Qaialdo se během kojení nemá

podávat.

Fertilita

Ze studií na zvířatech vyplývá, že spironolakton může mít negativní vliv na fertilitu (viz bod 5.3).

U některých pacientů byla hlášena somnolence a závratě. Doporučuje se opatrnost při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojů, dokud nebude známa odpověď na počáteční léčbu.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Mezi nejčastější nežádoucí účinky spironolaktonu patří: hyperkalemie, hlášená u 17,5 % pacientů, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo při souběžném užívání inhibitorů ACE nebo antagonistů angiotenzinu II; gynekomastie a bolest prsou, hlášená u 9 % mužů.

V klinických studiích byly pozorovány a během léčby spironolaktonem hlášeny tyto nežádoucí účinky s těmito frekvencemi: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). Tabulka 2 uvedená níže vychází z klasifikace orgánových systémů a frekvencí podle databáze MedDRA. V rámci každé skupiny s danou frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Tabulka 2 Tabulkový přehled nežádoucích účinků

* V souvislosti s užíváním spironolaktonu se může rozvinout gynekomastie. Zdá se, že její rozvinutí souvisí s výší dávky a délkou léčby a po ukončení léčby léčivým přípravkem je obvykle reverzibilní. Ve vzácných případech může zvětšení prsou přetrvávat.

** V klinických studiích byla bolest prsou hlášena častěji u mužů než u žen.

*** Arytmie, bolest na hrudi, nauzea, průjem, parestezie, slabost, flacidní paralýza nebo svalové křeče; může být obtížné je klinicky odlišit od hypokalemie. Nejčasnějšími specifickými známkami poruchy týkající se draslíku jsou elektrokardiografické změny.

Pediatrická populace

Očekává se, že frekvence, typ a závažnost nežádoucích účinků u dětí budou podobné jako u dospělých. Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Příznaky

Akutní předávkování se může projevit ospalostí, duševní zmateností, nauzeou, zvracením, závratěmi, průjmem nebo makulopapulózní či erytematózní vyrážkou. Může dojít k dehydrataci. Může být vyvolána hyponatremie nebo hyperkalemie, tyto účinky však nejsou pravděpodobně spojeny

s akutním předávkováním. Příznaky hyperkalemie viz bod 4.8. Léčba

Nebylo zjištěno žádné specifické antidotum. Užívání spironolaktonu je třeba přerušit. Po vysazení léčivého přípravku lze očekávat zlepšení. Mohou být indikována obecná podpůrná opatření, včetně náhrady tekutin a elektrolytů. Při hyperkalemii je třeba snížit příjem draslíku a podat draslík vylučující diuretika, intravenózní glukózu s rychle působícím inzulínem nebo perorální iontoměničové pryskyřice.